ČERNÝ Václav 20.1.1894-3.5.1962: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Václav_20.1.1894-3.5.1962) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.1.1894 | | datum narození = 20.1.1894 | ||
| místo narození = Lhota u Šťáhlav | | místo narození = Lhota u Šťáhlav | ||
| datum úmrtí = 3.5.1962 | | datum úmrtí = 3.5.1962 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČERNÝ, Václav''', ''* 20. 1. 1894 Lhůta u Šťáhlav, † 3. 5. 1962 Praha, agrární historik, archivář'' | |||
Narodil se v rodině domkáře na Plzeňsku, gymnázium navštěvoval | |||
v Rokycanech a poté studoval 1914–19 obory dějepis, | |||
zeměpis a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy | |||
v Praze. Po získání doktorátu filozofie nastoupil 1920 | |||
jako referent do pražského Státního zemědělského archivu. | |||
Tím bylo dáno jeho profesní zaměření i badatelská orientace, | |||
soustředil se na dějiny zemědělství a venkovského lidu. | |||
Na počátku dvacátých let 20. století se podílel na rozluce | |||
zemědělsko-lesnických fondů ve vídeňských archivech. 1923 | |||
publikoval práci věnovanou zrušení roboty v českých zemích. | |||
Další Č. stati se zabývaly vývojem českého zemědělství, chovu | |||
dobytka, pěstování obilí, brambor a pícnin, včelařství, rozmachem | |||
zemědělských strojů, hospodářskými soustavami, | |||
odborným zemědělským školstvím, patrimoniální správou | |||
a vesnickou samosprávou či vývojem cen a mezd. 1924 se věnoval | |||
problému dělení pastvin v českých zemích 1768–1848, | |||
genezi a postup tzv. raabizace popsal 1926. Na materiálech | |||
vídeňských archivů byla postavena studie o vzniku a organizaci | |||
prvního ministerstva zemědělství v Rakousku uveřejněná | |||
1929. Nejvýznamnější Č. prací se staly ''Hospodářské instrukce''. | |||
''Přehled zemědělských dějin v době patrimoniálního velkostatku'' | |||
''v 15. až 19. století'' (1. vyd. 1929). Podal v ní rozbor administrativy | |||
patrimoniálního velkostatku i historii zemědělské | |||
výroby a techniky. Na odpor poddaných proti vrchnostem | |||
v 17. a 18. století zaměřil pozornost v několika statích mikrohistorického | |||
charakteru, z nichž jednu situoval do rodného | |||
kraje. Byl autorem biografie Františka Augusta Braunera, | |||
v níž podal analýzu jeho liberálně měšťanského programu | |||
– odstranění roboty a poddanství výkupem a povznesení zemědělství | |||
vzděláním rolnictva. Č. upozornil i na pramenný | |||
význam českých hospodářských účtů a na důležitost jejich | |||
soustavného výzkumu. Ve svých pracích dbal na důkladnou | |||
heuristiku a faktografickou spolehlivost. Přispěl k věcnému, | |||
metodickému i názorovému vzestupu historické agraristiky. | |||
Profesně působil 1920–55 ve Státním zemědělském archivu, | |||
později Ústředním zemědělsko-lesnickém archivu v Praze, | |||
od 1937 byl jeho přednostou. 1933–49 přednášel (jako | |||
docent) dějiny zemědělství a lesnictví na Vysoké škole zemědělského | |||
a lesního inženýrství při ČVUT v Praze. Od 1941 | |||
učil ve Státní archivní škole v Praze; 1955–58 byl vedoucím | |||
historického oddělení Kabinetu hospodářské geografie a historie | |||
zemědělství Československé akademie zemědělských věd | |||
v Praze, 1957–62 členem Vědecké archivní rady ministerstva | |||
vnitra. Intenzivně se věnoval organizaci a řízení zemědělsko- | |||
-lesnického archivnictví a po druhé světové válce budování | |||
zemědělsko-lesnických regionálních archivů a soustřeďování | |||
fondů bývalých velkostatků a rodových archivů. Byl členem | |||
Královské české společnosti nauk, Československé akademie | |||
zemědělské, Společnosti archivní školy, Historického klubu, | |||
Společnosti přátel starožitností a Spolku zemědělského | |||
muzea. 1932 inicioval vznik Komise pro dějiny zemědělství | |||
a od 1947 zasedal v komisi pro pomístní názvosloví. 1930–41 | |||
byl redaktorem ''Časopisu pro dějiny venkova'' a 1946–50 redaktorem | |||
historické části ''Českého lidu''. | |||
'''D:''' První ministerstvo zemědělství v Rakousku (1848–1853), 1929; Kolovratské | |||
a berkovské listiny ve státním archivu zemědělském, 1931; Badania | |||
w zakresie dziejów gospodarczych, a szcególnie rolniczych w Czechosłowacji | |||
od r. 1918, Lwów 1932; Na paměť Josefa Pekaře, národního historika, 1937; | |||
Prameny ke studiu zemědělských dějin, 1937; Staroplzeňský boj za právo, | |||
1941; František August Brauner, vykonavatel odkazu selských rebelií, 1948; | |||
Slovníček archivní terminologie 2. Názvosloví pro zemědělsko-lesnické archivy, | |||
1955. | |||
'''L:''' F. Roubík, Šedesát let Dr. V. Č., in: ČSPSČ 62, 1954, s. 49n., nekrolog | |||
in: 70, 1962, s. 166; F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského | |||
dějepisectví 2, 1978, s. 306n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 63; | |||
J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, | |||
2000, s. 130n.; OSND 1/2, s. 1038; ČsB 1, nestr.; MČE 1, s. 778; ČBS, | |||
s. 97; Tomeš 1, s. 207. | |||
'''P:''' Národní zemědělské muzeum Praha, fond V. Č.; tamtéž, F. Kutnar, Vývoj | |||
agrárního dějepisectví v českých zemích (rkp.). | |||
Jiří Novotný, Jiří Šouša | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:1894]] | [[Kategorie:1894]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Lhůta]] | ||
[[Kategorie:1962]] | [[Kategorie:1962]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 5. 12. 2016, 18:19
Václav ČERNÝ | |
Narození | 20.1.1894 |
---|---|
Místo narození | Lhota u Šťáhlav |
Úmrtí | 3.5.1962 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 53- Historik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44997 |
ČERNÝ, Václav, * 20. 1. 1894 Lhůta u Šťáhlav, † 3. 5. 1962 Praha, agrární historik, archivář
Narodil se v rodině domkáře na Plzeňsku, gymnázium navštěvoval v Rokycanech a poté studoval 1914–19 obory dějepis, zeměpis a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po získání doktorátu filozofie nastoupil 1920 jako referent do pražského Státního zemědělského archivu. Tím bylo dáno jeho profesní zaměření i badatelská orientace, soustředil se na dějiny zemědělství a venkovského lidu. Na počátku dvacátých let 20. století se podílel na rozluce zemědělsko-lesnických fondů ve vídeňských archivech. 1923 publikoval práci věnovanou zrušení roboty v českých zemích. Další Č. stati se zabývaly vývojem českého zemědělství, chovu dobytka, pěstování obilí, brambor a pícnin, včelařství, rozmachem zemědělských strojů, hospodářskými soustavami, odborným zemědělským školstvím, patrimoniální správou a vesnickou samosprávou či vývojem cen a mezd. 1924 se věnoval problému dělení pastvin v českých zemích 1768–1848, genezi a postup tzv. raabizace popsal 1926. Na materiálech vídeňských archivů byla postavena studie o vzniku a organizaci prvního ministerstva zemědělství v Rakousku uveřejněná 1929. Nejvýznamnější Č. prací se staly Hospodářské instrukce. Přehled zemědělských dějin v době patrimoniálního velkostatku v 15. až 19. století (1. vyd. 1929). Podal v ní rozbor administrativy patrimoniálního velkostatku i historii zemědělské výroby a techniky. Na odpor poddaných proti vrchnostem v 17. a 18. století zaměřil pozornost v několika statích mikrohistorického charakteru, z nichž jednu situoval do rodného kraje. Byl autorem biografie Františka Augusta Braunera, v níž podal analýzu jeho liberálně měšťanského programu – odstranění roboty a poddanství výkupem a povznesení zemědělství vzděláním rolnictva. Č. upozornil i na pramenný význam českých hospodářských účtů a na důležitost jejich soustavného výzkumu. Ve svých pracích dbal na důkladnou heuristiku a faktografickou spolehlivost. Přispěl k věcnému, metodickému i názorovému vzestupu historické agraristiky. Profesně působil 1920–55 ve Státním zemědělském archivu, později Ústředním zemědělsko-lesnickém archivu v Praze, od 1937 byl jeho přednostou. 1933–49 přednášel (jako docent) dějiny zemědělství a lesnictví na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze. Od 1941 učil ve Státní archivní škole v Praze; 1955–58 byl vedoucím historického oddělení Kabinetu hospodářské geografie a historie zemědělství Československé akademie zemědělských věd v Praze, 1957–62 členem Vědecké archivní rady ministerstva vnitra. Intenzivně se věnoval organizaci a řízení zemědělsko- -lesnického archivnictví a po druhé světové válce budování zemědělsko-lesnických regionálních archivů a soustřeďování fondů bývalých velkostatků a rodových archivů. Byl členem Královské české společnosti nauk, Československé akademie zemědělské, Společnosti archivní školy, Historického klubu, Společnosti přátel starožitností a Spolku zemědělského muzea. 1932 inicioval vznik Komise pro dějiny zemědělství a od 1947 zasedal v komisi pro pomístní názvosloví. 1930–41 byl redaktorem Časopisu pro dějiny venkova a 1946–50 redaktorem historické části Českého lidu.
D: První ministerstvo zemědělství v Rakousku (1848–1853), 1929; Kolovratské a berkovské listiny ve státním archivu zemědělském, 1931; Badania w zakresie dziejów gospodarczych, a szcególnie rolniczych w Czechosłowacji od r. 1918, Lwów 1932; Na paměť Josefa Pekaře, národního historika, 1937; Prameny ke studiu zemědělských dějin, 1937; Staroplzeňský boj za právo, 1941; František August Brauner, vykonavatel odkazu selských rebelií, 1948; Slovníček archivní terminologie 2. Názvosloví pro zemědělsko-lesnické archivy, 1955.
L: F. Roubík, Šedesát let Dr. V. Č., in: ČSPSČ 62, 1954, s. 49n., nekrolog in: 70, 1962, s. 166; F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví 2, 1978, s. 306n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 63; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 130n.; OSND 1/2, s. 1038; ČsB 1, nestr.; MČE 1, s. 778; ČBS, s. 97; Tomeš 1, s. 207.
P: Národní zemědělské muzeum Praha, fond V. Č.; tamtéž, F. Kutnar, Vývoj agrárního dějepisectví v českých zemích (rkp.).
Jiří Novotný, Jiří Šouša