ČEP Tomáš 3.9.1888-17.10.1959: Porovnání verzí
(ČEP_Tomáš_3.9.1888-17.10.1959) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.9.1888 | | datum narození = 3.9.1888 | ||
| místo narození = | | místo narození = Želechovice u Uničova | ||
| datum úmrtí = 17.10.1959 | | datum úmrtí = 17.10.1959 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Leopoldov (Slovensko) | ||
| povolání = 57- Sociolog | | povolání = 57- Sociolog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČEP, Tomáš''' ''(též ČEPP), * 3. 9. 1888 Želechovice u Uničova, † 17. 10. 1959 Leopoldov (Slovensko), sociolog, pedagog, redaktor, odborný spisovatel, účastník 2. odboje'' | |||
Pocházel z rodiny rolníka. Vzdělával se na gymnáziích v Olomouci | |||
a v Místku, kde 1908 maturoval. Dále studoval filozofii a moderní filologii na české filozofické fakultě v Praze, kde byl 1915 promován doktorem filozofie (PhDr.). Ovlivnili | |||
ho hlavně profesoři T. G. Masaryk a J. Polívka. Č. se 1915 | |||
oženil v Blížkovicích u Moravských Budějovic s Marií Louckou. | |||
První světovou válku prožil na bojištích východní a jižní | |||
fronty. Poté učil do 1923 češtinu na českém reálném gymnáziu | |||
v Moravských Budějovicích. Odtud odešel na český státní | |||
učitelský ústav v Opavě jako profesor češtiny a němčiny. | |||
Již 1926 se vrátil do Brna, kde působil až do konce života. | |||
1927 vystoupil z římskokatolické církve. | |||
Sbíral, studoval a upravoval pohádky a povídky ze slezských | |||
oblastí. V obsáhlých časopiseckých studiích z 20. let shromáždil cenný materiál, pokusil se postihnout osobité rysy myšlení venkovského lidu analýzou jeho kulturních projevů | |||
a přispěl k rozvoji folkloristického a vlastivědného bádání | |||
ve Slezsku. Etnografie ho přivedla k intenzivnějšímu studiu | |||
práce, života a kultury rolnictva, kterému se věnovala sociologie | |||
venkova, nová, rodící se vědní disciplína reprezentovaná | |||
I. A. Bláhou. Č. se soustředil na výzkum selství obecně | |||
a na jeho místo v literární tvorbě v českých zemích. Ideově se | |||
sblížil s předními agrárními ideology A. Matulou, O. Frankenbergrem, | |||
A. Palečkem a s R. Rolíčkem. | |||
V polovině 20. let se zapojil do organizátorské a přednáškové | |||
činnosti Svobodného učení selského, hlavní základny lidovýchovné | |||
činnosti agrární strany na venkově. Brněnské centrum | |||
Učení organizovalo výuku na zámku ve Velkých Opatovicích. | |||
Č. pomáhal připravovat výukové programy, přednášel | |||
o sociologii venkova, o úloze selství v české a v evropské | |||
literatuře. V publikacích ze 30. let se projevil jako stoupenec | |||
Bláhova pojetí sociologie venkova, které dále rozpracovával | |||
vlastním výzkumem specifických rysů kulturního dění | |||
na vesnici, hodnotil přínos selského stavu k biologickému | |||
zdraví, ekonomické zdatnosti národa a schopnosti rolnictva | |||
uchovávat národní kulturní tradice, přispěl k diskusi o roli | |||
agrarismu a selství a o budoucnosti selské kultury a venkova | |||
vůbec, která probíhala po celé meziválečné období. Ztotožnil | |||
se s Bláhou a s jeho programem tzv. rurbanismu, tj. spolupráce | |||
a postupného vyrovnání města s venkovem. Od 1935 redigoval | |||
zemědělskou část ''Sociologické revue''. Nejvýznamnějším | |||
dílem Č. se stal habilitační spis ''Životní spotřeba zemědělské'' | |||
''rodiny jako sociologický problém'' (1, 1934, 2, 1946/47). Vyšel | |||
z výsledků hospodaření několika desítek zemědělských rodin | |||
v tíživém období 1928–33, sledoval dynamiku vývoje osobní | |||
spotřeby a celkovou životní úroveň rolnictva. Ministerstvo | |||
školství a národní osvěty sice mělo řadu věcných i formálních | |||
námitek, ale 1935 Č. veniam docendi pro obor na jeho | |||
základě udělilo. Sociologie obecná a venkova se stala nepovinným | |||
předmětem na VŠZ od letního semestru 1935/36. | |||
Od března 1939 se Č. zapojil do odbojové činnosti v Obraně | |||
národa v Brně. Po rozbití jejího zemského velitelství, kde působil | |||
v politickém oddělení její civilní skupiny jako odborník | |||
na agendu zemědělství a sociální péče, byl zatčen gestapem, | |||
odsouzen lidovým soudem v Berlíně za přípravu k velezradě | |||
a vězněn v Německu 1940–44. Za účast ve druhém odboji | |||
získal později Československý válečný kříž 1939 a Československou | |||
vojenskou medaili za zásluhy I. stupně. | |||
Po osvobození se Č. vrátil k práci učitele na státním reálném | |||
gymnáziu v Brně a usiloval o obnovení výuky sociologie venkova | |||
na VŠZ. Tam samostatný ústav sice zřízen nebyl, avšak | |||
Č. byl 1947 jmenován řádným profesorem sociologie. Vedle | |||
činnosti pedagoga na VŠZ a na Vysoké škole sociální v Brně, | |||
kde přednášel vědu o práci včetně organizace práce a sociální | |||
patologie, rozvíjel vědecké aktivity. Navrhl program sociologického | |||
výzkumu posluchačů lesnické fakulty a v dřevařském | |||
průmyslu. Byl poradcem zemědělského referátu ZNV | |||
v Brně při osídlovacích pracích v pohraničí. | |||
V meziválečném období byl Č. spolehlivým stoupencem | |||
programu a politiky Republikánské strany zemědělského | |||
a malorolnického lidu, avšak žádnou významnější funkci | |||
nezastával a věnoval se hlavně práci učitele a badatele. Po | |||
druhé světové válce, kdy byla agrární strana v ČSR zakázána, | |||
se politicky sblížil s Československou stranou národně socialistickou | |||
a podílel se i na vypracování zemědělské části jejího | |||
programu. Jednou z jeho posledních publikací se stalo ''Zemědělství'' | |||
''na nových cestách'', v níž obhajoval soukromé vlastnictví | |||
půdy jako základ právního řádu v demokratické společnosti. | |||
Postavil se proti programu kolektivizace půdy. | |||
Poúnorové reformy vysokoškolského studia výuku sociologie | |||
venkova zrušily. Vědecká rada VŠZ označila Č. za reakčního | |||
sociologa, nové vedení školy ho připravilo o možnost | |||
přednášet. Byl přeřazen do ústřední knihovny, kde vykonával | |||
pomocné práce, a 1952 penzionován. I nadále byl režimu | |||
nepohodlný, 1957 byl zatčen, 25. 4. 1958 odsouzen k trestu | |||
odnětí svobody na čtyři roky a vězněn v Brně-Bohunicích, | |||
Praze-Pankráci a v Leopoldově. Byl pohřben na brněnském | |||
Ústředním hřbitově. | |||
'''D:''' Lidové povídky slezské o hasrmanech a fajermonech, in: Věstník Matice | |||
Opavské 30, 1924, s. 86n.; Lidové povídky slezské o čertech a čarodějnicích, | |||
in: tamtéž 31–32, 1925–26, s. 7n.; Slezské povídky lidové o halách | |||
a morách, in: Vlastivědný sborník slezský 2, 1926, s. 205n.; Lidové povídky | |||
slezské o ohnivých mužích, hasrmanech, morách, čarodějnicích a čertech, in: | |||
Věstník Matice Opavské 33–34, 1927–28, s. 32n.; Sociální funkce československého | |||
sedláka, in: Jubilejní sborník Svobodného učení selského v zemi | |||
Moravskoslezské v letech 1922–1932, 1933, s. 105n.; Sociologický význam | |||
selství tradičního a moderního, in: tamtéž, s. 110n.; Sociologický význam | |||
zemědělského družstevnictví v ČSR, in: tamtéž, s. 119n.; Selství v literatuře | |||
moravskoslezské, 1933; Kapitoly ze sociologie venkova, 1933; Životní | |||
spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém, 1934; O vědeckém | |||
a filosofickém díle Emanuela Chalupného, 1938 (s J. B. Kozákem a J. Kříženeckým); | |||
Družstevník velké víry. K padesátinám předsedy Frant. Wenzla, | |||
1939; Zemědělství na nových cestách, 1945. | |||
'''L:''' A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů | |||
a sociologů 1848–1980, 1986, s. 25n.; MSB 1, s. 92; Slezsko 11, s. 21n.; | |||
B. Pšír, O počátcích výuky sociologie venkova na Vysoké škole zemědělské | |||
v Brně, in: Sborník VŠZ v Brně (řada D). Spisy fakulty provozně ekonomické, | |||
1968, č. 2–3, s. 155n.; V. Ficek, Osud PhDr. T. Č. K desátému výročí | |||
jeho smrti, in: Slezský sborník 67, 1969, s. 560n.; J. Šindlářová, Sociologie | |||
venkova a zemědělství na VŠZ v Brně, in: Zemědělská ekonomika 40, 1994, | |||
č. 5, s. 337n.; Encyklopedie dějin města Brna (http://www.encyklopedie. | |||
brna.cz/home/). | |||
'''P:''' ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary | |||
Újezd u Uničova, svazek IV., inv. č. 8124, sign. U XI 7, fol. 141; Archiv | |||
MZLU Brno, fond B 10 Prof. PhDr. T. Č. (1939–1948, nezpracováno). | |||
Lubomír Slezák | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:57- Sociolog]] | [[Kategorie:57- Sociolog]] | ||
[[Kategorie:1888]] | [[Kategorie:1888]] | ||
[[Kategorie:Želechovice]] | |||
[[Kategorie:1959]] | [[Kategorie:1959]] | ||
[[Kategorie:Leopoldov]] |
Verze z 26. 11. 2016, 15:10
Tomáš ČEP | |
Narození | 3.9.1888 |
---|---|
Místo narození | Želechovice u Uničova |
Úmrtí | 17.10.1959 |
Místo úmrtí | Leopoldov (Slovensko) |
Povolání | 57- Sociolog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44666 |
ČEP, Tomáš (též ČEPP), * 3. 9. 1888 Želechovice u Uničova, † 17. 10. 1959 Leopoldov (Slovensko), sociolog, pedagog, redaktor, odborný spisovatel, účastník 2. odboje
Pocházel z rodiny rolníka. Vzdělával se na gymnáziích v Olomouci a v Místku, kde 1908 maturoval. Dále studoval filozofii a moderní filologii na české filozofické fakultě v Praze, kde byl 1915 promován doktorem filozofie (PhDr.). Ovlivnili ho hlavně profesoři T. G. Masaryk a J. Polívka. Č. se 1915 oženil v Blížkovicích u Moravských Budějovic s Marií Louckou. První světovou válku prožil na bojištích východní a jižní fronty. Poté učil do 1923 češtinu na českém reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích. Odtud odešel na český státní učitelský ústav v Opavě jako profesor češtiny a němčiny. Již 1926 se vrátil do Brna, kde působil až do konce života. 1927 vystoupil z římskokatolické církve.
Sbíral, studoval a upravoval pohádky a povídky ze slezských oblastí. V obsáhlých časopiseckých studiích z 20. let shromáždil cenný materiál, pokusil se postihnout osobité rysy myšlení venkovského lidu analýzou jeho kulturních projevů a přispěl k rozvoji folkloristického a vlastivědného bádání ve Slezsku. Etnografie ho přivedla k intenzivnějšímu studiu práce, života a kultury rolnictva, kterému se věnovala sociologie venkova, nová, rodící se vědní disciplína reprezentovaná I. A. Bláhou. Č. se soustředil na výzkum selství obecně a na jeho místo v literární tvorbě v českých zemích. Ideově se sblížil s předními agrárními ideology A. Matulou, O. Frankenbergrem, A. Palečkem a s R. Rolíčkem.
V polovině 20. let se zapojil do organizátorské a přednáškové činnosti Svobodného učení selského, hlavní základny lidovýchovné činnosti agrární strany na venkově. Brněnské centrum Učení organizovalo výuku na zámku ve Velkých Opatovicích. Č. pomáhal připravovat výukové programy, přednášel o sociologii venkova, o úloze selství v české a v evropské literatuře. V publikacích ze 30. let se projevil jako stoupenec Bláhova pojetí sociologie venkova, které dále rozpracovával vlastním výzkumem specifických rysů kulturního dění na vesnici, hodnotil přínos selského stavu k biologickému zdraví, ekonomické zdatnosti národa a schopnosti rolnictva uchovávat národní kulturní tradice, přispěl k diskusi o roli agrarismu a selství a o budoucnosti selské kultury a venkova vůbec, která probíhala po celé meziválečné období. Ztotožnil se s Bláhou a s jeho programem tzv. rurbanismu, tj. spolupráce a postupného vyrovnání města s venkovem. Od 1935 redigoval zemědělskou část Sociologické revue. Nejvýznamnějším dílem Č. se stal habilitační spis Životní spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém (1, 1934, 2, 1946/47). Vyšel z výsledků hospodaření několika desítek zemědělských rodin v tíživém období 1928–33, sledoval dynamiku vývoje osobní spotřeby a celkovou životní úroveň rolnictva. Ministerstvo školství a národní osvěty sice mělo řadu věcných i formálních námitek, ale 1935 Č. veniam docendi pro obor na jeho základě udělilo. Sociologie obecná a venkova se stala nepovinným předmětem na VŠZ od letního semestru 1935/36.
Od března 1939 se Č. zapojil do odbojové činnosti v Obraně národa v Brně. Po rozbití jejího zemského velitelství, kde působil v politickém oddělení její civilní skupiny jako odborník na agendu zemědělství a sociální péče, byl zatčen gestapem, odsouzen lidovým soudem v Berlíně za přípravu k velezradě a vězněn v Německu 1940–44. Za účast ve druhém odboji získal později Československý válečný kříž 1939 a Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně.
Po osvobození se Č. vrátil k práci učitele na státním reálném gymnáziu v Brně a usiloval o obnovení výuky sociologie venkova na VŠZ. Tam samostatný ústav sice zřízen nebyl, avšak Č. byl 1947 jmenován řádným profesorem sociologie. Vedle činnosti pedagoga na VŠZ a na Vysoké škole sociální v Brně, kde přednášel vědu o práci včetně organizace práce a sociální patologie, rozvíjel vědecké aktivity. Navrhl program sociologického výzkumu posluchačů lesnické fakulty a v dřevařském průmyslu. Byl poradcem zemědělského referátu ZNV v Brně při osídlovacích pracích v pohraničí.
V meziválečném období byl Č. spolehlivým stoupencem programu a politiky Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, avšak žádnou významnější funkci nezastával a věnoval se hlavně práci učitele a badatele. Po druhé světové válce, kdy byla agrární strana v ČSR zakázána, se politicky sblížil s Československou stranou národně socialistickou a podílel se i na vypracování zemědělské části jejího programu. Jednou z jeho posledních publikací se stalo Zemědělství na nových cestách, v níž obhajoval soukromé vlastnictví půdy jako základ právního řádu v demokratické společnosti. Postavil se proti programu kolektivizace půdy.
Poúnorové reformy vysokoškolského studia výuku sociologie venkova zrušily. Vědecká rada VŠZ označila Č. za reakčního sociologa, nové vedení školy ho připravilo o možnost přednášet. Byl přeřazen do ústřední knihovny, kde vykonával pomocné práce, a 1952 penzionován. I nadále byl režimu nepohodlný, 1957 byl zatčen, 25. 4. 1958 odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky a vězněn v Brně-Bohunicích, Praze-Pankráci a v Leopoldově. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.
D: Lidové povídky slezské o hasrmanech a fajermonech, in: Věstník Matice Opavské 30, 1924, s. 86n.; Lidové povídky slezské o čertech a čarodějnicích, in: tamtéž 31–32, 1925–26, s. 7n.; Slezské povídky lidové o halách a morách, in: Vlastivědný sborník slezský 2, 1926, s. 205n.; Lidové povídky slezské o ohnivých mužích, hasrmanech, morách, čarodějnicích a čertech, in: Věstník Matice Opavské 33–34, 1927–28, s. 32n.; Sociální funkce československého sedláka, in: Jubilejní sborník Svobodného učení selského v zemi Moravskoslezské v letech 1922–1932, 1933, s. 105n.; Sociologický význam selství tradičního a moderního, in: tamtéž, s. 110n.; Sociologický význam zemědělského družstevnictví v ČSR, in: tamtéž, s. 119n.; Selství v literatuře moravskoslezské, 1933; Kapitoly ze sociologie venkova, 1933; Životní spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém, 1934; O vědeckém a filosofickém díle Emanuela Chalupného, 1938 (s J. B. Kozákem a J. Kříženeckým); Družstevník velké víry. K padesátinám předsedy Frant. Wenzla, 1939; Zemědělství na nových cestách, 1945.
L: A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů 1848–1980, 1986, s. 25n.; MSB 1, s. 92; Slezsko 11, s. 21n.; B. Pšír, O počátcích výuky sociologie venkova na Vysoké škole zemědělské v Brně, in: Sborník VŠZ v Brně (řada D). Spisy fakulty provozně ekonomické, 1968, č. 2–3, s. 155n.; V. Ficek, Osud PhDr. T. Č. K desátému výročí jeho smrti, in: Slezský sborník 67, 1969, s. 560n.; J. Šindlářová, Sociologie venkova a zemědělství na VŠZ v Brně, in: Zemědělská ekonomika 40, 1994, č. 5, s. 337n.; Encyklopedie dějin města Brna (http://www.encyklopedie. brna.cz/home/).
P: ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary Újezd u Uničova, svazek IV., inv. č. 8124, sign. U XI 7, fol. 141; Archiv MZLU Brno, fond B 10 Prof. PhDr. T. Č. (1939–1948, nezpracováno).
Lubomír Slezák