BORBONIUS z Borbenheimu Matyáš 24.8.1566-16.12.1629

Matyáš BORBONIUS z Borbenheimu
Narození	24.8.1566
Místo narození	Kolinec u Klatov
Úmrtí	16.12.1629
Místo úmrtí	Toruň (Polsko)
Povolání	15- Lékaři
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42603

BORBONIUS z Borbenheimu, Matyáš (vl. jm. Burda, Matěj), * 24. 8. 1566 Kolinec u Klatov, † 16. 12. 1629 Toruň (Polsko), lékař a humanistický literát

Narodil se jako poddaný rytíře Václava Vintíře z Vlčkovic. Prošel dlouholetou důkladnou výchovou na městských školách v Sušici, Klatovech, Praze, Lounech, Rakovníku, Kolíně a Chrudimi. Nižší vzdělání dokončil ve Velkém Meziříčí, kde se 1590 stal učitelem na městské škole a podle humanistických zvyklostí přijal latinizované jméno Matthias Borbonius. Učil na školách v Napajedlech, Znojmě a Jihlavě i jako soukromý vychovatel šlechtické mládeže. 1594–95 působil také na městské škole v slezském Brzegu. Po absolvování latinské školy ve Velkém Meziříčí, která měla vynikající pověst, se začal soustavně zabývat medicínou. Nejprve praktikoval ve Znojmě a Jihlavě, 1596–97 pak studoval na lékařské fakultě univerzity v Basileji. Cestu do Švýcarska podnikl jako preceptor šlechtické mládeže. Basilej si vybral proto, že mu byla konfesijně blízká (byl českobratrského vyznání) a protože k ní měli úzké vztahy jeho zaměstnavatelé Žerotínové. Lékařská studia se skládala z teoretické přípravy a z praktických cvičení v lékárně a v tzv. anatomickém divadle. B. studia zvládl za necelý rok díky tomu, že mohl navázat na svoji předchozí praxi. Poté se vrátil do žerotínských služeb v Napajedlech a začal vykonávat lékařskou profesi. 1598 se oženil s Kateřinou Leofartovou a odešel za manželkou do Litoměřic. Současně byl tzv. zhostným listem uvolněn z poddanství. Měl otevřenu cestu k profesuře na pražské univerzitě, ale odmítl ji, protože univerzita si kladla pro něj nesplnitelné podmínky v oblasti víry a závazek celibátu. 1610 byl ještě jednou neúspěšně povoláván do Karolina. B. byl přesto s univerzitou v úzkém kontaktu – pomáhal při její reformě, dohlížel na úroveň výuky a 1612 se podílel na předání Betlémské kaple do rukou českých bratří. Jako dědictví po první ženě získal dům v Mladé Boleslavi, kde se pak znovu oženil (s Annou Hyttychovou) a usadil. 1609 byl jmenován českým zemským lékařem se sídlem na Novém Městě pražském, přestěhoval se do Prahy a 1612 získal novoměstské měšťanství.

Od samého počátku B. spojoval lékařskou a lékárnickou praxi. Proslul nejen jako učenec teoretik, ale i jako praktik. Znal chemii, alchymii, ale především léky. Vlastnil lékárnu v Praze na dnešním Václavském náměstí, jejíž zařízení bylo odkryto při archeologickém výzkumu. B. se brzy stal vyhledávaným pražským lékařem. Byl konsiliářem při léčbě manželky císaře Matyáše Anny, léčil rektora pražské univerzity M. Martina Bacháčka z Nauměřic. Proslul péčí o šlechtické pacientky, především o Polyxenu z Lobkovic, manželku nejvyššího kancléře Českého království Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, kterou 1614 vyléčil mj. koupelemi v Karlových Varech a podáváním „chebských kyselek“ (tj. minerálních vod z Františkových Lázní). V Praze se zapojil i do veřejného života. Nejprve polemizoval s luterány o české konfesi, 1618 se stal členem deputace novoměstských měšťanů, která oznámila defensorům Českého království svoji podporu protihabsburskému odboji. Za stavovského povstání byl B. jmenován obecním starším Nového Města. Jeho veřejná činnost se mu stala osudnou. Po porážce na Bílé hoře měl být 1621 exemplárně potrestán. Jeho dům vyloupila císařská vojska, B. byl uvězněn a odsouzen k smrti. Na přímluvy svých pacientek, především Polyxeny z Lobkovic a Marie Magdaleny Trčkové z Lípy, roz. Lobkovicové, však dostal císařskou milost, trest mu byl zmírněn na doživotní vězení, které si odpykával ve vlastním domě. 1622 byl osvobozen, byla mu však zabavena lékárna, knihovna a nemovitý majetek. Díky své reputaci věhlasného lékaře 1622 obnovil praxi. Nejprve rozesílal léky a lékařské rady, od července 1622 pak léčil na panství rodiny Vchynských v Teplicích. Počátkem 1623 se objevil v Praze, byla mu vrácena knihovna a lékárna a začal znovu praktikovat. (K jeho nejznámějším pacientům patřil císařský tajný rada Pavel Michna z Vacínova.) B. však odmítl konvertovat ke katolictví, a tak se musel s manželkou vystěhovat ze země. 1628 odešel, podobně jako mnoho bratrských vyhnanců, do Žitavy a Lešna a odtud do Toruně, kde se stal osobním lékařem budoucího polského krále Vladislava. Ve vyhnanství B. také zemřel.

B. detailně popsal svůj život v dochovaných denících a od 1622 v zápisech do tištěného kalendáře. Informoval také o počasí a jeho vlivu na vznik a průběh onemocnění.

Svoji literární činnost zahájil už ve Velkém Meziříčí latinskými verši. S ohlasem se setkala sbírka oslavných básní Caesares… (1595), věnovaná císaři Rudolfovi II., za niž byl povýšen do šlechtického stavu a získal erb a přídomek z Borbenheimu. Podobně jako většina tehdejších literátů byl autorem vzdělavatelských (Hovory na cestě) a cestopisných spisů (např. Iter Helveticum), sloužících k výchově mládeže. Medicínským otázkám se věnoval ve spisku o čtyřdenní zimnici (De herbe tertiana), který se stal základem B. basilejské první univerzitní teze (Theses de febre tertiana). V Basileji obhájil rovněž tezi o vodnatelnosti (De hydrope) a 1597 disertaci věnovanou dně (De medicorum, ut vocant, opprobrio podagra, theses). Dílo věnované medicínským autoritám Theoria medica (okolo 1610) patrně souviselo s B. přípravou profesury na univerzitě. Léčbu Polyxeny z Lobkovic popsal v pojednání Problemata, v němž mj. navrhoval výrobu „umělých“ minerálních vod se stejnými účinky jako vody z přírodních pramenů.

D: M. Dvořák, Dva denníky Dra. M. B. z B., 1896; soupis in: RHB 1, s. 218n.

L: RSN 1, s. 807; OSN 4, s. 369; RHB 1, s. 218n.; LČL 1, s. 268n.; M. B. B., in: ČNM 63, 1889, s. 477n.; tamtéž 65, 1891, s. 81n.; BSPLF 1, s. 52; G. Gellner, Životopis lékaře B. a výklad jeho deníků, 1938; V. Huml, Rudolfínská lékárna M. B. na Koňském trhu očima archeologie, 1995.

Michal Svatoš