ADLER Viktor 24.6.1852-11.11.1918

Viktor ADLER
Narození	24.6.1852
Místo narození	Praha
Úmrtí	11.11.1918
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	15- Lékaři 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38865

ADLER, Viktor, * 24. 6. 1852 Praha, † 11. 11. 1918 Vídeň (Rakousko), lékař, politik

Syn pražského obchodníka Salomona Markuse A. Po absolvování středoškolských studií (Schottengymnasium ve Vídni) se od 1872 věnoval na vídeňské univerzitě studiu lékařství. Poté pracoval jako asistent v chemické laboratoři a na psychiatrické klinice. Jeho vlastní lékařskou praxi, kterou si otevřel nedlouho po sňatku s E. Braunovou (1878), vyhledávali převážně pacienti ze sociálně slabších skupin obyvatelstva. Již během vysokoškolských studií se začal zajímat o politické dění. Zpočátku se přikláněl k německonacionálnímu hnutí. Spolupracoval dokonce s G. Schönererem, E. Pernerstorferem, O. Steinwenderem a H. Friedjungem na přípravě nacionalistického tzv. Lineckého programu (1882). Mezitím se však s nacionalistickým hnutím rozešel a již od 1881 navazoval kontakty s představiteli rakouské sociálně demokratické strany. Své socialistické přesvědčení formoval mj. pod vlivem kontaktů s K. Kautskym, A. Bebelem a F. Engelsem. 1886 se oficiálně přiklonil k sociální demokracii a založil ve Vídni týdeník Gleichheit a po jeho zrušení (1889) další list Arbeiterzeitung. Šéfredaktorem tohoto periodika zůstal až do 1918. Za svoji stranickou činnost byl 1887–89 opakovaně souzen a strávil 18 měsíců ve vězení. Na sjezdu sociální demokracie v Hainfeldu (1888/89) se zasloužil o překlenutí rozkolu mezi umírněnými a radikálními socialisty. Po celou dobu se rovněž snažil čelit narůstajícímu osamostatňování národních sociálně demokratických stran. Toto úsilí 1899 vedlo k přijetí tzv. Brněnského programu, který zrovnoprávňoval národnostní skupiny uvnitř strany. Tendence k nacionálnímu štěpení se mu však nepodařilo zastavit. Ke konečnému rozkolu např. s Českoslovanskou sociální demokracií došlo 1911. Do dolnorakouského zemského sněmu a do říšské rady byl zvolen 1905. Jako poslanec se intenzivně zasazoval o uzákonění všeobecného hlasovacího práva (1907). Významné postavení zaujímal ve 2. Internacionále, do 1914 byl zastáncem udržení míru, během 1. světové války podporoval tzv. hradní mírovou politiku. Po rozpadu monarchie byl od 30. 10. do 11. 11. 1918 členem rakouského ústavodárného národního shromáždění, ve vládě se stal ministrem zahraničí, avšak krátce po svém jmenování zemřel.

D: Aufsätze, Reden und Briefe, ed. vom Parteivorstand der sozialdemokratischen Arbeiterpartei Deutsch-Österreichs, 5 Bd., Wien 1922–1928; Briefwechsel mit führenden Sozialdemokraten, Wien 1954.

L: BL 1, s. 7; Czeike 1, s. 17; F. Freund, Das österreichische Abgeordnetenhaus 1907–1913. Das biographisch-statistisches Handbuch. XI. Legislaturperiode, Wien 1913, s. 129; J. Frank, Erinnerungen an V. A., in: Sudeten- -Jahrbuch 1963, s. 78n.; O. Knauer, Österreichs Männer des öff entlichen Lebens von 1848 bis heute, Wien 1960, s. 11; MSA 93, 1988, s. 5 a 113, 1993, s. 10n.; MSN 1, s. 25; NDB 1, s. 72; NÖB 3, s. 152n.; ÖBL 1, s. 7n.; OSN 28, s. 10n.; OSND 1/1, s. 10; Prager Nachrichten 6 /1955, September, s. 12; Ch. Stölzl, V. A., in: Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder 1, München – Wien 1974, s. 235n.; W. Tetzlaff , Zweitausend Kurzbiographien bedeutender deutscher Juden des 20. Jhs., Lindhorst 1982, s. 4; Wininger 1, s. 73; J. Serke, Böhmische Dörfer. Putování opuštěnou literární krajinou, 2001, s. 399n.

Josef Harna, Jiří-Joseph Veselý