BERNT Johann Joseph 14.9.1770-27.4.1842: Porovnání verzí
(BERNT_Johann_Joseph_14.9.1770-27.4.1842) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.9.1770 | | datum narození = 14.9.1770 | ||
| místo narození = | | místo narození = Litoměřice | ||
| datum úmrtí = 27.4.1842 | | datum úmrtí = 27.4.1842 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) | ||
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
BERNT, Johann Joseph, * 14. 9. 1770 Litoměřice, † 27. 4. 1842 Vídeň (Rakousko), soudní lékař, pedagog, průkopník očkování proti neštovicím | |||
Gymnázium absolvoval v rodných Litoměřicích, filozofická | |||
studia 1789–92 na pražské univerzitě, kde 1792–97 vystudoval i lékařskou fakultu. 1797 byl promován doktorem medicíny, | |||
1807 si rozšířil aprobaci na magistra porodnictví. Po | |||
promoci působil krátce jako praktický lékař v Litoměřicích | |||
a 1798–99 v České Lípě. 1799 přijal místo továrního lékaře | |||
v Kosmonosech. 1801 podnikl studijní cestu do Bambergu, | |||
kde se seznámil s výsledky vakcinace. 1804–07 pracoval jako | |||
lékař v komisi ustavené v době hladu v Krkonoších. 1808 | |||
byl jmenován členem vakcinační komise. Po spojení oborů | |||
soudní lékařství a lékařská policie (1807), které do té doby na | |||
pražské lékařské fakultě přednášeli jen mimořádní profesoři, | |||
byl B. v únoru 1808 jmenován prvním řádným profesorem | |||
obou oborů. V červenci 1813 odešel na lékařskou fakultu do | |||
Vídně, tam pak působil až do smrti. Byl schopným organizátorem, | |||
pedagogem i uznávaným vědeckým pracovníkem. | |||
Zasloužil se o rozšíření očkování proti neštovicím v Čechách, | |||
kde se tato účinná metoda boje proti chorobě s vysokou | |||
úmrtností a trvalými zdravotními následky, objevená 1796 | |||
anglickým lékařem E. Jennerem, šířila poměrně pomalu. Ve | |||
výuce soudního lékařství prosazoval zásadu, že posluchači | |||
mají nejen pitvat zemřelé, ale seznamovat se i s poraněními | |||
a poškozeními u živých pacientů. 1818 se mu podařilo ve | |||
vídeňské všeobecné nemocnici zřídit pro výuku soudního lékařství | |||
zvláštní amfiteátr, který budil obdiv zahraničních kolegů. | |||
Zavedl řadu nových vyšetřovacích metod, které výrazně | |||
přispěly k rozvoji soudního lékařství. Jeho četné studie byly | |||
přínosem i pro patologickou anatomii a B. učebnice patřily | |||
v německy mluvících oblastech k nejrozšířenějším. Publikoval | |||
řadu monografií i časopiseckých studií. Od 1832 se stal | |||
spoluredaktorem významného rakouského lékařského časopisu | |||
''Medizinische'' ''Jahrbücher'' ''des österreichischen'' ''k. k. Staates''. | |||
'''D:''' Systematisches Handbuch der gerichtlichen Arzneikunde, Prag – Wien | |||
1813; Systematisches Handbuch der Staatsarzneikunde, Wien 1816; Systematisches | |||
Handbuch der öffentlichen Gesundheitspflege, Wien 1818; Beiträge | |||
zur gerichtlichen Arzneikunde I–IV, Wien 1818–1823. | |||
'''L:''' A. C. P. Callisen, Medicinisches Schriftsteller-Lexicon der jetzt lebenden | |||
Aerzte, Wundärzte, Geburtshelfer, Apotheker u. Naturforscher aller gebildeter | |||
Völker 2, Copenhagen 1830, s. 178n., 26, s. 264n. (kde bibliografie); Wurzbach | |||
1, s. 231n.; A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte | |||
aller Zeiten u. Völker 1, Wien – Leipzig 1884, s. 425; RSN 1, s. 655; ADB 2, | |||
s. 504n.; ÖBL 1, s. 77; BSPLF 1, s. 79n.; E. Lesky, Die Wiener medizinische | |||
Schule im 19. Jahrhundert, Graz – Köln 1965, s. 112n. | |||
Ludmila Hlaváčková | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
[[Kategorie:1770]] | [[Kategorie:1770]] | ||
[[Kategorie:Litoměřice]] | |||
[[Kategorie:1842]] | [[Kategorie:1842]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] |
Verze z 6. 7. 2016, 09:45
Johann Joseph BERNT | |
![]() | |
Narození | 14.9.1770 |
---|---|
Místo narození | Litoměřice |
Úmrtí | 27.4.1842 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 15- Lékaři |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41262 |
BERNT, Johann Joseph, * 14. 9. 1770 Litoměřice, † 27. 4. 1842 Vídeň (Rakousko), soudní lékař, pedagog, průkopník očkování proti neštovicím
Gymnázium absolvoval v rodných Litoměřicích, filozofická studia 1789–92 na pražské univerzitě, kde 1792–97 vystudoval i lékařskou fakultu. 1797 byl promován doktorem medicíny, 1807 si rozšířil aprobaci na magistra porodnictví. Po promoci působil krátce jako praktický lékař v Litoměřicích a 1798–99 v České Lípě. 1799 přijal místo továrního lékaře v Kosmonosech. 1801 podnikl studijní cestu do Bambergu, kde se seznámil s výsledky vakcinace. 1804–07 pracoval jako lékař v komisi ustavené v době hladu v Krkonoších. 1808 byl jmenován členem vakcinační komise. Po spojení oborů soudní lékařství a lékařská policie (1807), které do té doby na pražské lékařské fakultě přednášeli jen mimořádní profesoři, byl B. v únoru 1808 jmenován prvním řádným profesorem obou oborů. V červenci 1813 odešel na lékařskou fakultu do Vídně, tam pak působil až do smrti. Byl schopným organizátorem, pedagogem i uznávaným vědeckým pracovníkem. Zasloužil se o rozšíření očkování proti neštovicím v Čechách, kde se tato účinná metoda boje proti chorobě s vysokou úmrtností a trvalými zdravotními následky, objevená 1796 anglickým lékařem E. Jennerem, šířila poměrně pomalu. Ve výuce soudního lékařství prosazoval zásadu, že posluchači mají nejen pitvat zemřelé, ale seznamovat se i s poraněními a poškozeními u živých pacientů. 1818 se mu podařilo ve vídeňské všeobecné nemocnici zřídit pro výuku soudního lékařství zvláštní amfiteátr, který budil obdiv zahraničních kolegů. Zavedl řadu nových vyšetřovacích metod, které výrazně přispěly k rozvoji soudního lékařství. Jeho četné studie byly přínosem i pro patologickou anatomii a B. učebnice patřily v německy mluvících oblastech k nejrozšířenějším. Publikoval řadu monografií i časopiseckých studií. Od 1832 se stal spoluredaktorem významného rakouského lékařského časopisu Medizinische Jahrbücher des österreichischen k. k. Staates.
D: Systematisches Handbuch der gerichtlichen Arzneikunde, Prag – Wien 1813; Systematisches Handbuch der Staatsarzneikunde, Wien 1816; Systematisches Handbuch der öffentlichen Gesundheitspflege, Wien 1818; Beiträge zur gerichtlichen Arzneikunde I–IV, Wien 1818–1823.
L: A. C. P. Callisen, Medicinisches Schriftsteller-Lexicon der jetzt lebenden Aerzte, Wundärzte, Geburtshelfer, Apotheker u. Naturforscher aller gebildeter Völker 2, Copenhagen 1830, s. 178n., 26, s. 264n. (kde bibliografie); Wurzbach 1, s. 231n.; A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte aller Zeiten u. Völker 1, Wien – Leipzig 1884, s. 425; RSN 1, s. 655; ADB 2, s. 504n.; ÖBL 1, s. 77; BSPLF 1, s. 79n.; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz – Köln 1965, s. 112n.
Ludmila Hlaváčková