ČERMÁK Vladimír 5.7.1920-4.1.1980: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ČERMÁK_Vladimír_5.7.1920-4.1.1980)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 10: Řádek 10:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vladimír ČERMÁK
}}
'''ČERMÁK, Vladimír''', ''* 5. 7. 1920 České Budějovice, † 4. 1. 1980 Praha, fyzikální chemik''


== Literatura ==
Narodil se v rodině úředníka, spolu se starším bratrem Ludvíkem
vyrůstal v Třeboni a v Praze. Absolvoval reálné gymnázium
v Praze 1939. Studia přerušilo zavření českých vysokých
škol v období okupace. Po dvouletém chemickém abiturientském
kursu pracoval během válečných let v chemickém
průmyslu, byl i několik měsíců vězněn. Po válce studoval
na Přírodovědecké fakultě UK, kde získal 1949 doktorát
(RNDr.) za práci v oblasti elektrochemie u prof. J. Heyrovského.
Nastoupil do nově založené Laboratoře fyzikální
chemie ČSAV, byl členem skupiny aspirantů, kteří postavili
první hmotnostní spektrometr v Československu. Za tuto
průkopnickou práci získal (spolu s V. Hanušem, Č. Jechem
a J. Cabicarem) 1954 státní cenu. V následujících letech se
věnoval s V. Hanušem rozvoji hmotnostní spektrometrie
a aplikaci tohoto nového oboru pro analýzu plynných směsí
a organických látek. Od konce 50. let se zaměřil na výzkum
elementárních srážkových procesů pomocí metod hmotnostní
spektrometrie. Za práci v oblasti kinetiky chemických reakcí
mezi ionty a molekulami, procesů přenosu náboje mezi
ionty a molekulami, a ionizačních procesů mezi elektronicky
vzbuzenými částicemi a molekulami (asociativní a Pennigova
ionizace) získal Č. uznání odborníků nejen doma, ale i v zahraničí.
Od 1966 se systematicky zabýval Penningovou ionizací
(elementární proces, kdy ve srážce elektronicky vzbuzené
částice s terčovou molekulou dochází k ionizaci molekuly
a uvolnění elektronu s charakteristickou energií), která jej
dovedla k optimálnímu stanovení metody elektronové spektroskopie
Penningovy ionizace (PIES), analogie fotoelektronové
spektroskopie. Stal se zakladatelem oboru využívaného
ve výzkumu plynné, kapalné i pevné fáze. Tomuto výzkumu
věnoval zbytek života jako vedoucí vědecký pracovník
(v prověrkách 1972 zbaven vedení oddělení) v Ústavu fyzikální
chemie ČSAV v Praze. 1969 získal titul doktora věd
(DrSc.) a 1977 mu byla udělena medaile Jana Marka Marci
Československé spektroskopické společnosti. Působil také
v USA (1964–65 a 1969, v prestižním postavení Visiting
Fellow, Joint Institut for Laboratory Astrophysics, University
of Colorado, Boulder) a ve Francii (1969–70 hostující profesor
na Université Paris-Sud v Orsay). Byl autorem a spoluautorem
63 vědeckých prací a řady příspěvků do odborných
titulů. Zemřel po dlouhé nemoci, kterou způsobilo věznění
za války. O světovém ohlasu Č. práce svědčí, že jeho památce
věnoval mezinárodní časopis ''Journal of Electron Spectroscopy''
zvláštní číslo s příspěvky kolegů z mnoha zemí.
 
'''L:''' Journal of Electron Spectroscopy and Related Phenomena, sv. 23, č. 4,
1981; Z. Herman, V. Č. (1920-1980), in: Vesmír 74, 1995, s. 448; PSN 1,
s. 371; ČBS 1, s. 93; Tomeš 1, s. 198.
 
Zdeněk Herman
    
    
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]

Verze z 1. 12. 2016, 13:03

Vladimír ČERMÁK
Narození 5.7.1920
Místo narození České Budějovice
Úmrtí 4.1.1980
Místo úmrtí Praha
Povolání

3- Chemik nebo alchymista

2- Fyzik
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44756

ČERMÁK, Vladimír, * 5. 7. 1920 České Budějovice, † 4. 1. 1980 Praha, fyzikální chemik

Narodil se v rodině úředníka, spolu se starším bratrem Ludvíkem vyrůstal v Třeboni a v Praze. Absolvoval reálné gymnázium v Praze 1939. Studia přerušilo zavření českých vysokých škol v období okupace. Po dvouletém chemickém abiturientském kursu pracoval během válečných let v chemickém průmyslu, byl i několik měsíců vězněn. Po válce studoval na Přírodovědecké fakultě UK, kde získal 1949 doktorát (RNDr.) za práci v oblasti elektrochemie u prof. J. Heyrovského. Nastoupil do nově založené Laboratoře fyzikální chemie ČSAV, byl členem skupiny aspirantů, kteří postavili první hmotnostní spektrometr v Československu. Za tuto průkopnickou práci získal (spolu s V. Hanušem, Č. Jechem a J. Cabicarem) 1954 státní cenu. V následujících letech se věnoval s V. Hanušem rozvoji hmotnostní spektrometrie a aplikaci tohoto nového oboru pro analýzu plynných směsí a organických látek. Od konce 50. let se zaměřil na výzkum elementárních srážkových procesů pomocí metod hmotnostní spektrometrie. Za práci v oblasti kinetiky chemických reakcí mezi ionty a molekulami, procesů přenosu náboje mezi ionty a molekulami, a ionizačních procesů mezi elektronicky vzbuzenými částicemi a molekulami (asociativní a Pennigova ionizace) získal Č. uznání odborníků nejen doma, ale i v zahraničí. Od 1966 se systematicky zabýval Penningovou ionizací (elementární proces, kdy ve srážce elektronicky vzbuzené částice s terčovou molekulou dochází k ionizaci molekuly a uvolnění elektronu s charakteristickou energií), která jej dovedla k optimálnímu stanovení metody elektronové spektroskopie Penningovy ionizace (PIES), analogie fotoelektronové spektroskopie. Stal se zakladatelem oboru využívaného ve výzkumu plynné, kapalné i pevné fáze. Tomuto výzkumu věnoval zbytek života jako vedoucí vědecký pracovník (v prověrkách 1972 zbaven vedení oddělení) v Ústavu fyzikální chemie ČSAV v Praze. 1969 získal titul doktora věd (DrSc.) a 1977 mu byla udělena medaile Jana Marka Marci Československé spektroskopické společnosti. Působil také v USA (1964–65 a 1969, v prestižním postavení Visiting Fellow, Joint Institut for Laboratory Astrophysics, University of Colorado, Boulder) a ve Francii (1969–70 hostující profesor na Université Paris-Sud v Orsay). Byl autorem a spoluautorem 63 vědeckých prací a řady příspěvků do odborných titulů. Zemřel po dlouhé nemoci, kterou způsobilo věznění za války. O světovém ohlasu Č. práce svědčí, že jeho památce věnoval mezinárodní časopis Journal of Electron Spectroscopy zvláštní číslo s příspěvky kolegů z mnoha zemí.

L: Journal of Electron Spectroscopy and Related Phenomena, sv. 23, č. 4, 1981; Z. Herman, V. Č. (1920-1980), in: Vesmír 74, 1995, s. 448; PSN 1, s. 371; ČBS 1, s. 93; Tomeš 1, s. 198.

Zdeněk Herman