DAVID Václav 23.9.1910-5.1.1996: Porovnání verzí
(DAVID_Václav_23.9.1910-1996) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 23.9.1910 | | datum narození = 23.9.1910 | ||
| místo narození = Studený u Dolních Kralovic | | místo narození = Studený u Dolních Kralovic | ||
| datum úmrtí = 1996 | | datum úmrtí = 5.1.1996 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DAVID, Václav''', ''* 23. 9. 1910 Studený u Dolních Kralovic, † 5. 1. 1996 Praha, politik'' | |||
Pocházel z rodiny koláře a drobného chalupníka (místo narození | |||
občas bývá nepřesně uváděno jako Studená či Studené, | |||
příp. kladeno do jiné lokality obdobného jména). 1929 absolvoval | |||
obchodní akademii a začal pracovat v ČKD Praha-Libeň | |||
jako mzdový účetní. Byl aktivní v Komsomolu a 1935 vstoupil | |||
do KSČ. 1934–39 působil jako sekretář Svazu přátel SSSR | |||
pro oblast severních Čech a zároveň byl redaktorem časopisu | |||
''Svět sovětů''. Za druhé světové války pracoval u firmy ODOL | |||
v Praze. | |||
Na počátku 1945 se stal členem IV. ilegálního ústředního výboru | |||
KSČ v čele s J. Smrkovským (od března 1945 vedl pražský | |||
krajský výbor), kde byl pověřen zajišťováním vojenských | |||
úkolů a ochrany strany. V dubnu 1945 se podílel na činnosti | |||
České národní rady (ČNR) a jako člen její vojenské komise se | |||
účastnil Pražského povstání. Když 7. 5. 1945 rokovala ČNR | |||
o nabídce vlasovců vojensky podpořit povstání, D. společně | |||
se Smrkovským a zástupcem odborů E. Erbanem tento návrh | |||
odmítali. | |||
Po skončení války začal stoupat na politickém žebříčku. | |||
1945–89 byl nepřetržitě členem ÚV KSČ, brzy se dostal i do | |||
jeho předsednictva. Krátce vedl kádrové oddělení ÚV KSČ | |||
a 1951–53 zastával místo tajemníka ÚV KSČ. Byl poslancem | |||
Národního shromáždění (1945–69), od 1948 jeho místopředsedou | |||
a zároveň předsedou poslaneckého klubu KSČ. V lednu | |||
1953 byl jmenován ministrem zahraničních věcí, jímž zůstal | |||
až do dubna 1968. Jako typický stranický funkcionář bez | |||
vlastní invence a iniciativy plně respektoval pokyny vedení | |||
KSČ, na mezinárodním poli vždy vystupoval v souladu se zájmy | |||
sovětské velmocenské politiky. | |||
Během Pražského jara 1968 se jednoznačně přiklonil k prosovětskému | |||
konzervativnímu proudu uvnitř KSČ a přivítal | |||
sovětskou okupaci Československa. Po srpnu 1968 vystupoval | |||
s útočnými projevy na schůzích představitelů tzv. zdravého jádra, | |||
což vyvolávalo ve veřejnosti odpor. V zimě 1969 byl proto | |||
jako příliš zdiskreditovaný odsunut a jmenován velvyslancem | |||
v Bulharsku (do 1971). | |||
Za normalizační éry se D. znovu otevřela cesta k vysokým | |||
funkcím. Vzhledem k tomu, že byl znám jako dlouholetý | |||
stoupenec A. Novotného, jednalo se pouze o funkce reprezentativní, | |||
bez reálného mocenského vlivu. 1969–90 byl D. poslancem | |||
Sněmovny lidu Federálního shromáždění (FS), mezi | |||
1971 a 1986 také jejím předsedou a zároveň (z titulu funkce) | |||
místopředsedou FS. 1953–72 byl místopředsedou a poté až | |||
do 1987 předsedou ÚV Svazu československo-sovětského přátelství. | |||
D. patřil po celý život mezi komunistické funkcionáře, | |||
kteří se myšlenkově zcela ztotožnili se stalinským pojetím socialismu | |||
a nikdy nedokázali toto omezení překonat. | |||
Publicisticky nevynikal, stal se pouze členem četných redakčních | |||
rad (''Praha–Moskva'' aj.) a autorem ideologicky zaměřených | |||
brožurek a článků. Získal mnoho vyznamenání a řádů, | |||
díky své roli v diplomacii i z exotických zemí (Albánie, | |||
Etiopie, Kambodža aj.). | |||
D. dcerou byla herečka '''Hana D.''' (* 20. 7. 1943 Praha, † 23. 5. | |||
2006 Praha), představitelka převážně drobnějších filmových | |||
(''Strakatí andělé'', 1964) a divadelních rolí, která se provdala | |||
za prvního československého kosmonauta Vladimíra | |||
Remka (* 1948). Herectví se věnuje i vnučka Anna Remková | |||
(* 1980), členka Divadla Na Fidlovačce. | |||
'''D:''' Věrnost Sovětskému svazu: zkušební kámen čs. vlastenectví, 1951 (též | |||
maďarsky, Bratislava 1951); Vládní usnesení o nové organizaci zemědělského | |||
školství, 1952 (projev V. D.). | |||
'''L:''' Rudé právo 3. 2. 1953, s. 2; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 144; | |||
PSN 1, s. 510; MČE 2, s. 39 a 6, s. 914; Příruční slovník k dějinám KSČ 1, | |||
1964, s. 121; Kdo je kdo ve světové politice, 1993, s. 66; M. Churaň a kol., | |||
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1 (A–M), 1998, s. 100; ČBS, | |||
s. 105; Tomeš 1, s. 225–226; V roce 1996 zemřeli…, 1997, s. 6; Knapík, | |||
s. 70. K Haně D.: M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 186 až | |||
187 a 3, s. 903. | |||
Zdeněk Doskočil | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Studený]] | ||
[[Kategorie:1996]] | [[Kategorie:1996]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 15. 12. 2016, 13:38
Václav DAVID | |
![]() | |
Narození | 23.9.1910 |
---|---|
Místo narození | Studený u Dolních Kralovic |
Úmrtí | 5.1.1996 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45326 |
DAVID, Václav, * 23. 9. 1910 Studený u Dolních Kralovic, † 5. 1. 1996 Praha, politik
Pocházel z rodiny koláře a drobného chalupníka (místo narození občas bývá nepřesně uváděno jako Studená či Studené, příp. kladeno do jiné lokality obdobného jména). 1929 absolvoval obchodní akademii a začal pracovat v ČKD Praha-Libeň jako mzdový účetní. Byl aktivní v Komsomolu a 1935 vstoupil do KSČ. 1934–39 působil jako sekretář Svazu přátel SSSR pro oblast severních Čech a zároveň byl redaktorem časopisu Svět sovětů. Za druhé světové války pracoval u firmy ODOL v Praze.
Na počátku 1945 se stal členem IV. ilegálního ústředního výboru KSČ v čele s J. Smrkovským (od března 1945 vedl pražský krajský výbor), kde byl pověřen zajišťováním vojenských úkolů a ochrany strany. V dubnu 1945 se podílel na činnosti České národní rady (ČNR) a jako člen její vojenské komise se účastnil Pražského povstání. Když 7. 5. 1945 rokovala ČNR o nabídce vlasovců vojensky podpořit povstání, D. společně se Smrkovským a zástupcem odborů E. Erbanem tento návrh odmítali.
Po skončení války začal stoupat na politickém žebříčku. 1945–89 byl nepřetržitě členem ÚV KSČ, brzy se dostal i do jeho předsednictva. Krátce vedl kádrové oddělení ÚV KSČ a 1951–53 zastával místo tajemníka ÚV KSČ. Byl poslancem Národního shromáždění (1945–69), od 1948 jeho místopředsedou a zároveň předsedou poslaneckého klubu KSČ. V lednu 1953 byl jmenován ministrem zahraničních věcí, jímž zůstal až do dubna 1968. Jako typický stranický funkcionář bez vlastní invence a iniciativy plně respektoval pokyny vedení KSČ, na mezinárodním poli vždy vystupoval v souladu se zájmy sovětské velmocenské politiky.
Během Pražského jara 1968 se jednoznačně přiklonil k prosovětskému konzervativnímu proudu uvnitř KSČ a přivítal sovětskou okupaci Československa. Po srpnu 1968 vystupoval s útočnými projevy na schůzích představitelů tzv. zdravého jádra, což vyvolávalo ve veřejnosti odpor. V zimě 1969 byl proto jako příliš zdiskreditovaný odsunut a jmenován velvyslancem v Bulharsku (do 1971).
Za normalizační éry se D. znovu otevřela cesta k vysokým funkcím. Vzhledem k tomu, že byl znám jako dlouholetý stoupenec A. Novotného, jednalo se pouze o funkce reprezentativní, bez reálného mocenského vlivu. 1969–90 byl D. poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění (FS), mezi 1971 a 1986 také jejím předsedou a zároveň (z titulu funkce) místopředsedou FS. 1953–72 byl místopředsedou a poté až do 1987 předsedou ÚV Svazu československo-sovětského přátelství. D. patřil po celý život mezi komunistické funkcionáře, kteří se myšlenkově zcela ztotožnili se stalinským pojetím socialismu a nikdy nedokázali toto omezení překonat.
Publicisticky nevynikal, stal se pouze členem četných redakčních rad (Praha–Moskva aj.) a autorem ideologicky zaměřených brožurek a článků. Získal mnoho vyznamenání a řádů, díky své roli v diplomacii i z exotických zemí (Albánie, Etiopie, Kambodža aj.).
D. dcerou byla herečka Hana D. (* 20. 7. 1943 Praha, † 23. 5. 2006 Praha), představitelka převážně drobnějších filmových (Strakatí andělé, 1964) a divadelních rolí, která se provdala za prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka (* 1948). Herectví se věnuje i vnučka Anna Remková (* 1980), členka Divadla Na Fidlovačce.
D: Věrnost Sovětskému svazu: zkušební kámen čs. vlastenectví, 1951 (též maďarsky, Bratislava 1951); Vládní usnesení o nové organizaci zemědělského školství, 1952 (projev V. D.).
L: Rudé právo 3. 2. 1953, s. 2; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 144; PSN 1, s. 510; MČE 2, s. 39 a 6, s. 914; Příruční slovník k dějinám KSČ 1, 1964, s. 121; Kdo je kdo ve světové politice, 1993, s. 66; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1 (A–M), 1998, s. 100; ČBS, s. 105; Tomeš 1, s. 225–226; V roce 1996 zemřeli…, 1997, s. 6; Knapík, s. 70. K Haně D.: M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 186 až 187 a 3, s. 903.
Zdeněk Doskočil