AXMAN Emil 3.6.1887-25.1.1949: Porovnání verzí

Z Personal
(AXMAN_Emil_3.6.1887-25.1.1949)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 3.6.1887
 
| datum narození = 3.6.1887
−
| místo narození = Rataje
+
| místo narození = Rataje u Kroměříže
 
| datum úmrtí = 25.1.1949
 
| datum úmrtí = 25.1.1949
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Emil AXMAN
+
}}
  
−
== Literatura ==
+
'''AXMAN, Emil,''' ''* 3. 6. 1887 Rataje u Kroměříže, † 25. 1. 1949 Praha, hudební skladatel, historik, archivář''
 +
 
 +
Syn učitele Viléma A. a Marie A., rozené Mackové. 1893 se
 +
rodina přestěhovala do blízké Chropyně. Rodinné prostředí
 +
odmalička kultivovalo jeho hudební vlohy. Za gymnaziálních
 +
studií v Kroměříži se věnoval sborovému zpěvu (mj. u F. Vachka),
 +
hře na klavír a také historii. Již tam se projevil jeho hudební
 +
talent a vztah k lidové písni. Zpíval v Moravanu a
 +
v chrámovém sboru u sv. Mořice. Sám založil a vedl studentský
 +
pěvecký kroužek Smečka a skládal první sbory. Po maturitě
 +
1906 odešel do Prahy na filozofickou fakultu, kde studoval
 +
historii a hudební vědu u Z. Nejedlého a estetiku
 +
u O. Hostinského. 1912 obhájil disertaci o moravských
 +
operách 18. století, 1908–10 ještě dále studoval zpěv u sbormistra
 +
a hudebního skladatele F. Spilky, skladbu u V. Nováka,
 +
později i kontrapunkt u O. Ostrčila a zpíval v Hlaholu. První
 +
studie o A. Dvořákovi a Z. Fibichovi publikoval v časopisech
 +
''Smetana'' a ''Dalibor''. Od 1913 pracoval v knihovně Národního
 +
muzea jako správce hudebního archivu, který vedl až do své
 +
smrti. Z práce knihovníka i komponisty jej vytrhla 1. světová
 +
válka, jíž se účastnil jako důstojník vozatajstva. Válečná zkušenost
 +
A. hluboce traumatizovala a formovala jeho humanistický
 +
a pacifistický postoj, který byl patrný i v tvorbě. Jeho
 +
rozsáhlé dílo zahrnuje hudbu světskou i duchovní, písně,
 +
úpravy lidových písní, sbory, kantáty, ale také klavírní, komorní,
 +
koncertantní a orchestrální skladby. A. tvorba tíhnula
 +
spíše k tradici fibichovské než novákovské. Nesouhlasil s atonalitou,
 +
plně se však angažoval v hledání nových výrazových
 +
prostředků. S modernismem se vyrovnával zvláště ve 3. klavírní
 +
sonátě, violoncellové sonátě (1924), 2. smyčcovém
 +
kvartetu a v klavírním triu (1925). Počínaje 2. symfonií se od
 +
těchto vlivů oprostil a obrátil se k českým klasikům a moravské
 +
lidové hudbě. Pod vlivem O. Hostinského sbíral a upravoval
 +
slovácké písně a tance. Také jako hudební historik vášnivě
 +
přilnul k Moravě (''Morava'' ''v české'' ''hudbě 19.'' ''století'',
 +
1920). A. publikoval četné hudebněvědné články v časopisech
 +
''Smetana'', ''Zvon'', ''Hudba'', ''Listy'' ''Hudební'' ''matice'' aj. Věnoval
 +
se i lidové hudbě české a ruské, akcentoval rovněž sociální
 +
tematiku (''Balada o'' ''očích topičových'', 1927). S oblibou zhudebňoval
 +
texty českých básníků O. Březiny, J. Wolkra
 +
a F. Šrámka, pod dojmem hrozící války se 1938 pokusil
 +
o vlastní verzi ''Stabat'' ''mater''. Ke konci života komponoval
 +
skladby s protiválečnou tematikou (6. symfonie, 1940–42,
 +
věnovaná při pražské premiéře 1945 „Mučedníkům, kteří se
 +
nedočkali“). 1920–27 byl jednatelem Spolku pro moderní
 +
hudbu. Za protektorátu vykonával funkci ředitele knihovny
 +
Národního muzea. V květnu 1945 krátce řídil celé muzeum,
 +
ze zdravotních důvodů musel rezignovat. Citlivost vůči sociálním
 +
tématům, rusofilské sklony a zvláště obdiv k Rudé armádě
 +
přivedly A. po skončení války do KSČ. Již 1944 u něho
 +
propuklo vážné onemocnění, kterému po několika letech
 +
podlehl. Už za života mu Rataje a Kroměříž udělily čestné občanství, k 60. narozeninám provedla Česká filharmonie
 +
jeho skladby. Byl pohřben do čestného hrobu v Kroměříži.
 +
Jeho památce byla věnována pamětní síň v chropyňském
 +
zámku.
 +
 
 +
'''D:''' soupis in: F. Pala, E. A. Život a dílo, 1966, s. 359n.
 +
 
 +
'''L:''' E. A., in: Listy Hudební matice 1927, č. 5, s. 141n.; J. Hilgartner, E. A.
 +
v životě a díle, Kroměříž 1949 (katalog výstavy); B. Vomáčka, HS 1, s. 36n.;
 +
F. Pala, c. d.
 +
 
 +
'''P:''' Muzeum Kroměřížska; Národní muzeum Praha – Muzeum české hudby.
 +
 
 +
Josef Boček, Jan Špaček
 
      
 
      
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
Řádka 19: Řádka 83:
 
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
 
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
−
 
 
[[Kategorie:1887]]
 
[[Kategorie:1887]]
 
[[Kategorie:Rataje]]
 
[[Kategorie:Rataje]]
 
[[Kategorie:1949]]
 
[[Kategorie:1949]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 1. 3. 2016, 13:56

Emil AXMAN
Narození 3.6.1887
Místo narození Rataje u Kroměříže
Úmrtí 25.1.1949
Místo úmrtí Praha
Povolání

77- Hudební skladatel 73- Uměnovědec nebo historik umění

53- Historik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39812

AXMAN, Emil, * 3. 6. 1887 Rataje u Kroměříže, † 25. 1. 1949 Praha, hudební skladatel, historik, archivář

Syn učitele Viléma A. a Marie A., rozené Mackové. 1893 se rodina přestěhovala do blízké Chropyně. Rodinné prostředí odmalička kultivovalo jeho hudební vlohy. Za gymnaziálních studií v Kroměříži se věnoval sborovému zpěvu (mj. u F. Vachka), hře na klavír a také historii. Již tam se projevil jeho hudební talent a vztah k lidové písni. Zpíval v Moravanu a v chrámovém sboru u sv. Mořice. Sám založil a vedl studentský pěvecký kroužek Smečka a skládal první sbory. Po maturitě 1906 odešel do Prahy na filozofickou fakultu, kde studoval historii a hudební vědu u Z. Nejedlého a estetiku u O. Hostinského. 1912 obhájil disertaci o moravských operách 18. století, 1908–10 ještě dále studoval zpěv u sbormistra a hudebního skladatele F. Spilky, skladbu u V. Nováka, později i kontrapunkt u O. Ostrčila a zpíval v Hlaholu. První studie o A. Dvořákovi a Z. Fibichovi publikoval v časopisech Smetana a Dalibor. Od 1913 pracoval v knihovně Národního muzea jako správce hudebního archivu, který vedl až do své smrti. Z práce knihovníka i komponisty jej vytrhla 1. světová válka, jíž se účastnil jako důstojník vozatajstva. Válečná zkušenost A. hluboce traumatizovala a formovala jeho humanistický a pacifistický postoj, který byl patrný i v tvorbě. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje hudbu světskou i duchovní, písně, úpravy lidových písní, sbory, kantáty, ale také klavírní, komorní, koncertantní a orchestrální skladby. A. tvorba tíhnula spíše k tradici fibichovské než novákovské. Nesouhlasil s atonalitou, plně se však angažoval v hledání nových výrazových prostředků. S modernismem se vyrovnával zvláště ve 3. klavírní sonátě, violoncellové sonátě (1924), 2. smyčcovém kvartetu a v klavírním triu (1925). Počínaje 2. symfonií se od těchto vlivů oprostil a obrátil se k českým klasikům a moravské lidové hudbě. Pod vlivem O. Hostinského sbíral a upravoval slovácké písně a tance. Také jako hudební historik vášnivě přilnul k Moravě (Morava v české hudbě 19. století, 1920). A. publikoval četné hudebněvědné články v časopisech Smetana, Zvon, Hudba, Listy Hudební matice aj. Věnoval se i lidové hudbě české a ruské, akcentoval rovněž sociální tematiku (Balada o očích topičových, 1927). S oblibou zhudebňoval texty českých básníků O. Březiny, J. Wolkra a F. Šrámka, pod dojmem hrozící války se 1938 pokusil o vlastní verzi Stabat mater. Ke konci života komponoval skladby s protiválečnou tematikou (6. symfonie, 1940–42, věnovaná při pražské premiéře 1945 „Mučedníkům, kteří se nedočkali“). 1920–27 byl jednatelem Spolku pro moderní hudbu. Za protektorátu vykonával funkci ředitele knihovny Národního muzea. V květnu 1945 krátce řídil celé muzeum, ze zdravotních důvodů musel rezignovat. Citlivost vůči sociálním tématům, rusofilské sklony a zvláště obdiv k Rudé armádě přivedly A. po skončení války do KSČ. Již 1944 u něho propuklo vážné onemocnění, kterému po několika letech podlehl. Už za života mu Rataje a Kroměříž udělily čestné občanství, k 60. narozeninám provedla Česká filharmonie jeho skladby. Byl pohřben do čestného hrobu v Kroměříži. Jeho památce byla věnována pamětní síň v chropyňském zámku.

D: soupis in: F. Pala, E. A. Život a dílo, 1966, s. 359n.

L: E. A., in: Listy Hudební matice 1927, č. 5, s. 141n.; J. Hilgartner, E. A. v životě a díle, Kroměříž 1949 (katalog výstavy); B. Vomáčka, HS 1, s. 36n.; F. Pala, c. d.

P: Muzeum Kroměřížska; Národní muzeum Praha – Muzeum české hudby.

Josef Boček, Jan Špaček

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=AXMAN_Emil_3.6.1887-25.1.1949&oldid=92217“