DAVID Václav 23.9.1910-5.1.1996: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DAVID_Václav_23.9.1910-1996)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 4: Řádek 4:
| datum narození = 23.9.1910
| datum narození = 23.9.1910
| místo narození = Studený u Dolních Kralovic
| místo narození = Studený u Dolních Kralovic
| datum úmrtí = 1996
| datum úmrtí = 5.1.1996
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav DAVID
}}
'''DAVID, Václav''', ''* 23. 9. 1910 Studený u Dolních Kralovic, † 5. 1. 1996 Praha, politik''
 
Pocházel z rodiny koláře a drobného chalupníka (místo narození
občas bývá nepřesně uváděno jako Studená či Studené,
příp. kladeno do jiné lokality obdobného jména). 1929 absolvoval
obchodní akademii a začal pracovat v ČKD Praha-Libeň
jako mzdový účetní. Byl aktivní v Komsomolu a 1935 vstoupil
do KSČ. 1934–39 působil jako sekretář Svazu přátel SSSR
pro oblast severních Čech a zároveň byl redaktorem časopisu
''Svět sovětů''. Za druhé světové války pracoval u firmy ODOL
v Praze.
 
Na počátku 1945 se stal členem IV. ilegálního ústředního výboru
KSČ v čele s J. Smrkovským (od března 1945 vedl pražský
krajský výbor), kde byl pověřen zajišťováním vojenských
úkolů a ochrany strany. V dubnu 1945 se podílel na činnosti
České národní rady (ČNR) a jako člen její vojenské komise se
účastnil Pražského povstání. Když 7. 5. 1945 rokovala ČNR
o nabídce vlasovců vojensky podpořit povstání, D. společně
se Smrkovským a zástupcem odborů E. Erbanem tento návrh
odmítali.
 
Po skončení války začal stoupat na politickém žebříčku.
1945–89 byl nepřetržitě členem ÚV KSČ, brzy se dostal i do
jeho předsednictva. Krátce vedl kádrové oddělení ÚV KSČ
a 1951–53 zastával místo tajemníka ÚV KSČ. Byl poslancem
Národního shromáždění (1945–69), od 1948 jeho místopředsedou
a zároveň předsedou poslaneckého klubu KSČ. V lednu
1953 byl jmenován ministrem zahraničních věcí, jímž zůstal
až do dubna 1968. Jako typický stranický funkcionář bez
vlastní invence a iniciativy plně respektoval pokyny vedení
KSČ, na mezinárodním poli vždy vystupoval v souladu se zájmy
sovětské velmocenské politiky.
 
Během Pražského jara 1968 se jednoznačně přiklonil k prosovětskému
konzervativnímu proudu uvnitř KSČ a přivítal
sovětskou okupaci Československa. Po srpnu 1968 vystupoval
s útočnými projevy na schůzích představitelů tzv. zdravého jádra,
což vyvolávalo ve veřejnosti odpor. V zimě 1969 byl proto
jako příliš zdiskreditovaný odsunut a jmenován velvyslancem
v Bulharsku (do 1971).
 
Za normalizační éry se D. znovu otevřela cesta k vysokým
funkcím. Vzhledem k tomu, že byl znám jako dlouholetý
stoupenec A. Novotného, jednalo se pouze o funkce reprezentativní,
bez reálného mocenského vlivu. 1969–90 byl D. poslancem
Sněmovny lidu Federálního shromáždění (FS), mezi
1971 a 1986 také jejím předsedou a zároveň (z titulu funkce)
místopředsedou FS. 1953–72 byl místopředsedou a poté až
do 1987 předsedou ÚV Svazu československo-sovětského přátelství.
D. patřil po celý život mezi komunistické funkcionáře,
kteří se myšlenkově zcela ztotožnili se stalinským pojetím socialismu
a nikdy nedokázali toto omezení překonat.
 
Publicisticky nevynikal, stal se pouze členem četných redakčních
rad (''Praha–Moskva'' aj.) a autorem ideologicky zaměřených
brožurek a článků. Získal mnoho vyznamenání a řádů,
díky své roli v diplomacii i z exotických zemí (Albánie,
Etiopie, Kambodža aj.).
 
D. dcerou byla herečka '''Hana D.''' (* 20. 7. 1943 Praha, † 23. 5.
2006 Praha), představitelka převážně drobnějších filmových
(''Strakatí andělé'', 1964) a divadelních rolí, která se provdala
za prvního československého kosmonauta Vladimíra
Remka (* 1948). Herectví se věnuje i vnučka Anna Remková
(* 1980), členka Divadla Na Fidlovačce.
 
'''D:''' Věrnost Sovětskému svazu: zkušební kámen čs. vlastenectví, 1951 (též
maďarsky, Bratislava 1951); Vládní usnesení o nové organizaci zemědělského
školství, 1952 (projev V. D.).
 
'''L:''' Rudé právo 3. 2. 1953, s. 2; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 144;
PSN 1, s. 510; MČE 2, s. 39 a 6, s. 914; Příruční slovník k dějinám KSČ 1,
1964, s. 121; Kdo je kdo ve světové politice, 1993, s. 66; M. Churaň a kol.,
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1 (A–M), 1998, s. 100; ČBS,
s. 105; Tomeš 1, s. 225–226; V roce 1996 zemřeli…, 1997, s. 6; Knapík,
s. 70. K Haně D.: M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 186 až
187 a 3, s. 903.
 
Zdeněk Doskočil


== Literatura ==
Knapík, 70; V roce 1996 zemřeli, 6; MČE 2, 39; PSN I, 510; MČSE 6 Dod 914; KK I, 144; Churáň II/l, 100;
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]


[[Kategorie:1910]]
[[Kategorie:1910]]
[[Kategorie:Studený_u_Dolních_Kralovic]]
[[Kategorie:Studený]]
[[Kategorie:1996]]
[[Kategorie:1996]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 15. 12. 2016, 13:38

Václav DAVID
Narození 23.9.1910
Místo narození Studený u Dolních Kralovic
Úmrtí 5.1.1996
Místo úmrtí Praha
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45326

DAVID, Václav, * 23. 9. 1910 Studený u Dolních Kralovic, † 5. 1. 1996 Praha, politik

Pocházel z rodiny koláře a drobného chalupníka (místo narození občas bývá nepřesně uváděno jako Studená či Studené, příp. kladeno do jiné lokality obdobného jména). 1929 absolvoval obchodní akademii a začal pracovat v ČKD Praha-Libeň jako mzdový účetní. Byl aktivní v Komsomolu a 1935 vstoupil do KSČ. 1934–39 působil jako sekretář Svazu přátel SSSR pro oblast severních Čech a zároveň byl redaktorem časopisu Svět sovětů. Za druhé světové války pracoval u firmy ODOL v Praze.

Na počátku 1945 se stal členem IV. ilegálního ústředního výboru KSČ v čele s J. Smrkovským (od března 1945 vedl pražský krajský výbor), kde byl pověřen zajišťováním vojenských úkolů a ochrany strany. V dubnu 1945 se podílel na činnosti České národní rady (ČNR) a jako člen její vojenské komise se účastnil Pražského povstání. Když 7. 5. 1945 rokovala ČNR o nabídce vlasovců vojensky podpořit povstání, D. společně se Smrkovským a zástupcem odborů E. Erbanem tento návrh odmítali.

Po skončení války začal stoupat na politickém žebříčku. 1945–89 byl nepřetržitě členem ÚV KSČ, brzy se dostal i do jeho předsednictva. Krátce vedl kádrové oddělení ÚV KSČ a 1951–53 zastával místo tajemníka ÚV KSČ. Byl poslancem Národního shromáždění (1945–69), od 1948 jeho místopředsedou a zároveň předsedou poslaneckého klubu KSČ. V lednu 1953 byl jmenován ministrem zahraničních věcí, jímž zůstal až do dubna 1968. Jako typický stranický funkcionář bez vlastní invence a iniciativy plně respektoval pokyny vedení KSČ, na mezinárodním poli vždy vystupoval v souladu se zájmy sovětské velmocenské politiky.

Během Pražského jara 1968 se jednoznačně přiklonil k prosovětskému konzervativnímu proudu uvnitř KSČ a přivítal sovětskou okupaci Československa. Po srpnu 1968 vystupoval s útočnými projevy na schůzích představitelů tzv. zdravého jádra, což vyvolávalo ve veřejnosti odpor. V zimě 1969 byl proto jako příliš zdiskreditovaný odsunut a jmenován velvyslancem v Bulharsku (do 1971).

Za normalizační éry se D. znovu otevřela cesta k vysokým funkcím. Vzhledem k tomu, že byl znám jako dlouholetý stoupenec A. Novotného, jednalo se pouze o funkce reprezentativní, bez reálného mocenského vlivu. 1969–90 byl D. poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění (FS), mezi 1971 a 1986 také jejím předsedou a zároveň (z titulu funkce) místopředsedou FS. 1953–72 byl místopředsedou a poté až do 1987 předsedou ÚV Svazu československo-sovětského přátelství. D. patřil po celý život mezi komunistické funkcionáře, kteří se myšlenkově zcela ztotožnili se stalinským pojetím socialismu a nikdy nedokázali toto omezení překonat.

Publicisticky nevynikal, stal se pouze členem četných redakčních rad (Praha–Moskva aj.) a autorem ideologicky zaměřených brožurek a článků. Získal mnoho vyznamenání a řádů, díky své roli v diplomacii i z exotických zemí (Albánie, Etiopie, Kambodža aj.).

D. dcerou byla herečka Hana D. (* 20. 7. 1943 Praha, † 23. 5. 2006 Praha), představitelka převážně drobnějších filmových (Strakatí andělé, 1964) a divadelních rolí, která se provdala za prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka (* 1948). Herectví se věnuje i vnučka Anna Remková (* 1980), členka Divadla Na Fidlovačce.

D: Věrnost Sovětskému svazu: zkušební kámen čs. vlastenectví, 1951 (též maďarsky, Bratislava 1951); Vládní usnesení o nové organizaci zemědělského školství, 1952 (projev V. D.).

L: Rudé právo 3. 2. 1953, s. 2; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 144; PSN 1, s. 510; MČE 2, s. 39 a 6, s. 914; Příruční slovník k dějinám KSČ 1, 1964, s. 121; Kdo je kdo ve světové politice, 1993, s. 66; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1 (A–M), 1998, s. 100; ČBS, s. 105; Tomeš 1, s. 225–226; V roce 1996 zemřeli…, 1997, s. 6; Knapík, s. 70. K Haně D.: M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 186 až 187 a 3, s. 903.

Zdeněk Doskočil