BOHUTA z Kladna †1352: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BOHUTA_z_Kladna_1310)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno =  BOHUTA z Kladna
| jméno =  BOHUTA z Kladna
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1310
| datum narození = ?
| místo narození =  
| místo narození =  
| datum úmrtí =  
| datum úmrtí = konec 1352
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí =  
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/> BOHUTA z Kladna
}}
 
'''BOHUTA z Kladna,''' ''* ?, † konec 1352 ?, kanovník, arcibiskupský kancléř''
 
Významná postava církevní správy Čech druhé třetiny 14.
století, synovec pražského biskupa Jana IV. z Dražic, pravděpodobně
syn jeho sestry. Od sklonku dvacátých let 14. století
byl proboštem kapituly v Týně nad Vltavou a vyšehradským
kanovníkem, od třicátých let kanovníkem pražským
a kouřimským arcijáhnem. Jan IV. ho po návratu z Avignonu
jmenoval 1329 svým soudním zástupcem, oficiálem. V této
funkci působil B. do roku 1335. Za jeho vedení se ustálily
pravidelné administrativní postupy oficialátu a z jeho písemností
tehdy vznikla formulářová sbírka užívaná po několik
dalších desetiletí. B. činnost v centrální správě diecéze ovlivnila
vznik úřadu biskupova kancléře jako představeného jak
biskupské kanceláře, tak soudu. 1341 byl prvním kancléřem
jmenován právě on. Po smrti Jana IV. se B. stal spolu s dalšími
dvěma kanovníky mezi lednem a květnem 1343, než
se biskup Arnošt z Pardubic plně ujal funkce, generálním
vikářem a administrátorem diecéze. I za Arnošta býval B.
nadále pověřován četnými důležitými úkoly a začátkem roku
1344 se znovu stal kancléřem, kterým zůstal až do své smrti.
Titul užíval v době arcibiskupovy přítomnosti, při jeho přechodném
odjezdu ze země vystupoval B. vždy jako generální
vikář.
 
'''L:''' B. Kubíčková, K počátkům pražského oficialátu. Sborník příspěvků k dějinám
hl. m. Prahy 5, 1932, s. 402n.; Z. Hledíková, Biskup Jan IV. z Dražic,
1991, s. 136n.; táž, Úřad generálních vikářů pražského arcibiskupa v době
předhusitské, 1971, s. 90n., s. 117.
 
Zdeňka Hledíková
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:1352]]
[[Kategorie:1310]]

Verze z 26. 9. 2016, 11:56

BOHUTA z Kladna
Narození ?
Úmrtí konec 1352
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81358

BOHUTA z Kladna, * ?, † konec 1352 ?, kanovník, arcibiskupský kancléř

Významná postava církevní správy Čech druhé třetiny 14. století, synovec pražského biskupa Jana IV. z Dražic, pravděpodobně syn jeho sestry. Od sklonku dvacátých let 14. století byl proboštem kapituly v Týně nad Vltavou a vyšehradským kanovníkem, od třicátých let kanovníkem pražským a kouřimským arcijáhnem. Jan IV. ho po návratu z Avignonu jmenoval 1329 svým soudním zástupcem, oficiálem. V této funkci působil B. do roku 1335. Za jeho vedení se ustálily pravidelné administrativní postupy oficialátu a z jeho písemností tehdy vznikla formulářová sbírka užívaná po několik dalších desetiletí. B. činnost v centrální správě diecéze ovlivnila vznik úřadu biskupova kancléře jako představeného jak biskupské kanceláře, tak soudu. 1341 byl prvním kancléřem jmenován právě on. Po smrti Jana IV. se B. stal spolu s dalšími dvěma kanovníky mezi lednem a květnem 1343, než se biskup Arnošt z Pardubic plně ujal funkce, generálním vikářem a administrátorem diecéze. I za Arnošta býval B. nadále pověřován četnými důležitými úkoly a začátkem roku 1344 se znovu stal kancléřem, kterým zůstal až do své smrti. Titul užíval v době arcibiskupovy přítomnosti, při jeho přechodném odjezdu ze země vystupoval B. vždy jako generální vikář.

L: B. Kubíčková, K počátkům pražského oficialátu. Sborník příspěvků k dějinám hl. m. Prahy 5, 1932, s. 402n.; Z. Hledíková, Biskup Jan IV. z Dražic, 1991, s. 136n.; táž, Úřad generálních vikářů pražského arcibiskupa v době předhusitské, 1971, s. 90n., s. 117.

Zdeňka Hledíková