BERGMANN Josef 28.11.1723-?1805: Porovnání verzí
(BERGMANN_Josef_28.12.1723-1773) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Josef BERGMANN | | jméno = Josef BERGMANN | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28. | | datum narození = 28.11.1723 | ||
| místo narození = | | místo narození = Nový Bydžov | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = po 1805 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 1- Matematik | | povolání = 1- Matematik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BERGMANN, Josef,''' ''* 28. 11. 1723 Nový Bydžov ?, † po 1805 Praha, matematik, pedagog'' | |||
V Jičíně 1740 vstoupil do jezuitského řádu, 1743–45 absolvoval | |||
v Praze filozofická studia, 1751 byl vysvěcen knězem. | |||
Do 1758 působil v několika řádových kolejích v Čechách | |||
(Klementinum v Praze, Kutná Hora, Jičín, Klatovy, Olomouc). | |||
1761–66 se na sedm let stal profesorem elementární | |||
matematiky na filozofické fakultě pražské univerzity. Ve 2. | |||
polovině 18. století se na univerzitě – vedle matematických | |||
přednášek zavedených již na konci 1. poloviny 18. století | |||
v povinném filozofickém kurzu – začaly objevovat i samostatné | |||
nepovinné přednášky z matematiky. Po 1752 se rozsah | |||
výkladů matematiky rozšířil. U posluchače už předpokládal | |||
základní aritmetické vzdělání. Do výuky byla zahrnuta algebra | |||
spolu s řešením rovnic 2. stupně, elementární geometrie | |||
a základy analytické geometrie a trigonometrie. Znalosti pak | |||
měly postačovat k tomu, aby student porozuměl navazujícím | |||
výkladům mechaniky, hydrauliky a základům optiky ve druhém | |||
roce filozofického studia. B., obdobně jako jeho kolegové | |||
S. Schmidt a F. Zeno, napsal pro své posluchače učebnice, které nebyly ani původní, ani přesné, ale přesto se používaly | |||
pro univerzitní výuku matematiky až do roku 1776, kdy se | |||
začalo povinně přednášet podle tehdy již padesát let starého | |||
spisu Ch. Wolffa (''Elementa'' ''matheseos'' ''universae''). 1761 byla | |||
rovněž ustavena katedra vyšší matematiky, B. se stal jejím | |||
prvním profesorem. V té době vedl současně dvě katedry, | |||
a to až do příchodu Jana Tesánka 1763. O B. činnosti na této | |||
katedře však není známo nic bližšího. B. učebnice ''Lectiones'' | |||
''Mathematicae,'' ''quas'' ''in usum'' ''auditorum'' ''conscripsit…'' (1765) | |||
byla věnována elementární matematice ve výše zmíněném | |||
rozsahu. Vedle činnosti pedagoga a examinátora měl B. i další | |||
funkce v řádu, 1767–69 se stal přísedícím královéhradecké | |||
konzistoře a studijním ředitelem tamního semináře. Od | |||
1771 až do zrušení řádu byl i profesorem církevních dějin na | |||
pražské univerzitě. 1773–1804 žil v Praze jako penzionovaný | |||
konzistorní rada; zprávy o něm se ztrácejí po 1805. | |||
'''D:''' Dissertatio de ortu ac phoenomenis caudae cometicae…, 1760; Dissertatio | |||
de aurora Boreali, 1762. | |||
'''L:''' Q. Vetter, Šest století matematického a astronomického učení na UK, in: | |||
Věstník KČSN 14, 1952, zvlášní otisk (1953), s. 14; L. Nový, Matematika | |||
v Čechách v 2. polovině 18. století, in: Sborník pro dějiny přírodních věd | |||
a techniky 5, 1960, s. 9n.; S. Vydra, Historia matheseos in Bohemia et Moravia | |||
cultae, 1778, s. 83; Poggendorff 1, s. 151; BOS 2, s. 145; Čornejová | |||
– Fechtnerová, s. 23n.; DUK 2, 1996 s. 111, 211n. | |||
Jaroslav Folta, Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:1- Matematik]] | [[Kategorie:1- Matematik]] | ||
[[Kategorie:1723]] | [[Kategorie:1723]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Nový Bydžov]] | ||
[[Kategorie:1805]] | |||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 5. 7. 2016, 09:24
| Josef BERGMANN | |
 | |
| Narození | 28.11.1723 |
|---|---|
| Místo narození | Nový Bydžov |
| Úmrtí | po 1805 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 1- Matematik |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41143 |
BERGMANN, Josef, * 28. 11. 1723 Nový Bydžov ?, † po 1805 Praha, matematik, pedagog
V Jičíně 1740 vstoupil do jezuitského řádu, 1743–45 absolvoval v Praze filozofická studia, 1751 byl vysvěcen knězem. Do 1758 působil v několika řádových kolejích v Čechách (Klementinum v Praze, Kutná Hora, Jičín, Klatovy, Olomouc). 1761–66 se na sedm let stal profesorem elementární matematiky na filozofické fakultě pražské univerzity. Ve 2. polovině 18. století se na univerzitě – vedle matematických přednášek zavedených již na konci 1. poloviny 18. století v povinném filozofickém kurzu – začaly objevovat i samostatné nepovinné přednášky z matematiky. Po 1752 se rozsah výkladů matematiky rozšířil. U posluchače už předpokládal základní aritmetické vzdělání. Do výuky byla zahrnuta algebra spolu s řešením rovnic 2. stupně, elementární geometrie a základy analytické geometrie a trigonometrie. Znalosti pak měly postačovat k tomu, aby student porozuměl navazujícím výkladům mechaniky, hydrauliky a základům optiky ve druhém roce filozofického studia. B., obdobně jako jeho kolegové S. Schmidt a F. Zeno, napsal pro své posluchače učebnice, které nebyly ani původní, ani přesné, ale přesto se používaly pro univerzitní výuku matematiky až do roku 1776, kdy se začalo povinně přednášet podle tehdy již padesát let starého spisu Ch. Wolffa (Elementa matheseos universae). 1761 byla rovněž ustavena katedra vyšší matematiky, B. se stal jejím prvním profesorem. V té době vedl současně dvě katedry, a to až do příchodu Jana Tesánka 1763. O B. činnosti na této katedře však není známo nic bližšího. B. učebnice Lectiones Mathematicae, quas in usum auditorum conscripsit… (1765) byla věnována elementární matematice ve výše zmíněném rozsahu. Vedle činnosti pedagoga a examinátora měl B. i další funkce v řádu, 1767–69 se stal přísedícím královéhradecké konzistoře a studijním ředitelem tamního semináře. Od 1771 až do zrušení řádu byl i profesorem církevních dějin na pražské univerzitě. 1773–1804 žil v Praze jako penzionovaný konzistorní rada; zprávy o něm se ztrácejí po 1805.
D: Dissertatio de ortu ac phoenomenis caudae cometicae…, 1760; Dissertatio de aurora Boreali, 1762.
L: Q. Vetter, Šest století matematického a astronomického učení na UK, in: Věstník KČSN 14, 1952, zvlášní otisk (1953), s. 14; L. Nový, Matematika v Čechách v 2. polovině 18. století, in: Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky 5, 1960, s. 9n.; S. Vydra, Historia matheseos in Bohemia et Moravia cultae, 1778, s. 83; Poggendorff 1, s. 151; BOS 2, s. 145; Čornejová – Fechtnerová, s. 23n.; DUK 2, 1996 s. 111, 211n.
Jaroslav Folta, Marie Makariusová