CINTULA Víťazoslav 4.3.1848-22.3.1911: Porovnání verzí
(CINTULA_Víťazoslav_4.3.1848-22.3.191) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.3.1848 | | datum narození = 4.3.1848 | ||
| místo narození = | | místo narození = Borský Mikuláš u Senice (Slovensko) | ||
| datum úmrtí = 22.3. | | datum úmrtí = 22.3.1911 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Královské Vinohrady (Praha) | ||
| povolání = 13- Geodet nebo kartograf | | povolání = 13- Geodet nebo kartograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''CINTULA, Víťazoslav''' ''(též Viktor, Gejza, Géza), * 4. 3. 1848 Borský Mikuláš u Senice (Slovensko), † 22. 3. 1911 Královské Vinohrady (Praha), historik, kartograf, pedagog'' | |||
Pocházel ze zemanské rodiny advokáta Jána C. a jeho manželky | |||
Anny, roz. Pokorné; měl čtyři sourozence. Studoval | |||
na gymnáziu v Trnavě (1860–66) a pak na arcibiskupském | |||
lyceu v Ostřihomi, kde 1868 maturoval. Po krátkém studiu | |||
teologie (odešel z něj, neboť byl pro své národovecké názory | |||
u profesorů v nemilosti) a vojenské službě přešel do Vídně, | |||
kde získal středoškolskou aprobaci pro němčinu, dějepis, zeměpis | |||
a francouzštinu, později si v Praze doplnil i zkoušky | |||
z češtiny. 1874 získal ve Vídni titul PhDr. Po studiích byl | |||
1874–75 suplentem dějepisu a zeměpisu na reálce v Pardubicích, | |||
1875–76 na vyšší reálce v Praze, 1876–77 vyučoval | |||
francouzský a český jazyk na vyšší reální škole v Litomyšli, | |||
kde se seznámil mj. s Aloisem Jiráskem. Mezi 1877–88 | |||
působil na gymnáziu v Přerově (kde u něj 1888 maturoval | |||
Vavro Šrobár, předtím vyloučený ze všech škol v uherské části | |||
monarchie), 1888–95 v Německém (Havlíčkově) Brodě | |||
a konečně 1895–1906 byl profesorem dějepisu, zeměpisu, | |||
němčiny a filozofie na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech | |||
(v ulici Na Smetance). Do výslužby odešel 1906. | |||
Publicisticky se intenzivně věnoval Slovákům a jejich situaci | |||
v Uhrách, zejména v době sílící maďarizace na přelomu 19. | |||
a 20. století. Odborně se zabýval především geografií obyvatelstva, | |||
etnografií a kartografií, spolupracoval i s redakcí ''Ottova'' | |||
''slovníku naučného'' (mj. autor národopisné mapy Slovenska). | |||
Patřil k aktivním členům České společnosti zeměvědné | |||
(od 1896 náhradník výboru, od 1905 jeho člen, 1904–07 | |||
knihovník, 1909–11 místopředseda) a pro její ''Sborník'' aktivně | |||
informoval o nové geografické literatuře, zejména maďarské. | |||
1907 převzal, spolu s O. G. Paroubkem a F. Machátem, | |||
zpracovávání ''Ottova zeměpisného atlasu'', pro nějž připravil | |||
mapy Francie a karpatských zemí a podílel se i na dalších | |||
mapách; vydání celého atlasu, dokončeného až 1924, se ale | |||
již nedožil. Jako historik zpracoval několik menších prací ze | |||
středověkých dějin. | |||
1880 se oženil s Vítězslavou (Viktorií), roz. Brdlíkovou | |||
(1853–1930), pocházející z Počátek na Vysočině, s níž měl | |||
7 dětí (dospělosti se dožilo 5 dcer). Pohřben byl v Praze | |||
na Vinohradech. | |||
'''D:''' soupis in: J. Hanzlík, V. C. (Bibliografia prác), in: Geografický časopis 6, | |||
1954, č. 3–4, s. 115n. | |||
'''L:''' F. Machát, Dr. Vítězslav šl. z Cintulů, in: Sborník České společnosti zeměvědné | |||
17, 1911, s. 33n.; OSN 28, s. 167 (jako Viktor C.); OSND 1/2, | |||
s. 895; J. Hanzlík, V. C., in: Sborník Československé společnosti zeměpisné | |||
60, 1955, s. 90n.; Ľ. V. Prikryl, Slovenský geograf v Čechách, in: Technické | |||
noviny 30, 1982, č. 26, s. 2; L. Kühn, Buditelia v župe bratislavskej, Bratislava | |||
1928, s. 169n.; Ercé, Slovenská krv, Bratislava 1942, s. 69n.; P. Petrus, | |||
Korešpondencia Svetozára Hurbana Vajanského 3, Bratislava 1978, rejstřík; | |||
Priekopníci vedy a techniky na Slovensku 2, Bratislava 1988, rejstřík; SBS 1, | |||
s. 373; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, | |||
1998, s. 78n.; BLS 2, s. 44n. (kde další literatura). | |||
Alena Táborecká | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:13- Geodet nebo kartograf]] | [[Kategorie:13- Geodet nebo kartograf]] | ||
[[Kategorie:1848]] | [[Kategorie:1848]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Borský Mikuláš]] | ||
[[Kategorie:1911]] | |||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 1. 11. 2016, 19:34
Víťazoslav CINTULA | |
Narození | 4.3.1848 |
---|---|
Místo narození | Borský Mikuláš u Senice (Slovensko) |
Úmrtí | 22.3.1911 |
Místo úmrtí | Královské Vinohrady (Praha) |
Povolání | 13- Geodet nebo kartograf |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43908 |
CINTULA, Víťazoslav (též Viktor, Gejza, Géza), * 4. 3. 1848 Borský Mikuláš u Senice (Slovensko), † 22. 3. 1911 Královské Vinohrady (Praha), historik, kartograf, pedagog
Pocházel ze zemanské rodiny advokáta Jána C. a jeho manželky Anny, roz. Pokorné; měl čtyři sourozence. Studoval na gymnáziu v Trnavě (1860–66) a pak na arcibiskupském lyceu v Ostřihomi, kde 1868 maturoval. Po krátkém studiu teologie (odešel z něj, neboť byl pro své národovecké názory u profesorů v nemilosti) a vojenské službě přešel do Vídně, kde získal středoškolskou aprobaci pro němčinu, dějepis, zeměpis a francouzštinu, později si v Praze doplnil i zkoušky z češtiny. 1874 získal ve Vídni titul PhDr. Po studiích byl 1874–75 suplentem dějepisu a zeměpisu na reálce v Pardubicích, 1875–76 na vyšší reálce v Praze, 1876–77 vyučoval francouzský a český jazyk na vyšší reální škole v Litomyšli, kde se seznámil mj. s Aloisem Jiráskem. Mezi 1877–88 působil na gymnáziu v Přerově (kde u něj 1888 maturoval Vavro Šrobár, předtím vyloučený ze všech škol v uherské části monarchie), 1888–95 v Německém (Havlíčkově) Brodě a konečně 1895–1906 byl profesorem dějepisu, zeměpisu, němčiny a filozofie na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech (v ulici Na Smetance). Do výslužby odešel 1906. Publicisticky se intenzivně věnoval Slovákům a jejich situaci v Uhrách, zejména v době sílící maďarizace na přelomu 19. a 20. století. Odborně se zabýval především geografií obyvatelstva, etnografií a kartografií, spolupracoval i s redakcí Ottova slovníku naučného (mj. autor národopisné mapy Slovenska). Patřil k aktivním členům České společnosti zeměvědné (od 1896 náhradník výboru, od 1905 jeho člen, 1904–07 knihovník, 1909–11 místopředseda) a pro její Sborník aktivně informoval o nové geografické literatuře, zejména maďarské. 1907 převzal, spolu s O. G. Paroubkem a F. Machátem, zpracovávání Ottova zeměpisného atlasu, pro nějž připravil mapy Francie a karpatských zemí a podílel se i na dalších mapách; vydání celého atlasu, dokončeného až 1924, se ale již nedožil. Jako historik zpracoval několik menších prací ze středověkých dějin.
1880 se oženil s Vítězslavou (Viktorií), roz. Brdlíkovou (1853–1930), pocházející z Počátek na Vysočině, s níž měl 7 dětí (dospělosti se dožilo 5 dcer). Pohřben byl v Praze na Vinohradech.
D: soupis in: J. Hanzlík, V. C. (Bibliografia prác), in: Geografický časopis 6, 1954, č. 3–4, s. 115n.
L: F. Machát, Dr. Vítězslav šl. z Cintulů, in: Sborník České společnosti zeměvědné 17, 1911, s. 33n.; OSN 28, s. 167 (jako Viktor C.); OSND 1/2, s. 895; J. Hanzlík, V. C., in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 60, 1955, s. 90n.; Ľ. V. Prikryl, Slovenský geograf v Čechách, in: Technické noviny 30, 1982, č. 26, s. 2; L. Kühn, Buditelia v župe bratislavskej, Bratislava 1928, s. 169n.; Ercé, Slovenská krv, Bratislava 1942, s. 69n.; P. Petrus, Korešpondencia Svetozára Hurbana Vajanského 3, Bratislava 1978, rejstřík; Priekopníci vedy a techniky na Slovensku 2, Bratislava 1988, rejstřík; SBS 1, s. 373; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 78n.; BLS 2, s. 44n. (kde další literatura).
Alena Táborecká