CRKAL Viluš 6.4.1884-1946: Porovnání verzí
(CRKAL_Vilém_6.4.1884-1946) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Viluš CRKAL | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.4.1884 | | datum narození = 6.4.1884 | ||
| místo narození = | | místo narození = Žleby u Čáslavi | ||
| datum úmrtí = 1946 | | datum úmrtí = 1946 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Paříž (Francie) | ||
| povolání = 40- Hospodářství - ostatní | | povolání = 40- Hospodářství - ostatní | ||
45- Voják nebo partyzán | 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''CRKAL, Viluš''' ''(vl. jm. Vilém Antonín Hypolit), * 6. 4. 1884 Žleby u Čáslavi, † ? 1946 Paříž (Francie), obchodník, novinář, účastník 1. odboje'' | |||
Pocházel z rodiny obchodního zprostředkovatele. Vyučil | |||
se obchodním příručním v Čáslavi, vstoupil do mladočeské | |||
strany a orientoval se na novoslovanský program K. Kramáře. | |||
Stal se obchodním cestujícím a za balkánských válek navštívil | |||
v této funkci několikrát jihoslovanské země. Na jaře | |||
1914 odjel do Lyonu na evropskou hospodářskou výstavu, | |||
kde na přímluvu K. Kramáře vedl české oddělení rakouskouherské | |||
sekce. O výstavě dopisoval do ''Národních listů'', s nimiž | |||
externě spolupracoval již dříve. Po vypuknutí války zůstal | |||
ve Francii a okamžitě adresoval otevřený dopis prezidentovi | |||
R. Poincarému o Češích jako spřáteleném národě, čímž získal | |||
jistou pozici v pařížské krajanské kolonii. Reprezentoval | |||
v ní opozici proti prvnímu předsedovi České kolonie v Paříži | |||
J. Hoffmannovi-Krátkému. V říjnu 1914 se stal třetím jednatelem | |||
Comité de la Colonie et des Volontaires Tchèques de | |||
Paris. V prosinci 1914 byl zvolen místopředsedou přípravného | |||
výboru koordinační národní rady krajanů v čele s agentem | |||
ruské vlády S. Koníčkem-Horským. Přijal carofilskou | |||
představu o vedení zahraničního odboje, kterou uplatňoval | |||
od ledna 1915 jako šéfredaktor revue ''L’Indépendence tchèque''. | |||
V únoru byl zvolen tiskovým sekretářem Koníčkovy Národní | |||
rady obcí česko-slovenských a redigoval její manifest. V březnu | |||
pod vlivem demokratických sil ztratil členství ve výboru | |||
kolonie a v dubnu se musel podřídit usnesení Ústředního | |||
svazu českých spolků ve Švýcarsku, jež mířilo proti Koníčkově iniciativě. Přesto nadále zůstával členem jeho Národní rady, již za předsedovy nepřítomnosti řídil spolu s novinářem | |||
R. Klepalem a V. Koníčkovou. V červenci 1915 však tento | |||
orgán podlehl stoupencům T. G. Masaryka v krajanském | |||
hnutí. Od podzimu 1915 se C. stal spolupracovníkem poslance | |||
J. Düricha, v jehož doprovodu byl 23. 6. 1916 s poručíkem | |||
I. Štafl em a s vědomím francouzských vojenských míst | |||
vyslán do Ruska. Dürich ho jmenoval svým osobním tajemníkem, | |||
náležel k jeho štábu, ale zároveň se po příjezdu do Petrohradu | |||
přihlásil do služeb francouzského vojenského atašé. | |||
S V. Štěpánkem založil Československou tiskovou kancelář | |||
v Rusku a byl jmenovaným členem Dürichovy Národní rady | |||
československé na Rusi, s nadporučíkem F. Králem doprovázel | |||
v dubnu 1917 Düricha do Kyjeva. Na Ukrajině se angažoval | |||
později ve prospěch protisovětské intervence a jako | |||
francouzský zpravodaj zůstal při ukrajinské nacionalistické | |||
vládě až do konce války. Počátkem 1919 se vrátil do Francie, | |||
obchodoval mořskými výrobky a účastnil se krajanského spolkového | |||
života. Po sňatku užíval jména Victor Darras. Jako | |||
podporovatel pařížského hnutí odporu byl 1941–45 vězněn | |||
v nacistických koncentračních táborech. Následkům věznění | |||
krátce po osvobození podlehl. | |||
'''L:''' V. Vojtěch, Česká kolonie pařížská v našem odboji, 1927 (separát), passim; | |||
J. Boháč, Kronika československé legie ve Francii. Rota Nazdar 1914–1916, | |||
1938, s. 24n.; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968, | |||
s. 73n.; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje | |||
1914–18, 1993, s. 19. | |||
'''P:''' korespondence M. Kučery s J. Máníčkem z Francie (výpisy z pařížských | |||
krajanských pramenů o V. C.), archiv autora. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | [[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | ||
Řádek 16: | Řádek 75: | ||
[[Kategorie:1884]] | [[Kategorie:1884]] | ||
[[Kategorie:Žleby]] | |||
[[Kategorie:1946]] | [[Kategorie:1946]] | ||
[[Kategorie:Paříž]] |
Verze z 11. 11. 2016, 15:41
Viluš CRKAL | |
Narození | 6.4.1884 |
---|---|
Místo narození | Žleby u Čáslavi |
Úmrtí | 1946 |
Místo úmrtí | Paříž (Francie) |
Povolání |
40- Hospodářství - ostatní 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79256 |
CRKAL, Viluš (vl. jm. Vilém Antonín Hypolit), * 6. 4. 1884 Žleby u Čáslavi, † ? 1946 Paříž (Francie), obchodník, novinář, účastník 1. odboje
Pocházel z rodiny obchodního zprostředkovatele. Vyučil se obchodním příručním v Čáslavi, vstoupil do mladočeské strany a orientoval se na novoslovanský program K. Kramáře. Stal se obchodním cestujícím a za balkánských válek navštívil v této funkci několikrát jihoslovanské země. Na jaře 1914 odjel do Lyonu na evropskou hospodářskou výstavu, kde na přímluvu K. Kramáře vedl české oddělení rakouskouherské sekce. O výstavě dopisoval do Národních listů, s nimiž externě spolupracoval již dříve. Po vypuknutí války zůstal ve Francii a okamžitě adresoval otevřený dopis prezidentovi R. Poincarému o Češích jako spřáteleném národě, čímž získal jistou pozici v pařížské krajanské kolonii. Reprezentoval v ní opozici proti prvnímu předsedovi České kolonie v Paříži J. Hoffmannovi-Krátkému. V říjnu 1914 se stal třetím jednatelem Comité de la Colonie et des Volontaires Tchèques de Paris. V prosinci 1914 byl zvolen místopředsedou přípravného výboru koordinační národní rady krajanů v čele s agentem ruské vlády S. Koníčkem-Horským. Přijal carofilskou představu o vedení zahraničního odboje, kterou uplatňoval od ledna 1915 jako šéfredaktor revue L’Indépendence tchèque. V únoru byl zvolen tiskovým sekretářem Koníčkovy Národní rady obcí česko-slovenských a redigoval její manifest. V březnu pod vlivem demokratických sil ztratil členství ve výboru kolonie a v dubnu se musel podřídit usnesení Ústředního svazu českých spolků ve Švýcarsku, jež mířilo proti Koníčkově iniciativě. Přesto nadále zůstával členem jeho Národní rady, již za předsedovy nepřítomnosti řídil spolu s novinářem R. Klepalem a V. Koníčkovou. V červenci 1915 však tento orgán podlehl stoupencům T. G. Masaryka v krajanském hnutí. Od podzimu 1915 se C. stal spolupracovníkem poslance J. Düricha, v jehož doprovodu byl 23. 6. 1916 s poručíkem I. Štafl em a s vědomím francouzských vojenských míst vyslán do Ruska. Dürich ho jmenoval svým osobním tajemníkem, náležel k jeho štábu, ale zároveň se po příjezdu do Petrohradu přihlásil do služeb francouzského vojenského atašé. S V. Štěpánkem založil Československou tiskovou kancelář v Rusku a byl jmenovaným členem Dürichovy Národní rady československé na Rusi, s nadporučíkem F. Králem doprovázel v dubnu 1917 Düricha do Kyjeva. Na Ukrajině se angažoval později ve prospěch protisovětské intervence a jako francouzský zpravodaj zůstal při ukrajinské nacionalistické vládě až do konce války. Počátkem 1919 se vrátil do Francie, obchodoval mořskými výrobky a účastnil se krajanského spolkového života. Po sňatku užíval jména Victor Darras. Jako podporovatel pařížského hnutí odporu byl 1941–45 vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkům věznění krátce po osvobození podlehl.
L: V. Vojtěch, Česká kolonie pařížská v našem odboji, 1927 (separát), passim; J. Boháč, Kronika československé legie ve Francii. Rota Nazdar 1914–1916, 1938, s. 24n.; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968, s. 73n.; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 19.
P: korespondence M. Kučery s J. Máníčkem z Francie (výpisy z pařížských krajanských pramenů o V. C.), archiv autora.
Martin Kučera