ALBERT Bohuslav 6.2.1890-9.8.1952: Porovnání verzí
(ALBERT_Bohuslav_6.2.1890-9.8.1952) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.2.1890 | | datum narození = 6.2.1890 | ||
| místo narození = Kostelec | | místo narození = Kostelec nad Orlicí | ||
| datum úmrtí = 9.8.1952 | | datum úmrtí = 9.8.1952 | ||
| místo úmrtí = Jeseník | | místo úmrtí = Jeseník | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ALBERT, Bohuslav,''' ''* 6. 2. 1890 Kostelec nad Orlicí, † 9. 8. 1952 Jeseník, lékař-chirurg, pedagog, organizátor zdravotnictví'' | |||
Pocházel z lékařské rodiny, syn Františka A. (1856–1923) | |||
a synovec Eduarda A. (1841–1900). Na české lékařské fakultě | |||
v Praze promoval 1914. Jeho odborné zaměření významně | |||
ovlivnil profesor chirurgie R. Jedlička. 1912–14 A. působil na | |||
balkánských bojištích a v sanatoriu v Praze-Podolí. Úspěšně | |||
vedl a dobudoval Státní nemocnici v Mukačevu (1919–27), | |||
organizoval zdravotní péči v celé Podkarpatské Rusi, mj. jako | |||
místopředseda nové župy Ústřední jednoty československých | |||
lékařů a spoluorganizátor sociálně lékařského sjezdu (1922). | |||
Své radikální názory na zdravotnictví a nemocniční ústavnictví | |||
uplatnil 1927–42 při plánování, budování a řízení Baťovy | |||
nemocnice ve Zlíně. Ta zásluhou A. myšlenek a Baťových | |||
peněz představovala vzorový ústav pro celou ČSR. Racionalizace | |||
a ekonomizace se stala modelem i pro nemocniční péči. | |||
Na počátku 30. let navrhl A. reorganizaci zdravotnictví – odstranění | |||
dualismu léčebné a preventivní péče (tzv. Albert- | |||
-Traplův plán). Hájil ho na mezinárodních a domácích konferencích | |||
a v odborném tisku a dopracovával ho i po svém | |||
nuceném odchodu ze Zlína. Řada jeho principů se stala po | |||
roce 1945 a 1948 součástí reforem zdravotnictví. Kariéru | |||
završil jako vysokoškolský učitel s hodností docenta (1947), | |||
řádného profesora lékařské fakulty UK (1949) a přednosty | |||
prezidia ministerstva zdravotnictví. Byl prvním představitelem | |||
oboru nemocničního ústavnictví (fakultní ústav – | |||
1950). | |||
'''D:''' Zdravotnické ústavnictví, 1951. | |||
'''L:''' H. Mášová, Účelnost pro vyšší humanitu – lékař a organizátor B. A., in: | |||
DVT 31, 1998, s. 1n. (kde bibliografie prací a literatura). | |||
Petr Svobodný | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
[[Kategorie:1890]] | [[Kategorie:1890]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Kostelec nad Orlicí]] | ||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
[[Kategorie:Jeseník]] | [[Kategorie:Jeseník]] | ||
Verze z 21. 1. 2016, 11:39
| Bohuslav ALBERT | |
 | |
| Narození | 6.2.1890 |
|---|---|
| Místo narození | Kostelec nad Orlicí |
| Úmrtí | 9.8.1952 |
| Místo úmrtí | Jeseník |
| Povolání | 15- Lékaři |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38978 |
ALBERT, Bohuslav, * 6. 2. 1890 Kostelec nad Orlicí, † 9. 8. 1952 Jeseník, lékař-chirurg, pedagog, organizátor zdravotnictví
Pocházel z lékařské rodiny, syn Františka A. (1856–1923) a synovec Eduarda A. (1841–1900). Na české lékařské fakultě v Praze promoval 1914. Jeho odborné zaměření významně ovlivnil profesor chirurgie R. Jedlička. 1912–14 A. působil na balkánských bojištích a v sanatoriu v Praze-Podolí. Úspěšně vedl a dobudoval Státní nemocnici v Mukačevu (1919–27), organizoval zdravotní péči v celé Podkarpatské Rusi, mj. jako místopředseda nové župy Ústřední jednoty československých lékařů a spoluorganizátor sociálně lékařského sjezdu (1922). Své radikální názory na zdravotnictví a nemocniční ústavnictví uplatnil 1927–42 při plánování, budování a řízení Baťovy nemocnice ve Zlíně. Ta zásluhou A. myšlenek a Baťových peněz představovala vzorový ústav pro celou ČSR. Racionalizace a ekonomizace se stala modelem i pro nemocniční péči. Na počátku 30. let navrhl A. reorganizaci zdravotnictví – odstranění dualismu léčebné a preventivní péče (tzv. Albert- -Traplův plán). Hájil ho na mezinárodních a domácích konferencích a v odborném tisku a dopracovával ho i po svém nuceném odchodu ze Zlína. Řada jeho principů se stala po roce 1945 a 1948 součástí reforem zdravotnictví. Kariéru završil jako vysokoškolský učitel s hodností docenta (1947), řádného profesora lékařské fakulty UK (1949) a přednosty prezidia ministerstva zdravotnictví. Byl prvním představitelem oboru nemocničního ústavnictví (fakultní ústav – 1950).
D: Zdravotnické ústavnictví, 1951.
L: H. Mášová, Účelnost pro vyšší humanitu – lékař a organizátor B. A., in: DVT 31, 1998, s. 1n. (kde bibliografie prací a literatura).
Petr Svobodný