ALBRECHTOVÁ Sophie 17.11.1757-16.11.1840: Porovnání verzí
(ALBRECHTOVÁ_Sophie_17.11.1757-16.11.1840) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.11.1757 | | datum narození = 17.11.1757 | ||
| místo narození = Erfurt | | místo narození = Erfurt (Německo) | ||
| datum úmrtí = 16.11.1840 | | datum úmrtí = 16.11.1840 | ||
| místo úmrtí = Hamburk | | místo úmrtí = Hamburk (Německo) | ||
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ALBRECHTOVÁ, Sophie (roz. Baumerová),''' ''* 17. 11. 1757 Erfurt (Německo), † 16. 11. 1840 Hamburk (Německo), herečka, spisovatelka'' | |||
Pocházela z rodiny profesora lékařství. Po sňatku s lékařem | |||
a dramatikem J. F. Ernstem odešla 1776 do Revalu (dnes | |||
Tallin), kde začala publikovat básně. Po návratu do Německa | |||
nastoupila 1783 profesionální hereckou dráhu, a to ve Frankfurtu | |||
nad Mohanem, a vzápětí se představila na sesterské | |||
scéně v Mohuči. Prosadila se jako výrazně talentovaná osobnost | |||
kultivované inteligence. Zastávala obor prvních milovnic | |||
především v tragickém repertoáru. Osvědčovala se též jako | |||
schopná recitátorka. Její herectví oceňoval i F. Schiller, s nímž | |||
ji pojil přátelský vztah. Publikovala v jeho časopise Rheinische | |||
Th alia (1785 Mannheim), přispívala do literárního časopisu | |||
Musenalmanach, který 1785–90 vydávali J. W. Goethe, J. G. | |||
Herder, F. Hölderlin, A. W. Schlegel, F. Schiller a J. L. Tieck. | |||
1785 byla angažována do tzv. druhé bondinské společnosti | |||
německých herců, kterou sestavil ředitel Dvorního divadla | |||
v Drážďanech P. Bondini pro pražské Nosticovo divadlo, jež | |||
si 1784 pronajal. Členem souboru se stal i její manžel, který | |||
tehdy údajně provozoval v Praze knihkupectví. A. hrála v dominantní | |||
německé složce činoherního provozu, na ojedinělých | |||
českých představeních se na rozdíl od manžela nepodílela. | |||
Patřila k předním silám pražské německé činohry, byla | |||
označována za její hvězdu a těšila se velké přízni publika. Po odchodu z Prahy setrvala u Bondiniho až do 1795. Deset let | |||
působení u Bondiniho bylo vrcholným obdobím její herecké | |||
kariéry. Obecenstvo ji obdivovalo jako herečku i jako velkou | |||
dámu, která oproti dobovým zvyklostem přišla k divadlu | |||
z vyšší společenské vrstvy. Později působila v Drážďanech, | |||
Hamburku a Altoně. Po manželově smrti 1814 žila jako soukromnice | |||
zprvu z výtěžku svých literárních prací, posléze ji | |||
nouze přinutila živit se jako pradlena a posluhovačka. Zemřela | |||
v bídě a zapomenutí v hamburské nemocnici. | |||
'''D:''' Gedichte und Schauspiele, 3. sv., Erfurt 1781–1791; Aus den Poesien von | |||
S. A. (ed. Friedrich Clemens, Altona 1841). | |||
'''L:''' O. Teuber, Geschichte des Prager Th eaters 2, 1888, s. 173n.; L. Eisenberg, | |||
Biographisches Lexikon, 1903; ODS, s. 22; K. Witzel, Eine vergessene | |||
Freundin Schillers, München-Augsburger Abendzeitung, příl. Der Sammler, | |||
90, 1921, č. 21; Kosch, s. 22; H. Kinderman, Th eatergeschichte Europas, 5, | |||
Salzburg 1965, s. 633. | |||
Eva Šormová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
[[Kategorie:1757]] | [[Kategorie:1757]] | ||
[[Kategorie:Erfurt]] | [[Kategorie:Erfurt]] | ||
[[Kategorie:1840]] | [[Kategorie:1840]] | ||
[[Kategorie:Hamburk]] | [[Kategorie:Hamburk]] |
Verze z 28. 1. 2016, 08:19
Sophie ALBRECHTOVÁ | |
Narození | 17.11.1757 |
---|---|
Místo narození | Erfurt (Německo) |
Úmrtí | 16.11.1840 |
Místo úmrtí | Hamburk (Německo) |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78583 |
ALBRECHTOVÁ, Sophie (roz. Baumerová), * 17. 11. 1757 Erfurt (Německo), † 16. 11. 1840 Hamburk (Německo), herečka, spisovatelka
Pocházela z rodiny profesora lékařství. Po sňatku s lékařem a dramatikem J. F. Ernstem odešla 1776 do Revalu (dnes Tallin), kde začala publikovat básně. Po návratu do Německa nastoupila 1783 profesionální hereckou dráhu, a to ve Frankfurtu nad Mohanem, a vzápětí se představila na sesterské scéně v Mohuči. Prosadila se jako výrazně talentovaná osobnost kultivované inteligence. Zastávala obor prvních milovnic především v tragickém repertoáru. Osvědčovala se též jako schopná recitátorka. Její herectví oceňoval i F. Schiller, s nímž ji pojil přátelský vztah. Publikovala v jeho časopise Rheinische Th alia (1785 Mannheim), přispívala do literárního časopisu Musenalmanach, který 1785–90 vydávali J. W. Goethe, J. G. Herder, F. Hölderlin, A. W. Schlegel, F. Schiller a J. L. Tieck. 1785 byla angažována do tzv. druhé bondinské společnosti německých herců, kterou sestavil ředitel Dvorního divadla v Drážďanech P. Bondini pro pražské Nosticovo divadlo, jež si 1784 pronajal. Členem souboru se stal i její manžel, který tehdy údajně provozoval v Praze knihkupectví. A. hrála v dominantní německé složce činoherního provozu, na ojedinělých českých představeních se na rozdíl od manžela nepodílela. Patřila k předním silám pražské německé činohry, byla označována za její hvězdu a těšila se velké přízni publika. Po odchodu z Prahy setrvala u Bondiniho až do 1795. Deset let působení u Bondiniho bylo vrcholným obdobím její herecké kariéry. Obecenstvo ji obdivovalo jako herečku i jako velkou dámu, která oproti dobovým zvyklostem přišla k divadlu z vyšší společenské vrstvy. Později působila v Drážďanech, Hamburku a Altoně. Po manželově smrti 1814 žila jako soukromnice zprvu z výtěžku svých literárních prací, posléze ji nouze přinutila živit se jako pradlena a posluhovačka. Zemřela v bídě a zapomenutí v hamburské nemocnici.
D: Gedichte und Schauspiele, 3. sv., Erfurt 1781–1791; Aus den Poesien von S. A. (ed. Friedrich Clemens, Altona 1841).
L: O. Teuber, Geschichte des Prager Th eaters 2, 1888, s. 173n.; L. Eisenberg, Biographisches Lexikon, 1903; ODS, s. 22; K. Witzel, Eine vergessene Freundin Schillers, München-Augsburger Abendzeitung, příl. Der Sammler, 90, 1921, č. 21; Kosch, s. 22; H. Kinderman, Th eatergeschichte Europas, 5, Salzburg 1965, s. 633.
Eva Šormová