HERZOG Jan Baptista 27.1.1802-?1837: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HERZOG_Jan_Baptista_27.1.1802-1840)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.1.1802
| datum narození = 27.1.1802
| místo narození =  
| místo narození = Jilemnice
| datum úmrtí = 1840
| datum úmrtí = ?1840 nebo 1840
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 63- Spisovatel
| povolání = 63- Spisovatel<br />49- Náboženský nebo církevní činitel
49- Náboženský nebo církevní činitel
| jiná jména =
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 553-554
}}
'''HERZOG, Jan Baptista''' ''(též HERCOG), * 27. 1. 1802 Jilemnice, † ? 1837 nebo 1840 asi Vídeň (Rakousko), katolický spisovatel''
 
Syn krejčího. Jako vysokoškolský student se v Praze stýkal
s českou literární společností, poté zřejmě vstoupil do řádu
redemptoristů. Psal preromantické básně, byl také autorem ód, elegií, hymnů, přírodní, vlastenecké, náboženské a milostné lyriky i historizujících povídek. Překládal poezii i prózu
z němčiny. Ve dvacátých letech patřil mezi hlavní přispěvatele
časopisu ''Čechoslav''. 1821 zveřejnil úvahu ''O verši'' v časopisu
''Krok'', publikoval též v periodiku ''Hyllos''. 1823 pod pseudonymem J. H. Jilemnický přetlumočil Kotzebueovu veselohru
''Üble Laune'' (Podivná nemoc). V Arcibiskupské knihtiskárně
vydal 1822 básnickou sbírku ''Básně Jana Hercoga'', kterou věnoval příteli Janu Polákovi. Po 1823 již poezii nepublikoval, ještě
1833 však zaslal tiskaři V. Špinkovi rukopis básnické sbírky,
jejíž titul není známý. Prózy otiskované 1836–40 pod jménem
Jan Herzog v ''České včele'' byly pravděpodobně také jeho dílem. Podle německého jména svého rodiště užíval pseudonym
Starkenbacher. Josef Jungmann mu mylně připsal i pseudonym Jan Vladyka. H. další osudy nejsou známy.
 
'''L:''' J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 562; RSN 3, s. 769;
OSN 11, s. 222; J. Vlček – A. Novák – J. Hanuš, Literatura česká devatenáctého století, 1905, s. 257; MSN 3, s. 165; KSN 5, s. 112; LČL 2/1, s. 162–163.
 
Eva Novotná
 


| jiná jména =
}}<br/><br/>Jan Baptista HERZOG
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
Řádek 16: Řádek 36:


[[Kategorie:1802]]
[[Kategorie:1802]]
[[Kategorie:Jilemnice]]
[[Kategorie:1840]]
[[Kategorie:1840]]
[[Kategorie:Vídeň]]

Verze z 8. 3. 2023, 07:58

Jan Baptista HERZOG
Narození 27.1.1802
Místo narození Jilemnice
Úmrtí ?1840 nebo 1840
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 63- Spisovatel
49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 553-554
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47316

HERZOG, Jan Baptista (též HERCOG), * 27. 1. 1802 Jilemnice, † ? 1837 nebo 1840 asi Vídeň (Rakousko), katolický spisovatel

Syn krejčího. Jako vysokoškolský student se v Praze stýkal s českou literární společností, poté zřejmě vstoupil do řádu redemptoristů. Psal preromantické básně, byl také autorem ód, elegií, hymnů, přírodní, vlastenecké, náboženské a milostné lyriky i historizujících povídek. Překládal poezii i prózu z němčiny. Ve dvacátých letech patřil mezi hlavní přispěvatele časopisu Čechoslav. 1821 zveřejnil úvahu O verši v časopisu Krok, publikoval též v periodiku Hyllos. 1823 pod pseudonymem J. H. Jilemnický přetlumočil Kotzebueovu veselohru Üble Laune (Podivná nemoc). V Arcibiskupské knihtiskárně vydal 1822 básnickou sbírku Básně Jana Hercoga, kterou věnoval příteli Janu Polákovi. Po 1823 již poezii nepublikoval, ještě 1833 však zaslal tiskaři V. Špinkovi rukopis básnické sbírky, jejíž titul není známý. Prózy otiskované 1836–40 pod jménem Jan Herzog v České včele byly pravděpodobně také jeho dílem. Podle německého jména svého rodiště užíval pseudonym Starkenbacher. Josef Jungmann mu mylně připsal i pseudonym Jan Vladyka. H. další osudy nejsou známy.

L: J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 562; RSN 3, s. 769; OSN 11, s. 222; J. Vlček – A. Novák – J. Hanuš, Literatura česká devatenáctého století, 1905, s. 257; MSN 3, s. 165; KSN 5, s. 112; LČL 2/1, s. 162–163.

Eva Novotná