Biografický slovník
BÖHNEL Miroslav Bedřich 3.7.1886-23.9.1962: Porovnání verzí
(BÖHNEL-Beletrista_Miroslav_Bedřich_3.7.1886-23.9.1962) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Miroslav Bedřich BÖHNEL | + | | jméno = Miroslav Bedřich BÖHNEL |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.7.1886 | | datum narození = 3.7.1886 | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BÖHNEL, Miroslav Bedřich''' ''(vl. jm. Böhnel, Bedřich), * 3. 7. 1886 Brno, † 23. 9. 1962 Praha, učitel, vychovatel, prozaik, dramatik, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Po otcově smrti 1896 odešel s matkou a bratrem do Prahy. | ||
| + | Na Vinohradech dokončil 4. a 5. třídu obecné školy a začal navštěvovat gymnázium v Hálkově ulici (později Londýnská | ||
| + | ulice, maturita 1905). Pak 1905–10 studoval na filozofické | ||
| + | fakultě obor dějepis a zeměpis. Státní zkoušku složil 20. 6. | ||
| + | 1910 a stal se zkušebním kandidátem na státní reálce v Ječné | ||
| + | ulici. Už v lednu 1911 dostal místo suplenta na gymnáziu | ||
| + | v Chrudimi. Po prázdninách 1911 odešel jako suplent na rok | ||
| + | na státní gymnázium do Písku, od školního roku 1912/13 | ||
| + | učil na malostranské reálce v Praze a současně na lyceu u voršilek. | ||
| + | V srpnu 1913 se oženil s Rosinou, roz. Kržovou z Hlincové | ||
| + | Hory u Rudolfova na Českobudějovicku. Od 1913/14 | ||
| + | učil na gymnáziu v Křemencově ulici. V době první světové | ||
| + | války (a do 1920) byl profesorem ad personam na státní reálce | ||
| + | na Vinohradech (Na Smetance). 1920 složil rigorózní | ||
| + | zkoušky a získal doktorát PhDr. (disertační práce u prof. | ||
| + | J. Bidla ''Prameny'' ''k Historickému'' ''kalendáři'' ''Daniela'' ''Adama'' | ||
| + | ''z Veleslavína''). 1931/32, když neobdržel definitivu na reálce | ||
| + | Na Smetance, na niž čekal, odešel na žižkovské gymnázium | ||
| + | a učil tam jeden rok. 1932/33 přešel na vinohradské gymnázium | ||
| + | (do 1937/38). Definitivu dostal 1938/39 na reálce | ||
| + | v Ječné ulici. 20. 8. 1941 jako učitel dějepisu a zeměpisu byl | ||
| + | v pětapadesáti letech penzionován. Hojně cestoval (Slovensko, | ||
| + | Halič, Krakov, Lvov, Budapešť, Záhřeb, Rijeka, Itálie, | ||
| + | několik pobytů ve Francii, v Anglii, Londýn, Rakousko, Tyrolsko, | ||
| + | Mnichov, Norimberk). Druhou světovou válku prožil | ||
| + | v Praze a na venkově a věnoval se psaní románů. Počátkem | ||
| + | školního roku 1945/46 se dal reaktivovat a učil na reálce | ||
| + | v Ječné ulici. 1946 se na podzim nervově zhroutil a od 31. 1. | ||
| + | 1947 byl dán podruhé do penze. Na středních školách učil | ||
| + | historii, zeměpis a psychologii. 1948 byl poslán Syndikátem | ||
| + | spisovatelů na Děčínsko jako kulturní patron a snažil se tam | ||
| + | posilovat myšlenku založení Tyršova muzea. | ||
| + | |||
| + | Byl velice plodným, dobově populárním a hojně čteným | ||
| + | autorem. Nejvíce literárních děl, románů a povídkových | ||
| + | knih, napsal 1920–36. Jako redaktor byl činný už od 1916 | ||
| + | v pražských a krajinských novinách ''Venkova'', 1907 debutoval | ||
| + | veseloherní prvotinou ''Teta'' ''Fanny'' (1907). V dílech líčil | ||
| + | s oblibou velkoměstskou pražskou společnost, odhaloval | ||
| + | zákulisí života politického (''Miláček'', b. d.), vědeckého (''Chlapík'', | ||
| + | 1924) i podnikatelského (''Vinohradští'', 1919) a soustřeďoval | ||
| + | se na život studující, především středoškolské, mládeže, | ||
| + | zejména na její sexuální problémy a otázky výchovy. S naturalistickou | ||
| + | popisností se zabýval odstrašujícími případy, volil | ||
| + | drastické a přehnané historie ze studentského života (romány | ||
| + | ''Omlazený'', 1926, s ilustracemi Josefa Čapka; ''Anděl'', 1938; | ||
| + | ''Postrach'', 1940). B. trilogie ''Nemravní'' (1920), ''Rašení'', ''Finish | ||
| + | ''(1931), líčící vztah studentstva ke sportu a zastaralé středoškolské | ||
| + | výchovné metody, se stala populární četbou. B. smělé | ||
| + | analýzy společnosti vyvolaly značný ohlas jak u čtenářstva, | ||
| + | tak u literární kritiky. Díla byla efektní a prozrazovala zručného | ||
| + | vypravěče se smyslem pro kompoziční ucelenost a psychologickou | ||
| + | zkratku. Popularity se dočkaly i B. odborné práce: | ||
| + | ''Základy'' ''společenského'' ''chování'' ''pro'' ''studující'' ''mládež'' (1924) | ||
| + | a ''Z minulosti'' ''zmizelých'' ''jihočeských'' ''osad'' ''Vstuh'' ''a Ortvínovic'' | ||
| + | ''a Nocovy'' ''hory'' (1937). Vedle pseudonymu Miroslav Bedřich | ||
| + | Böhnel užíval i přezdívku Váša Paukner a šifry mb-. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' z dalších prací: dramata: Noc na skřipci (1912); Pan Trikolet (1917); | ||
| + | České srdce (1919); Obložený chlebíček (1924); romány a novely: Přátelství | ||
| + | (1927); Běžící fi lm (1917); Stud (1921); Neřest (1922); Zvěřinec (1925); | ||
| + | Výkřik (1926); Mužství (1926); Paměti markýze de Port-Rouge (1926); Válečný | ||
| + | humor (1927). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' M. B. B., Mé školské romány a jejich hrdinové, in: Rozpravy Aventina 4, | ||
| + | 1928–29, č. 24, s. 235, č. 25, s. 247 (o vlastní tvorbě); V. Brtník, Bibliografie | ||
| + | M. B. B., in: Literární rozhledy 11, 1927, s. 232; V. Zelinka, „Mluvnička“ | ||
| + | u Dr. M. B. B., in: Rozpravy Aventina 2, 1926–27, s. 185n.; A. C. Nor, | ||
| + | Mužství a mládí, in: Host 6, 1926–27, s. 125n.; J. B. Čapek, Profi l české | ||
| + | poesie a prosy od r. 1918, 1947, s. 45; MSN 1, s. 555; OSND 1/1, s. 664; | ||
| + | K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer…, 1947, s. 497; Kulturní | ||
| + | adresář, 1936; Kunc 1, s. 47n.; J. Hloucha, Život a dílo kulturního patrona | ||
| + | děčínského okresu M. B. B. (drobný tisk) (b. d., 1948); LČL 1, s. 258; | ||
| + | ISN 3, s. 30; KSN 1, s. 597; nekrolog in: Lidová demokracie 30. 9. 1962; | ||
| + | Album representantů, s. 904; F. S. Frabša, Moravané v Praze, 1940, s. 7; | ||
| + | J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 411. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha (kde i foto). | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1962]] | [[Kategorie:1962]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 22. 9. 2016, 15:30
| Miroslav Bedřich BÖHNEL | |
 | |
| Narození | 3.7.1886 |
|---|---|
| Místo narození | Brno |
| Úmrtí | 23.9.1962 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 53- Historik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42476 |
BÖHNEL, Miroslav Bedřich (vl. jm. Böhnel, Bedřich), * 3. 7. 1886 Brno, † 23. 9. 1962 Praha, učitel, vychovatel, prozaik, dramatik, publicista
Po otcově smrti 1896 odešel s matkou a bratrem do Prahy. Na Vinohradech dokončil 4. a 5. třídu obecné školy a začal navštěvovat gymnázium v Hálkově ulici (později Londýnská ulice, maturita 1905). Pak 1905–10 studoval na filozofické fakultě obor dějepis a zeměpis. Státní zkoušku složil 20. 6. 1910 a stal se zkušebním kandidátem na státní reálce v Ječné ulici. Už v lednu 1911 dostal místo suplenta na gymnáziu v Chrudimi. Po prázdninách 1911 odešel jako suplent na rok na státní gymnázium do Písku, od školního roku 1912/13 učil na malostranské reálce v Praze a současně na lyceu u voršilek. V srpnu 1913 se oženil s Rosinou, roz. Kržovou z Hlincové Hory u Rudolfova na Českobudějovicku. Od 1913/14 učil na gymnáziu v Křemencově ulici. V době první světové války (a do 1920) byl profesorem ad personam na státní reálce na Vinohradech (Na Smetance). 1920 složil rigorózní zkoušky a získal doktorát PhDr. (disertační práce u prof. J. Bidla Prameny k Historickému kalendáři Daniela Adama z Veleslavína). 1931/32, když neobdržel definitivu na reálce Na Smetance, na niž čekal, odešel na žižkovské gymnázium a učil tam jeden rok. 1932/33 přešel na vinohradské gymnázium (do 1937/38). Definitivu dostal 1938/39 na reálce v Ječné ulici. 20. 8. 1941 jako učitel dějepisu a zeměpisu byl v pětapadesáti letech penzionován. Hojně cestoval (Slovensko, Halič, Krakov, Lvov, Budapešť, Záhřeb, Rijeka, Itálie, několik pobytů ve Francii, v Anglii, Londýn, Rakousko, Tyrolsko, Mnichov, Norimberk). Druhou světovou válku prožil v Praze a na venkově a věnoval se psaní románů. Počátkem školního roku 1945/46 se dal reaktivovat a učil na reálce v Ječné ulici. 1946 se na podzim nervově zhroutil a od 31. 1. 1947 byl dán podruhé do penze. Na středních školách učil historii, zeměpis a psychologii. 1948 byl poslán Syndikátem spisovatelů na Děčínsko jako kulturní patron a snažil se tam posilovat myšlenku založení Tyršova muzea.
Byl velice plodným, dobově populárním a hojně čteným autorem. Nejvíce literárních děl, románů a povídkových knih, napsal 1920–36. Jako redaktor byl činný už od 1916 v pražských a krajinských novinách Venkova, 1907 debutoval veseloherní prvotinou Teta Fanny (1907). V dílech líčil s oblibou velkoměstskou pražskou společnost, odhaloval zákulisí života politického (Miláček, b. d.), vědeckého (Chlapík, 1924) i podnikatelského (Vinohradští, 1919) a soustřeďoval se na život studující, především středoškolské, mládeže, zejména na její sexuální problémy a otázky výchovy. S naturalistickou popisností se zabýval odstrašujícími případy, volil drastické a přehnané historie ze studentského života (romány Omlazený, 1926, s ilustracemi Josefa Čapka; Anděl, 1938; Postrach, 1940). B. trilogie Nemravní (1920), Rašení, Finish (1931), líčící vztah studentstva ke sportu a zastaralé středoškolské výchovné metody, se stala populární četbou. B. smělé analýzy společnosti vyvolaly značný ohlas jak u čtenářstva, tak u literární kritiky. Díla byla efektní a prozrazovala zručného vypravěče se smyslem pro kompoziční ucelenost a psychologickou zkratku. Popularity se dočkaly i B. odborné práce: Základy společenského chování pro studující mládež (1924) a Z minulosti zmizelých jihočeských osad Vstuh a Ortvínovic a Nocovy hory (1937). Vedle pseudonymu Miroslav Bedřich Böhnel užíval i přezdívku Váša Paukner a šifry mb-.
D: z dalších prací: dramata: Noc na skřipci (1912); Pan Trikolet (1917); České srdce (1919); Obložený chlebíček (1924); romány a novely: Přátelství (1927); Běžící fi lm (1917); Stud (1921); Neřest (1922); Zvěřinec (1925); Výkřik (1926); Mužství (1926); Paměti markýze de Port-Rouge (1926); Válečný humor (1927).
L: M. B. B., Mé školské romány a jejich hrdinové, in: Rozpravy Aventina 4, 1928–29, č. 24, s. 235, č. 25, s. 247 (o vlastní tvorbě); V. Brtník, Bibliografie M. B. B., in: Literární rozhledy 11, 1927, s. 232; V. Zelinka, „Mluvnička“ u Dr. M. B. B., in: Rozpravy Aventina 2, 1926–27, s. 185n.; A. C. Nor, Mužství a mládí, in: Host 6, 1926–27, s. 125n.; J. B. Čapek, Profi l české poesie a prosy od r. 1918, 1947, s. 45; MSN 1, s. 555; OSND 1/1, s. 664; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer…, 1947, s. 497; Kulturní adresář, 1936; Kunc 1, s. 47n.; J. Hloucha, Život a dílo kulturního patrona děčínského okresu M. B. B. (drobný tisk) (b. d., 1948); LČL 1, s. 258; ISN 3, s. 30; KSN 1, s. 597; nekrolog in: Lidová demokracie 30. 9. 1962; Album representantů, s. 904; F. S. Frabša, Moravané v Praze, 1940, s. 7; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 411.
P: Biografický archiv ÚČL, Praha (kde i foto).
Marcella Husová
