HIPMAN Silvestr 23.7.1893-16.3.1974: Porovnání verzí
(HIPMAN_Silvestr_23.7.1893-16.3.1974) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.7.1893 | | datum narození = 23.7.1893 | ||
| místo narození = | | místo narození = Čáslav | ||
| datum úmrtí = 16.3.1974 | | datum úmrtí = 16.3.1974 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel | ||
65- Literární historik, kritik nebo teoretik | | jiná jména = | ||
78- Hudební interpret | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 615-616 | ||
77- Hudební skladatel | }} | ||
'''HIPMAN, Silvestr''' ''(pův. jm. Hippmann, do 1951), * 23. 7. 1893 Čáslav, † 16. 3. 1974 Praha, hudební skladatel, organizátor, spisovatel, překladatel'' | |||
Syn pokladníka čáslavského cukrovaru Silvestra Hippmanna | |||
(1848–1917) a Anny, roz. Junkové (1860–1942). V rodišti | |||
se učil hře na housle u kapelníka Otty Ullmanna, na klavír | |||
u jeho manželky Marie Ullmannové. 1904 začal studovat na | |||
gymnáziu. Hudební zájmy rozvíjel jako zpěvák v místním | |||
chrámovém sboru a hráč v amatérském smyčcovém kvartetu. | |||
Další podněty získal od faráře v blízkých Dolních Bučicích, | |||
který mu zprostředkoval hudební literaturu, a od regenschoriho čáslavského kůru Josefa Malého. Z té doby pocházejí | |||
H. první kompoziční pokusy. 1911 se rodina přestěhovala do | |||
Prahy, kde H. maturoval a soukromě se vzdělával ve hře na | |||
klavír u Adolfa Mikeše. 1912 se zapsal na právnickou fakultu | |||
české univerzity v Praze, kterou dokončil až po první světové | |||
válce (JUDr. 1920). V letech 1921–46 pracoval ve Všeobecném penzijním ústavu. | |||
Současně se věnoval organizátorské a umělecké činnosti. Ve | |||
skladbě byl soukromým žákem Otakara Šína a později Jaroslava Řídkého. Působil jako klavírní doprovazeč Emy Destinnové, | |||
Jarmily Vavrdové, Marie Budíkové ad.; kritikami přispíval do | |||
deníků a hudebních periodik doma (''Lidové noviny'', ''Listy Hudební matice'', resp. ''Tempo'') i v zahraničí (''Musica d’oggi'' v Miláně, | |||
''La Sirène'' v Bruselu). 1925–44 byl jednatelem Umělecké besedy; od 1935 organizoval její pravidelné Besední úterky a inicioval podobné aktivity také mimo Prahu. Zasloužil se o získání | |||
cenných pramenů k životu a dílu čáslavského rodáka Jana Ladislava Dusíka a dal impuls k jejich studiu (Dusíkův ústav, | |||
založen 1940). Řadil se ke spoluzakladatelům Heroldova klubu | |||
a Společnosti Antonína Dvořáka. Jazykově dobře vybaven referoval v domácím tisku o zahraničních festivalech, během nichž | |||
navazoval kontakty a propagoval českou hudbu. Přátelsky se | |||
stýkal s Vítězslavem Novákem, Bohuslavem Martinů, Jaroslavem Křičkou a řadou zahraničních umělců. Uplatnil se též jako | |||
překladatel, uváděl přednášky v rozhlase a v pražském Divadle | |||
hudby aj. H. vlastní kompoziční dílo je nevelké. K významným | |||
premiérám patřilo 1947 provedení jeho ''Symfonie B dur'', op. 19 | |||
(Rozhlasový orchestr v Brně řídil Břetislav Bakala). Největší | |||
úspěch H. zaznamenal 1957, kdy za ''Rondo pro klavír a orchestr'' | |||
získal druhou cenu v mezinárodní soutěži Francouzského rozhlasu a televize (RTF), v Cannes ji v premiéře v lednu toho | |||
roku provedl Symfonický orchestr pařížského rozhlasu se sólistou André Collardem a dirigentem Pierre Michelem le Conde. | |||
V Čechách ji uvedl 1959 Symfonický orchestr hl. m. Prahy | |||
FOK za řízení Václava Smetáčka a se sólistou Janem Ermlem. | |||
H. byl pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze. | |||
'''D:''' hudební, výběr: Tango ve stylu Ladislava Vycpálka pro klavír, 1927; Blues | |||
ve stylu Josefa Suka pro klavír, 1927; písňový cyklus Francouzské balady, | |||
op. 4, 1934; Meditace a tanec Don Quijote a Dulcinea, op. 6 pro housle a klavír, 1937; Tři písně na Puškina, op. 9, 1938; smuteční pochod Slavín, op. 10 | |||
pro orchestr, 1939 (komponován u příležitosti přenesení ostatků K. H. Máchy do Prahy); Čáslavská suita, op. 11 pro dechový kvintet, 1939; Smyčcový | |||
kvartet č. 1 F dur, op. 15, 1940; Concertino pro dvoje housle a klavír, op. 16, | |||
1942/43; tři smyčcové kvartety; Pět koncertních polek pro klavír, op. 27, | |||
1947–1954; čtyři symfonické obrazy Menuety z F. L. Věka, op. 29, 1955; | |||
symfonický obraz Moře a palmy, op. 34, 1957; symfonická báseň Píseň klasů, | |||
op. 42, 1962; Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 45, 1965; Literární: | |||
Týden v Holandsku s českým zpěvem, 1932; Chopin, 1946. | |||
'''L:''' HS 1, s. 434–435 (se soupisem děl a provedení); M. Resl, S. H. Nástin | |||
života a díla, 1973; J. Radilová, Zapomenutý skladatel S. H., 2012 (bakalářská | |||
diplomová práce, PedF ZČU, Plzeň, se soupisem skladeb a hudební přílohou). | |||
'''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 4, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity, s. 1787; Městské muzeum v Čáslavi (rkp. skladeb | |||
a literárních prací, rkp. autobiografie Moje hudební vzpomínky). | |||
Vlasta Reittererová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
| Řádek 20: | Řádek 75: | ||
[[Kategorie:1893]] | [[Kategorie:1893]] | ||
[[Kategorie:Čáslav]] | |||
[[Kategorie:1974]] | [[Kategorie:1974]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Aktuální verze z 18. 3. 2023, 10:15
| Silvestr HIPMAN | |
 | |
| Narození | 23.7.1893 |
|---|---|
| Místo narození | Čáslav |
| Úmrtí | 16.3.1974 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
44- Právník 65- Literární historik, kritik nebo teoretik 78- Hudební interpret 77- Hudební skladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 615-616 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47391 |
HIPMAN, Silvestr (pův. jm. Hippmann, do 1951), * 23. 7. 1893 Čáslav, † 16. 3. 1974 Praha, hudební skladatel, organizátor, spisovatel, překladatel
Syn pokladníka čáslavského cukrovaru Silvestra Hippmanna (1848–1917) a Anny, roz. Junkové (1860–1942). V rodišti se učil hře na housle u kapelníka Otty Ullmanna, na klavír u jeho manželky Marie Ullmannové. 1904 začal studovat na gymnáziu. Hudební zájmy rozvíjel jako zpěvák v místním chrámovém sboru a hráč v amatérském smyčcovém kvartetu. Další podněty získal od faráře v blízkých Dolních Bučicích, který mu zprostředkoval hudební literaturu, a od regenschoriho čáslavského kůru Josefa Malého. Z té doby pocházejí H. první kompoziční pokusy. 1911 se rodina přestěhovala do Prahy, kde H. maturoval a soukromě se vzdělával ve hře na klavír u Adolfa Mikeše. 1912 se zapsal na právnickou fakultu české univerzity v Praze, kterou dokončil až po první světové válce (JUDr. 1920). V letech 1921–46 pracoval ve Všeobecném penzijním ústavu.
Současně se věnoval organizátorské a umělecké činnosti. Ve skladbě byl soukromým žákem Otakara Šína a později Jaroslava Řídkého. Působil jako klavírní doprovazeč Emy Destinnové, Jarmily Vavrdové, Marie Budíkové ad.; kritikami přispíval do deníků a hudebních periodik doma (Lidové noviny, Listy Hudební matice, resp. Tempo) i v zahraničí (Musica d’oggi v Miláně, La Sirène v Bruselu). 1925–44 byl jednatelem Umělecké besedy; od 1935 organizoval její pravidelné Besední úterky a inicioval podobné aktivity také mimo Prahu. Zasloužil se o získání cenných pramenů k životu a dílu čáslavského rodáka Jana Ladislava Dusíka a dal impuls k jejich studiu (Dusíkův ústav, založen 1940). Řadil se ke spoluzakladatelům Heroldova klubu a Společnosti Antonína Dvořáka. Jazykově dobře vybaven referoval v domácím tisku o zahraničních festivalech, během nichž navazoval kontakty a propagoval českou hudbu. Přátelsky se stýkal s Vítězslavem Novákem, Bohuslavem Martinů, Jaroslavem Křičkou a řadou zahraničních umělců. Uplatnil se též jako překladatel, uváděl přednášky v rozhlase a v pražském Divadle hudby aj. H. vlastní kompoziční dílo je nevelké. K významným premiérám patřilo 1947 provedení jeho Symfonie B dur, op. 19 (Rozhlasový orchestr v Brně řídil Břetislav Bakala). Největší úspěch H. zaznamenal 1957, kdy za Rondo pro klavír a orchestr získal druhou cenu v mezinárodní soutěži Francouzského rozhlasu a televize (RTF), v Cannes ji v premiéře v lednu toho roku provedl Symfonický orchestr pařížského rozhlasu se sólistou André Collardem a dirigentem Pierre Michelem le Conde. V Čechách ji uvedl 1959 Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK za řízení Václava Smetáčka a se sólistou Janem Ermlem. H. byl pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.
D: hudební, výběr: Tango ve stylu Ladislava Vycpálka pro klavír, 1927; Blues ve stylu Josefa Suka pro klavír, 1927; písňový cyklus Francouzské balady, op. 4, 1934; Meditace a tanec Don Quijote a Dulcinea, op. 6 pro housle a klavír, 1937; Tři písně na Puškina, op. 9, 1938; smuteční pochod Slavín, op. 10 pro orchestr, 1939 (komponován u příležitosti přenesení ostatků K. H. Máchy do Prahy); Čáslavská suita, op. 11 pro dechový kvintet, 1939; Smyčcový kvartet č. 1 F dur, op. 15, 1940; Concertino pro dvoje housle a klavír, op. 16, 1942/43; tři smyčcové kvartety; Pět koncertních polek pro klavír, op. 27, 1947–1954; čtyři symfonické obrazy Menuety z F. L. Věka, op. 29, 1955; symfonický obraz Moře a palmy, op. 34, 1957; symfonická báseň Píseň klasů, op. 42, 1962; Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 45, 1965; Literární: Týden v Holandsku s českým zpěvem, 1932; Chopin, 1946.
L: HS 1, s. 434–435 (se soupisem děl a provedení); M. Resl, S. H. Nástin života a díla, 1973; J. Radilová, Zapomenutý skladatel S. H., 2012 (bakalářská diplomová práce, PedF ZČU, Plzeň, se soupisem skladeb a hudební přílohou).
P: Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 4, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity, s. 1787; Městské muzeum v Čáslavi (rkp. skladeb a literárních prací, rkp. autobiografie Moje hudební vzpomínky).
Vlasta Reittererová