DAUBER Adolf 28.7.1894-15.9.1950

Adolf DAUBER
Narození	28.7.1894
Místo narození	Vyžnycja u Černovic (Ukrajina)
Úmrtí	15.9.1950
Místo úmrtí	Praha
Povolání	77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75707

DAUBER, Adolf, * 28. 7. 1894 Vyžnycja u Černovic (Ukrajina), † 15. 9. 1950 Praha, hudební skladatel, houslista, dirigent

Pocházel z chasidské komunity v bukovinské Vyžnycji (německy Wiznitz, jidiš Wizhnitz). Narodil se v hudební rodině, kde od dětství slýchal tzv. klezmer (původně židovská kapela, dnes hudební žánr s charakterem folku, příp. s texty v jidiš). Od mládí hrál na housle na židovských svatbách aj. Vystudoval bukurešťskou konzervatoř, za první světové války sloužil v rakouské armádě u vojenské hudby, po válce byl v Brně žákem houslisty O. Ševčíka. Krátce působil v Bratislavě a Piešťanech jako koncertní mistr. Zaujal ho americký jazz, resp. jeho evropské ohlasy, a začal se mu věnovat. Stal se kapelníkem salonních a tanečních orchestrů a swing bandů. Mezi válkami hrával s vlastním tanečním orchestrem v renomovaných zábavních podnicích ve Vídni, Curychu, Praze a během lázeňských sezon v Mariánských Lázních a Karlových Varech. Velké popularitě se těšil 1918–38 v Mariánských Lázních, kde vystupoval v kavárnách pod uměleckým jménem Doli D. Z jeho skladeb patřilo k nejoblíbenějším tango Leilo. Ve 30. letech nahrál v Praze řadu gramofonových desek populárních melodií. D. orchestr se objevoval také ve zvukových filmech (např. Hotel Modrá hvězda, Eva tropí hlouposti, Valentin Dobrotivý). Napsal hudbu k filmům Krb bez ohně (waltz Ukolébavka), Klatovští dragouni, Umlčené rty. 1929 složil orchestrální suitu Am Sabbath-Abend, kterou později nacisté zneužili v propagačním filmu Theresienstadt – ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet (česky jako Vůdce daroval Židům město). D. přežil okupaci a rasové pronásledování zčásti v úkrytu v Praze, prý jen díky tomu, že obětoval drahocenné housle guarnerky, které kdysi dostal darem od rumunské královny. Po 1945 už D. na předválečné úspěchy nenavázal, i když ještě natočil několik gramofonových desek, např. ukrajinské a ruské lidové písně, směsi z oper a operet, náladové skladby, ale i novou verzi tanga Leilo a písně P. Leščenka (Kolja, od Kyjeva voják, česky s O. Kovářem, slovensky s F. Krištofem-Veselým). 1948 nahrál s orchestrem šest židovských písní, zpívaných bukurešťským kantorem Josefem Weissem.

Syn Robert (* 27. 8. 1922 ?, † 24. 3. 1945 Dachau, Německo), který byl rovněž hudebním skladatelem, cellistou a klavíristou, však na rozdíl od otce neunikl transportu do ghetta v Terezíně, kde dokončil skladbu pro housle a klavír Serenata (1942), účinkoval v dětské opeře Hanse Krásy Brundibár jako aktivní hudebník a pomáhal při doaranžování chybějících partií díla, které se stalo dokumentem tragického osudu terezínských Židů. Na podzim 1944 se terezínské ghetto postupně likvidovalo a Robert D. byl v září zařazen do jednoho z posledních transportů do Osvětimi, poté do Dachau, kde krátce před příchodem spojeneckých vojsk zemřel na tyfus.

L: EJ, s. 99 (s chybným místem narození Mariánské Lázně); Wie D. D. nach Marienbad kam, in: Marienbader Zeitung 23. 7. 1938; A. M. Brousil, Hudba v našem filmu, 1948, rejstřík; L. Dorůžka – I. Poledňák, Československý jazz. Minulost a přítomnost, 1967, rejstřík; J. Kotek – J. Hořec, Kronika české synkopy, 1975, rejstřík; J. Voldán, Šli tři muzikanti (kapitola O komorním virtuosovi v kavárně), 1970; Mé srdce je jazzband (CD), 2003; Týdeník Rozhlas 9. 2. 2004 (recenze G. Gössel: Mé srdce je jazzband – Dol D.); www. holocaustmusic.ort.org.

Richard Švandrlík