DANEŠ Jiří Viktor Pavel 23.8.1880-11.4.1928: Porovnání verzí
(DANEŠ_Jiří_Viktor_23.8.1880-11.4.1928) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jiří Viktor DANEŠ | | jméno = Jiří Viktor Pavel DANEŠ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.8.1880 | | datum narození = 23.8.1880 | ||
| místo narození = Nový Dvůr u | | místo narození = Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna | ||
| datum úmrtí = 11.4.1928 | | datum úmrtí = 11.4.1928 | ||
| místo úmrtí = Culver City u Los Angeles | | místo úmrtí = Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA) | ||
| povolání = 12- Geograf | | povolání = 12- Geograf | ||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DANEŠ, Jiří Viktor Pavel''', ''* 23. 8. 1880 Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna, † 11. 4. 1928 Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA), geograf, diplomat'' | |||
Syn statkáře Josefa D. (1817–1883) a jeho druhé ženy | |||
Johanny (1837–1908), dcery Petra Fastra, známého z událostí | |||
revolučního roku 1848. D. měl celkem 10 starších (vesměs | |||
nevlastních) sourozenců, z nichž vynikl národohospodář | |||
Josef D. (1872–1928). Jeho švagrem byl prof. medicíny | |||
Otakar Frankenberger (1852–1915), synovci prof. Vladimír | |||
Jedlička (1896–1973) a diplomat Pavel Wellner (1878–1959). | |||
Manželka Božena D. byla dcerou literárního vědce Josefa | |||
Hanuše (1862–1941), jednoho z prvních rektorů bratislavské | |||
univerzity. | |||
Jako nejmladší dítě v rodině byl D. hmotně zajištěn, proto se | |||
mohl plně věnovat studiu a později vědecké kariéře. Po gymnáziu | |||
v Křemencově ulici v Praze nastoupil 1898 na kombinaci | |||
zeměpis–dějepis na české univerzitě (PhDr. 1902). Po studiích | |||
u nepříliš systematického Jana Palackého (D. byl již tehdy | |||
jeho asistentem) si školení doplnil ještě 1902 v Bělehradě | |||
u J. Cvijiće a 1903–04 v Berlíně (u J. Grolla a A. Pencka). Od | |||
mládí hojně cestoval, zejména na Balkánský poloostrov, který | |||
mezi 1899 a 1918 navštívil celkem desetkrát a jeho pozorování | |||
jsou dodnes základem zeměpisného poznání o některých, | |||
především horských oblastech poloostrova. | |||
D., který se 1906 habilitoval, získal četné kontakty ve vědeckém | |||
světě – na geografickém kongresu ve Washingtonu se | |||
1904 seznámil s geomorfologem W. M. Davisem, autorem teorie | |||
geografického cyklu, kterou později D. propagoval a rozpracoval. | |||
Cestu do USA (a také karibské oblasti a Mexika) | |||
opakoval 1906, nejvýznamnější výzkumnou cestu podnikl | |||
1909–10, když spolu s botanikem K. Dominem putoval více | |||
než rok po Indonésii a Austrálii. Oba své zážitky zpracovali ve | |||
společném cestopise ''Dvojím rájem'' (1912–13). Sám i s dalšími | |||
kolegy (V. Dvorský, J. Čermák, K. Chotek aj.) podnikal | |||
i cesty po Evropě a věnoval se též průzkumu českých zemí. | |||
Mimořádným profesorem pražské univerzity se D. stal 1912. | |||
Plánoval další expedice, v těch mu ale zabránila první světová | |||
válka; v březnu 1917 byl povolán do rakousko-uherské armády, | |||
ale sloužil pouze v týlu, v Bosně a Hercegovině. Na konci | |||
října 1918 sestavil v Sarajevu českou legii, která ve městě udržela | |||
pořádek ve dnech rozpadu mocnářství. Na Balkáně onemocněl | |||
španělskou chřipkou. Po uzdravení a návratu domů | |||
(prosinec 1918) rychle obnovil přednášky na univerzitě, kde | |||
se 1919 stal řádným profesorem. Téhož roku podnikl spolu | |||
s K. Dominem, V. Dvorským a K. Chotkem tříměsíční cestu | |||
na Slovensko za účelem poznání nově připojených oblastí státu. | |||
Studie ''Úvod do geomorfologie Slovenska a Podkarpatské Rusi'' | |||
(in: ''Věda přírodní'', 1920) tak představovala program dalšího | |||
výzkumu. | |||
Spolupracoval s komisí pro přípravu mírové konference ve | |||
Versailles, s Československým cizineckým úřadem (předseda | |||
Jihoslovanské komise, 1919–20) a 1920–23 byl prvním | |||
československým konzulem v australském Sydney. Vedle plnění | |||
diplomatických povinností navštívil mj. Novou Guineu | |||
a nejvyšší australskou horu Mt. Kosciusko (2 228 m). Svou | |||
vlast propagoval aktivní přednáškovou činností. V lednu 1923 | |||
předal úřad nástupci a s manželkou podnikl pokračování cesty | |||
kolem světa: domů se vrátili přes Nový Zéland, Havaj, | |||
Japonsko, Čínu a Kanadu. I tuto cestu popsal D. v cestopisu | |||
nazvaném ''Tři léta při Tichém oceáně'' (1926). | |||
Po návratu pokračoval v pedagogické kariéře, byl děkanem | |||
Přírodovědecké fakulty UK (1925/26) a přednášel i na nově | |||
vzniklé univerzitě v Bratislavě (1923–25), kde vybudoval geografický ústav. Aktivně se účastnil sjezdů slovanských geografů a etnografů (Praha 1924, Varšava 1927) i práce v České | |||
společnosti zeměvědné (zeměpisné; ČSZ), kde řadu let (od | |||
1907) patřil k redaktorům jejího ''Sborníku''. Politicky se angažoval | |||
v agrární straně. Od 1918 byl dopisujícím, později mimořádným | |||
(1924) a řádným (1926) členem II. třídy ČAVU, | |||
v KČSN působil již od 1912 jako mimořádný a od 1918 | |||
jako řádný člen, pracoval i v Komitétu pro přírodovědecký | |||
výzkum Čech. Aktivně se podílel na činnosti i v celé řadě dalších | |||
přírodovědeckých a jiných spolků. V zahraničí ho Srpsko | |||
geografsko društvo jmenovalo čestným členem, byl členem | |||
Royal Society of Queensland, Royal Geographic Society of | |||
Australasia atd. | |||
V říjnu 1927 znovu vyrazil na cesty: tentokrát do USA, které | |||
procestoval napříč od New Yorku po Floridu a Kalifornii, kde | |||
byl krátce před cílem 10. 4. při fotografování naftových věží | |||
v Hollywoodu sražen automobilem a druhého dne zemřel. | |||
(Nekrology uvedly datum úmrtí 12. 4., které přejala většina | |||
sekundární literatury, ale v úmrtní zprávě i soudním protokolu | |||
je datum 11. 4.) Smuteční tryzna se konala na Albertově | |||
dne 4. 5., z pozůstalosti a příspěvků byl zřízen fond, tzv. D. | |||
nadání, z nějž měly být financovány studijní cesty mladých | |||
vědců. | |||
Spolu s C. Purkyněm je D. považován za zakladatele české | |||
geomorfologie; hlavním tématem jeho prací se stala problematika | |||
krasu. Vzorem mu byl J. Cvijić, inspiroval se i dílem | |||
francouzských a německých vědců. V řadě drobnějších studií | |||
podporoval teorii W. M. Davise o geomorfologických cyklech, | |||
kterou rozpracoval pro krasová území (''Die westhercegovinische'' | |||
''Kryptodepression'', 1905, spolu s K. Thonem; ''Das Karstgebiet'' | |||
''Goenoeng Sewoe in Java'', 1915). Plánoval sepsat rozsáhlou srovnávací | |||
monografii o krasových oblastech světa, v tom mu však | |||
zabránila tragická smrt. Z dalších prací vynikla průkopnická | |||
hydrografická práce ''Hustota vodní sítě v údolí Litavky'' (in: | |||
''Sborník ČSZ'' 1904), ''Úvodí dolní Neretvy'' (1906), ''Morfologický'' | |||
''vývoj středních Čech'' (1913), glaciologické studie o zalednění | |||
v kalifornských a balkánských horách a z geomorfologie | |||
Čech a Slovenska. Řada D. prací se týká i sociální geografie, | |||
ať již disertace ''Hustota obyvatelstva v Hercegovině'' (1902), nebo | |||
práce na základě cest po světě – ''Původ a zanikání domorodců'' | |||
''v Austrálii a Oceánii'' (1924) a ''Eustatické poklesy hladiny mořské'' | |||
''v době ledové a rozšíření lidstva'' (1925). Sem patřil i článek | |||
o vývoji obyvatelstva v Čechách 1843–1910, publikovaný | |||
během první světové války v ''Národopisném věstníku''. D. dále | |||
psal encyklopedická hesla (mj. pro ''Ottův slovník naučný'') i aktuální | |||
články z politické a hospodářské geografie pro noviny | |||
a časopisy, ať již pro ''Obzor národohospodářský'', ''Českou revui'' či | |||
''Venkov''. | |||
'''D:''' soupis in: Život a práce dr. J. V. D, in: Knihovna Československé společnosti | |||
zeměpisné, sv. 12, 1928 (též Sborník ČSZ 34, 1928, s. 122–228, | |||
doplňky s. 264 a 295). | |||
'''L:''' Album representantů, s. 352, 921; K. Domin, Vzpomínka na dr. J. D., in: | |||
Věda přírodní 9, 1928, s. 161–176 (též zvl. otisk); F. Štůla, Za prof. Drem. | |||
J. D., in: Ročenka Univerzity Komenského za studijní rok 1927–1928, Bratislava | |||
1928, s. 42–50; OSN 28, s. 244; OSND 1/2, s. 1379–81; MSN 2, | |||
s. 85; F. Syřiště, Prof. dr. J. D., in: Lidé a země 3, 1954, s. 194–197; J. Kunský, | |||
Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 280–300; NGS, s. 686–687; V. Häufler, | |||
Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, passim (zejména | |||
s. 111, 114–115, 156–158, 390); V. Král, Sto let od narození profesora | |||
J. V. D., in: Sborník Československé geografické společnosti 85, 1980, | |||
s. 161–165; SBS 1, s. 441–442; MČE 2, s. 25; ČBS, s. 103; LČL 1, s. 513 až | |||
514 (kde soupis díla); DUK 4, s. 121, 175–176, 554; Priekopníci, rejstřík; | |||
J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, | |||
1998, s. 99–106; Tomeš 1, s. 222–223; ČAVU, s. 57–58; Z. Kukal, Geologové | |||
České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 36; J. Martínek – M. Martínek, | |||
Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 46–50; Ottova encyklopedie ČR | |||
5, 2006, s. 84; R. Jeřábek (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie | |||
Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 41–42; J. Martínek, Geografové | |||
v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 71–75. | |||
'''P:''' Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha. | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:12- Geograf]] | [[Kategorie:12- Geograf]] | ||
Řádek 21: | Řádek 160: | ||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Nový Dvůr]] | ||
[[Kategorie:1928]] | [[Kategorie:1928]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Culver City]] |
Verze z 11. 12. 2016, 18:51
Jiří Viktor Pavel DANEŠ | |
Narození | 23.8.1880 |
---|---|
Místo narození | Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna |
Úmrtí | 11.4.1928 |
Místo úmrtí | Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA) |
Povolání |
12- Geograf 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 13- Geodet nebo kartograf |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45277 |
DANEŠ, Jiří Viktor Pavel, * 23. 8. 1880 Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna, † 11. 4. 1928 Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA), geograf, diplomat
Syn statkáře Josefa D. (1817–1883) a jeho druhé ženy Johanny (1837–1908), dcery Petra Fastra, známého z událostí revolučního roku 1848. D. měl celkem 10 starších (vesměs nevlastních) sourozenců, z nichž vynikl národohospodář Josef D. (1872–1928). Jeho švagrem byl prof. medicíny Otakar Frankenberger (1852–1915), synovci prof. Vladimír Jedlička (1896–1973) a diplomat Pavel Wellner (1878–1959). Manželka Božena D. byla dcerou literárního vědce Josefa Hanuše (1862–1941), jednoho z prvních rektorů bratislavské univerzity.
Jako nejmladší dítě v rodině byl D. hmotně zajištěn, proto se mohl plně věnovat studiu a později vědecké kariéře. Po gymnáziu v Křemencově ulici v Praze nastoupil 1898 na kombinaci zeměpis–dějepis na české univerzitě (PhDr. 1902). Po studiích u nepříliš systematického Jana Palackého (D. byl již tehdy jeho asistentem) si školení doplnil ještě 1902 v Bělehradě u J. Cvijiće a 1903–04 v Berlíně (u J. Grolla a A. Pencka). Od mládí hojně cestoval, zejména na Balkánský poloostrov, který mezi 1899 a 1918 navštívil celkem desetkrát a jeho pozorování jsou dodnes základem zeměpisného poznání o některých, především horských oblastech poloostrova.
D., který se 1906 habilitoval, získal četné kontakty ve vědeckém světě – na geografickém kongresu ve Washingtonu se 1904 seznámil s geomorfologem W. M. Davisem, autorem teorie geografického cyklu, kterou později D. propagoval a rozpracoval. Cestu do USA (a také karibské oblasti a Mexika) opakoval 1906, nejvýznamnější výzkumnou cestu podnikl 1909–10, když spolu s botanikem K. Dominem putoval více než rok po Indonésii a Austrálii. Oba své zážitky zpracovali ve společném cestopise Dvojím rájem (1912–13). Sám i s dalšími kolegy (V. Dvorský, J. Čermák, K. Chotek aj.) podnikal i cesty po Evropě a věnoval se též průzkumu českých zemí. Mimořádným profesorem pražské univerzity se D. stal 1912. Plánoval další expedice, v těch mu ale zabránila první světová válka; v březnu 1917 byl povolán do rakousko-uherské armády, ale sloužil pouze v týlu, v Bosně a Hercegovině. Na konci října 1918 sestavil v Sarajevu českou legii, která ve městě udržela pořádek ve dnech rozpadu mocnářství. Na Balkáně onemocněl španělskou chřipkou. Po uzdravení a návratu domů (prosinec 1918) rychle obnovil přednášky na univerzitě, kde se 1919 stal řádným profesorem. Téhož roku podnikl spolu s K. Dominem, V. Dvorským a K. Chotkem tříměsíční cestu na Slovensko za účelem poznání nově připojených oblastí státu. Studie Úvod do geomorfologie Slovenska a Podkarpatské Rusi (in: Věda přírodní, 1920) tak představovala program dalšího výzkumu.
Spolupracoval s komisí pro přípravu mírové konference ve Versailles, s Československým cizineckým úřadem (předseda Jihoslovanské komise, 1919–20) a 1920–23 byl prvním československým konzulem v australském Sydney. Vedle plnění diplomatických povinností navštívil mj. Novou Guineu a nejvyšší australskou horu Mt. Kosciusko (2 228 m). Svou vlast propagoval aktivní přednáškovou činností. V lednu 1923 předal úřad nástupci a s manželkou podnikl pokračování cesty kolem světa: domů se vrátili přes Nový Zéland, Havaj, Japonsko, Čínu a Kanadu. I tuto cestu popsal D. v cestopisu nazvaném Tři léta při Tichém oceáně (1926).
Po návratu pokračoval v pedagogické kariéře, byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK (1925/26) a přednášel i na nově vzniklé univerzitě v Bratislavě (1923–25), kde vybudoval geografický ústav. Aktivně se účastnil sjezdů slovanských geografů a etnografů (Praha 1924, Varšava 1927) i práce v České společnosti zeměvědné (zeměpisné; ČSZ), kde řadu let (od 1907) patřil k redaktorům jejího Sborníku. Politicky se angažoval v agrární straně. Od 1918 byl dopisujícím, později mimořádným (1924) a řádným (1926) členem II. třídy ČAVU, v KČSN působil již od 1912 jako mimořádný a od 1918 jako řádný člen, pracoval i v Komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech. Aktivně se podílel na činnosti i v celé řadě dalších přírodovědeckých a jiných spolků. V zahraničí ho Srpsko geografsko društvo jmenovalo čestným členem, byl členem Royal Society of Queensland, Royal Geographic Society of Australasia atd.
V říjnu 1927 znovu vyrazil na cesty: tentokrát do USA, které procestoval napříč od New Yorku po Floridu a Kalifornii, kde byl krátce před cílem 10. 4. při fotografování naftových věží v Hollywoodu sražen automobilem a druhého dne zemřel. (Nekrology uvedly datum úmrtí 12. 4., které přejala většina sekundární literatury, ale v úmrtní zprávě i soudním protokolu je datum 11. 4.) Smuteční tryzna se konala na Albertově dne 4. 5., z pozůstalosti a příspěvků byl zřízen fond, tzv. D. nadání, z nějž měly být financovány studijní cesty mladých vědců.
Spolu s C. Purkyněm je D. považován za zakladatele české geomorfologie; hlavním tématem jeho prací se stala problematika krasu. Vzorem mu byl J. Cvijić, inspiroval se i dílem francouzských a německých vědců. V řadě drobnějších studií podporoval teorii W. M. Davise o geomorfologických cyklech, kterou rozpracoval pro krasová území (Die westhercegovinische Kryptodepression, 1905, spolu s K. Thonem; Das Karstgebiet Goenoeng Sewoe in Java, 1915). Plánoval sepsat rozsáhlou srovnávací monografii o krasových oblastech světa, v tom mu však zabránila tragická smrt. Z dalších prací vynikla průkopnická hydrografická práce Hustota vodní sítě v údolí Litavky (in: Sborník ČSZ 1904), Úvodí dolní Neretvy (1906), Morfologický vývoj středních Čech (1913), glaciologické studie o zalednění v kalifornských a balkánských horách a z geomorfologie Čech a Slovenska. Řada D. prací se týká i sociální geografie, ať již disertace Hustota obyvatelstva v Hercegovině (1902), nebo práce na základě cest po světě – Původ a zanikání domorodců v Austrálii a Oceánii (1924) a Eustatické poklesy hladiny mořské v době ledové a rozšíření lidstva (1925). Sem patřil i článek o vývoji obyvatelstva v Čechách 1843–1910, publikovaný během první světové války v Národopisném věstníku. D. dále psal encyklopedická hesla (mj. pro Ottův slovník naučný) i aktuální články z politické a hospodářské geografie pro noviny a časopisy, ať již pro Obzor národohospodářský, Českou revui či Venkov.
D: soupis in: Život a práce dr. J. V. D, in: Knihovna Československé společnosti zeměpisné, sv. 12, 1928 (též Sborník ČSZ 34, 1928, s. 122–228, doplňky s. 264 a 295).
L: Album representantů, s. 352, 921; K. Domin, Vzpomínka na dr. J. D., in: Věda přírodní 9, 1928, s. 161–176 (též zvl. otisk); F. Štůla, Za prof. Drem. J. D., in: Ročenka Univerzity Komenského za studijní rok 1927–1928, Bratislava 1928, s. 42–50; OSN 28, s. 244; OSND 1/2, s. 1379–81; MSN 2, s. 85; F. Syřiště, Prof. dr. J. D., in: Lidé a země 3, 1954, s. 194–197; J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 280–300; NGS, s. 686–687; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, passim (zejména s. 111, 114–115, 156–158, 390); V. Král, Sto let od narození profesora J. V. D., in: Sborník Československé geografické společnosti 85, 1980, s. 161–165; SBS 1, s. 441–442; MČE 2, s. 25; ČBS, s. 103; LČL 1, s. 513 až 514 (kde soupis díla); DUK 4, s. 121, 175–176, 554; Priekopníci, rejstřík; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 99–106; Tomeš 1, s. 222–223; ČAVU, s. 57–58; Z. Kukal, Geologové České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 36; J. Martínek – M. Martínek, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 46–50; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 84; R. Jeřábek (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 41–42; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 71–75.
P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha.
Jiří Martínek