BLAŽEK Zdeněk 10.5.1909-20.3.1970: Porovnání verzí
(BLAŽEK_Zdeněk_10.5.1909-20.3.1970) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.5.1909 | | datum narození = 10.5.1909 | ||
| místo narození = | | místo narození = Česká Třebová | ||
| datum úmrtí = 20.3.1970 | | datum úmrtí = 20.3.1970 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 16- Farmakolog nebo farmaceut | | povolání = 16- Farmakolog nebo farmaceut | ||
15- Lékaři | 15- Lékaři | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
''BLAŽEK, Zdeněk,'' ''* 10. 5. 1909 Česká Třebová, † 20. 3. 1970 Praha, farmaceut, pedagog'' | |||
Otec byl obchodníkem. V Poličce vystudoval B. gymnázium | |||
a lékárenskou praxi absolvoval v Kolíně. Studia farmacie | |||
ukončil 1932 na UK v Praze, 1935 tam dosáhl doktorátu | |||
přírodních věd. Zabýval se farmakognozií (nauka o léčivých | |||
rostlinách). Během studia byl demonstrátorem, od | |||
1934 nehonorovaným asistentem profesora E. Skarnitzla | |||
ve Farmakologicko-farmakognostickém ústavu. Za nacistické | |||
okupace pracoval v Ústřední komisi pro sběr léčivých | |||
rostlin. 1945–52 působil na Masarykově univerzitě v Brně, | |||
kde vybudoval a vedl Farmakognostický ústav. 1946 se habilitoval | |||
z farmakognosie. 1952 založil v rámci n. p. Biogena | |||
Výzkumný ústav léčivých rostlin, který vedl do 1957 (jeho | |||
abdikace měla politické důvody), poté byl vědeckým pracovníkem | |||
téhož ústavu. Publikoval asi 200 prací o léčivých | |||
rostlinách, zabýval se jejich názvoslovím, pěstováním i sběrem, | |||
morfologií, obsahovými látkami, léčebným použitím | |||
a dávkováním. Velkou pozornost věnoval heřmánku a námelu. | |||
Vypracoval metodu kvantitativního hodnocení čajových | |||
směsí, vyvinul recepturu několika léčivých přípravků (např. | |||
Visorit) a nealkoholických nápojů Kofola a Chito. Usiloval | |||
též o popularizaci svého oboru. | |||
'''D:''' Dosování drog a názvosloví léčivých rostlin, 1940; Úvod do farmakognosie, | |||
1946; spoluautor: Lékárnická učebnice, 1938, s. 690n.; Domácí léčivé | |||
rostliny – náhrada cizozemských drog, 1955; Léčivé rostliny ve sběru a kultuře, | |||
1952 a 1956; Atlas drog, 1957. | |||
'''L:''' Československá farmacie 19, 1970, s. 238n.; BSPLF 1, s. 155; D. Broncová | |||
(ed.), Historie farmacie v českých zemích, 2003, s. 135n. | |||
Pavel Drábek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:16- Farmakolog nebo farmaceut]] | [[Kategorie:16- Farmakolog nebo farmaceut]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
[[Kategorie:1909]] | [[Kategorie:1909]] | ||
[[Kategorie:Česká Třebová]] | |||
[[Kategorie:1970]] | [[Kategorie:1970]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 14. 8. 2016, 15:51
| Zdeněk BLAŽEK | |
 | |
| Narození | 10.5.1909 |
|---|---|
| Místo narození | Česká Třebová |
| Úmrtí | 20.3.1970 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
16- Farmakolog nebo farmaceut 15- Lékaři |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41792 |
BLAŽEK, Zdeněk, * 10. 5. 1909 Česká Třebová, † 20. 3. 1970 Praha, farmaceut, pedagog
Otec byl obchodníkem. V Poličce vystudoval B. gymnázium a lékárenskou praxi absolvoval v Kolíně. Studia farmacie ukončil 1932 na UK v Praze, 1935 tam dosáhl doktorátu přírodních věd. Zabýval se farmakognozií (nauka o léčivých rostlinách). Během studia byl demonstrátorem, od 1934 nehonorovaným asistentem profesora E. Skarnitzla ve Farmakologicko-farmakognostickém ústavu. Za nacistické okupace pracoval v Ústřední komisi pro sběr léčivých rostlin. 1945–52 působil na Masarykově univerzitě v Brně, kde vybudoval a vedl Farmakognostický ústav. 1946 se habilitoval z farmakognosie. 1952 založil v rámci n. p. Biogena Výzkumný ústav léčivých rostlin, který vedl do 1957 (jeho abdikace měla politické důvody), poté byl vědeckým pracovníkem téhož ústavu. Publikoval asi 200 prací o léčivých rostlinách, zabýval se jejich názvoslovím, pěstováním i sběrem, morfologií, obsahovými látkami, léčebným použitím a dávkováním. Velkou pozornost věnoval heřmánku a námelu. Vypracoval metodu kvantitativního hodnocení čajových směsí, vyvinul recepturu několika léčivých přípravků (např. Visorit) a nealkoholických nápojů Kofola a Chito. Usiloval též o popularizaci svého oboru.
D: Dosování drog a názvosloví léčivých rostlin, 1940; Úvod do farmakognosie, 1946; spoluautor: Lékárnická učebnice, 1938, s. 690n.; Domácí léčivé rostliny – náhrada cizozemských drog, 1955; Léčivé rostliny ve sběru a kultuře, 1952 a 1956; Atlas drog, 1957.
L: Československá farmacie 19, 1970, s. 238n.; BSPLF 1, s. 155; D. Broncová (ed.), Historie farmacie v českých zemích, 2003, s. 135n.
Pavel Drábek