BINKO Josef 7.3.1879-11.2.1960: Porovnání verzí
(BINKO_Josef_7.3.1879-11.2.1960) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.3.1879 | | datum narození = 7.3.1879 | ||
| místo narození = Krucemburk | | místo narození = Krucemburk u Chotěboře | ||
| datum úmrtí = 11.2.1960 | | datum úmrtí = 11.2.1960 | ||
| místo úmrtí = Vysoké Mýto | | místo úmrtí = Vysoké Mýto | ||
| povolání = 87- Fotograf | | povolání = 87- Fotograf | ||
34- Odborník kožeděl. nebo gumárenského průmyslu | 34- Odborník kožeděl. nebo gumárenského průmyslu | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BINKO, Josef,''' ''* 7. 3. 1879 Krucemburk u Chotěboře, † 11. 2. 1960 Vysoké Mýto, fotograf, průmyslový podnikatel'' | |||
Pocházel z rodiny majitele koželužny, v níž měl od 1907 spolu | |||
s bratry Ladislavem (1877–1963) a Dušanem (1884 až | |||
1954) vlastnický podíl. Po studiích na reálce a Českoslovanské | |||
obchodní akademii získával koželužskou praxi. Od 1907 | |||
žil trvale v Krucemburku, od 1909 ve vile, která byla prvním | |||
samostatným dílem Josefa Gočára, příbuzného a přítele | |||
rodiny. Nejstarší B. datovatelné fotografie pocházejí z 1895, | |||
z 1909 se zachovaly nejstarší datované negativy. Vedle portrétů se B. soustředil na krajinářskou a místopisnou fotografii, | |||
zčásti uplatněnou v technikách ušlechtilých fotografických | |||
tisků. V květnu 1910 vytvořil ze svatební cesty do Dalmácie | |||
soubor 103 dochovaných olejotisků, v září 1912 cyklus olejotisků | |||
z města Rothenburg ob der Tauber (Německo). Mimořádnou | |||
dokumentační hodnotu mají také snímky z Českomoravské | |||
vysočiny. 1911 poprvé své fotografie publikoval | |||
ve ''Photographische'' ''Rundschau'' ''und Mitteilungen''. Po 1920, | |||
kdy se stal místopředsedou Svazu průmyslu koželužského (až | |||
do 1939), modernizoval a rozšiřoval továrnu (1932 Koželužna | |||
Augustin Skřivan dědicové zaměstnávala 120 dělníků), | |||
jeho zájem o fotografování ustoupil do pozadí. 28. 4. 1948 | |||
byla továrna znárodněna. | |||
'''D:''' soubor B. negativů je uložen v UPM Praha, pozitivy v NTM Praha a část | |||
je v majetku rodiny. V NTM je součástí stálé expozice B. zařízení temné | |||
komory. | |||
'''L:''' P. Scheufler, Galerie c. k. fotografů, 2001, s. 216. | |||
Pavel Scheufler | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:87- Fotograf]] | [[Kategorie:87- Fotograf]] | ||
[[Kategorie:34- Odborník kožeděl. nebo gumárenského průmyslu]] | [[Kategorie:34- Odborník kožeděl. nebo gumárenského průmyslu]] | ||
[[Kategorie:1879]] | [[Kategorie:1879]] | ||
[[Kategorie:Krucemburk]] | [[Kategorie:Krucemburk]] | ||
[[Kategorie:1960]] | [[Kategorie:1960]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Vysoké Mýto]] |
Verze z 4. 8. 2016, 10:52
Josef BINKO | |
![]() | |
Narození | 7.3.1879 |
---|---|
Místo narození | Krucemburk u Chotěboře |
Úmrtí | 11.2.1960 |
Místo úmrtí | Vysoké Mýto |
Povolání |
87- Fotograf 34- Odborník kožeděl. nebo gumárenského průmyslu |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135474 |
BINKO, Josef, * 7. 3. 1879 Krucemburk u Chotěboře, † 11. 2. 1960 Vysoké Mýto, fotograf, průmyslový podnikatel
Pocházel z rodiny majitele koželužny, v níž měl od 1907 spolu s bratry Ladislavem (1877–1963) a Dušanem (1884 až 1954) vlastnický podíl. Po studiích na reálce a Českoslovanské obchodní akademii získával koželužskou praxi. Od 1907 žil trvale v Krucemburku, od 1909 ve vile, která byla prvním samostatným dílem Josefa Gočára, příbuzného a přítele rodiny. Nejstarší B. datovatelné fotografie pocházejí z 1895, z 1909 se zachovaly nejstarší datované negativy. Vedle portrétů se B. soustředil na krajinářskou a místopisnou fotografii, zčásti uplatněnou v technikách ušlechtilých fotografických tisků. V květnu 1910 vytvořil ze svatební cesty do Dalmácie soubor 103 dochovaných olejotisků, v září 1912 cyklus olejotisků z města Rothenburg ob der Tauber (Německo). Mimořádnou dokumentační hodnotu mají také snímky z Českomoravské vysočiny. 1911 poprvé své fotografie publikoval ve Photographische Rundschau und Mitteilungen. Po 1920, kdy se stal místopředsedou Svazu průmyslu koželužského (až do 1939), modernizoval a rozšiřoval továrnu (1932 Koželužna Augustin Skřivan dědicové zaměstnávala 120 dělníků), jeho zájem o fotografování ustoupil do pozadí. 28. 4. 1948 byla továrna znárodněna.
D: soubor B. negativů je uložen v UPM Praha, pozitivy v NTM Praha a část je v majetku rodiny. V NTM je součástí stálé expozice B. zařízení temné komory.
L: P. Scheufler, Galerie c. k. fotografů, 2001, s. 216.
Pavel Scheufler