HIRŠL Karel 27.12.1922-2.5.1945

Karel HIRŠL
Narození	27.12.1922
Místo narození	Praha
Úmrtí	2.5.1945
Místo úmrtí	Terezín
Povolání	45- Voják nebo partyzán
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 625-626
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48678

HIRŠL, Karel, * 27. 12. 1922 Praha, † 2. 5. 1945 Terezín, účastník 2. odboje

Pocházel z rodiny úředníka v pojišťovně s evangelickou konfesijní tradicí; bratr ekonoma Miroslava H. (1929–2008). 1941 maturoval na Vančurově reálném gymnáziu v Praze-Smíchově, 1941–42 absolvoval jednoroční abiturientský kurz na obchodní akademii v Resslově ulici. 1942–44 byl zaměstnán v nákupním oddělení Prag-filmu. V době studií redigoval školní studentský časopis, psal básně a zajímal se o politiku. Věnoval se též sportovním aktivitám v rámci YMCA a ve druhé polovině třicátých let se pravidelně účastnil jejích letních táborů. Zároveň byl činný ve sdružení mládeže při smíchovském sboru Českobratrské církve evangelické na Santošce a na počátku německé okupace se podílel na jeho národně obranném a skrytě protinacistickém úsilí. Se svými spolužáky Jiřím Staňkem a Václavem Dobiášem se od 1940 snažil zapojit do domácího odboje, nejprve v evangelické mládeži. Navázal spolupráci s pražským německým antinacistickým literátem, překladatelem a editorem Vincym Schwarzem. Spolupráce skončila v červnu 1942 Schwarzovým zatčením a popravou za heydrichiády. H. 1943 kolem sebe soustředil ilegální skupinu mladých intelektuálů z evangelické mládeže, která hledala svou ideovou orientaci. Postupně dospěla od křesťanského humanismu k neortodoxnímu komunismu. Pokusila se navázat kontakty s komunistickým odbojem; jeho představitel Rudolf Vetiška k ní zaujal rezervované stanovisko a doporučil jí, aby působila samostatně. Mládež koncem 1943 založila odbojovou organizaci Předvoj, jež se deklarovala jako komunistická, ale stála mimo struktury ilegální KSČ a nebyla řízena moskevským ústředím KSČ. V březnu 1944 začala organizace vydávat ilegální časopis Předvoj. Rozrostla se na téměř tisíc členů a vedle Prahy působila i v regionech (Benešov, Strakonice, Brno). H. se stal jejím neformálním vůdcem a ideologem, redaktorem a autorem textů ilegálního časopisu a dalších tiskovin. Na podzim 1944 odhalilo organizaci gestapo a začalo zatýkat její členy. H. byl 22. 10. 1944 zatčen v Praze s několika členy vedení, uvězněn na Pankráci a podroben tvrdým výslechům v Petschkově paláci. V lednu 1945 byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně; svůj zdejší pobyt reflektoval v tajně napsaných básních. Při výsleších nevypověděl nic podstatného, gestapo se proto domnívalo, že odhalilo jen okrajovou buňku odboje a zatklo řadové odbojáře. Po zatčení představitelů ilegální KSČ v Praze počátkem března 1945 však zjistilo, že má v rukou vedoucího významné odbojové organizace a jeho nejbližší spolupracovníky, a na konci války rozhodlo o jejich fyzické likvidaci v terezínské Malé pevnosti. H. odbojová činnost byla po válce oceněna in memoriam Československým válečným křížem 1939 a dalšími vyznamenáními, v následujících letech však zůstala ve stínu oficiálního komunistického odboje a fučíkovského kultu. Ve druhé polovině šedesátých let se k historii Předvoje a H. činnosti vrátila česká marxistická historiografie a publicistika, neboť svým odkazem nedogmatického, intelektuálního a s domácí tradicí spjatého komunismu souzněly s dobovými reformními a demokratizačními trendy. 2018 byl vydán výbor z H. korespondence s totálně nasazenými přáteli, pozoruhodná ideovým úvahami i analýzami protektorátní reality a postojů různých skupin tehdejší české společnosti.

L: MČE 2, s. 777; V. Mencl – O. Sládek, Dny odvahy. Z historie revoluční skupiny Předvoj, 1966; A. Wagnerová – V. Janovic, Neohlížej se, zkameníš, 1968; Předvoj 1943–1945. Sborník příspěvků ke konferenci Sdružení domácího odboje a partyzánů, 2005; Zůstat plamenem neohnutým. Dopisy K. H. přátelům totálně nasazeným v říši 1942–1944, A. Wagnerová – T. Prusina (eds.), 2018.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš