ČEP Václav 10.10.1908-7.10.1985: Porovnání verzí
(ČEP_Václav_10.10.1908-17.10.1985) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.10.1908 | | datum narození = 10.10.1908 | ||
| místo narození = | | místo narození = Myslechovice (Litovel) | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 7.10.1985 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 64- Překladatel | | povolání = 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČEP, Václav''', ''* 10. 10. 1908 Myslechovice (Litovel), † 7. 10. 1985 Praha, překladatel'' | |||
Pocházel z chalupnické rodiny. Nejstarší z jeho desíti sourozenců, | |||
Jan Č. (1902–1974), byl prozaikem. Č. maturoval | |||
1927 na reálném gymnáziu v Litovli, potom studoval latinu | |||
a francouzštinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Absolvoval | |||
1933. Státního stipendia využil (1931–32) k ročnímu studiu | |||
romanistiky na univerzitě v Římě. 1934–35 byl suplentem na | |||
gymnáziu v Šumperku, 1935–37 sloužil v armádě, 1937–45 | |||
působil jako profesor na gymnáziu v Nymburku, 1945–70 | |||
v Praze. Do výslužby odešel 1970. Kulturně významnými se | |||
staly jeho překlady moderní italské, francouzské a španělské | |||
prózy, které vynikly poetickým, a přitom filologicky přesným | |||
jazykem. Č. se uvedl překladem závěrečného svazku Pourratovy | |||
trilogie ''Kašpar z hor'' (1932), kterou spolu s bratrem | |||
Janem Č. přeložil 1969 celou. Nejvíce románů tlumočil | |||
z italštiny (Baldacci, Erizzo, Bacchelli, Uslar-Pietri, Fogazzaro, | |||
Nievo, Coccioli, Palazzeschi, Banti, Chelli), uměleckého | |||
vrcholu dosáhl převodem Manzoniho ''Snoubenců'' (1957), Pirandellova | |||
románu ''Staří a mladí'' (1958) a novely ''Mezi dvěma'' | |||
''stíny'' (1959), Deleddové ''Ztraceného chlapce'' (1963) a Moraviovy | |||
''Římanky'' (1966). Mimořádný význam měly překlady | |||
z francouzštiny (François-Poncet, ''Berlín 1931–1938'', 1947; | |||
Bernanos, ''Deník venkovského faráře'', 1969, s J. Čepem). | |||
V 60. a 70. letech se zaměřil i na španělský román (Azuela, | |||
Verga, Yáñez, Gallegos). Jeho korespondence s bratrem dosud | |||
nebyla vydána. | |||
'''L:''' LČL 1, s. 437; SČS 1, s. 99 (kde chybně rok úmrtí 1986); M. Trávníček, | |||
Pouť a vyhnanství. Život a dílo Jana Č., 1996, passim. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
[[Kategorie:1908]] | [[Kategorie:1908]] | ||
[[Kategorie:Myslechovice]] | |||
[[Kategorie:1985]] | [[Kategorie:1985]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 26. 11. 2016, 15:15
| Václav ČEP | |
 | |
| Narození | 10.10.1908 |
|---|---|
| Místo narození | Myslechovice (Litovel) |
| Úmrtí | 7.10.1985 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44667 |
ČEP, Václav, * 10. 10. 1908 Myslechovice (Litovel), † 7. 10. 1985 Praha, překladatel
Pocházel z chalupnické rodiny. Nejstarší z jeho desíti sourozenců, Jan Č. (1902–1974), byl prozaikem. Č. maturoval 1927 na reálném gymnáziu v Litovli, potom studoval latinu a francouzštinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Absolvoval 1933. Státního stipendia využil (1931–32) k ročnímu studiu romanistiky na univerzitě v Římě. 1934–35 byl suplentem na gymnáziu v Šumperku, 1935–37 sloužil v armádě, 1937–45 působil jako profesor na gymnáziu v Nymburku, 1945–70 v Praze. Do výslužby odešel 1970. Kulturně významnými se staly jeho překlady moderní italské, francouzské a španělské prózy, které vynikly poetickým, a přitom filologicky přesným jazykem. Č. se uvedl překladem závěrečného svazku Pourratovy trilogie Kašpar z hor (1932), kterou spolu s bratrem Janem Č. přeložil 1969 celou. Nejvíce románů tlumočil z italštiny (Baldacci, Erizzo, Bacchelli, Uslar-Pietri, Fogazzaro, Nievo, Coccioli, Palazzeschi, Banti, Chelli), uměleckého vrcholu dosáhl převodem Manzoniho Snoubenců (1957), Pirandellova románu Staří a mladí (1958) a novely Mezi dvěma stíny (1959), Deleddové Ztraceného chlapce (1963) a Moraviovy Římanky (1966). Mimořádný význam měly překlady z francouzštiny (François-Poncet, Berlín 1931–1938, 1947; Bernanos, Deník venkovského faráře, 1969, s J. Čepem). V 60. a 70. letech se zaměřil i na španělský román (Azuela, Verga, Yáñez, Gallegos). Jeho korespondence s bratrem dosud nebyla vydána.
L: LČL 1, s. 437; SČS 1, s. 99 (kde chybně rok úmrtí 1986); M. Trávníček, Pouť a vyhnanství. Život a dílo Jana Č., 1996, passim.
Martin Kučera