BOBEK Karel 4.1.1909-24.11.1964: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BOBEK_Karel_4.1.1909-24.11.1964)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 4.1.1909
| datum narození = 4.1.1909
| místo narození = Dolní Beřkovice
| místo narození = Dolní Beřkovice u Mělníka
| datum úmrtí = 24.11.1964
| datum úmrtí = 24.11.1964
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
Řádek 10: Řádek 10:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karel BOBEK
}}


== Literatura ==
'''BOBEK, Karel,''' ''* 4. 1. 1909 Dolní Beřkovice u Mělníka, † 24. 11. 1964 Praha, lékař-internista, pedagog, odborný spisovatel''
 
Byl druhorozeným synem knížecího a praktického lékaře,
avšak záhy osiřel. Po absolvování reálného gymnázia v Mělníku
(1919–27) studoval 1927–33 medicínu na Lékařské
fakultě UK v Praze. Za studia byl ovlivněn hlavně prof.
MUDr. Josefem Pelnářem, zakladatelem vlastní školy vnitřního
lékařství, známého systematickou vědeckou prací, na jehož
klinice B. pracoval od 1931. Po promoci 10. 2. 1933 nastoupil
B. na Pelnářovu II. interní kliniku jako externí lékař,
pak od 1935 působil jako sekundář a od 1939 jako asistent.
Zároveň pracoval jako školní lékař a šéflékař živnostenských
škol pražských. V srpnu 1942 odešel do Plzně a přijal místo
vedoucího lékaře interního oddělení Všeobecné městské
nemocnice, kde byl po druhé světové válce znovu jmenován
primářem. 1943 byl spoluzakladatelem První české zdravotnické
školy v Plzni. Tam působil jako ředitel a vyučoval vnitřnímu
lékařství. Současně na svém interním oddělení založil
školní stanici pro praktickou výuku zdravotních sester. Po
založení Lékařské fakulty UK v Plzni byl 1945 ustanoven jejím
asistentem, 1. 5. 1951 byl jmenován docentem pro obor
vnitřního lékařství a 1. 4. 1956 profesorem stejného oboru.
Od 1948 se stal zástupcem přednosty a od února 1950 přednostou
interní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni a pod interní
kliniku převedl i nemocniční oddělení. Byl respektovaným
internistou a vynikajícím diagnostikem. Z rozmanitých
oblastí vnitřního lékařství si zvolil klinickou enzymologii,
záněty plic a kardiologii, od 1952 se ve své výzkumné činnosti
zaměřil jednak na soustavné studium žilní trombózy
a tromboembolické nemoci především na základě pitev (byl
blízkým spolupracovníkem patologa profesora MUDr. Josefa
Vaňka), jednak na projevy těchto chorob a na jejich komplikace.
Vybudoval hemokoagulační laboratoř, organizoval výzkumnou
práci v této oblasti, k tomu i depistáž nemocných,
soustavnou prevenci a léčení žilní trombózy a embolie plic. B.
klinika získala uznání jako vedoucí pracoviště v celostátním
výzkumu žilních chorob, B. směrnice pro boj s žilní trombózou
u těhotných a rodiček převzala všechna interní pracoviště
v republice a B. práce byly uznávány i v zahraničí a oceněny
státními a odbornými cenami doma. Zasloužil se i o technické
zdokonalení nemocničního oddělení, prosadil výstavbu
nových budov, poboček a nemocnic, přestavbu interní kliniky
a zakoupení moderního přístrojového vybavení.
 
B. pronikavě zvýšil nejen zdravotnickou a vědeckou úroveň
svěřené kliniky, ale věnoval se i pedagogické práci. Byl znamenitým
řečníkem a oblíbeným učitelem. Přednášel celé
vnitřní lékařství a výuku zabezpečil monografiemi a učebními
texty. Vychoval nové vědecké pracovníky a vytvořil
vlastní školu, na úrovni pečoval i o střední zdravotnický personál.
S ohledem na organizační schopnosti byl B. pověřen
významnými funkcemi, byl např. krajským internistou tehdejšího
Západočeského kraje (1953–59), předsedou Sboru
hlavního internisty ČSR, čili hlavním internistou v republice
(1957–64), členem předsednictva Vědecké rady Ministerstva
zdravotnictví ČSR, předsedou sekce vnitřního lékařství Československé
lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
a pracoval též v několika společenských organizacích. Kromě
učebnic vnitřního lékařství pro lékaře a sestry publikoval
bezmála sto šedesát odborných prací v českých i zahraničních
lékařských časopisech. Týkaly se především tromboembolické
nemoci a biometeorologie.
 
'''D:''' výběr: Prudký zánět plic, 1947; Tromboembolická nemoc, 1959 (s V. Čepelákem);
Vnitřní lékařství, 1961; Omyly a chyby v rozpoznávání vnitřních
chorob, 1961 (s kolektivem); Farmakoterapie vnitřních chorob, 1961 (s kolektivem);
Základy diferenciální diagnostiky vnitřních nemocí, 1963 (s kolektivem).
 
'''L:''' ČBS, s. 54; Tomeš 1, s. 108; J. Syllaba, Profesor B. padesátníkem, in: Vnitřní
lékařství 1959, s. 211n.; F. Tomší, Prof. MUDr. K. B. padesátníkem, in:
Plzeňský lékařský sborník, 1959, s. 167n. (kde neúplná bibliografie); Plzeňský
lékařský sborník, 1964, s. 248n.; Bratislavské lekárske listy, 1964, s. 735;
V. Čepelák, In memoriam Prof. Dr. med. K. B. 4. Januar 1909 bis 24. November
1964, in: Folia haematologica (Lipsko) 84, 1965, s. 252n.; Padesát let
Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni (1945–1995), 1995, s. 142n.
 
Hana Mášová, Václav Karlíček
   
   
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1909]]
[[Kategorie:1909]]
[[Kategorie:Dolní_Beřkovice]]
[[Kategorie:Dolní Beřkovice]]
[[Kategorie:1964]]
[[Kategorie:1964]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 18. 8. 2016, 10:22

Karel BOBEK
Narození 4.1.1909
Místo narození Dolní Beřkovice u Mělníka
Úmrtí 24.11.1964
Místo úmrtí Praha
Povolání

15- Lékaři

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41892

BOBEK, Karel, * 4. 1. 1909 Dolní Beřkovice u Mělníka, † 24. 11. 1964 Praha, lékař-internista, pedagog, odborný spisovatel

Byl druhorozeným synem knížecího a praktického lékaře, avšak záhy osiřel. Po absolvování reálného gymnázia v Mělníku (1919–27) studoval 1927–33 medicínu na Lékařské fakultě UK v Praze. Za studia byl ovlivněn hlavně prof. MUDr. Josefem Pelnářem, zakladatelem vlastní školy vnitřního lékařství, známého systematickou vědeckou prací, na jehož klinice B. pracoval od 1931. Po promoci 10. 2. 1933 nastoupil B. na Pelnářovu II. interní kliniku jako externí lékař, pak od 1935 působil jako sekundář a od 1939 jako asistent. Zároveň pracoval jako školní lékař a šéflékař živnostenských škol pražských. V srpnu 1942 odešel do Plzně a přijal místo vedoucího lékaře interního oddělení Všeobecné městské nemocnice, kde byl po druhé světové válce znovu jmenován primářem. 1943 byl spoluzakladatelem První české zdravotnické školy v Plzni. Tam působil jako ředitel a vyučoval vnitřnímu lékařství. Současně na svém interním oddělení založil školní stanici pro praktickou výuku zdravotních sester. Po založení Lékařské fakulty UK v Plzni byl 1945 ustanoven jejím asistentem, 1. 5. 1951 byl jmenován docentem pro obor vnitřního lékařství a 1. 4. 1956 profesorem stejného oboru. Od 1948 se stal zástupcem přednosty a od února 1950 přednostou interní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni a pod interní kliniku převedl i nemocniční oddělení. Byl respektovaným internistou a vynikajícím diagnostikem. Z rozmanitých oblastí vnitřního lékařství si zvolil klinickou enzymologii, záněty plic a kardiologii, od 1952 se ve své výzkumné činnosti zaměřil jednak na soustavné studium žilní trombózy a tromboembolické nemoci především na základě pitev (byl blízkým spolupracovníkem patologa profesora MUDr. Josefa Vaňka), jednak na projevy těchto chorob a na jejich komplikace. Vybudoval hemokoagulační laboratoř, organizoval výzkumnou práci v této oblasti, k tomu i depistáž nemocných, soustavnou prevenci a léčení žilní trombózy a embolie plic. B. klinika získala uznání jako vedoucí pracoviště v celostátním výzkumu žilních chorob, B. směrnice pro boj s žilní trombózou u těhotných a rodiček převzala všechna interní pracoviště v republice a B. práce byly uznávány i v zahraničí a oceněny státními a odbornými cenami doma. Zasloužil se i o technické zdokonalení nemocničního oddělení, prosadil výstavbu nových budov, poboček a nemocnic, přestavbu interní kliniky a zakoupení moderního přístrojového vybavení.

B. pronikavě zvýšil nejen zdravotnickou a vědeckou úroveň svěřené kliniky, ale věnoval se i pedagogické práci. Byl znamenitým řečníkem a oblíbeným učitelem. Přednášel celé vnitřní lékařství a výuku zabezpečil monografiemi a učebními texty. Vychoval nové vědecké pracovníky a vytvořil vlastní školu, na úrovni pečoval i o střední zdravotnický personál. S ohledem na organizační schopnosti byl B. pověřen významnými funkcemi, byl např. krajským internistou tehdejšího Západočeského kraje (1953–59), předsedou Sboru hlavního internisty ČSR, čili hlavním internistou v republice (1957–64), členem předsednictva Vědecké rady Ministerstva zdravotnictví ČSR, předsedou sekce vnitřního lékařství Československé lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a pracoval též v několika společenských organizacích. Kromě učebnic vnitřního lékařství pro lékaře a sestry publikoval bezmála sto šedesát odborných prací v českých i zahraničních lékařských časopisech. Týkaly se především tromboembolické nemoci a biometeorologie.

D: výběr: Prudký zánět plic, 1947; Tromboembolická nemoc, 1959 (s V. Čepelákem); Vnitřní lékařství, 1961; Omyly a chyby v rozpoznávání vnitřních chorob, 1961 (s kolektivem); Farmakoterapie vnitřních chorob, 1961 (s kolektivem); Základy diferenciální diagnostiky vnitřních nemocí, 1963 (s kolektivem).

L: ČBS, s. 54; Tomeš 1, s. 108; J. Syllaba, Profesor B. padesátníkem, in: Vnitřní lékařství 1959, s. 211n.; F. Tomší, Prof. MUDr. K. B. padesátníkem, in: Plzeňský lékařský sborník, 1959, s. 167n. (kde neúplná bibliografie); Plzeňský lékařský sborník, 1964, s. 248n.; Bratislavské lekárske listy, 1964, s. 735; V. Čepelák, In memoriam Prof. Dr. med. K. B. 4. Januar 1909 bis 24. November 1964, in: Folia haematologica (Lipsko) 84, 1965, s. 252n.; Padesát let Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni (1945–1995), 1995, s. 142n.

Hana Mášová, Václav Karlíček