ALDRINGEN Johann Paul 10.12.1588-22.7.1634: Porovnání verzí
(ALDRINGEN_Johann_1588-1634) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Johann ALDRINGEN | | jméno = Johann ALDRINGEN | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1588 | | datum narození = 10.12.1588 | ||
| místo narození = | | místo narození = (Lucembursko) | ||
| datum úmrtí = 1634 | | datum úmrtí = 22.7.1634 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Landshut (Německo) | ||
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ALDRINGEN, Johann Paul,''' ''* 10. 12. 1588 ? (Lucembursko), † 22. 7. 1634 Landshut (Německo), císařský generál'' | |||
Nejdříve působil jako písař v lucemburské vévodské zemské | |||
kanceláři, kde pracoval i jeho otec. S Čechami přišel poprvé | |||
do styku v létě 1619, kdy ho rakouský arcivévoda Leopold V. | |||
vyslal na česko-pasovskou hranici a vystavil mu verbovací | |||
patent na 300 žoldnéřů, s nimiž A. obsadil pevnost Volary | |||
chránící cestu z Čech do Pasova. Hájil ji do léta 1620, kdy | |||
byla pevnost dobyta knížetem Thurnem. V létě 1621, tentokrát | |||
jako španělský žoldnéř, se účastnil císařského tažení do | |||
Čech. V tomto roce však přešel do služeb vévody Maximiliána | |||
Bavorského a 1623 opět do císařských služeb Leopolda V., | |||
který ho jmenoval 1624 dvorním válečným radou. Od 1625 | |||
byl důležitým Valdštejnovým poradcem, nejen jako válečník, | |||
ale i jako diplomat. Měl podíl na císařských vítězstvích 1626 | |||
v Dessau a byl 1627 povýšen na svobodného pána. Jako Valdštejnův | |||
důvěrník vedl 1629 jednání v Lübecku, dobytí Mantovy | |||
1630 bylo jeho osobní zásluhou, 1631 donutil ke kapitulaci | |||
Württembersko. Do 1632 se vypracoval k hodnosti | |||
polního maršála a byl povýšen na říšského hraběte. 1632 se | |||
účastnil obrany Norimberka proti Švédům a 1633 vedl proti | |||
nim tažení, kde byl formálně pověřen podporovat Maximiliána | |||
Bavorského, avšak Valdštejn trval na tom, aby se řídil | |||
výhradně jeho příkazy. Od této doby mezi nimi docházelo | |||
k rozporům. Valdštejnovo vnímání císařských rozkazů se výrazně | |||
lišilo od Aldringenova, který se od něj postupně distancoval | |||
a bezprostředně se podílel též na organizaci jeho svržení | |||
a zavraždění 1634 v Chebu. Rakouská arcivévodkyně Claudia | |||
mu vystavila dispens, který potvrzoval jeho zásluhu na | |||
odhalení Valdštejnovy zrady. Tentýž rok obdržel panství Teplice | |||
a Doubravskou Horu po zavražděném hraběti Vilému | |||
Kinském. A. padl při obléhání dolnobavorského Landshutu. | |||
Náležel ke vzdělanější části císařských vojevůdců; osvědčil se | |||
jak ve vojenské správě, tak i v praktickém velení v 1. polovině třicetileté války. Jeho panství, jméno a erb byly 1635 přeneseny | |||
císařem na jeho bratra Jana Markuse von A. a po jeho | |||
smrti (1665) na jedinou žijící sestru, hraběnku Annu, provdanou | |||
za hraběte Jeronýma z Clary, po nichž byla založena | |||
česká linie hrabat a knížat z Clary-Aldringen. | |||
'''L:''' ADB 1, s. 327n.; RSN 1, s. 113n.; OSN 1, s. 759n.; MSN 1, s 28n., 84; | |||
NDB 1, s. 188n.; BL 1, s. 11; Biographisches Wörterbuch zur deutschen | |||
Geschichte 1, s. 66n.; H. Hallwich, Aldringens letzter Ritt, in: MVGDB, 45, | |||
1907, s. 21n.; F. Parnemann, Der Briefwechsel der Generale Gallas, Aldringen | |||
u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang | |||
Wallensteins, Berlin 1911. | |||
Jiří-Joseph Veselý | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1588]] | [[Kategorie:1588]] | ||
[[Kategorie:Lucembursko]] | |||
[[Kategorie:1634]] | [[Kategorie:1634]] | ||
[[Kategorie:Landshut]] | |||
Verze z 28. 1. 2016, 08:39
| Johann ALDRINGEN | |
 | |
| Narození | 10.12.1588 |
|---|---|
| Místo narození | (Lucembursko) |
| Úmrtí | 22.7.1634 |
| Místo úmrtí | Landshut (Německo) |
| Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39052 |
ALDRINGEN, Johann Paul, * 10. 12. 1588 ? (Lucembursko), † 22. 7. 1634 Landshut (Německo), císařský generál
Nejdříve působil jako písař v lucemburské vévodské zemské kanceláři, kde pracoval i jeho otec. S Čechami přišel poprvé do styku v létě 1619, kdy ho rakouský arcivévoda Leopold V. vyslal na česko-pasovskou hranici a vystavil mu verbovací patent na 300 žoldnéřů, s nimiž A. obsadil pevnost Volary chránící cestu z Čech do Pasova. Hájil ji do léta 1620, kdy byla pevnost dobyta knížetem Thurnem. V létě 1621, tentokrát jako španělský žoldnéř, se účastnil císařského tažení do Čech. V tomto roce však přešel do služeb vévody Maximiliána Bavorského a 1623 opět do císařských služeb Leopolda V., který ho jmenoval 1624 dvorním válečným radou. Od 1625 byl důležitým Valdštejnovým poradcem, nejen jako válečník, ale i jako diplomat. Měl podíl na císařských vítězstvích 1626 v Dessau a byl 1627 povýšen na svobodného pána. Jako Valdštejnův důvěrník vedl 1629 jednání v Lübecku, dobytí Mantovy 1630 bylo jeho osobní zásluhou, 1631 donutil ke kapitulaci Württembersko. Do 1632 se vypracoval k hodnosti polního maršála a byl povýšen na říšského hraběte. 1632 se účastnil obrany Norimberka proti Švédům a 1633 vedl proti nim tažení, kde byl formálně pověřen podporovat Maximiliána Bavorského, avšak Valdštejn trval na tom, aby se řídil výhradně jeho příkazy. Od této doby mezi nimi docházelo k rozporům. Valdštejnovo vnímání císařských rozkazů se výrazně lišilo od Aldringenova, který se od něj postupně distancoval a bezprostředně se podílel též na organizaci jeho svržení a zavraždění 1634 v Chebu. Rakouská arcivévodkyně Claudia mu vystavila dispens, který potvrzoval jeho zásluhu na odhalení Valdštejnovy zrady. Tentýž rok obdržel panství Teplice a Doubravskou Horu po zavražděném hraběti Vilému Kinském. A. padl při obléhání dolnobavorského Landshutu. Náležel ke vzdělanější části císařských vojevůdců; osvědčil se jak ve vojenské správě, tak i v praktickém velení v 1. polovině třicetileté války. Jeho panství, jméno a erb byly 1635 přeneseny císařem na jeho bratra Jana Markuse von A. a po jeho smrti (1665) na jedinou žijící sestru, hraběnku Annu, provdanou za hraběte Jeronýma z Clary, po nichž byla založena česká linie hrabat a knížat z Clary-Aldringen.
L: ADB 1, s. 327n.; RSN 1, s. 113n.; OSN 1, s. 759n.; MSN 1, s 28n., 84; NDB 1, s. 188n.; BL 1, s. 11; Biographisches Wörterbuch zur deutschen Geschichte 1, s. 66n.; H. Hallwich, Aldringens letzter Ritt, in: MVGDB, 45, 1907, s. 21n.; F. Parnemann, Der Briefwechsel der Generale Gallas, Aldringen u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang Wallensteins, Berlin 1911.
Jiří-Joseph Veselý