ČAPEK Milan 24.6.1885-14.7.1977

Milan ČAPEK
Narození	24.6.1885
Místo narození	Jičín
Úmrtí	14.7.1977
Místo úmrtí	Praha
Povolání	31- Potravinář
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44490

ČAPEK, Milan, * 24. 6. 1885 Jičín, † 14. 7. 1977 Praha, potravinářský chemik, podnikatel

Bratr právníka Jaroslava Č. (1871–1964) i publicisty a pedagoga Emila Č. (1880–1960). Po maturitě na jičínské reálce odešel 1902 do Prahy studovat na české technice chemii. V té době se účastnil schůzek tzv. Humpoleckého stolu, neformální studentské skupiny ovlivněné bývalými omladináři, která se scházela v hostinci U Zlaté Prahy. Obsah schůzek určoval zejména Antonín Hajn a jím vydávaná Samostatnost. Č. vstoupil také do klubu Antonín Čížek, ve kterém poznal osobnosti spjaté s českou technikou i univerzitou. Spolu s bratrem Emilem se podílel autorsky na vydávání a přechodně i redigování Časopisu pokrokového studentstva a na činnosti státoprávně pokrokové strany. Zájem o veřejné dění a českou politiku ho neopustil až do konce života.

Po dvou státních zkouškách se 1906 stal inženýrem. Pokračoval ve studiu fyziky a zeměpisu na univerzitě, aby získal možnost ucházet se o středoškolskou profesuru. 1908 promoval u Josefa Hanuse a získal doktorský titul. V té době se však už rozhodl pro potravinářskou chemii. Chtěl v tomto oboru získat zkušenosti s výrobní praxí, a proto odjel 1910 na doporučení Národohospodářského ústavu ČAVU do západní Evropy. Jeho první kroky vedly do Francie, kam spolu s ním cestovala Lída Neudertová, tehdy studentka pražské filozofické fakulty, Č. budoucí manželka. Jeho cesta na zkušenou směřovala z Francie dále do Velké Británie, Německa a Nizozemí. Pracoval na doporučení různých přátel a českých krajanů ve významných potravinářských firmách, přičemž ho zajímaly zejména nové technologie a organizace řízení. Do Čech se vrátil koncem 1911. Po nevydařeném pokusu o podnikání v oboru ovocných konzerv nastoupil 1912 do První české akciové společnosti na výrobu orientálních cukrovinek a čokolády na Královských Vinohradech (Praha), později přejmenované na Orion. Tento původně rodinný podnik Františka a Albíny Maršnerových se právě v této době změnil na akciovou společnost a zahájil pod Č. odborně technickým a později také administrativním vedením velkou expanzi na českém i zahraničním trhu.

V letech první světové války Č. podporoval perzekvované rodiny českých vlastenců materiálně a spolupracoval s domácím odbojem. Po válce prosadil v podniku mnohé novinky, zavedl pokročilé technologie, organizaci práce, sociální zabezpečení zaměstnanců a změnil sortiment čokoládových cukrovinek ve prospěch vyšší kvality. Značnou pozornost věnoval také obchodní propagaci, např. spolupracoval s vynikajícími výtvarníky, především se Z. Ryklem vydával reklamní časopis Čokoládový svět a zaváděl spotřebitelské soutěže. Orionku úspěšně vedl osmnáct let a i poté zůstal v dozorčí radě podniku. 1936 založil se společníky ve Vršovicích firmu Korda a spol., která vyráběla luxusní cukrovinky. 1940 musel po dobu německé okupace tento podnik opustit. Po osvobození 1945 se do něj vrátil jako jediný ze společníků, který přežil a zůstal v Československu. Únor 1948 a další znárodňování ho donutily opět odejít a nastoupit ve výzkumném ústavu Československých čokoládoven, kde připravoval nové vydání své starší příručky o výrobě čokolády, současně působil i pedagogicky a jako soudní znalec. 1953 byl Č. vysídlen z Prahy a musel svou profesionální kariéru uzavřít. V té době psal paměti, které zůstaly v rukopise.

D: Výroba čokolády, kakaa, cukrovinek a trvanlivého pečiva, 1. vyd. 1930, 2. přepracované vyd. 1951.

L: OSND 1/2, s. 1005; Kunc, s. 20; ISN 4, s. 121; P. Vošahlíková, Jak se žilo za časů Františka Josefa I., 1996, s. 132n., 270.

P: Archiv NTM Praha, sbírka rukopisů, č. 649. M. Č., Má cesta do potravinářského průmyslu (rukopisné paměti).

Pavla Vošahlíková