Biografický slovník
BENSINGER Sigmund ?1825-14.2.1896: Porovnání verzí
(BENSINGER_Sigmund_1825-14.2.1896) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Sigmund BENSINGER | | jméno = Sigmund BENSINGER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 1825 | + | | datum narození = ?1825 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Mannheim (Německo) |
| datum úmrtí = 14.2.1896 | | datum úmrtí = 14.2.1896 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Opatija (Chorvatsko) |
| povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel | | povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel | ||
69- Knihtiskař nebo typograf | 69- Knihtiskař nebo typograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BENSINGER, Sigmund''' ''(též Zikmund), * ? 1825 Mannheim (Německo), † 14. 2. 1896 Opatija (Chorvatsko), nakladatel, knihkupec'' | ||
| + | |||
| + | Vyučil se a pracoval v knihkupectví a nakladatelství J. Bensheimer | ||
| + | v Mannheimu. Od 1856 byl zaměstnán u Josefa | ||
| + | Schalka v Praze. V listopadu 1861 otevřel v Praze na koncesi, | ||
| + | kterou získal v témže roce, vlastní knihkupectví a nakladatelství | ||
| + | a 1875 je rozšířil do Vídně, kde později žil. V 80. | ||
| + | letech 19. století uváděl jako místo vydání své vícejazyčné | ||
| + | produkce (vydával často shodné tituly v češtině, němčině, | ||
| + | maďarštině a polštině) i Lipsko, kde byl jeho komisionářem | ||
| + | G. E. Schulze. | ||
| + | |||
| + | B. proslul zejména jako nakladatel tzv. krvavých románů | ||
| + | (dobrodružného čtiva s komplikovanými zápletkami v romantických | ||
| + | kulisách) a románů z prostředí vysoké politiky, | ||
| + | panovnických rodů, šlechty, církevních kruhů i světa zločinu. | ||
| + | Kromě anonymních děl a zjevných pseudonymů byli | ||
| + | jeho kmenovými autory Georg F. Born (vl. jm. Georg Füllborn), | ||
| + | Ernest Capendu, E. A. König, Louise Mühlbachová | ||
| + | (vl. jm. Klara Mundtová), Arthur Storch. Objemná, často | ||
| + | vícesvazková díla vycházela postupně v sešitech, jejichž odběratele | ||
| + | získávali agenti-kolportéři obratnou agitací a nabídkami | ||
| + | prémií (zpravidla reprodukcemi obrazů s náboženskou | ||
| + | a historickou tematikou) zejména v dělnickém a venkovském | ||
| + | prostředí. Charakter B. produkce i jeho distribuční metody | ||
| + | vyvolávaly ostré kritické reakce osvětových a knihkupeckých | ||
| + | kruhů. | ||
| + | |||
| + | Do češtiny pro něho překládal zejména Václav F. Bambas, | ||
| + | který se snad podílel i na úpravách některých anonymních | ||
| + | děl a byl asi i jejich autorem. V 80. letech doplnil B. českou | ||
| + | knižní produkci nakladatelství o lidový časopis ''Domácí'' ''přítel'' | ||
| + | (1881–84, red. František Göbl Kopidlanský), ve kterém | ||
| + | zdařile kombinoval původní i přeloženou beletrii s popularizačními | ||
| + | články z různých oborů. V německé produkci vyšel | ||
| + | B. obratně vstříc reprezentačním požadavkům měšťanstva, | ||
| + | pro jehož salony uspořádal všestranný literát Heinrich Laube | ||
| + | okázale vypravené a líbivě ilustrované soubory spisů několika | ||
| + | výrazných představitelů německé literatury (Heinrich Heine, | ||
| + | Karl Theodor Körner, Nikolaus Lenau, Gotthold Ephraim | ||
| + | Lessing). | ||
| + | |||
| + | Po B. smrti vedla do 1900 pražský závod vdova Hermina | ||
| + | B. prostřednictvím obchodvedoucího Jaroslava Petrovce, kdy | ||
| + | ho od ní koupil a na své jméno převedl knihkupec a nakladatel | ||
| + | Josef Springer. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Literární dryáčnictví, in: Věstník bibliografický 2, 1870, s. 2n., 20n.; J. Váchal, | ||
| + | Nejobsáhlejší seznam „krváků“ a „lidové četby“, in: Kuriózní revue 1, | ||
| + | 1925/26, s. 18n. (amatérský seznam); K. Nosovský, Knihopisná nauka a vývoj | ||
| + | knihkupectví československého, 1927, s. 293, 396. | ||
| + | |||
| + | Aleš Zach | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | [[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | ||
[[Kategorie:69- Knihtiskař nebo typograf]] | [[Kategorie:69- Knihtiskař nebo typograf]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1825]] | [[Kategorie:1825]] | ||
| + | [[Kategorie:Manheim]] | ||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
| + | [[Kategorie:Opatija]] | ||
Verze z 4. 7. 2016, 10:01
| Sigmund BENSINGER | |
 | |
| Narození | ?1825 |
|---|---|
| Místo narození | Mannheim (Německo) |
| Úmrtí | 14.2.1896 |
| Místo úmrtí | Opatija (Chorvatsko) |
| Povolání |
67- Nakladatel nebo vydavatel 69- Knihtiskař nebo typograf |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=65936 |
BENSINGER, Sigmund (též Zikmund), * ? 1825 Mannheim (Německo), † 14. 2. 1896 Opatija (Chorvatsko), nakladatel, knihkupec
Vyučil se a pracoval v knihkupectví a nakladatelství J. Bensheimer v Mannheimu. Od 1856 byl zaměstnán u Josefa Schalka v Praze. V listopadu 1861 otevřel v Praze na koncesi, kterou získal v témže roce, vlastní knihkupectví a nakladatelství a 1875 je rozšířil do Vídně, kde později žil. V 80. letech 19. století uváděl jako místo vydání své vícejazyčné produkce (vydával často shodné tituly v češtině, němčině, maďarštině a polštině) i Lipsko, kde byl jeho komisionářem G. E. Schulze.
B. proslul zejména jako nakladatel tzv. krvavých románů (dobrodružného čtiva s komplikovanými zápletkami v romantických kulisách) a románů z prostředí vysoké politiky, panovnických rodů, šlechty, církevních kruhů i světa zločinu. Kromě anonymních děl a zjevných pseudonymů byli jeho kmenovými autory Georg F. Born (vl. jm. Georg Füllborn), Ernest Capendu, E. A. König, Louise Mühlbachová (vl. jm. Klara Mundtová), Arthur Storch. Objemná, často vícesvazková díla vycházela postupně v sešitech, jejichž odběratele získávali agenti-kolportéři obratnou agitací a nabídkami prémií (zpravidla reprodukcemi obrazů s náboženskou a historickou tematikou) zejména v dělnickém a venkovském prostředí. Charakter B. produkce i jeho distribuční metody vyvolávaly ostré kritické reakce osvětových a knihkupeckých kruhů.
Do češtiny pro něho překládal zejména Václav F. Bambas, který se snad podílel i na úpravách některých anonymních děl a byl asi i jejich autorem. V 80. letech doplnil B. českou knižní produkci nakladatelství o lidový časopis Domácí přítel (1881–84, red. František Göbl Kopidlanský), ve kterém zdařile kombinoval původní i přeloženou beletrii s popularizačními články z různých oborů. V německé produkci vyšel B. obratně vstříc reprezentačním požadavkům měšťanstva, pro jehož salony uspořádal všestranný literát Heinrich Laube okázale vypravené a líbivě ilustrované soubory spisů několika výrazných představitelů německé literatury (Heinrich Heine, Karl Theodor Körner, Nikolaus Lenau, Gotthold Ephraim Lessing).
Po B. smrti vedla do 1900 pražský závod vdova Hermina B. prostřednictvím obchodvedoucího Jaroslava Petrovce, kdy ho od ní koupil a na své jméno převedl knihkupec a nakladatel Josef Springer.
L: Literární dryáčnictví, in: Věstník bibliografický 2, 1870, s. 2n., 20n.; J. Váchal, Nejobsáhlejší seznam „krváků“ a „lidové četby“, in: Kuriózní revue 1, 1925/26, s. 18n. (amatérský seznam); K. Nosovský, Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví československého, 1927, s. 293, 396.
Aleš Zach
