ČAPEK Milan 24.6.1885-14.7.1977: Porovnání verzí
(ČAPEK_Milan_24.6.1885-14.7.1977) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.6.1885 | | datum narození = 24.6.1885 | ||
| místo narození = | | místo narození = Jičín | ||
| datum úmrtí = 14.7.1977 | | datum úmrtí = 14.7.1977 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 31- Potravinář | | povolání = 31- Potravinář | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČAPEK, Milan''', ''* 24. 6. 1885 Jičín, † 14. 7. 1977 Praha, potravinářský chemik, podnikatel'' | |||
Bratr právníka Jaroslava Č. (1871–1964) i publicisty a pedagoga | |||
Emila Č. (1880–1960). Po maturitě na jičínské reálce | |||
odešel 1902 do Prahy studovat na české technice chemii. | |||
V té době se účastnil schůzek tzv. Humpoleckého stolu, neformální | |||
studentské skupiny ovlivněné bývalými omladináři, | |||
která se scházela v hostinci U Zlaté Prahy. Obsah schůzek | |||
určoval zejména Antonín Hajn a jím vydávaná ''Samostatnost''. | |||
Č. vstoupil také do klubu Antonín Čížek, ve kterém poznal | |||
osobnosti spjaté s českou technikou i univerzitou. Spolu | |||
s bratrem Emilem se podílel autorsky na vydávání a přechodně | |||
i redigování ''Časopisu pokrokového studentstva'' a na činnosti | |||
státoprávně pokrokové strany. Zájem o veřejné dění a českou | |||
politiku ho neopustil až do konce života. | |||
Po dvou státních zkouškách se 1906 stal inženýrem. Pokračoval | |||
ve studiu fyziky a zeměpisu na univerzitě, aby získal | |||
možnost ucházet se o středoškolskou profesuru. 1908 promoval | |||
u Josefa Hanuse a získal doktorský titul. V té době se | |||
však už rozhodl pro potravinářskou chemii. Chtěl v tomto | |||
oboru získat zkušenosti s výrobní praxí, a proto odjel 1910 | |||
na doporučení Národohospodářského ústavu ČAVU do západní | |||
Evropy. Jeho první kroky vedly do Francie, kam spolu | |||
s ním cestovala Lída Neudertová, tehdy studentka pražské | |||
filozofické fakulty, Č. budoucí manželka. Jeho cesta na zkušenou | |||
směřovala z Francie dále do Velké Británie, Německa | |||
a Nizozemí. Pracoval na doporučení různých přátel a českých | |||
krajanů ve významných potravinářských firmách, přičemž ho | |||
zajímaly zejména nové technologie a organizace řízení. Do | |||
Čech se vrátil koncem 1911. Po nevydařeném pokusu o podnikání | |||
v oboru ovocných konzerv nastoupil 1912 do První | |||
české akciové společnosti na výrobu orientálních cukrovinek | |||
a čokolády na Královských Vinohradech (Praha), později | |||
přejmenované na Orion. Tento původně rodinný podnik | |||
Františka a Albíny Maršnerových se právě v této době změnil | |||
na akciovou společnost a zahájil pod Č. odborně technickým | |||
a později také administrativním vedením velkou expanzi na | |||
českém i zahraničním trhu. | |||
V letech první světové války Č. podporoval perzekvované | |||
rodiny českých vlastenců materiálně a spolupracoval s domácím | |||
odbojem. Po válce prosadil v podniku mnohé novinky, | |||
zavedl pokročilé technologie, organizaci práce, sociální | |||
zabezpečení zaměstnanců a změnil sortiment čokoládových | |||
cukrovinek ve prospěch vyšší kvality. Značnou pozornost věnoval | |||
také obchodní propagaci, např. spolupracoval s vynikajícími | |||
výtvarníky, především se Z. Ryklem vydával reklamní | |||
časopis ''Čokoládový svět'' a zaváděl spotřebitelské soutěže. Orionku | |||
úspěšně vedl osmnáct let a i poté zůstal v dozorčí radě | |||
podniku. 1936 založil se společníky ve Vršovicích firmu Korda | |||
a spol., která vyráběla luxusní cukrovinky. 1940 musel po | |||
dobu německé okupace tento podnik opustit. Po osvobození | |||
1945 se do něj vrátil jako jediný ze společníků, který přežil | |||
a zůstal v Československu. Únor 1948 a další znárodňování | |||
ho donutily opět odejít a nastoupit ve výzkumném ústavu | |||
Československých čokoládoven, kde připravoval nové vydání | |||
své starší příručky o výrobě čokolády, současně působil i pedagogicky | |||
a jako soudní znalec. 1953 byl Č. vysídlen z Prahy | |||
a musel svou profesionální kariéru uzavřít. V té době psal | |||
paměti, které zůstaly v rukopise. | |||
'''D:''' Výroba čokolády, kakaa, cukrovinek a trvanlivého pečiva, 1. vyd. 1930, | |||
2. přepracované vyd. 1951. | |||
'''L:''' OSND 1/2, s. 1005; Kunc, s. 20; ISN 4, s. 121; P. Vošahlíková, Jak se žilo | |||
za časů Františka Josefa I., 1996, s. 132n., 270. | |||
'''P:''' Archiv NTM Praha, sbírka rukopisů, č. 649. M. Č., Má cesta do potravinářského | |||
průmyslu (rukopisné paměti). | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:31- Potravinář]] | [[Kategorie:31- Potravinář]] | ||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
[[Kategorie:Jičín]] | |||
[[Kategorie:1977]] | [[Kategorie:1977]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 18. 11. 2016, 17:44
Milan ČAPEK | |
Narození | 24.6.1885 |
---|---|
Místo narození | Jičín |
Úmrtí | 14.7.1977 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 31- Potravinář |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44490 |
ČAPEK, Milan, * 24. 6. 1885 Jičín, † 14. 7. 1977 Praha, potravinářský chemik, podnikatel
Bratr právníka Jaroslava Č. (1871–1964) i publicisty a pedagoga Emila Č. (1880–1960). Po maturitě na jičínské reálce odešel 1902 do Prahy studovat na české technice chemii. V té době se účastnil schůzek tzv. Humpoleckého stolu, neformální studentské skupiny ovlivněné bývalými omladináři, která se scházela v hostinci U Zlaté Prahy. Obsah schůzek určoval zejména Antonín Hajn a jím vydávaná Samostatnost. Č. vstoupil také do klubu Antonín Čížek, ve kterém poznal osobnosti spjaté s českou technikou i univerzitou. Spolu s bratrem Emilem se podílel autorsky na vydávání a přechodně i redigování Časopisu pokrokového studentstva a na činnosti státoprávně pokrokové strany. Zájem o veřejné dění a českou politiku ho neopustil až do konce života.
Po dvou státních zkouškách se 1906 stal inženýrem. Pokračoval ve studiu fyziky a zeměpisu na univerzitě, aby získal možnost ucházet se o středoškolskou profesuru. 1908 promoval u Josefa Hanuse a získal doktorský titul. V té době se však už rozhodl pro potravinářskou chemii. Chtěl v tomto oboru získat zkušenosti s výrobní praxí, a proto odjel 1910 na doporučení Národohospodářského ústavu ČAVU do západní Evropy. Jeho první kroky vedly do Francie, kam spolu s ním cestovala Lída Neudertová, tehdy studentka pražské filozofické fakulty, Č. budoucí manželka. Jeho cesta na zkušenou směřovala z Francie dále do Velké Británie, Německa a Nizozemí. Pracoval na doporučení různých přátel a českých krajanů ve významných potravinářských firmách, přičemž ho zajímaly zejména nové technologie a organizace řízení. Do Čech se vrátil koncem 1911. Po nevydařeném pokusu o podnikání v oboru ovocných konzerv nastoupil 1912 do První české akciové společnosti na výrobu orientálních cukrovinek a čokolády na Královských Vinohradech (Praha), později přejmenované na Orion. Tento původně rodinný podnik Františka a Albíny Maršnerových se právě v této době změnil na akciovou společnost a zahájil pod Č. odborně technickým a později také administrativním vedením velkou expanzi na českém i zahraničním trhu.
V letech první světové války Č. podporoval perzekvované rodiny českých vlastenců materiálně a spolupracoval s domácím odbojem. Po válce prosadil v podniku mnohé novinky, zavedl pokročilé technologie, organizaci práce, sociální zabezpečení zaměstnanců a změnil sortiment čokoládových cukrovinek ve prospěch vyšší kvality. Značnou pozornost věnoval také obchodní propagaci, např. spolupracoval s vynikajícími výtvarníky, především se Z. Ryklem vydával reklamní časopis Čokoládový svět a zaváděl spotřebitelské soutěže. Orionku úspěšně vedl osmnáct let a i poté zůstal v dozorčí radě podniku. 1936 založil se společníky ve Vršovicích firmu Korda a spol., která vyráběla luxusní cukrovinky. 1940 musel po dobu německé okupace tento podnik opustit. Po osvobození 1945 se do něj vrátil jako jediný ze společníků, který přežil a zůstal v Československu. Únor 1948 a další znárodňování ho donutily opět odejít a nastoupit ve výzkumném ústavu Československých čokoládoven, kde připravoval nové vydání své starší příručky o výrobě čokolády, současně působil i pedagogicky a jako soudní znalec. 1953 byl Č. vysídlen z Prahy a musel svou profesionální kariéru uzavřít. V té době psal paměti, které zůstaly v rukopise.
D: Výroba čokolády, kakaa, cukrovinek a trvanlivého pečiva, 1. vyd. 1930, 2. přepracované vyd. 1951.
L: OSND 1/2, s. 1005; Kunc, s. 20; ISN 4, s. 121; P. Vošahlíková, Jak se žilo za časů Františka Josefa I., 1996, s. 132n., 270.
P: Archiv NTM Praha, sbírka rukopisů, č. 649. M. Č., Má cesta do potravinářského průmyslu (rukopisné paměti).
Pavla Vošahlíková