BLÁHA Aleš 26.6.1906-18.4.1986

Aleš BLÁHA
Narození	26.6.1906
Místo narození	Nové Město na Moravě
Úmrtí	18.4.1986
Místo úmrtí	Brno
Povolání	28- Strojař nebo elektrotechnik 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41652

BLÁHA, Aleš, * 26. 6. 1906 Nové Město na Moravě, † 18. 4. 1986 Brno, elektrotechnik, vysokoškolský pedagog

Vystudoval nižší reálku (1920), pak vyšší střední školu ve francouzském Dijonu, kde 1923 maturoval, a Vysokou školu technickou v Brně (1927 druhá státní zkouška s vyznamenáním). 1928–31 pracoval ve škole jako asistent a konstruktér Ústavu konstruktivní elektrotechniky u prof. V. Lista. Obhájil 1931 doktorskou disertaci na téma Jednoduché elektrické stavy na venkovním vedení, kontrolované na vedení umělém a odešel do Paříže, kde pracoval 1931–32 v Laboratoire Ampère u společnosti Electrocéramique a v Laboratoire Centrale d’Electricité a 1932–33 pak u Société Française des Electriciens. Po svém návratu do ČSR na Vysokou školu technickou v Brně 1933–35 suploval předmět Elektrická vedení a střídavé proudy, 1937–39 přednášel Elektrické vedení a sítě, jako nástupce prof. J. Sumce. Obhájením habilitační práce na téma Návrh izolátoru vn se 1934 habilitoval pro obor vysoké napětí. Poté přešel do praxe, do Škodových závodů, nejprve do Plzně, do Prahy a posléze do Brna. Ve Škodovce pracoval 1934–46, převážně na různých vývojových problémech. 1946 byl B. jmenován mimořádným profesorem Vysoké školy technické v Brně, pro obor obecná a speciální elektrotechnika, současně byl ustanoven přednostou Ústavu obecné a speciální elektrotechniky a pověřen správou Ústavu konstrukční elektrotechniky. 1950–52 zastával funkci proděkana. V Brně působil do 1952, poté přešel na Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě, tam pracoval až do odchodu do důchodu 1975.

Svým životním dílem přispěl k rozvoji techniky vysokého napětí, zejména v oblasti rázových vlnových procesů probíhajících na vedeních vysokého napětí, dále výpočtů rázových generátorů a elektronických měřících přístrojů v oboru ultrakrátkých jevů. Zabýval se též teorií elektrického oblouku a metodami jeho zhášení ve vypínačích vysokého napětí. Pod jeho vedením byl sestrojen první československý elektronový mikroskop. V závěru svého vědeckého působení se zabýval teorií relativity a kvantové mechaniky a jejich aplikacemi v teoretické elektrotechnice.

B. práce získaly několik ocenění, např. 1935 cenu ČAVU za Problémy strmých vln, další ceny obdržel z Listova fondu za Katodové oscilografy na principu elektromagnetickém (1939), dále za spoluautorství na publikaci O synchronovaném spínání zkratů při zkouškách vypínačů (1943) a za práci Katodový oscilograf na vysoké napětí československého původu (1947). Byl členem českých a francouzských vědeckých institucí, Československého svazu elektrotechnického, Masarykovy akademie práce, Société Française des Ingénieurs et Techniciens du Vide, Société Française des Electriciens et Radioélectriciens a Conférence Internationale des Grands Réseaux, British Interplanetary Society, American Institute of Aeronautics and Astronautics, Coopération Mediterrannéenne pour l’Utilisation de l’Énergie Solaire. Byl autorem několika monografií, vysokoškolských učebnic a na 120 vědeckých článků publikoval mezi lety 1929–75 v časopisech Elektrotechnický obzor, Slaboproudý obzor, Elektrotechnický časopis, Revue Génerale d’Electricité, Technické noviny, Jemná mechanika a optika ad.

D: Elektrická vedení a sítě 1, 1934; Střídavé a přechodné proudy 1, 1935; Teoretická elektrotechnika 1, 2, 4, 5, 1949; Mechanika plynů, 1949; Teorie plynů a elektrických výbojů, 1950; Vákuové merania, Bratislava – Praha 1960; Rakety, raketové motory a palivá, Bratislava 1961; Technika plasmy a elektrických výbojů, 1965.

L: O. Franěk, Dějiny České vysoké školy technické v Brně, 1969; Kdo je kdo v Československu, 1969, s. 80; P. Kropáčková, Biografický slovník profesorů české techniky v Brně 1899–1951, diplomová práce FF MU Brno 1994; s. 96; ČBS, s. 49; Tomeš 1, s. 101; BLS 1, s. 433.

P: Archiv VUT Brno; Archiv Slovenská technická univerzita Bratislava.

Daniel Mayer