CUNO Heinrich ?-31.3.1829: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(CUNO_Heinrich_1770-31.3.1829)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Heinrich CUNO
| jméno = Heinrich CUNO
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1770
| datum narození =
| místo narození =  
| místo narození =  
| datum úmrtí = 31.3.1829
| datum úmrtí = 31.3.1829
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Karlovy Vary
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
71- Knihkupec nebo šiřitel knižní kultury
71- Knihkupec nebo šiřitel knižní kultury
Řádek 11: Řádek 11:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Heinrich CUNO
}}
'''CUNO, Heinrich''' (též KUNO), ''* ?, † 31. 3. 1829 Karlovy Vary, herec, dramatik''
 
Pocházel z Pomořan. Začínal jako herec u kočujících divadelních
společností (mj. C. C. Döbbelina), údajně byl angažován
i v divadle v Coburgu. 1811 byl zaznamenán jako člen
divadelní společnosti Georga Schantrocha hostující v Plzni.
S tímto souborem se každoročně v letních měsících vracel
do Karlových Varů. Od 1815 působil v Karlových Varech
jako knihkupec v domě Zum eisernen Kreuz. Postupně se zařadil
mezi přední kulturní osobnosti a spřátelil se i s J. W.
Goethem při jeho pobytu v lázních. I v letech, kdy se věnoval
knihkupectví, dále spolupracoval především jako dramatický
autor se Schantrochovou společností, která jeho hry také
premiérovala. Po smrti G. Schantrocha obnovila 1820 vdova
Theresie Schantrochová rozpadlý činoherní a operní soubor
a C. se až do 1828 stal jeho tichým společníkem a dramaturgickým
poradcem.
 
C. dramatické dílo zahrnulo několik veseloher (mj. ''Das Bild'',
''oder Die Bekanntschaft auf dem breiten Steine, Alles schriftlich''
''oder Der Schlaukopf'', podle Goldoniho), dále obrazů ze života
(''Freundschaft und Bruderliebe'') a dramat, k nimž se často
inspiroval regionálními či historickými pověstmi (např.
''Das Diadem oder Die Ruinen von Engelhaus''; ''Boleslaus Verrat''
''am Vaterlande oder Die Zerstörung des Bergschlosses Zunky'').
Největší popularity dosáhl rytířsko-loupežnickou hrou ''Die''
''Räuber auf Maria Culm oder Die Kraft des Glaubens'', která
navzdory naivnímu ději přesně odpovídala dobovému vkusu,
libujícímu si v sentimentální romantice spojené se silnými
diváckými prožitky z loupežnických scén bojů, únosů,
soubojů, dobývání hradů apod. Hra se dostala do repertoáru
téměř všech kočujících společností, hrála se i ve stálých divadlech
a především na ochotnických scénách. V překladu
J. N. Štěpánka byla pod názvem ''Loupežníci na Chlumu'' reprízována
na scéně pražského Stavovského divadla v sezonách
1815–51 více než desetkrát. Velkou oblibu získala i u českých
ochotníků a patřila také k nejoblíbenějším hrám v repertoáru
českých lidových loutkářů. Ti dále uváděli i hru ''Anton Belengardou'',
která byla C. ''Loupežníky na Chlumu'' přímo inspirována.
V Stavovském divadle se hrála i C. hra ''Chytroušek aneb''
''Všechny má za blázny'' (''Alles schriftlich oder der Schlaukopf'')
a hra ''Andělská Hora aneb dceřina vina a otcova pomsta'', jejíž
původní název není znám.
 
'''D:''' hry: Vergeltung oder Der alte Harfenist, 1804; Orakel oder Die Liebe
des Volkes, 1810; Freundschaft und Bruderliebe, asi 1811; Alles schriftlich
oder Der Schlaukopf, 1813; Die Räuber auf Maria Culm oder Die Kraft
des Glaubens, 1816; Das Diadem oder Die Ruinen von Engelhaus, 1818;
Vetter Benjamin aus Pohlen oder Achtgroschen-Vetter, 1822; Das Bild oder
Die Bekanntschaft auf dem breiten Steine, 1823; Der steinerne Burggraf in
Elbogen, 1829; Die Gründung Kaiser-Karlsbads, 1829; Boleslaus Verrat am
Vaterlande oder Die Zerstörung des Bergschlosses Zunky. b. d.; Andělská
Hora aneb dceřina vina a otcova pomsta (scénicky 1840).
 
'''L:''' A. Bartels, Geschichte der Deutschen Literatur 2, 1901, s. 166; M. Kaufmann,
Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, 1932, s. 21n.; Kosch,
s. 288; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19.
století, 2006, s. 313, 464n.
 
Alice Dubská
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
Řádek 17: Řádek 78:
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]


[[Kategorie:1770]]
[[Kategorie:1829]]
[[Kategorie:1829]]
[[Kategorie:Karlovy Vary]]

Verze z 12. 11. 2016, 13:12

Heinrich CUNO
Úmrtí 31.3.1829
Místo úmrtí Karlovy Vary
Povolání

83- Divadelní interpret nebo herec 71- Knihkupec nebo šiřitel knižní kultury

63- Spisovatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44218

CUNO, Heinrich (též KUNO), * ?, † 31. 3. 1829 Karlovy Vary, herec, dramatik

Pocházel z Pomořan. Začínal jako herec u kočujících divadelních společností (mj. C. C. Döbbelina), údajně byl angažován i v divadle v Coburgu. 1811 byl zaznamenán jako člen divadelní společnosti Georga Schantrocha hostující v Plzni. S tímto souborem se každoročně v letních měsících vracel do Karlových Varů. Od 1815 působil v Karlových Varech jako knihkupec v domě Zum eisernen Kreuz. Postupně se zařadil mezi přední kulturní osobnosti a spřátelil se i s J. W. Goethem při jeho pobytu v lázních. I v letech, kdy se věnoval knihkupectví, dále spolupracoval především jako dramatický autor se Schantrochovou společností, která jeho hry také premiérovala. Po smrti G. Schantrocha obnovila 1820 vdova Theresie Schantrochová rozpadlý činoherní a operní soubor a C. se až do 1828 stal jeho tichým společníkem a dramaturgickým poradcem.

C. dramatické dílo zahrnulo několik veseloher (mj. Das Bild, oder Die Bekanntschaft auf dem breiten Steine, Alles schriftlich oder Der Schlaukopf, podle Goldoniho), dále obrazů ze života (Freundschaft und Bruderliebe) a dramat, k nimž se často inspiroval regionálními či historickými pověstmi (např. Das Diadem oder Die Ruinen von Engelhaus; Boleslaus Verrat am Vaterlande oder Die Zerstörung des Bergschlosses Zunky). Největší popularity dosáhl rytířsko-loupežnickou hrou Die Räuber auf Maria Culm oder Die Kraft des Glaubens, která navzdory naivnímu ději přesně odpovídala dobovému vkusu, libujícímu si v sentimentální romantice spojené se silnými diváckými prožitky z loupežnických scén bojů, únosů, soubojů, dobývání hradů apod. Hra se dostala do repertoáru téměř všech kočujících společností, hrála se i ve stálých divadlech a především na ochotnických scénách. V překladu J. N. Štěpánka byla pod názvem Loupežníci na Chlumu reprízována na scéně pražského Stavovského divadla v sezonách 1815–51 více než desetkrát. Velkou oblibu získala i u českých ochotníků a patřila také k nejoblíbenějším hrám v repertoáru českých lidových loutkářů. Ti dále uváděli i hru Anton Belengardou, která byla C. Loupežníky na Chlumu přímo inspirována. V Stavovském divadle se hrála i C. hra Chytroušek aneb Všechny má za blázny (Alles schriftlich oder der Schlaukopf) a hra Andělská Hora aneb dceřina vina a otcova pomsta, jejíž původní název není znám.

D: hry: Vergeltung oder Der alte Harfenist, 1804; Orakel oder Die Liebe des Volkes, 1810; Freundschaft und Bruderliebe, asi 1811; Alles schriftlich oder Der Schlaukopf, 1813; Die Räuber auf Maria Culm oder Die Kraft des Glaubens, 1816; Das Diadem oder Die Ruinen von Engelhaus, 1818; Vetter Benjamin aus Pohlen oder Achtgroschen-Vetter, 1822; Das Bild oder Die Bekanntschaft auf dem breiten Steine, 1823; Der steinerne Burggraf in Elbogen, 1829; Die Gründung Kaiser-Karlsbads, 1829; Boleslaus Verrat am Vaterlande oder Die Zerstörung des Bergschlosses Zunky. b. d.; Andělská Hora aneb dceřina vina a otcova pomsta (scénicky 1840).

L: A. Bartels, Geschichte der Deutschen Literatur 2, 1901, s. 166; M. Kaufmann, Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, 1932, s. 21n.; Kosch, s. 288; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 313, 464n.

Alice Dubská