BARÁK Rudolf 11.5.1915-12.8.1995: Porovnání verzí
(BARÁK_Rudolf_11.5.1915-12.8.1995) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.5.1915 | | datum narození = 11.5.1915 | ||
| místo narození = Blansko | | místo narození = Blansko | ||
| datum úmrtí = 12.8.1995 | | datum úmrtí = 12.8.1995 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BARÁK, Rudolf,''' ''* 11. 5. 1915 Blansko, † 12. 8. 1995 Praha, politik, státník'' | |||
Vyučil se typografem a poté pracoval v tiskárně v Blansku; za | |||
druhé světové války byl totálně nasazen ve Škodových závodech v Adamově. 1945 vstoupil do KSČ a začal působit jako | |||
její funkcionář na Brněnsku: 1945–48 tajemník Městského | |||
národního výboru v Blansku, 1948–50 předseda obvodního | |||
národního výboru v Boskovicích, posléze v Blansku, 1950– | |||
53 se stal předsedou Krajského národního výboru v Brně. Na | |||
počátku 50. let nastal v souvislosti s personálními přesuny po | |||
provedených čistkách v nejvyšších politických orgánech v jeho | |||
kariéře strmý vzestup. 1952–54 byl kandidátem, 1954–62 | |||
členem ústředního výboru KSČ a členem jeho politického | |||
byra (předsednictva), 24. 3.–14. 9. 1953 a 6. 3. 1959–9. | |||
2. 1962 náměstkem předsedy, resp. místopředsedou vlády, | |||
od 14. 9. 1953 do 23. 6. 1961 ministrem vnitra, 1954–62 | |||
poslancem Národního shromáždění. Postupně získal významnou | |||
pozici ve státním i stranickém vedení a ve druhé | |||
polovině 50. a na počátku 60. let patřil k nejmocnějším mužům | |||
v tehdejším Československu, byl pokládán za nástupce | |||
Antonína Novotného. Resort ministerstva vnitra řídil v době | |||
posledních velkých politických procesů i v době prvních rehabilitací | |||
a pokusů o kritické zhodnocení policejní a soudní | |||
praxe z přelomu 40. a 50. let. Nesl zodpovědnost za zpravodajské | |||
a represivní akce československých bezpečnostních složek | |||
v tomto období (mj. za únos Bohumila Laušmana v prosinci | |||
1953). Soustavně upevňoval svoje mocenské postavení, | |||
přičemž využíval podpory sovětských bezpečnostních struktur | |||
i části nejvyšších politických představitelů. Počátkem 60. | |||
let se dostal do konfliktu s A. Novotným a jeho stoupenci, | |||
v němž podlehl. V červnu 1961 musel odejít z funkce ministra | |||
vnitra, v únoru 1962 byl zbaven všech funkcí, vyloučen | |||
z KSČ a následně zatčen, v dubnu 1962 pak na základě vykonstruovaných | |||
obvinění odsouzen k patnácti letům vězení. | |||
V době tzv. pražského jara 1968 byl 8. 5. 1968 propuštěn | |||
a 18. 7. 1968 zrušil Nejvyšší soud původní rozsudek jako | |||
nezákonný v plném rozsahu. Do politického života se však B. | |||
již nevrátil; pracoval nejprve v tiskárně známek, později jako | |||
skladník v podniku Restaurace a jídelny Praha. Po listopadu | |||
1989 opakovaně vystoupil ve sdělovacích prostředcích (tisk, | |||
televize) s různými atraktivními svědectvími z bezpečnostního | |||
i politického zákulisí 50. let, jejichž výpovědní hodnota | |||
byla ovšem sporná. „Barákův případ“ nebyl dosud přesvědčivě | |||
analyzován a objasněn. | |||
L: PSD 1, s. 45; ČBS, s. 24; Tomeš 1, s. 45. | |||
P: SÚA, fond Archiv ÚV KSČ. | |||
Vlastislav Lacina, Josef Tomeš | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1915]] | [[Kategorie:1915]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Blansko]] | ||
[[Kategorie:1995]] | [[Kategorie:1995]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 5. 4. 2016, 11:21
Rudolf BARÁK | |
Narození | 11.5.1915 |
---|---|
Místo narození | Blansko |
Úmrtí | 12.8.1995 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40103 |
BARÁK, Rudolf, * 11. 5. 1915 Blansko, † 12. 8. 1995 Praha, politik, státník
Vyučil se typografem a poté pracoval v tiskárně v Blansku; za druhé světové války byl totálně nasazen ve Škodových závodech v Adamově. 1945 vstoupil do KSČ a začal působit jako její funkcionář na Brněnsku: 1945–48 tajemník Městského národního výboru v Blansku, 1948–50 předseda obvodního národního výboru v Boskovicích, posléze v Blansku, 1950– 53 se stal předsedou Krajského národního výboru v Brně. Na počátku 50. let nastal v souvislosti s personálními přesuny po provedených čistkách v nejvyšších politických orgánech v jeho kariéře strmý vzestup. 1952–54 byl kandidátem, 1954–62 členem ústředního výboru KSČ a členem jeho politického byra (předsednictva), 24. 3.–14. 9. 1953 a 6. 3. 1959–9. 2. 1962 náměstkem předsedy, resp. místopředsedou vlády, od 14. 9. 1953 do 23. 6. 1961 ministrem vnitra, 1954–62 poslancem Národního shromáždění. Postupně získal významnou pozici ve státním i stranickém vedení a ve druhé polovině 50. a na počátku 60. let patřil k nejmocnějším mužům v tehdejším Československu, byl pokládán za nástupce Antonína Novotného. Resort ministerstva vnitra řídil v době posledních velkých politických procesů i v době prvních rehabilitací a pokusů o kritické zhodnocení policejní a soudní praxe z přelomu 40. a 50. let. Nesl zodpovědnost za zpravodajské a represivní akce československých bezpečnostních složek v tomto období (mj. za únos Bohumila Laušmana v prosinci 1953). Soustavně upevňoval svoje mocenské postavení, přičemž využíval podpory sovětských bezpečnostních struktur i části nejvyšších politických představitelů. Počátkem 60. let se dostal do konfliktu s A. Novotným a jeho stoupenci, v němž podlehl. V červnu 1961 musel odejít z funkce ministra vnitra, v únoru 1962 byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a následně zatčen, v dubnu 1962 pak na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen k patnácti letům vězení. V době tzv. pražského jara 1968 byl 8. 5. 1968 propuštěn a 18. 7. 1968 zrušil Nejvyšší soud původní rozsudek jako nezákonný v plném rozsahu. Do politického života se však B. již nevrátil; pracoval nejprve v tiskárně známek, později jako skladník v podniku Restaurace a jídelny Praha. Po listopadu 1989 opakovaně vystoupil ve sdělovacích prostředcích (tisk, televize) s různými atraktivními svědectvími z bezpečnostního i politického zákulisí 50. let, jejichž výpovědní hodnota byla ovšem sporná. „Barákův případ“ nebyl dosud přesvědčivě analyzován a objasněn.
L: PSD 1, s. 45; ČBS, s. 24; Tomeš 1, s. 45.
P: SÚA, fond Archiv ÚV KSČ.
Vlastislav Lacina, Josef Tomeš