BOUČEK Václav 5.9.1869-10.4.1940

Václav BOUČEK
Narození	5.9.1869
Místo narození	Velká Bíteš
Úmrtí	10.4.1940
Místo úmrtí	Praha
Povolání	44- Právník 68- Redaktor nebo žurnalista 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42784

BOUČEK, Václav, * 5. 9. 1869 Velká Bíteš, † 10. 4. 1940 Praha, právník, advokát a politik

Po dokončení studia práv působil od 1899 jako advokát v Praze. Stal se věhlasným právníkem ve věcech trestních i občansko-právních. 1901–16 redigoval časopis Právnické rozhledy. Ty byly z počátku orgánem spolku českých advokátů, později se však staly B. soukromým periodikem. B. v nich uveřejnil celou řadu vynikajících odborných studií, které se staly inspiračním zdrojem pro širokou českou právnickou veřejnost. Patřily k nim např.: O ochraně cti dle práva anglického (vydána též jako samostatná publikace), O náboženských deliktech, O příčinách mylných rozsudků trestních, Úryvky z trestního řádu vojenského, Snahy po demokratizaci ústavy v Americe aj. Tyto studie později posloužily po vzniku samostatné republiky jako inspirační zdroje při procesu vytváření československé ústavy. B. patřil k předním znalcům anglického a amerického práva a byl stálým spolupracovníkem The Lawyers Directory.

Jako obhájce vedl B. celou řadu slavných procesů. 1901 úspěšně hájil básníka Josefa Svatopluka Machara před pražskou porotou, 1906 rovněž s plným úspěchem obhájil profesora Tomáše Garrigua Masaryka proti žalobě 306 katechetů pro urážku na cti a proti obžalobě státního zastupitelství pro trestný čin rušení náboženství. 1914 zastupoval Karla Švihu v jeho sporu s Národními listy.

B. se stal jedním z aktivních stoupenců masarykovského realismu, 1900–20 byl členem výboru a 1917–20 členem předsednictva České strany pokrokové. Již v tomto období se stal důvěrníkem a přítelem T. G. Masaryka. Od počátku první světové války se B. účastnil domácího protirakouského odboje. V jeho bytě se konala první schůzka Maffie. B. se podílel i na financování odbojové činnosti a obhajoval politické delikventy před mimořádnými vojenskými soudy. 1915–17 byl B. perzekvován, sledován policií, a nakonec povolán do armády. 1918 působil jako právní poradce Národního výboru československého. 1918–20 vykonával B. mandát poslance Revolučního národního shromáždění. Byl parlamentním zpravodajem při předkládání osnov zákonů o reformě práva manželského, o podmíněném odsouzení a o Ústavě republiky československé. Osobně navrhl zákon o zrušení šlechtických titulů a řádů. 1920–25 působil v Československé straně socialistické, 1925–30 se angažoval v prohradní Národní straně práce. 1930 se vrátil do řad národních socialistů. Patřil k blízkým spolupracovníkům T. G. Masaryka i Edvarda Beneše. Jako exponent politické skupiny „Hradu“ obhajoval demokratické principy a podroboval ostré kritice strany a skupiny českého fašismu. Působil v zákulisí meziválečné československé politiky i v hospodářské sféře jako člen správní rady Pražské železářské společnosti a společnosti Dynamit Nobel a místopředseda správní rady společnosti Osram. V létě 1938 se účastnil jednání s Runcimanovou misí. B. hojně přispíval do periodik Právník, Přehled, Wage, Juristische Blätter a Zeit. Na samém sklonku života v období okupace svěřil důvěrné dokumenty o Masarykově rodině do spolehlivých rukou. Po válce byly předány prezidentovi republiky dr. Edvardu Benešovi. Jeho syn Jaromír B. (1895–1942), lékař, bakteriolog, sérolog a biofyzik, působil ve Státním zdravotním ústavu v Praze a publikoval četné vědecké práce. Za druhé světové války se zapojil do domácího odboje. V době zostřených perzekucí po atentátu na Heydricha byl zatčen a 2. 7. 1942 ukončila jeho život popravčí četa na střelnici v Kobylisích.

D: O anthropologické škole trestní, 1897; Proč se domáháme reformy práva manželského, 1904; Z rodinného práva anglického, in: Právnické rozhledy, 1905–06; Potřeba reformy c. k. Nejvyššího soudního dvora (Reformbedürftigkeit des k. k. obersten Gerichtshofes, zvláštní otisk z Juristische Blätter), 1904; Ochrana cti podle práva anglického, 1906; Snahy po demokratisaci ústavy v Americe, 1915; Úryvky z trestního řádu vojenského, 1915; Příčiny úpadku demokracie, 1936.

L: M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 1994, s. 43 a 2, 1998, s. 62; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje, 1993, s. 16; ISN 3, s. 84; ČBS, s. 62; BL 1, s. 128, KSN 2, s. 58; OSN 28, s. 125; OSND 1, s. 694n. AČP, s. 40n; Kolář Elity, s. 24

Josef Tomeš, Roman Vondra