ADLOF Alois 16.8.1861-25.3.1927: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ADLOF_Alois_1861-1927)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Alois ADLOF
| jméno = Alois ADLOF
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1861
| datum narození = 16.8.1861
| místo narození =  
| místo narození = Hořice u Jičína
| datum úmrtí = 1927
| datum úmrtí = 25.3.1927
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
50- Náboženský publicista
Řádek 12: Řádek 12:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Alois ADLOF
}}
 
'''ADLOF, Alois,''' ''* 16. 8. 1861 Hořice u Jičína, † 25. 3. 1927 Praha, evangelický kazatel, autor duchovních písní, spisovatel''
 
Narodil se v katolické rodině jako osmé z devíti dětí. Po smrti otce zedníka 1864 zůstala rodina zcela bez prostředků.
Základního školního vzdělání se A. dostalo v Hořicích, kde
také pod vlivem četby a svobodomyslných učitelů přestoupil
na víru českých bratří. S podporou evangelické církve studoval
gymnázium v německém Gnadenfrei, potom v Nízkém ve
Slezsku a v Praze. Po maturitě 1883 odešel studovat bohosloví
do Ženevy, Edinburgu a do Lipska. Patřil k zakladatelům
Křesťanského spolku mladíků v Čechách a svobodné reformované
církve (1880), později Jednoty českobratrské, v níž
náležel k vůdčím osobnostem, od 1886 působil jako kazatel
pražského sboru. Již od 80. let byl literárně činný, publikoval
v českobratrských časopisech, kde používal šifry a pseudonymy
A. A, Adolf Hořický, Alois Hořický. Redigoval časopisy
Mladý křesťan (1894–1915) a Světlo (1918–24), psal kázání,
apologetické a historické práce, výklady biblických knih,
duchovní písně a religiózně zaměřené prózy. Svou konverzi
popsal v prvotině, povídce Kněz a student (1890), podobně
jako krušné rodinné poměry ve Vzpomínkách z mého dětství
(1927). V některých publikacích věnoval pozornost výchově
českobratrské mládeže, zvl. dívkám (O ženské otázce, 1904;
Paní a služka, 1905; Nevěsta a tchýně, 1906).
 
'''D:''' výběr – beletrie: Nalezené poklady, 1903; Svítá!, 1906; Horecká paní,
1915; překlady: R. Boyd, Cesta života, 1877; J. Bunyan, Cesty křesťana
z města zkázy na horu Sion, 1. díl, 1900; týž, Cesty poutníků z města zkázy
na horu Sion, 2. díl, 1910; ostatní práce: O Biblí kralické, 1893; Vyznání
víry a zřízení svobodné reformované církve, 1904; Biblické letopisy. Chronologický
přehled Písma svatého Starého i Nového zákona, 1912. Soupis prací
in: LČL 1, s. 38n.
 
'''L:''' LČL 1, s. 38n.
 
Sylva Bartůšková
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
Řádek 18: Řádek 55:
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1861]]
[[Kategorie:1861]]
[[Kategorie:Hořice]]
[[Kategorie:1927]]
[[Kategorie:1927]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 21. 1. 2016, 08:34

Alois ADLOF
Narození 16.8.1861
Místo narození Hořice u Jičína
Úmrtí 25.3.1927
Místo úmrtí Praha
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 64- Překladatel

63- Spisovatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38873

ADLOF, Alois, * 16. 8. 1861 Hořice u Jičína, † 25. 3. 1927 Praha, evangelický kazatel, autor duchovních písní, spisovatel

Narodil se v katolické rodině jako osmé z devíti dětí. Po smrti otce zedníka 1864 zůstala rodina zcela bez prostředků. Základního školního vzdělání se A. dostalo v Hořicích, kde také pod vlivem četby a svobodomyslných učitelů přestoupil na víru českých bratří. S podporou evangelické církve studoval gymnázium v německém Gnadenfrei, potom v Nízkém ve Slezsku a v Praze. Po maturitě 1883 odešel studovat bohosloví do Ženevy, Edinburgu a do Lipska. Patřil k zakladatelům Křesťanského spolku mladíků v Čechách a svobodné reformované církve (1880), později Jednoty českobratrské, v níž náležel k vůdčím osobnostem, od 1886 působil jako kazatel pražského sboru. Již od 80. let byl literárně činný, publikoval v českobratrských časopisech, kde používal šifry a pseudonymy A. A, Adolf Hořický, Alois Hořický. Redigoval časopisy Mladý křesťan (1894–1915) a Světlo (1918–24), psal kázání, apologetické a historické práce, výklady biblických knih, duchovní písně a religiózně zaměřené prózy. Svou konverzi popsal v prvotině, povídce Kněz a student (1890), podobně jako krušné rodinné poměry ve Vzpomínkách z mého dětství (1927). V některých publikacích věnoval pozornost výchově českobratrské mládeže, zvl. dívkám (O ženské otázce, 1904; Paní a služka, 1905; Nevěsta a tchýně, 1906).

D: výběr – beletrie: Nalezené poklady, 1903; Svítá!, 1906; Horecká paní, 1915; překlady: R. Boyd, Cesta života, 1877; J. Bunyan, Cesty křesťana z města zkázy na horu Sion, 1. díl, 1900; týž, Cesty poutníků z města zkázy na horu Sion, 2. díl, 1910; ostatní práce: O Biblí kralické, 1893; Vyznání víry a zřízení svobodné reformované církve, 1904; Biblické letopisy. Chronologický přehled Písma svatého Starého i Nového zákona, 1912. Soupis prací in: LČL 1, s. 38n.

L: LČL 1, s. 38n.

Sylva Bartůšková