BLATNÝ Lev 11.4.1894-21.6.1930: Porovnání verzí
(BLATNÝ_Lev_11.4.1894-21.6.1930) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = Brno | | místo narození = Brno | ||
| datum úmrtí = 21.6.1930 | | datum úmrtí = 21.6.1930 | ||
| místo úmrtí = Kvetnica | | místo úmrtí = Kvetnica u Popradu (dnes Poprad, Slovensko) | ||
| povolání = 60- Teoretik kultury nebo kulturní politiky | | povolání = 60- Teoretik kultury nebo kulturní politiky | ||
65- Literární historik, kritik nebo teoretik | 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | ||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BLATNÝ, Lev,''' ''* 11. 4. 1894 Brno, † 21. 6. 1930 Kvetnica u Popradu (dnes Poprad, Slovensko), dramatik, prozaik'' | |||
Jeho otec byl varhaníkem, zpěvákem a sbormistrem chrámového | |||
sboru. B. starší bratr Josef B. (1891–1980) byl hudebním | |||
skladatelem, syn Ivan B. (1919–1990) byl básníkem | |||
a synovec Pavel B. (* 1931) se stal hudebním skladatelem | |||
a dramaturgem. B. 1913 maturoval na brněnském klasickém | |||
gymnáziu, 1913–15 a 1918–20 studoval na právnické fakultě | |||
české univerzity v Praze (1920 JUDr.). Za první světové | |||
války prodělal 1915–18 válečné tažení na frontách v Haliči, | |||
Bukovině, jižním Tyrolsku, Sedmihradsku a Albánii, odkud | |||
se vrátil s plicní tuberkulózou. 1920–25 pracoval B. jako | |||
právní referent na ředitelství státních drah v Brně, 1925–28 | |||
byl lektorem a dramaturgem činohry brněnského Zemského | |||
národního divadla. B. se stal spoluzakladatelem a 1921–25 | |||
předsedou avantgardní Literární skupiny, 1921–26 pak redaktorem | |||
jejího orgánu Host a spoluautorem manifestu | |||
''Naše'' ''naděje,'' ''víra'' ''a práce'' (1922) a s F. Götzem, Č. Jeřábkem | |||
a Z. Kalistou redaktorem ''Sborníku'' ''Literární'' ''skupiny'' (1923). | |||
Divadelními kritikami přispíval do ''Hosta'', ''Moravskoslezské'' ''revue'', | |||
''Cesty'', ''Národního'' ''osvobození'' a ''Práva'' ''lidu'', politicky sympatizoval | |||
se sociální demokracií. Od 1928 se léčil na tuberkulózu, | |||
jíž podlehl v plicním sanatoriu ve Vysokých Tatrách. | |||
Pohřben je v Brně. | |||
Hlavní význam jeho experimentálního literárního díla spočívá | |||
v dramatu a krátké próze. Jako jeden z prvních autorů | |||
v českých zemích spontánně reagoval na poválečnou vlnu | |||
expresionismu (zejména německého a rakouského) s jeho | |||
protestem vůči válkám a násilí. Jeho tvůrčí typ byl osobitě | |||
lyrický, intelektuální a zaměřený na experiment se slovem | |||
a významovostí, mísily se v něm prvky levé avantgardy s realismem | |||
a naturalismem, provokativnost a ironie s krajní | |||
emocionalitou. Byl předchůdcem absurdního dramatu, líčením | |||
mezilidských vztahů jako neprostupných schematických | |||
monologů připomínal filozofii člověka F. Kafky, v posledních | |||
kusech převládla motivika smrti (divadelní hry: ''Tři'', 1920, | |||
vrcholná ''Ko-ko-ko-dák!'', 1922, ''Vystěhovalci'', 1925, ''Blázen'' | |||
''z ampliónu'', 1928, ''Smrt'' ''na prodej'', 1929, ''Černá'' ''noc'', 1930, | |||
''Zcela'' ''stručně'', 1930). Ve svých pracích zobrazil životní outsidery, | |||
měl smysl pro grotesknost situací i sociální kritičnost | |||
a etický apel. V prózách se vyrovnával s válečnými zážitky | |||
a přes líčení rozvratu spěl k nalézání kladu v kreativitě a přírodní | |||
pudovosti lidí (soubory: ''Vítr v'' ''ohradě'', 1923, ''Povídky'' | |||
''v kostkách'', 1925, ''Povídky'' ''z hor'', 1927, ''Housle v'' ''mrakodrapu'', | |||
1928). Mimo novátorský kontext B. tvorby je utopická hra | |||
''Říše'' ''míru'' a realistické novely ''Regulace'' (obojí 1927). B. patřil | |||
k nejosobitějším českým spisovatelům své doby. | |||
'''D:''' bibliografie LČL 1, s. 249n. | |||
'''L:''' F. Götz, Anarchie v nejmladší české poezii, 1922; týž, Jasnící se horizont, | |||
1926; B. Václavek, Od umění k tvorbě, 1928; K. Sezima, Masky a modely, | |||
1930; F. Götz, Básnický dnešek, 1931; SČS 1, s. 45n.; J. Wolker, Próza, | |||
divadelní hry, publicistika, 1954; L. B., Housle v mrakodrapu (ed. M. Suchomel), | |||
1961; Č. Jeřábek, V paměti a v srdci, 1961; A. M. Píša, Dvacátá | |||
léta, 1969; LČL 1, s. 249n. | |||
'''P:''' MZA, Brno. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
| Řádek 19: | Řádek 79: | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1894]] | [[Kategorie:1894]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1930]] | [[Kategorie:1930]] | ||
[[Kategorie:Kvetnica]] | [[Kategorie:Kvetnica]] | ||
Verze z 12. 8. 2016, 16:07
| Lev BLATNÝ | |
 | |
| Narození | 11.4.1894 |
|---|---|
| Místo narození | Brno |
| Úmrtí | 21.6.1930 |
| Místo úmrtí | Kvetnica u Popradu (dnes Poprad, Slovensko) |
| Povolání |
60- Teoretik kultury nebo kulturní politiky 65- Literární historik, kritik nebo teoretik 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41745 |
BLATNÝ, Lev, * 11. 4. 1894 Brno, † 21. 6. 1930 Kvetnica u Popradu (dnes Poprad, Slovensko), dramatik, prozaik
Jeho otec byl varhaníkem, zpěvákem a sbormistrem chrámového sboru. B. starší bratr Josef B. (1891–1980) byl hudebním skladatelem, syn Ivan B. (1919–1990) byl básníkem a synovec Pavel B. (* 1931) se stal hudebním skladatelem a dramaturgem. B. 1913 maturoval na brněnském klasickém gymnáziu, 1913–15 a 1918–20 studoval na právnické fakultě české univerzity v Praze (1920 JUDr.). Za první světové války prodělal 1915–18 válečné tažení na frontách v Haliči, Bukovině, jižním Tyrolsku, Sedmihradsku a Albánii, odkud se vrátil s plicní tuberkulózou. 1920–25 pracoval B. jako právní referent na ředitelství státních drah v Brně, 1925–28 byl lektorem a dramaturgem činohry brněnského Zemského národního divadla. B. se stal spoluzakladatelem a 1921–25 předsedou avantgardní Literární skupiny, 1921–26 pak redaktorem jejího orgánu Host a spoluautorem manifestu Naše naděje, víra a práce (1922) a s F. Götzem, Č. Jeřábkem a Z. Kalistou redaktorem Sborníku Literární skupiny (1923). Divadelními kritikami přispíval do Hosta, Moravskoslezské revue, Cesty, Národního osvobození a Práva lidu, politicky sympatizoval se sociální demokracií. Od 1928 se léčil na tuberkulózu, jíž podlehl v plicním sanatoriu ve Vysokých Tatrách. Pohřben je v Brně.
Hlavní význam jeho experimentálního literárního díla spočívá v dramatu a krátké próze. Jako jeden z prvních autorů v českých zemích spontánně reagoval na poválečnou vlnu expresionismu (zejména německého a rakouského) s jeho protestem vůči válkám a násilí. Jeho tvůrčí typ byl osobitě lyrický, intelektuální a zaměřený na experiment se slovem a významovostí, mísily se v něm prvky levé avantgardy s realismem a naturalismem, provokativnost a ironie s krajní emocionalitou. Byl předchůdcem absurdního dramatu, líčením mezilidských vztahů jako neprostupných schematických monologů připomínal filozofii člověka F. Kafky, v posledních kusech převládla motivika smrti (divadelní hry: Tři, 1920, vrcholná Ko-ko-ko-dák!, 1922, Vystěhovalci, 1925, Blázen z ampliónu, 1928, Smrt na prodej, 1929, Černá noc, 1930, Zcela stručně, 1930). Ve svých pracích zobrazil životní outsidery, měl smysl pro grotesknost situací i sociální kritičnost a etický apel. V prózách se vyrovnával s válečnými zážitky a přes líčení rozvratu spěl k nalézání kladu v kreativitě a přírodní pudovosti lidí (soubory: Vítr v ohradě, 1923, Povídky v kostkách, 1925, Povídky z hor, 1927, Housle v mrakodrapu, 1928). Mimo novátorský kontext B. tvorby je utopická hra Říše míru a realistické novely Regulace (obojí 1927). B. patřil k nejosobitějším českým spisovatelům své doby.
D: bibliografie LČL 1, s. 249n.
L: F. Götz, Anarchie v nejmladší české poezii, 1922; týž, Jasnící se horizont, 1926; B. Václavek, Od umění k tvorbě, 1928; K. Sezima, Masky a modely, 1930; F. Götz, Básnický dnešek, 1931; SČS 1, s. 45n.; J. Wolker, Próza, divadelní hry, publicistika, 1954; L. B., Housle v mrakodrapu (ed. M. Suchomel), 1961; Č. Jeřábek, V paměti a v srdci, 1961; A. M. Píša, Dvacátá léta, 1969; LČL 1, s. 249n.
P: MZA, Brno.
Martin Kučera