BACHTÍK Josef 8.4.1901-1.4.1971: Porovnání verzí
(BACHTÍK_Josef_8.4.1901-1.4.1971) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BACHTÍK, Josef,''' ''* 8. 4. 1901 Praha, † 1. 4. 1971 Praha, právník, hudební publicista, libretista'' | |||
Hudební vzdělání získal v rodině. Jeho otec Ferdinand B. | |||
(1865–1957) byl učitelem hudby a autorem několika učebnic | |||
a instruktivních skladeb. B. navštěvoval v Praze reálné | |||
gymnázium a Právnickou fakultu UK (JUDr. 1925). Stal se | |||
úředníkem Zemské politické správy a 1927–54 pracoval jako | |||
úředník pražského magistrátu. Do penzionování (1959) byl | |||
hlavním redaktorem hudební redakce Nakladatelství krásné | |||
literatury, hudby a umění (SNKLHU). 1929 vstoupil do | |||
hudebního života jako kritik a publicista listu ''Venkov'' (šifra | |||
jbk), kde setrval do 1937. Patřil ke skupině hudebníků, jež | |||
se starala o odkaz Antonína Dvořáka, a sám přispěl řadou | |||
prací k jeho popularizaci. Zajímal se však i o soudobou | |||
tvorbu a stýkal se se skupinou skladatelů kolem spolků Mánes | |||
a Přítomnost. Krátce působil jako kritik v listu ''Národní'' | |||
''osvobození'' (1937/38), během druhé světové války v ''Národní'' | |||
''práci'' (1938–45), poté v ''Právu'' ''lidu'' (do 1948, šifra Bch). Byl | |||
jedním z redaktorů časopisu ''Rytmus'' (1940/41–1943/44, | |||
spolu s Václavem Holzknechtem a Karlem Šromem). 1946 | |||
psal do časopisu ''Tempo'', 1952–56 do ''Hudebních'' ''rozhledů''. | |||
Jeho popularizační texty měly velmi dobrou literární úroveň | |||
a svědomitě zpracovaný obsah. Ze tří libret byla nejúspěšnější | |||
jednoaktovka ''Pozdvižení'' ''v Efesu''. | |||
'''D:''' libreta: Pozdvižení v Efesu (podle Komedie plné omylů W. Shakespeara, | |||
hudba I. Krejčí, premiéra 1945 v pražském rozhlase, scénicky v ND v Praze | |||
1946); Rohovín čtverrohý (podle stejnojmenné frašky V. K. Klicpery, hudba Zb. Vostřák, Olomouc 1949); Králův mincmistr (podle hry Kutnohorští | |||
havíři J. K. Tyla, hudba Zb. Vostřák, scénicky Stavovské divadlo Praha | |||
1955); knihy: A. Dvořák dirigent, 1940; A. Dvořák, 1941; E. Grieg, 1957; | |||
G. Verdi, 1963; W. Shakespeare v hudbě a na našem jevišti, 1964; 19. století | |||
v hudbě, 1970. | |||
'''L:''' Pazdírek, s. 30 (otec i syn); HS 1, s. 40n.; (Ferdinand B., se seznamem | |||
prací i Josef B. se seznamem studií); Dějiny české hudební kultury 2, | |||
1918–1945, 1981, passim; V. Holzknecht, Iša Krejčí, 1976, s. 120, 129, | |||
131, 133n.; týž, Nad poslední knihou J. B., in: Portréty, úvahy, kritiky, | |||
morality, 1983, s. 76n. | |||
Jitka Ludvová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:48- Politický publicista]] | [[Kategorie:48- Politický publicista]] | ||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1971]] | [[Kategorie:1971]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 18. 3. 2016, 11:44
Josef BACHTÍK | |
Narození | 8.4.1901 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 1.4.1971 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
73- Uměnovědec nebo historik umění 63- Spisovatel 48- Politický publicista |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39938 |
BACHTÍK, Josef, * 8. 4. 1901 Praha, † 1. 4. 1971 Praha, právník, hudební publicista, libretista
Hudební vzdělání získal v rodině. Jeho otec Ferdinand B. (1865–1957) byl učitelem hudby a autorem několika učebnic a instruktivních skladeb. B. navštěvoval v Praze reálné gymnázium a Právnickou fakultu UK (JUDr. 1925). Stal se úředníkem Zemské politické správy a 1927–54 pracoval jako úředník pražského magistrátu. Do penzionování (1959) byl hlavním redaktorem hudební redakce Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (SNKLHU). 1929 vstoupil do hudebního života jako kritik a publicista listu Venkov (šifra jbk), kde setrval do 1937. Patřil ke skupině hudebníků, jež se starala o odkaz Antonína Dvořáka, a sám přispěl řadou prací k jeho popularizaci. Zajímal se však i o soudobou tvorbu a stýkal se se skupinou skladatelů kolem spolků Mánes a Přítomnost. Krátce působil jako kritik v listu Národní osvobození (1937/38), během druhé světové války v Národní práci (1938–45), poté v Právu lidu (do 1948, šifra Bch). Byl jedním z redaktorů časopisu Rytmus (1940/41–1943/44, spolu s Václavem Holzknechtem a Karlem Šromem). 1946 psal do časopisu Tempo, 1952–56 do Hudebních rozhledů. Jeho popularizační texty měly velmi dobrou literární úroveň a svědomitě zpracovaný obsah. Ze tří libret byla nejúspěšnější jednoaktovka Pozdvižení v Efesu.
D: libreta: Pozdvižení v Efesu (podle Komedie plné omylů W. Shakespeara, hudba I. Krejčí, premiéra 1945 v pražském rozhlase, scénicky v ND v Praze 1946); Rohovín čtverrohý (podle stejnojmenné frašky V. K. Klicpery, hudba Zb. Vostřák, Olomouc 1949); Králův mincmistr (podle hry Kutnohorští havíři J. K. Tyla, hudba Zb. Vostřák, scénicky Stavovské divadlo Praha 1955); knihy: A. Dvořák dirigent, 1940; A. Dvořák, 1941; E. Grieg, 1957; G. Verdi, 1963; W. Shakespeare v hudbě a na našem jevišti, 1964; 19. století v hudbě, 1970.
L: Pazdírek, s. 30 (otec i syn); HS 1, s. 40n.; (Ferdinand B., se seznamem prací i Josef B. se seznamem studií); Dějiny české hudební kultury 2, 1918–1945, 1981, passim; V. Holzknecht, Iša Krejčí, 1976, s. 120, 129, 131, 133n.; týž, Nad poslední knihou J. B., in: Portréty, úvahy, kritiky, morality, 1983, s. 76n.
Jitka Ludvová