ČÍŽEK František Josef 3.6.1820-13.5.1887: Porovnání verzí
(ČÍŽEK_František_Josef_21.2.1820-13.5.1887) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = František Josef ČÍŽEK | | jméno = František Josef ČÍŽEK | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 3.6.1820 | ||
| místo narození = | | místo narození = Netluky (Praha) | ||
| datum úmrtí = 13.5.1887 | | datum úmrtí = 13.5.1887 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti | | povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČÍŽEK, František Josef''', ''* 3. 6. 1820 Netluky (Praha), † 13. 5. 1887 Praha, herec, režisér, divadelní ředitel'' | |||
Narodil se v rodině poklasného na lichtenštejnském panství. | |||
Otec si přál, aby se stal knězem, proto ho 1827 svěřil do výchovy | |||
kmotra, děkana Markocia ve Štolmíři u Českého Brodu. | |||
Po jeho smrti pobýval Č. v Praze u zámožné příbuzné, | |||
navštěvoval farní školu u sv. Štěpána (do 1834), pak se vyučil | |||
truhlářem a řezbářem. Od 1840 hrával divadlo s ochotníky. | |||
1849 nastoupil profesionální divadelní dráhu jako herec kočujících | |||
společností (Prokopovy, Kullasovy, Zöllnerovy, Szeningovy | |||
a ředitelky Prokopové), u nichž také režíroval. Koncem | |||
1863 založil vlastní společnost, 1868 ji musel ve finanční | |||
tísni rozpustit. Po několika letech u jiných ředitelů (J. E. | |||
Kramuele, Pavel Švanda ze Semčic) společnost 1876 obnovil | |||
a provozoval až do své smrti. 1854 se oženil s herečkou '''Marií''' | |||
'''Bělskou''' (vl. jm. Bubáková, * 3. 9. 1828 Bělá pod Bezdězem, | |||
† 11. 1. 1866 Strakonice). Z početných dětí se herecky prosadila | |||
dcera Marie Č. (1857–1936), provdaná za herce a divadelního | |||
ředitele Tomáše Kratochvíla, talentovaný syn Václav | |||
Č. (1864–1888) spáchal sebevraždu. | |||
Patřil k první generaci kočujících divadelníků-průkopníků | |||
českého divadla na venkově. Obsáhl široké rozpětí různorodých | |||
rolí (milovníci, hrdinové, intrikáni, hejskové), vynikal | |||
zvláště v jadrných figurách (Vavřinec Lebeda z Kaiserovy hry | |||
''Bratr honák'') a tylovských postavách (Kalafuna ve ''Strakonickém'' | |||
''dudáku'', Valenta v ''Paličově dceři'', Vorlický v ''Paní Marjánce'', | |||
Podhajský v ''Pražském flamendru'' ad.). Díky přirozenému | |||
a dojímavému podání, dobrosrdečné komice i furiantství, | |||
se stal jedním z nejoblíbenějších venkovských herců 50.–60. | |||
let 19. století a předobrazem pro herce Pěnkavu ve hře F. F. | |||
Šamberka ''Josef Kajetán Tyl''. Silně ovlivněn J. K. Tylem (pět let | |||
hrál pod jeho vedením a pojilo je blízké přátelství) vyznával | |||
osvětové a vlastenecké poslání divadla. V tomto duchu vedl | |||
svou společnost, nakonec již dosti konzervativní. | |||
'''D:''' Z pamětí div. řiditele F. J. Č., in: Jeviště 1, 1885, s. 4n., 22, 36, 54, 62n., | |||
79, 94n.; E. Šormová – J. Frýzek, F. J. Č, in: Divadelní revue 18, 2007, č. 3, | |||
s. 86–88 (se soupisem rolí). | |||
'''L:''' J. L. Turnovský, Divadelní ředitel, in: Hlas národa 17. 5. 1887 (nekrolog); | |||
týž, Herecké společnosti české, in: J. Ladecký, Příspěvky k dějinám českého | |||
divadla, 1895, s. 94; týž, Paměti starého vlastence II [1901], s. 15; K. Želenský, | |||
Otec Č., in: Vrah a jiné črty z hereckého života, 1903, s. 88; Umělecká | |||
pouť na herecké káře, in: Divadlo 6, 1907/08, s. 442; V. Š. Táborský, Dějiny | |||
venkovských divadelních společností, 1930, s. 84; V. Businský, Tylův druh | |||
nejvěrnější, in: Národní divadlo 31, 1955/56, č. 14, s. 1; J. Knap, Zöllnerové, | |||
1958, passim; týž, Umělcové na pouti: České divadelní společnosti v 19. | |||
století, 1961, s. 11, 53, 123; ODS, s. 581; OSN 6, s. 781 (kde chybná data); | |||
DČD 3, s. 40–41; KSN 3, s. 82. | |||
'''P:''' LA PNP Praha (osobní fond, 2 kartony z let 1844–1915, inventář | |||
M. Čtvrtník, 2000); NM Praha, divadelní oddělení (divadelní cedule, opisy | |||
her, gážovní knížky, almanachy aj.); Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Praha, | |||
matrika narozených ř. k. f. ú. Uhříněves, 1808–26, fol. 63. | |||
Eva Šormová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | [[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | ||
[[Kategorie:1820]] | [[Kategorie:1820]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 7. 12. 2016, 19:47
František Josef ČÍŽEK | |
![]() | |
Narození | 3.6.1820 |
---|---|
Místo narození | Netluky (Praha) |
Úmrtí | 13.5.1887 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45150 |
ČÍŽEK, František Josef, * 3. 6. 1820 Netluky (Praha), † 13. 5. 1887 Praha, herec, režisér, divadelní ředitel
Narodil se v rodině poklasného na lichtenštejnském panství. Otec si přál, aby se stal knězem, proto ho 1827 svěřil do výchovy kmotra, děkana Markocia ve Štolmíři u Českého Brodu. Po jeho smrti pobýval Č. v Praze u zámožné příbuzné, navštěvoval farní školu u sv. Štěpána (do 1834), pak se vyučil truhlářem a řezbářem. Od 1840 hrával divadlo s ochotníky. 1849 nastoupil profesionální divadelní dráhu jako herec kočujících společností (Prokopovy, Kullasovy, Zöllnerovy, Szeningovy a ředitelky Prokopové), u nichž také režíroval. Koncem 1863 založil vlastní společnost, 1868 ji musel ve finanční tísni rozpustit. Po několika letech u jiných ředitelů (J. E. Kramuele, Pavel Švanda ze Semčic) společnost 1876 obnovil a provozoval až do své smrti. 1854 se oženil s herečkou Marií Bělskou (vl. jm. Bubáková, * 3. 9. 1828 Bělá pod Bezdězem, † 11. 1. 1866 Strakonice). Z početných dětí se herecky prosadila dcera Marie Č. (1857–1936), provdaná za herce a divadelního ředitele Tomáše Kratochvíla, talentovaný syn Václav Č. (1864–1888) spáchal sebevraždu.
Patřil k první generaci kočujících divadelníků-průkopníků českého divadla na venkově. Obsáhl široké rozpětí různorodých rolí (milovníci, hrdinové, intrikáni, hejskové), vynikal zvláště v jadrných figurách (Vavřinec Lebeda z Kaiserovy hry Bratr honák) a tylovských postavách (Kalafuna ve Strakonickém dudáku, Valenta v Paličově dceři, Vorlický v Paní Marjánce, Podhajský v Pražském flamendru ad.). Díky přirozenému a dojímavému podání, dobrosrdečné komice i furiantství, se stal jedním z nejoblíbenějších venkovských herců 50.–60. let 19. století a předobrazem pro herce Pěnkavu ve hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl. Silně ovlivněn J. K. Tylem (pět let hrál pod jeho vedením a pojilo je blízké přátelství) vyznával osvětové a vlastenecké poslání divadla. V tomto duchu vedl svou společnost, nakonec již dosti konzervativní.
D: Z pamětí div. řiditele F. J. Č., in: Jeviště 1, 1885, s. 4n., 22, 36, 54, 62n., 79, 94n.; E. Šormová – J. Frýzek, F. J. Č, in: Divadelní revue 18, 2007, č. 3, s. 86–88 (se soupisem rolí).
L: J. L. Turnovský, Divadelní ředitel, in: Hlas národa 17. 5. 1887 (nekrolog); týž, Herecké společnosti české, in: J. Ladecký, Příspěvky k dějinám českého divadla, 1895, s. 94; týž, Paměti starého vlastence II [1901], s. 15; K. Želenský, Otec Č., in: Vrah a jiné črty z hereckého života, 1903, s. 88; Umělecká pouť na herecké káře, in: Divadlo 6, 1907/08, s. 442; V. Š. Táborský, Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 84; V. Businský, Tylův druh nejvěrnější, in: Národní divadlo 31, 1955/56, č. 14, s. 1; J. Knap, Zöllnerové, 1958, passim; týž, Umělcové na pouti: České divadelní společnosti v 19. století, 1961, s. 11, 53, 123; ODS, s. 581; OSN 6, s. 781 (kde chybná data); DČD 3, s. 40–41; KSN 3, s. 82.
P: LA PNP Praha (osobní fond, 2 kartony z let 1844–1915, inventář M. Čtvrtník, 2000); NM Praha, divadelní oddělení (divadelní cedule, opisy her, gážovní knížky, almanachy aj.); Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Praha, matrika narozených ř. k. f. ú. Uhříněves, 1808–26, fol. 63.
Eva Šormová