BOROVÝ Antonín 12.6.1755-24.3.1832: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BOROVÝ_Antonín_12.6.1755-29.3.1832)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 12.6.1755
| datum narození = 12.6.1755
| místo narození =  
| místo narození = Sedlec u Písku
| datum úmrtí = 29.3.1832
| datum úmrtí = 24.3.1832
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Zlatá Koruna
| povolání = 63- Spisovatel
| povolání = 63- Spisovatel
77- Hudební skladatel
77- Hudební skladatel
Řádek 13: Řádek 13:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín BOROVÝ
}}
 
'''BOROVÝ, Antonín,''' ''* 12. 6. 1755 Sedlec u Písku, † 24. 3. 1832 Zlatá Koruna, učitel, spisovatel, hudebník''
 
Od mládí se věnoval hudbě. V dětském věku byl vokalistou
v klášteře ve Zlaté Koruně. Později se vzdělával v Českém
Krumlově a v Pasově, odkud se do Zlaté Koruny vrátil a více
než čtyřicet let zde působil jako učitel. Výuka hudbě, hra na
varhany v místním kostele, činnost správce kůru – to vše patřilo
v B. době k důležitým učitelským povinnostem, kterým
se navíc věnoval i jako komponista. Složil řadu písní, zejména
pro potřeby chrámového zpěvu. Věnoval se však také
skladbám světským a jeho nejrozsáhlejším hudebním dílem
byl singšpíl ''Opera'' (pro tři osoby a orchestr složený z prvních
a druhých houslí, dvou fléten a kontrabasu). Obsahem tohoto
hudebního kusu byly manželské rozmíšky v selské rodině.
S místními amatérskými zpěváky nacvičoval pravidelně,
skoro každý týden, novou zpívanou mši, takže dělal skutečně
čest kantorskému povolání. Vedle hudby ho zajímala
i literární činnost. Patřil do okruhu V. M. Krameria a České
expedice, ve které vydal soubory povídek ''Zrcadlo pošetilosti'',
''Zrcadlo příkladů k naučení a obveselení'', ''Žert a pravda''. Celý
život podporoval české národněobrozenecké snahy.
 
''D:'' Zrcadlo pošetilosti, 1792; Zrcadlo příkladů k naučení a obveselení, 1794;
Žert a pravda, 1796.
 
'''L:''' RSN 1, s. 817; OSN 4, s. 413; ISN 3, s. 69; L. Vrkočová, Domovem
hudby, 1988, s. 30.
 
Pavla Vošahlíková
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
Řádek 20: Řádek 51:
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]]
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1755]]
[[Kategorie:1755]]
[[Kategorie:Sedlec]]
[[Kategorie:1832]]
[[Kategorie:1832]]
[[Kategorie:Zlatá Koruna]]

Verze z 11. 10. 2016, 15:34

Antonín BOROVÝ
Narození 12.6.1755
Místo narození Sedlec u Písku
Úmrtí 24.3.1832
Místo úmrtí Zlatá Koruna
Povolání

63- Spisovatel 77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42680

BOROVÝ, Antonín, * 12. 6. 1755 Sedlec u Písku, † 24. 3. 1832 Zlatá Koruna, učitel, spisovatel, hudebník

Od mládí se věnoval hudbě. V dětském věku byl vokalistou v klášteře ve Zlaté Koruně. Později se vzdělával v Českém Krumlově a v Pasově, odkud se do Zlaté Koruny vrátil a více než čtyřicet let zde působil jako učitel. Výuka hudbě, hra na varhany v místním kostele, činnost správce kůru – to vše patřilo v B. době k důležitým učitelským povinnostem, kterým se navíc věnoval i jako komponista. Složil řadu písní, zejména pro potřeby chrámového zpěvu. Věnoval se však také skladbám světským a jeho nejrozsáhlejším hudebním dílem byl singšpíl Opera (pro tři osoby a orchestr složený z prvních a druhých houslí, dvou fléten a kontrabasu). Obsahem tohoto hudebního kusu byly manželské rozmíšky v selské rodině. S místními amatérskými zpěváky nacvičoval pravidelně, skoro každý týden, novou zpívanou mši, takže dělal skutečně čest kantorskému povolání. Vedle hudby ho zajímala i literární činnost. Patřil do okruhu V. M. Krameria a České expedice, ve které vydal soubory povídek Zrcadlo pošetilosti, Zrcadlo příkladů k naučení a obveselení, Žert a pravda. Celý život podporoval české národněobrozenecké snahy.

D: Zrcadlo pošetilosti, 1792; Zrcadlo příkladů k naučení a obveselení, 1794; Žert a pravda, 1796.

L: RSN 1, s. 817; OSN 4, s. 413; ISN 3, s. 69; L. Vrkočová, Domovem hudby, 1988, s. 30.

Pavla Vošahlíková