CUBR František 8.1.1911-30.6.1976

František CUBR
Narození	8.1.1911
Místo narození	Praha
Úmrtí	30.6.1976
Místo úmrtí	Praha
Povolání	74- Architekt
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44205

CUBR, František, * 8. 1. 1911 Praha, † 30. 6. 1976 Praha, architekt

Studoval 1928–34 architekturu a pozemní stavitelství na ČVUT v Praze. Po návratu z vojenské prezenční služby pracoval jako samostatný architekt. Se Z. Hölzlem a V. Obrtelem realizovali 1938 nájemní dům v pražské Štěpánské ulici. Od 1937 spolupracoval C. se Zdeňkem Pokorným, 1938 společně navrhli kolonii rodinných domků v Chotěboři, 1939 byli autory zařízení interiéru prvního patra československého pavilonu na Světové výstavě v New Yorku. Za druhé světové války vytvořili několik studií domů Kotvy pro baťovský Zlín. 1940 navrhli rodinný dům v Seči, postaven byl 1940–42, připravili 1947 československou expozici na VIII. trienále v Miláně. Pro veletrh v Paříži 1949 C. navrhl československou expozici. 1950–52 zpracovali se Z. Pokorným projekt adaptace funkcionalistického obchodního a kacelářského domu čp. 583/I na Starém Městě (postaveném 1927–29 podle projektu Ludvíka Kysely) na Dětský dům. 1953 vytvořil C. návrhy pro pražské Mírové výstavy, výstavu o Koperníkovi v Melantrichu a výstavu Vesmír v Berlíně. Ve stejném roce se podle C. návrhu realizovala architektonická úprava pohřbu Klementa Gottwalda. 1954 následovaly výstavy Vesmír v Brně, československá expozice na veletrhu v Damašku, vzorkovna v Bejrútu a Československá výstava v Káhiře. Řešení výstavy 10 let lidově demokratického Československa v Moskvě připravil ve spolupráci s J. Hrubým a Z. Pokorným, s nimiž 1954 získal hlavní cenu v soutěži na hotel Jalta v Praze. 1956–58 navrhli ještě československý pavilon a restauraci Praha pro světovou výstavu Expo konanou 1958 v Bruselu; za projekt pavilonu a instalace výstavy obdrželi dvě velké ceny. 1958 pak opět společně vypracovali návrh adaptace a vnitřního zařízení Laterny magiky v Praze a 1959 připravili způsob přenesení a rekonstrukce bruselského pavilonu a restaurace do Prahy. Po období ovlivněném socialistickým realismem tak československá tvorba navázala na tradiční úroveň meziválečné československé architektury. 1959 navrhl C. československou expozici na veletrzích v New Yorku a Montrealu. Pro II. celostátní spartakiádu vypracoval s J. Hrubým, V. Formáčkem a J. Kándlem úpravy Strahovského stadionu a jeho okolí. Za tuto práci obdržel C. odznak Za zásluhy. Spolu s J. Hrubým a J. Pilařem vytvořili 1960 návrh výstavy 15 let lidově demokratického Československa a se Z. Pokorným vypracovali typizaci vnitřního zařízení zastupitelských úřadů ČSSR v zahraničí. Ve stejném roce projektoval také československou expozici na veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem a o rok později také v Barceloně. 1961–65 navrhl s J. Hrubým generel III. celostátní spartakiády a s J. Kándlem a V. Formáčkem studentské městečko na Strahově; s J. Hrubým 1963–64 rekonstrukci dvou Rudolfových koníren na Obrazárnu Pražského hradu. Vznikla přeměnou prostor pod Španělským sálem a přilehlé prostory pod Rothmayerovým schodištěm. S J. Pilařem zpracoval na přelomu 60. a 70. let podklady přestavby bývalého kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě pro potřeby Národní galerie. Rekonstrukce proběhla 1963–74 a 1976 tam byla veřejnosti zpřístupněna stálá expozice starého českého umění. Prezentace exponátů byla velmi moderní, stavební úpravy však znamenaly nevhodný zásah do historických konstrukcí klášterního areálu. S J. Hrubým a Z. Pokorným se zúčastnil 1965 soutěže na stavbu budovy nakladatelství Albatros v Praze, společně navrhli i část interiérů hotelu Intercontinental na Starém Městě čp. 43/I (Cechovní síň, Primátorský salonek a vinárnu Mázhaus), postaveném 1968–74. Jejich další prací byl interiér československého pavilonu na Expo 67 v Montrealu. 1969–75 projektovali budovu československého velvyslanectví v Athénách. Počátkem 70. let vznikla podle jejich návrhu Ústřední telekomunikační stanice na Žižkově. C. patřil 1948 k zakládajícím členům Stavoprojektu, o rok později se tam stal vedoucím ateliéru. Pak působil 1949–60 v Krajském projektovém ústavu v Praze. Věnoval se tam zejména návrhům interiérů a výstavnictví. 1961 byl jmenován profesorem na katedře architektonické tvorby Stavební fakulty ČVUT v Praze. Od 1968 byl profesorem AVU v Praze.

Stal se členem Klubu architektů, Bloku architektonických pokrokových spolků, Spolku výtvarných umělců Mánes, Svazu československých výtvarných umělců a Svazu architektů ČSSR. Od 1959 byl nositelem Státní ceny, 1965 byla jeho práce oceněna titulem zasloužilý umělec. S manželkou Boženou, roz. Hrádkovou, měli dceru Magdalenu (* 1952), která se později stala malířkou.

L: O. Nový – J. Šetlík, C. – Hrubý – Pokorný, 1962; M. Benešová, F. C., in: Architekt 37, 1991, č. 1, s. 2; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, 1996, s. 163; 260, 389; tíž, Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany, 2000, s. 185, 230; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, 1998, s. 201, 564; SČSVU 1, s. 278; NEČVU 1, s. 110; Tomeš 1, s. 176.

Jana Kleinová