ČURDA-LIPOVSKÝ Bedřich 20.11.1893-21.10.1962

Bedřich ČURDA-LIPOVSKÝ
Narození	20.11.1893
Místo narození	Smolkov (č. o. Háj ve Slezsku)
Úmrtí	21.10.1962
Místo úmrtí	Ostrava
Povolání	63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista 62- Osvětový nebo veřejný činitel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45223

ČURDA-LIPOVSKÝ, Bedřich (vl. jm. ČURDA), * 20. 11. 1893 Smolkov (č. o. Háj ve Slezsku), † 21. 10. 1962 Ostrava, dramatik, básník, žurnalista

Narodil se jako nejmladší dítě v rodině ševce. Ve čtrnácti letech utrpěl těžký úraz nohy. Učivo měšťanské školy zvládl v době dlouhodobého léčení, po něm absolvoval německou obchodní školu v Opavě. 1912 se stal úředníkem (expedientem) u dolů tehdejší Severní dráhy, konkrétně v koksovně František v Přívoze (Ostrava). Vedle toho se intenzivně věnoval osvětové a popularizační činnosti. 1915 se poprvé oženil. Po válce se angažoval v bezvěreckém hnutí na Moravě, byl zemským tajemníkem Svazu bezkonfesních a členem Internacionály svobodných myslitelů, 1919 založil Sdružení sociálně demokratických bezvěrců s ústředím v Moravské Ostravě (od 1933 přejmenované na Unie socialistických svobodných myslitelů) a také inicioval a do konce okupace redigoval její orgán Volné slovo (1919–39). Působil i v sokolském a sociálnědemokratickém hnutí. Od dvacátých let počal realizovat svou touhu z dob studií na obchodní škole po cestování: 1922 a 1924 navštívil Itálii a v severní Africe Tunisko a Alžírsko. 1924–28 působil jako vedoucí krematoria v Moravské Ostravě, od 1928 jako korespondent a překladatel Moravsko- ostravské elektrárenské společnosti, jejíž závodní orgán, časopis Nový domov, od 1936 redigoval. Od 1924 byl činný i v městském zastupitelstvu a městské radě. 1931 se vydal znovu na cesty, tentokrát do severských zemí (Švédsko, Norsko, dostal se i na Špicberky), 1932 byl v Rakousku, 1934 v Maroku, Španělsku a Francii, 1936 v Polsku, 1938 v Nizozemsku a Belgii. Z cest uspořádal mnoho přednášek doma a za hranicemi (Vídeň, Berlín, Štrasburk, Oslo, Řím, Barcelona). Živil se jako novinář a redaktor, pracoval osvětově v Moravské Ostravě a v Přívoze, tam také jako pedagog a redaktor, od 1941 knihovník. 1943 ovdověl. V době okupace byl 1944 zatčen. Do 1945 prošel věznicemi v Opavě, Svinově, Ostravě, v Brně v Kounicových kolejích, naposledy v Terezíně. Z té doby vydal deník. Po osvobození se stal 1945 kulturním funkcionářem odborů (tajemníkem a vedoucím oddělení Krajské odborové rady v Ostravě). 1946 se oženil podruhé s herečkou O. Čelakovskou. Od 1949 vykonával funkci krajského tajemníka pro záležitosti občanů bez vyznání. 1958 bydlel v Ostravě, od 1962 byl ředitelem ostravské Lidové hvězdárny. Založil astronomickou sekci při Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě a o astronomii napsal několik brožur. Za tyto zásluhy obdržel cenu prof. F. Nušla. Podepisoval se B. Čurda-Lipovský, užíval pseudonymy Robert Radius, Bezežel Čarud, Bol. Havlíček, Dr. Lux a šifru B. Č. L.

Literárně se prosazoval od přelomu desátých a dvacátých let jako přispěvatel satirického sociálnědemokraticky orientovaného časopisu Rašple, dále v regionálním moravském tisku (Duch času, Hlubina, Lidová osvěta, Moravský buditel, Moravská korespondence, Rudý kraj, Svědomí, U rodného krbu, Hlas lidu slezského). Popularizačně osvětový a umělecký ráz jeho tvorby se projevil v poezii, dramatu i v próze. Ve verších nezapřel poplatnost dobově vyzdvihovaným motivům poezie se sociálním, rodinným, národním a regionálním nábojem a bezručovské baladičnosti (sbírky básní Večer nad Ostravou, Dumka [1921/22], Touhy a nálady, 1927). Původnější byl v povídkových a fejetonistických pracích, kde zaznamenával dojmy z cest (Saharské novely). Ohlas mu přinesly autobiografické prózy, zachycující osudy vězňů v Terezíně (Terezínské katakomby, 1946). Dlouholetá činnost ochotnického divadelníka (režisér Župy divadelních ochotníků v Moravské Ostravě, později okrsku Ústřední Matice divadelních ochotníků v ostravském kraji) předznamenala jeho úspěchy režijní (první cena z přehlídky Jiráskův Hronov 1947 za režii Čapkovy hry Věc Makropulos) i dramatické jako autora původních celovečerních her. Byly to zejména tříaktovky: o původu oslav 1. máje Okovy, hraná i v USA a přeložená jako jeho nejúspěšnější dílo do slovenštiny, Převrat (1927, s titulem Převrat 1918, 1929), hra čtyřistakrát reprízovaná na ochotnických scénách, Na majáku (1944), ze života španělských hlídačů majáků, a psychologická dramata: dvouaktovka pro scénu ostravského divadla Řina Karenová (1929), ve vězení napsaný dramatický kus Nezvaný host, časové drama o šesti obrazech s tématem svržení atomové bomby na Nagasaki Atom hrozí světu, apokalyptická fantazie o zániku a vzkříšení lidstva Jedovatý pás či budovatelská komedie o třech aktech Démantová brož (1949) aj. Jimi se Č. přihlásil k dobové tvorbě podle ideových klišé. Divadlu loutkovému i pro děti věnoval pohádkové, většinou veršované hry (O princezně se zlatou hvězdou na čele, Zlatá kachnička) a mravoučně zabarvenou protialkoholní scénu Veřejný nepřítel. Spoře se pokoušel uplatnit jako překladatel z němčiny: Hans Müller Hvězdy (o procesu s Galileem Galileim) a groteskní aktovka Luise V. Hirschfelda Půlnoční návštěvy, která zůstala v rukopise. Z popularizačních prací vydal třicet svazků materiálu pro výchovu bezkonfesních dětí a drobné filozofické studie (Proti prostituci, 1920, Náboženství a socialismus, 1921, Socialismus a náboženství, 1922). Význam Č. díla byl dobově tendenční a regionálně omezený.

L: F. S. Frabša, Čeští spisovatelé dnešní doby, 1923, passim; R. Illový, Československá poesie sociální, 1925, s. 292; Album representantů, s. 921; Bičem a rašplí (ed. J. Petrmichl), 1959, s. 413; KSN 3, s. 103; J. Kunc, Česká literární bibliografie 1945–1963, 1964, s. 687; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 486 (kde chybné údaje); LČL 1, s. 507–508; Slezsko 4, s. 31 (kde další bibliografie).

P: Biografický archiv ÚČL Praha; Městský archiv Ostrava, rukopisná pozůstalost (soupis in: K. Jiřík, Písemná pozůstalost B. Č.-L. 1893–1962, 1981).

Marcella Husová