ČERNÝ Václav 20.1.1894-3.5.1962: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ČERNÝ_Václav_20.1.1894-3.5.1962)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 20.1.1894
| datum narození = 20.1.1894
| místo narození = Lhota u Šťáhlav, o. Plzeň- jih
| místo narození = Lhota u Šťáhlav
| datum úmrtí = 3.5.1962
| datum úmrtí = 3.5.1962
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav ČERNÝ
}}
'''ČERNÝ, Václav''', ''* 20. 1. 1894 Lhůta u Šťáhlav, † 3. 5. 1962 Praha, agrární historik, archivář''
 
Narodil se v rodině domkáře na Plzeňsku, gymnázium navštěvoval
v Rokycanech a poté studoval 1914–19 obory dějepis,
zeměpis a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
v Praze. Po získání doktorátu filozofie nastoupil 1920
jako referent do pražského Státního zemědělského archivu.
Tím bylo dáno jeho profesní zaměření i badatelská orientace,
soustředil se na dějiny zemědělství a venkovského lidu.
Na počátku dvacátých let 20. století se podílel na rozluce
zemědělsko-lesnických fondů ve vídeňských archivech. 1923
publikoval práci věnovanou zrušení roboty v českých zemích.
Další Č. stati se zabývaly vývojem českého zemědělství, chovu
dobytka, pěstování obilí, brambor a pícnin, včelařství, rozmachem
zemědělských strojů, hospodářskými soustavami,
odborným zemědělským školstvím, patrimoniální správou
a vesnickou samosprávou či vývojem cen a mezd. 1924 se věnoval
problému dělení pastvin v českých zemích 1768–1848,
genezi a postup tzv. raabizace popsal 1926. Na materiálech
vídeňských archivů byla postavena studie o vzniku a organizaci
prvního ministerstva zemědělství v Rakousku uveřejněná
1929. Nejvýznamnější Č. prací se staly ''Hospodářské instrukce''.
''Přehled zemědělských dějin v době patrimoniálního velkostatku''
''v 15. až 19. století'' (1. vyd. 1929). Podal v ní rozbor administrativy
patrimoniálního velkostatku i historii zemědělské
výroby a techniky. Na odpor poddaných proti vrchnostem
v 17. a 18. století zaměřil pozornost v několika statích mikrohistorického
charakteru, z nichž jednu situoval do rodného
kraje. Byl autorem biografie Františka Augusta Braunera,
v níž podal analýzu jeho liberálně měšťanského programu
– odstranění roboty a poddanství výkupem a povznesení zemědělství
vzděláním rolnictva. Č. upozornil i na pramenný
význam českých hospodářských účtů a na důležitost jejich
soustavného výzkumu. Ve svých pracích dbal na důkladnou
heuristiku a faktografickou spolehlivost. Přispěl k věcnému,
metodickému i názorovému vzestupu historické agraristiky.
Profesně působil 1920–55 ve Státním zemědělském archivu,
později Ústředním zemědělsko-lesnickém archivu v Praze,
od 1937 byl jeho přednostou. 1933–49 přednášel (jako
docent) dějiny zemědělství a lesnictví na Vysoké škole zemědělského
a lesního inženýrství při ČVUT v Praze. Od 1941
učil ve Státní archivní škole v Praze; 1955–58 byl vedoucím
historického oddělení Kabinetu hospodářské geografie a historie
zemědělství Československé akademie zemědělských věd
v Praze, 1957–62 členem Vědecké archivní rady ministerstva
vnitra. Intenzivně se věnoval organizaci a řízení zemědělsko-
-lesnického archivnictví a po druhé světové válce budování
zemědělsko-lesnických regionálních archivů a soustřeďování
fondů bývalých velkostatků a rodových archivů. Byl členem
Královské české společnosti nauk, Československé akademie
zemědělské, Společnosti archivní školy, Historického klubu,
Společnosti přátel starožitností a Spolku zemědělského
muzea. 1932 inicioval vznik Komise pro dějiny zemědělství
a od 1947 zasedal v komisi pro pomístní názvosloví. 1930–41
byl redaktorem ''Časopisu pro dějiny venkova'' a 1946–50 redaktorem
historické části ''Českého lidu''.
 
'''D:''' První ministerstvo zemědělství v Rakousku (1848–1853), 1929; Kolovratské
a berkovské listiny ve státním archivu zemědělském, 1931; Badania
w zakresie dziejów gospodarczych, a szcególnie rolniczych w Czechosłowacji
od r. 1918, Lwów 1932; Na paměť Josefa Pekaře, národního historika, 1937;
Prameny ke studiu zemědělských dějin, 1937; Staroplzeňský boj za právo,
1941; František August Brauner, vykonavatel odkazu selských rebelií, 1948;
Slovníček archivní terminologie 2. Názvosloví pro zemědělsko-lesnické archivy,
1955.
 
'''L:''' F. Roubík, Šedesát let Dr. V. Č., in: ČSPSČ 62, 1954, s. 49n., nekrolog
in: 70, 1962, s. 166; F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského
dějepisectví 2, 1978, s. 306n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 63;
J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí,
2000, s. 130n.; OSND 1/2, s. 1038; ČsB 1, nestr.; MČE 1, s. 778; ČBS,
s. 97; Tomeš 1, s. 207.
 
'''P:''' Národní zemědělské muzeum Praha, fond V. Č.; tamtéž, F. Kutnar, Vývoj
agrárního dějepisectví v českých zemích (rkp.).
 
Jiří Novotný, Jiří Šouša


== Literatura ==
  MČE 1, 778; Čes. biografie I; PDČSD II, 306-307, 365; OPSN Dod I-2, 1038; MSB I, 94; PE I, 200; archiv ČVUT;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:53- Historik]]


[[Kategorie:1894]]
[[Kategorie:1894]]
[[Kategorie:Lhota_u_Šťáhlav]]
[[Kategorie:Lhůta]]
[[Kategorie:1962]]
[[Kategorie:1962]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 5. 12. 2016, 18:19

Václav ČERNÝ
Narození 20.1.1894
Místo narození Lhota u Šťáhlav
Úmrtí 3.5.1962
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44997

ČERNÝ, Václav, * 20. 1. 1894 Lhůta u Šťáhlav, † 3. 5. 1962 Praha, agrární historik, archivář

Narodil se v rodině domkáře na Plzeňsku, gymnázium navštěvoval v Rokycanech a poté studoval 1914–19 obory dějepis, zeměpis a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po získání doktorátu filozofie nastoupil 1920 jako referent do pražského Státního zemědělského archivu. Tím bylo dáno jeho profesní zaměření i badatelská orientace, soustředil se na dějiny zemědělství a venkovského lidu. Na počátku dvacátých let 20. století se podílel na rozluce zemědělsko-lesnických fondů ve vídeňských archivech. 1923 publikoval práci věnovanou zrušení roboty v českých zemích. Další Č. stati se zabývaly vývojem českého zemědělství, chovu dobytka, pěstování obilí, brambor a pícnin, včelařství, rozmachem zemědělských strojů, hospodářskými soustavami, odborným zemědělským školstvím, patrimoniální správou a vesnickou samosprávou či vývojem cen a mezd. 1924 se věnoval problému dělení pastvin v českých zemích 1768–1848, genezi a postup tzv. raabizace popsal 1926. Na materiálech vídeňských archivů byla postavena studie o vzniku a organizaci prvního ministerstva zemědělství v Rakousku uveřejněná 1929. Nejvýznamnější Č. prací se staly Hospodářské instrukce. Přehled zemědělských dějin v době patrimoniálního velkostatku v 15. až 19. století (1. vyd. 1929). Podal v ní rozbor administrativy patrimoniálního velkostatku i historii zemědělské výroby a techniky. Na odpor poddaných proti vrchnostem v 17. a 18. století zaměřil pozornost v několika statích mikrohistorického charakteru, z nichž jednu situoval do rodného kraje. Byl autorem biografie Františka Augusta Braunera, v níž podal analýzu jeho liberálně měšťanského programu – odstranění roboty a poddanství výkupem a povznesení zemědělství vzděláním rolnictva. Č. upozornil i na pramenný význam českých hospodářských účtů a na důležitost jejich soustavného výzkumu. Ve svých pracích dbal na důkladnou heuristiku a faktografickou spolehlivost. Přispěl k věcnému, metodickému i názorovému vzestupu historické agraristiky. Profesně působil 1920–55 ve Státním zemědělském archivu, později Ústředním zemědělsko-lesnickém archivu v Praze, od 1937 byl jeho přednostou. 1933–49 přednášel (jako docent) dějiny zemědělství a lesnictví na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze. Od 1941 učil ve Státní archivní škole v Praze; 1955–58 byl vedoucím historického oddělení Kabinetu hospodářské geografie a historie zemědělství Československé akademie zemědělských věd v Praze, 1957–62 členem Vědecké archivní rady ministerstva vnitra. Intenzivně se věnoval organizaci a řízení zemědělsko- -lesnického archivnictví a po druhé světové válce budování zemědělsko-lesnických regionálních archivů a soustřeďování fondů bývalých velkostatků a rodových archivů. Byl členem Královské české společnosti nauk, Československé akademie zemědělské, Společnosti archivní školy, Historického klubu, Společnosti přátel starožitností a Spolku zemědělského muzea. 1932 inicioval vznik Komise pro dějiny zemědělství a od 1947 zasedal v komisi pro pomístní názvosloví. 1930–41 byl redaktorem Časopisu pro dějiny venkova a 1946–50 redaktorem historické části Českého lidu.

D: První ministerstvo zemědělství v Rakousku (1848–1853), 1929; Kolovratské a berkovské listiny ve státním archivu zemědělském, 1931; Badania w zakresie dziejów gospodarczych, a szcególnie rolniczych w Czechosłowacji od r. 1918, Lwów 1932; Na paměť Josefa Pekaře, národního historika, 1937; Prameny ke studiu zemědělských dějin, 1937; Staroplzeňský boj za právo, 1941; František August Brauner, vykonavatel odkazu selských rebelií, 1948; Slovníček archivní terminologie 2. Názvosloví pro zemědělsko-lesnické archivy, 1955.

L: F. Roubík, Šedesát let Dr. V. Č., in: ČSPSČ 62, 1954, s. 49n., nekrolog in: 70, 1962, s. 166; F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví 2, 1978, s. 306n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 63; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 130n.; OSND 1/2, s. 1038; ČsB 1, nestr.; MČE 1, s. 778; ČBS, s. 97; Tomeš 1, s. 207.

P: Národní zemědělské muzeum Praha, fond V. Č.; tamtéž, F. Kutnar, Vývoj agrárního dějepisectví v českých zemích (rkp.).

Jiří Novotný, Jiří Šouša