BLAHOUT Milíč 20.5.1930-17.11.1978: Porovnání verzí
(BLAHOUT_Milič_20.5.1930-17.11.1978) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.5.1930 | | datum narození = 20.5.1930 | ||
| místo narození = | | místo narození = Mladá Boleslav | ||
| datum úmrtí = 17.11.1978 | | datum úmrtí = 17.11.1978 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Bielovodská dolina ve Vysokých Tatrách (Slovensko) | ||
| povolání = 7- Zoolog | | povolání = 7- Zoolog | ||
23- Lesník nebo myslivec | 23- Lesník nebo myslivec | ||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
BLAHOUT, Milíč, * 20. 5. 1930 Mladá Boleslav, † 17. 11. 1978 Bielovodská dolina ve Vysokých Tatrách (Slovensko), lesní inženýr, zoolog, fotograf, ochránce přírody | |||
Pocházel z učitelské rodiny. Studoval v Trutnově na vyšší lesnické | |||
škole, po maturitě přešel do Košic na nově založenou | |||
Vysokou školu zemědělskou a lesnickou. Lesnické studium | |||
dokončil 1955 na lesnické fakultě VŠZ v Praze, kde byl promován | |||
inženýrem. 1955 nastoupil v Tatranském národním | |||
parku jako asistent detašovaného pracoviště v Podbanském, | |||
později se stal pracovníkem výzkumné stanice Tatranského | |||
parku v Tatranské Lomnici. Jako lesník a zoolog spojoval odborné | |||
úsilí s mimopracovními zálibami (lyžař, horolezec, fotograf | |||
), které dovedl využít při poznávání a ochraně horské | |||
přírody. Specializoval se na reliktní horskou faunu a vědecký | |||
zájem soustředil na tatranské populace dvou druhů horských | |||
savců – svišťů (''Marmota'' ''marmota L.'') a kamzíků (''Rupicapra'' | |||
''rupicapra L.''), k nimž později přibyl i výzkum kozorožců (''Capra'' | |||
''ibex L.''). Velké množství snímků zvířat, pořízených většinou | |||
v těžko přístupných vysokohorských terénech, svědčilo | |||
o B. houževnosti a vynikajícím fotografickém umění. Shromáždil | |||
cenný dokumentační materiál, který mu pomohl | |||
proniknout k detailnímu poznání etologie této zvěře. Studie | |||
o zvláštním poddruhu tatranského kamzíka (''Rupicapra'' ''rupicapra'' | |||
''tatrica'' ''Blahout'', 1971) mu získaly mezinárodní uznání. | |||
Publikoval v renomovaných zahraničních časopisech, významně | |||
se podílel i na veřejném životě, věnoval se osvětové | |||
práci na besedách s návštěvníky Tater. Popularizační články | |||
uveřejňoval v periodickém i denním tisku. Všechny články | |||
si sám ilustroval. Byl spoluautorem vysokoškolských skript | |||
a odborným poradcem televizního štábu při natáčení přírodopisných | |||
dokumentárních filmů v Tatrách. Ke známosti ve | |||
vědeckém světě významně přispěly jeho fotografie, zejména | |||
snímky tatranské zvěře, které úspěšně prezentoval na řadě | |||
výstav a soutěží doma i v zahraničí (poslední výstava 1978 | |||
v Brně, kde za snímky kamzíků, kozorožců a svišťů získal dvě | |||
první ceny). Intenzivně pracoval také v sekci pro studium | |||
chování zvířat Československé psychologické společnosti. | |||
Od 1947 se věnoval horolezectví, 1952–56 jako československý | |||
reprezentant, od 1958 byl členem Horské služby (vyznamenán | |||
stříbrným odznakem za zásluhy při záchranných | |||
akcích) a horským vůdcem. Otázka ochrany živočichů byla | |||
pro něj přirozenou součástí celkového pohledu na problémy | |||
ohrožení živé přírody civilizačními zásahy. Téměř čtvrt století | |||
aktivně spoluvytvářel moderní koncepci ochrany tatranské | |||
přírody. | |||
'''D:''' Kamzičia zver, Bratislava 1976. | |||
'''L:''' SBS 1, s. 261 (se soupisem díla); BLS 1, s. 441; Živa 27, 1979, s. 141; | |||
Vesmír 59, 1980, s. 122; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 34; I. Okáli | |||
a kol., Slovník slovenských zoológov a zoológov so vzťahmi k územiu Slovenska, | |||
Bratislava 1996, s. 17; nekrolog in: Vysoké Tatry 18, 1979, č. 2, s. 29; | |||
Krásy Slovenska 56, 1979, č. 2, s. 94. | |||
Zdeněk Koleška | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:7- Zoolog]] | [[Kategorie:7- Zoolog]] | ||
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | [[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | ||
[[Kategorie:87- Fotograf]] | [[Kategorie:87- Fotograf]] | ||
[[Kategorie:1930]] | [[Kategorie:1930]] | ||
[[Kategorie:Mladá Boleslav]] | |||
[[Kategorie:1978]] | [[Kategorie:1978]] | ||
[[Kategorie: Bielovodská dolina]] | |||
Verze z 12. 8. 2016, 14:37
| Milič BLAHOUT | |
 | |
| Narození | 20.5.1930 |
|---|---|
| Místo narození | Mladá Boleslav |
| Úmrtí | 17.11.1978 |
| Místo úmrtí | Bielovodská dolina ve Vysokých Tatrách (Slovensko) |
| Povolání |
7- Zoolog 23- Lesník nebo myslivec 87- Fotograf |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41690 |
BLAHOUT, Milíč, * 20. 5. 1930 Mladá Boleslav, † 17. 11. 1978 Bielovodská dolina ve Vysokých Tatrách (Slovensko), lesní inženýr, zoolog, fotograf, ochránce přírody
Pocházel z učitelské rodiny. Studoval v Trutnově na vyšší lesnické škole, po maturitě přešel do Košic na nově založenou Vysokou školu zemědělskou a lesnickou. Lesnické studium dokončil 1955 na lesnické fakultě VŠZ v Praze, kde byl promován inženýrem. 1955 nastoupil v Tatranském národním parku jako asistent detašovaného pracoviště v Podbanském, později se stal pracovníkem výzkumné stanice Tatranského parku v Tatranské Lomnici. Jako lesník a zoolog spojoval odborné úsilí s mimopracovními zálibami (lyžař, horolezec, fotograf ), které dovedl využít při poznávání a ochraně horské přírody. Specializoval se na reliktní horskou faunu a vědecký zájem soustředil na tatranské populace dvou druhů horských savců – svišťů (Marmota marmota L.) a kamzíků (Rupicapra rupicapra L.), k nimž později přibyl i výzkum kozorožců (Capra ibex L.). Velké množství snímků zvířat, pořízených většinou v těžko přístupných vysokohorských terénech, svědčilo o B. houževnosti a vynikajícím fotografickém umění. Shromáždil cenný dokumentační materiál, který mu pomohl proniknout k detailnímu poznání etologie této zvěře. Studie o zvláštním poddruhu tatranského kamzíka (Rupicapra rupicapra tatrica Blahout, 1971) mu získaly mezinárodní uznání. Publikoval v renomovaných zahraničních časopisech, významně se podílel i na veřejném životě, věnoval se osvětové práci na besedách s návštěvníky Tater. Popularizační články uveřejňoval v periodickém i denním tisku. Všechny články si sám ilustroval. Byl spoluautorem vysokoškolských skript a odborným poradcem televizního štábu při natáčení přírodopisných dokumentárních filmů v Tatrách. Ke známosti ve vědeckém světě významně přispěly jeho fotografie, zejména snímky tatranské zvěře, které úspěšně prezentoval na řadě výstav a soutěží doma i v zahraničí (poslední výstava 1978 v Brně, kde za snímky kamzíků, kozorožců a svišťů získal dvě první ceny). Intenzivně pracoval také v sekci pro studium chování zvířat Československé psychologické společnosti. Od 1947 se věnoval horolezectví, 1952–56 jako československý reprezentant, od 1958 byl členem Horské služby (vyznamenán stříbrným odznakem za zásluhy při záchranných akcích) a horským vůdcem. Otázka ochrany živočichů byla pro něj přirozenou součástí celkového pohledu na problémy ohrožení živé přírody civilizačními zásahy. Téměř čtvrt století aktivně spoluvytvářel moderní koncepci ochrany tatranské přírody.
D: Kamzičia zver, Bratislava 1976.
L: SBS 1, s. 261 (se soupisem díla); BLS 1, s. 441; Živa 27, 1979, s. 141; Vesmír 59, 1980, s. 122; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 34; I. Okáli a kol., Slovník slovenských zoológov a zoológov so vzťahmi k územiu Slovenska, Bratislava 1996, s. 17; nekrolog in: Vysoké Tatry 18, 1979, č. 2, s. 29; Krásy Slovenska 56, 1979, č. 2, s. 94.
Zdeněk Koleška