BARÁK Rudolf 11.5.1915-12.8.1995: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BARÁK_Rudolf_11.5.1915-12.8.1995)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 11.5.1915
| datum narození = 11.5.1915
| místo narození = Blansko u Boskovic
| místo narození = Blansko
| datum úmrtí = 12.8.1995
| datum úmrtí = 12.8.1995
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Rudolf BARÁK
}}
 
'''BARÁK, Rudolf,''' ''* 11. 5. 1915 Blansko, † 12. 8. 1995 Praha, politik, státník''
 
Vyučil se typografem a poté pracoval v tiskárně v Blansku; za
druhé světové války byl totálně nasazen ve Škodových závodech v Adamově. 1945 vstoupil do KSČ a začal působit jako
její funkcionář na Brněnsku: 1945–48 tajemník Městského
národního výboru v Blansku, 1948–50 předseda obvodního
národního výboru v Boskovicích, posléze v Blansku, 1950–
53 se stal předsedou Krajského národního výboru v Brně. Na
počátku 50. let nastal v souvislosti s personálními přesuny po
provedených čistkách v nejvyšších politických orgánech v jeho
kariéře strmý vzestup. 1952–54 byl kandidátem, 1954–62
členem ústředního výboru KSČ a členem jeho politického
byra (předsednictva), 24. 3.–14. 9. 1953 a 6. 3. 1959–9.
2. 1962 náměstkem předsedy, resp. místopředsedou vlády,
od 14. 9. 1953 do 23. 6. 1961 ministrem vnitra, 1954–62
poslancem Národního shromáždění. Postupně získal významnou
pozici ve státním i stranickém vedení a ve druhé
polovině 50. a na počátku 60. let patřil k nejmocnějším mužům
v tehdejším Československu, byl pokládán za nástupce
Antonína Novotného. Resort ministerstva vnitra řídil v době
posledních velkých politických procesů i v době prvních rehabilitací
a pokusů o kritické zhodnocení policejní a soudní
praxe z přelomu 40. a 50. let. Nesl zodpovědnost za zpravodajské
a represivní akce československých bezpečnostních složek
v tomto období (mj. za únos Bohumila Laušmana v prosinci
1953). Soustavně upevňoval svoje mocenské postavení,
přičemž využíval podpory sovětských bezpečnostních struktur
i části nejvyšších politických představitelů. Počátkem 60.
let se dostal do konfliktu s A. Novotným a jeho stoupenci,
v němž podlehl. V červnu 1961 musel odejít z funkce ministra
vnitra, v únoru 1962 byl zbaven všech funkcí, vyloučen
z KSČ a následně zatčen, v dubnu 1962 pak na základě vykonstruovaných
obvinění odsouzen k patnácti letům vězení.
V době tzv. pražského jara 1968 byl 8. 5. 1968 propuštěn
a 18. 7. 1968 zrušil Nejvyšší soud původní rozsudek jako
nezákonný v plném rozsahu. Do politického života se však B.
již nevrátil; pracoval nejprve v tiskárně známek, později jako
skladník v podniku Restaurace a jídelny Praha. Po listopadu
1989 opakovaně vystoupil ve sdělovacích prostředcích (tisk,
televize) s různými atraktivními svědectvími z bezpečnostního
i politického zákulisí 50. let, jejichž výpovědní hodnota
byla ovšem sporná. „Barákův případ“ nebyl dosud přesvědčivě
analyzován a objasněn.
 
L: PSD 1, s. 45; ČBS, s. 24; Tomeš 1, s. 45.
 
P: SÚA, fond Archiv ÚV KSČ.
 
Vlastislav Lacina, Josef Tomeš


== Literatura ==
Churáň II/1, 22; Čsl. politici 1918-91, s. 11; SBS I, 92; PSD KSČ I, 38; Památky rev. hnutí Střed. kraje, o. Nymburk, Praha 1973, s. 13;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:1915]]
[[Kategorie:1915]]
[[Kategorie:Blansko_u_Boskovic]]
[[Kategorie:Blansko]]
[[Kategorie:1995]]
[[Kategorie:1995]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 5. 4. 2016, 11:21

Rudolf BARÁK
Narození 11.5.1915
Místo narození Blansko
Úmrtí 12.8.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40103

BARÁK, Rudolf, * 11. 5. 1915 Blansko, † 12. 8. 1995 Praha, politik, státník

Vyučil se typografem a poté pracoval v tiskárně v Blansku; za druhé světové války byl totálně nasazen ve Škodových závodech v Adamově. 1945 vstoupil do KSČ a začal působit jako její funkcionář na Brněnsku: 1945–48 tajemník Městského národního výboru v Blansku, 1948–50 předseda obvodního národního výboru v Boskovicích, posléze v Blansku, 1950– 53 se stal předsedou Krajského národního výboru v Brně. Na počátku 50. let nastal v souvislosti s personálními přesuny po provedených čistkách v nejvyšších politických orgánech v jeho kariéře strmý vzestup. 1952–54 byl kandidátem, 1954–62 členem ústředního výboru KSČ a členem jeho politického byra (předsednictva), 24. 3.–14. 9. 1953 a 6. 3. 1959–9. 2. 1962 náměstkem předsedy, resp. místopředsedou vlády, od 14. 9. 1953 do 23. 6. 1961 ministrem vnitra, 1954–62 poslancem Národního shromáždění. Postupně získal významnou pozici ve státním i stranickém vedení a ve druhé polovině 50. a na počátku 60. let patřil k nejmocnějším mužům v tehdejším Československu, byl pokládán za nástupce Antonína Novotného. Resort ministerstva vnitra řídil v době posledních velkých politických procesů i v době prvních rehabilitací a pokusů o kritické zhodnocení policejní a soudní praxe z přelomu 40. a 50. let. Nesl zodpovědnost za zpravodajské a represivní akce československých bezpečnostních složek v tomto období (mj. za únos Bohumila Laušmana v prosinci 1953). Soustavně upevňoval svoje mocenské postavení, přičemž využíval podpory sovětských bezpečnostních struktur i části nejvyšších politických představitelů. Počátkem 60. let se dostal do konfliktu s A. Novotným a jeho stoupenci, v němž podlehl. V červnu 1961 musel odejít z funkce ministra vnitra, v únoru 1962 byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a následně zatčen, v dubnu 1962 pak na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen k patnácti letům vězení. V době tzv. pražského jara 1968 byl 8. 5. 1968 propuštěn a 18. 7. 1968 zrušil Nejvyšší soud původní rozsudek jako nezákonný v plném rozsahu. Do politického života se však B. již nevrátil; pracoval nejprve v tiskárně známek, později jako skladník v podniku Restaurace a jídelny Praha. Po listopadu 1989 opakovaně vystoupil ve sdělovacích prostředcích (tisk, televize) s různými atraktivními svědectvími z bezpečnostního i politického zákulisí 50. let, jejichž výpovědní hodnota byla ovšem sporná. „Barákův případ“ nebyl dosud přesvědčivě analyzován a objasněn.

L: PSD 1, s. 45; ČBS, s. 24; Tomeš 1, s. 45.

P: SÚA, fond Archiv ÚV KSČ.

Vlastislav Lacina, Josef Tomeš