ČUPR František 11.4.1821-29.6.1882: Porovnání verzí
(ČUPR_František_11.4.1821-29.6.1882) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.4.1821 | | datum narození = 11.4.1821 | ||
| místo narození = Chrast | | místo narození = Chrast u Chrudimi | ||
| datum úmrtí = 29.6.1882 | | datum úmrtí = 29.6.1882 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Libeň (Praha) | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČUPR, František''', ''* 11. 4. 1821 Chrast u Chrudimi, † 29. 6. 1882 Libeň (Praha), filozof, orientalista, pedagog'' | |||
Syn nezámožného kováře, který zemřel 1835. Gymnaziální | |||
studia zahájil Č. u piaristů v Litomyšli a dokončil v Praze | |||
na Novém Městě. 1839–46 se vzdělával na pražské univerzitě, | |||
nejprve ve filozofii, 1845 získal titul PhDr., poté na právnické | |||
fakultě. Filozofické poznatky výrazně ovlivnily jeho životní | |||
postoje i profesionální kariéru. Pod vlivem německých učitelů | |||
(např. prof. F. Exnera) i českého myslitele A. Smetany | |||
se přikláněl k učení J. F. Herbarta. | |||
Po studiích hledal zpočátku marně uplatnění ve veřejném | |||
školství, neuspěl na několika univerzitách ani na gymnáziích. | |||
Východiskem z existenčních problémů se pro něj stalo místo | |||
domácího učitele ve šlechtické rodině Nosticů. Revoluce | |||
1848–49 mu otevřela cestu ke školské kariéře. Postupně učil | |||
na pražských gymnáziích na Malé Straně a Starém Městě, kde | |||
získal místo tzv. skutečného profesora. V té době přednášel | |||
také na pražské univerzitě poprvé česky některé filozofické nauky. | |||
Učitelských míst byl zbaven 1853. Situaci řešil zřízením | |||
soukromého učiliště v Libni (Praha) v usedlosti Kolčavka, | |||
kterou získal 1851 od rodičů manželky, Ludmily, roz. Hlasivcové, | |||
se kterou se oženil 1849. Povolení k provozování školy | |||
v rozsahu elementárky, nižšího gymnázia a reálky získal v prosinci | |||
1853, výuku zahájil 1856. Škola byla velmi oblíbená, | |||
od šedesátých let nabízela především praktické hospodářské | |||
znalosti a existovala do 70. let 19. století. Č. tam uplatnil řadu | |||
progresivních pedagogických teorií. Založil v Praze také úplné | |||
nižší i vyšší soukromé gymnázium. | |||
Od přelomu padesátých a šedesátých let se Č. věnoval intenzivně | |||
veřejné činnosti. Vrátil se k novinářské práci, se kterou | |||
začínal už koncem čtyřicátých let v ''Pražských novinách'', pokračoval | |||
v ''Květech'', ''České včele''. Samostatně vydával od 1858 | |||
''Blätter für Land- und Volkswirthschaft''. Uplatnil se i v českém | |||
politickém tisku, např. v ''Času'' A. Krásy. Jeho redakci opustil | |||
1862 poté, co se odhalila závislost vydavatele na vládní podpoře. | |||
1861–65 byl Č. poslancem českého zemského sněmu | |||
i vídeňské říšské rady. Na parlamentní půdě se věnoval zejména | |||
školské politice a vstupoval do diskusí o této otázce | |||
s německými i českými oponenty. Jeden z významných tvůrců | |||
školských reforem H. Bonitz vydal tehdy polemickou brožuru | |||
''Čupr´schen Antrag auf Revision des dermaligen Unterrichtswesens'' | |||
''unserer Mittelschulen'' (1861). V českém zemském sněmu | |||
prosazoval Č. povinnou výuku oběma zemským jazykům | |||
na středních školách, usiloval o lepší hmotné zabezpečení | |||
učitelů a zlepšení jejich vzdělání. Vzhledem k rozporům s vedením | |||
české politické reprezentace se však této činnosti vzdal | |||
a soustředil se na správu vlastních školských ústavů a vědeckou | |||
práci v oboru filozofie a orientalistiky. Po 1872, kdy ho | |||
silně zasáhla smrt manželky, zrušil své školy a žil v soukromí. | |||
V té době zesílil také jeho starší zájem o dějiny náboženství, | |||
zejména orientálních. | |||
'''D:''' výběr: Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in Böhmen, 1847; | |||
Krátký přehled historie literatury české a z části rozbor básně: Záboj a Slavoj, | |||
in: Program Akademického gymnasia v Praze, 1851; Lehrbuch der empirischen | |||
Psychologie, 1852; Jak se r. 1853 staroměstské gymnasium stalo | |||
z českého německé, in: Posel z Prahy 27. 3. 1877; Zur Revision des dermaligen | |||
Unterrichtswesen unserer Mittelschulen, Wien 1861; Učení staroindické, | |||
jeho význam u vznikání a vyvinování názorů zvlášť křesťanských a vůbec | |||
náboženských 1 – 3, 1876–78; Lao Tse, Cesta k bohu a ctnosti, 1878; | |||
Úvahy o filosofii indické, in: Zprávy o zasedáních KČSN, 1870, s. 3–20. | |||
'''L:''' OSN 6, s. 836–837; Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, | |||
1999, s. 100; SČF, s. 91n.; LČL 1, s. 506–507 (s některými odlišnými | |||
daty); DČŽ 1, s. 149–151; G. A. Lindner, O Č. Učení staroindickém, | |||
in: Paedagogium 1880; V. Kredba, F. Č. Nástin životopisný, in: tamtéž, 1882; | |||
M. Jašek, F. Č., in: Česká mysl 7, 1906; týž, F. Č., in: Naše doba 28, 1921; | |||
I. Tretera, J. F. Herbart a jeho stoupenci, 1989, rejstřík; P. Křivský, Augustin | |||
Smetana, 1989, rejstřík. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
Řádek 25: | Řádek 96: | ||
[[Kategorie:Chrast]] | [[Kategorie:Chrast]] | ||
[[Kategorie:1882]] | [[Kategorie:1882]] | ||
[[Kategorie:Praha | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 8. 12. 2016, 16:48
František ČUPR | |
Narození | 11.4.1821 |
---|---|
Místo narození | Chrast u Chrudimi |
Úmrtí | 29.6.1882 |
Místo úmrtí | Libeň (Praha) |
Povolání |
61- Pedagog 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 64- Překladatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45218 |
ČUPR, František, * 11. 4. 1821 Chrast u Chrudimi, † 29. 6. 1882 Libeň (Praha), filozof, orientalista, pedagog
Syn nezámožného kováře, který zemřel 1835. Gymnaziální studia zahájil Č. u piaristů v Litomyšli a dokončil v Praze na Novém Městě. 1839–46 se vzdělával na pražské univerzitě, nejprve ve filozofii, 1845 získal titul PhDr., poté na právnické fakultě. Filozofické poznatky výrazně ovlivnily jeho životní postoje i profesionální kariéru. Pod vlivem německých učitelů (např. prof. F. Exnera) i českého myslitele A. Smetany se přikláněl k učení J. F. Herbarta.
Po studiích hledal zpočátku marně uplatnění ve veřejném školství, neuspěl na několika univerzitách ani na gymnáziích. Východiskem z existenčních problémů se pro něj stalo místo domácího učitele ve šlechtické rodině Nosticů. Revoluce 1848–49 mu otevřela cestu ke školské kariéře. Postupně učil na pražských gymnáziích na Malé Straně a Starém Městě, kde získal místo tzv. skutečného profesora. V té době přednášel také na pražské univerzitě poprvé česky některé filozofické nauky. Učitelských míst byl zbaven 1853. Situaci řešil zřízením soukromého učiliště v Libni (Praha) v usedlosti Kolčavka, kterou získal 1851 od rodičů manželky, Ludmily, roz. Hlasivcové, se kterou se oženil 1849. Povolení k provozování školy v rozsahu elementárky, nižšího gymnázia a reálky získal v prosinci 1853, výuku zahájil 1856. Škola byla velmi oblíbená, od šedesátých let nabízela především praktické hospodářské znalosti a existovala do 70. let 19. století. Č. tam uplatnil řadu progresivních pedagogických teorií. Založil v Praze také úplné nižší i vyšší soukromé gymnázium.
Od přelomu padesátých a šedesátých let se Č. věnoval intenzivně veřejné činnosti. Vrátil se k novinářské práci, se kterou začínal už koncem čtyřicátých let v Pražských novinách, pokračoval v Květech, České včele. Samostatně vydával od 1858 Blätter für Land- und Volkswirthschaft. Uplatnil se i v českém politickém tisku, např. v Času A. Krásy. Jeho redakci opustil 1862 poté, co se odhalila závislost vydavatele na vládní podpoře. 1861–65 byl Č. poslancem českého zemského sněmu i vídeňské říšské rady. Na parlamentní půdě se věnoval zejména školské politice a vstupoval do diskusí o této otázce s německými i českými oponenty. Jeden z významných tvůrců školských reforem H. Bonitz vydal tehdy polemickou brožuru Čupr´schen Antrag auf Revision des dermaligen Unterrichtswesens unserer Mittelschulen (1861). V českém zemském sněmu prosazoval Č. povinnou výuku oběma zemským jazykům na středních školách, usiloval o lepší hmotné zabezpečení učitelů a zlepšení jejich vzdělání. Vzhledem k rozporům s vedením české politické reprezentace se však této činnosti vzdal a soustředil se na správu vlastních školských ústavů a vědeckou práci v oboru filozofie a orientalistiky. Po 1872, kdy ho silně zasáhla smrt manželky, zrušil své školy a žil v soukromí. V té době zesílil také jeho starší zájem o dějiny náboženství, zejména orientálních.
D: výběr: Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in Böhmen, 1847; Krátký přehled historie literatury české a z části rozbor básně: Záboj a Slavoj, in: Program Akademického gymnasia v Praze, 1851; Lehrbuch der empirischen Psychologie, 1852; Jak se r. 1853 staroměstské gymnasium stalo z českého německé, in: Posel z Prahy 27. 3. 1877; Zur Revision des dermaligen Unterrichtswesen unserer Mittelschulen, Wien 1861; Učení staroindické, jeho význam u vznikání a vyvinování názorů zvlášť křesťanských a vůbec náboženských 1 – 3, 1876–78; Lao Tse, Cesta k bohu a ctnosti, 1878; Úvahy o filosofii indické, in: Zprávy o zasedáních KČSN, 1870, s. 3–20.
L: OSN 6, s. 836–837; Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 100; SČF, s. 91n.; LČL 1, s. 506–507 (s některými odlišnými daty); DČŽ 1, s. 149–151; G. A. Lindner, O Č. Učení staroindickém, in: Paedagogium 1880; V. Kredba, F. Č. Nástin životopisný, in: tamtéž, 1882; M. Jašek, F. Č., in: Česká mysl 7, 1906; týž, F. Č., in: Naše doba 28, 1921; I. Tretera, J. F. Herbart a jeho stoupenci, 1989, rejstřík; P. Křivský, Augustin Smetana, 1989, rejstřík.
Pavla Vošahlíková