BRANBERGER Jan 18.11.1877-4.5.1952

Jan BRANBERGER
Narození	18.11.1877
Místo narození	Praha
Úmrtí	4.5.1952
Místo úmrtí	Mnichovice u Prahy
Povolání	78- Hudební interpret 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42862

BRANBERGER, Jan, * 18. 11. 1877 Praha, † 4. 5. 1952 Mnichovice u Prahy, hudební pedagog, publicista, organizátor

Jeho otec byl sklenářem. 1897 B. maturoval na gymnáziu v Praze, 1905 promoval na filozofické fakultě pražské univerzity (PhDr., disertace Hudební estetika filosofa René Descartesa). 1900–02 studoval současně hru na varhany na pražské konzervatoři a 1904–06 vyučoval v hudební škole Adolfa Mikeše. Po kratším studijním pobytu v Berlíně přednášel od 1906 dějiny hudby na pražské konzervatoři, do 1918 byl také jejím tajemníkem. Byl manželem zpěvačky a učitelky zpěvu Doubravky, roz. Černochové (1885–1945). Po vzniku republiky organizačně zajišťoval zestátnění pražské konzervatoře (1919), zřízení konzervatoře v Brně a založení Hudební akademie v Bratislavě. Pak zůstal ve státní správě jako tajemník na ministerstvu školství a národní osvěty a 1922 jako přednosta hudebního oddělení ministerstva. 1924–38 se vrátil na konzervatoř jako administrativní správce, 1928 se stal profesorem estetiky na její mistrovské škole. Zastával veřejné funkce (člen státní zkušební komise pro zkoušky z hudby a státní komise pro autorské právo, předseda Mozartovy obce v ČSR) a účastnil se jako oficiální delegát a organizátor mezinárodních akcí (1920 a 1922 evropské konference o autorském právu, festivaly české hudby ve Varšavě 1928 a Bukurešti 1929, návštěva pražské konzervatoře v Rize a Varšavě 1929, pražské mezinárodní hudební festivaly 1924 a 1925 ad.). Dostal řadu zahraničních vyznamenání.

Od 1903 dopisoval do českých hudebních časopisů (Čas, Český lid, Dalibor, Hudební výchova, Radiojournal, Smetana, Tempo, Věstník Unie českých hudebníků). Jeho hudební zájmy byly široké. Vydal několik hudebnin, upravil hudbu pro čtyři filmy (K. H. Mácha a Filosofská historie, oba 1937; Bílá nemoc a Co se šeptá, režie Hugo Haas, oba 1938) a napsal jednu z nejpoužívanějších operních příruček Svět v opeře. Zajímal se o staré nástroje a podílel se na vzniku sdružení Pro arte antiqua. Studoval sociologické aspekty hudebního života a zaměstnanecké problémy uměleckých profesí. Byl vydavatelem několika hudebních ročenek a redaktorem významných kolektivních historických prací Hudba v Československu (in: Československá vlastivěda, 8. sv., Umění, 1935), Dějiny světové hudby slovem, obrazem a hudbou (1939). Jeho dějiny pražské konzervatoře, vydané česky a německy (1911), se staly základním zdrojem informací o tomto ústavu. Věnoval se zvláště Spolku pro pěstování písně, kde se významně uplatňovala i jeho manželka. Patřil k nejvlivnějším osobnostem hudebního života za první republiky, byl znám též jako odpůrce Janáčkův.

D: výběr: O hudbě Židů, 1904; Katechismus všeobecných dějin hudby 1–3, 1905, 1932; Rytmus a tón, 1900; Česká světská píseň lidová v 16. století, in: ČL 19, 1910, s. 257; Česká světská píseň lidová v 15. století, in: tamtéž 20, 1911, s. 18; K dějinám hudby na Slovensku, 1910; Konservatoř hudby v Praze (Das Konservatorium für Musik in Prag), 1911; Jak naslouchati hudbě, 1914; Svět v opeře (se Z. Münzerovou), 1. vyd. 1934; Čtvrtstoletí koncertů Spolku pro pěstování písně (se soupisem programů), 1935; O mechanické hudbě, 1938; Strom života, 1945 (vzpomínky na zemřelou manželku).

L: Počátky moravské lidové opery, in: Národní divadlo 16, 1909, s. 572n.; OSN 28, s. 130; OSND 1/2, s. 710; ČsB, série 6, 18. 2. 1937; A. Cmíral, Čtyřicet let práce, in: Hudební věstník 30, 1937, s. 195; Pazdírek, s. 103n.; M. Mayer, J. B., in: Hudební věstník 31, 1938, s. 15 (s přehledem činnosti); HS 1, s. 127n. (se soupisem článků v časopisech); Český hraný fi lm 2, 1930–1945, 1998, passim; Tomeš 1, s. 132.

Jitka Ludvová