BREINL Josef Cornelius 5.1.1874-16.4.1961: Porovnání verzí
(BREINL_Josef_Cornelius_5.1.1874-16.4.1961) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.1.1874 | | datum narození = 5.1.1874 | ||
| místo narození = | | místo narození = Vršac (Srbsko) | ||
| datum úmrtí = 16.4.1961 | | datum úmrtí = 16.4.1961 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) | ||
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BREINL, Josef Cornelius,''' ''* 5. 1. 1874 Vršac (Srbsko), † 16. 4. 1961 Vídeň (Rakousko), technik'' | |||
Po otci příslušel do obce Kraslice v Čechách. Vystudoval vyšší | |||
reálku v Szegedíně a obor strojírenství na Vysoké škole technické | |||
(ETH) v Curychu. Absolvoval 1895 s titulem inženýr | |||
(Dipl. Ing.). V tomtéž roce začal pracovat jako konstruktér | |||
nejprve v První brněnské strojírenské továrně a. s. v Brně, | |||
potom ve strojírně loděnic v Štětíně (Grabów), v továrně | |||
Neumann-Esser na výrobu kompresorů v Cáchách (Aachen, | |||
Německo) a u firmy Escher-Wyss & Co. v Curychu. 1901 | |||
byl pověřen zaváděním plynových motorů ve strojírně | |||
L. Lang v Budapešti. 1905 odešel do Prahy do První strojírenské | |||
a. s. Ruston & Co. Nastoupil tam jako hlavní inženýr, | |||
1909–12 zastával funkci technického ředitele. Začátkem | |||
1913 byl pověřen firmou Ingersoll-Rand & Co. z New Yorku, | |||
aby pracoval jako inženýr-konzultant při zprovozňování | |||
ventilových kompresorů v USA. S krátkými přestávkami tam | |||
B. působil do podzimu 1919. | |||
V srpnu 1913 byl jmenován řádným profesorem pro důlní | |||
a hutní strojírenství na Vysoké škole báňské v Příbrami. 1922 | |||
získal doktorát technických věd na německé technice v Praze, | |||
1923–39 tam přednášel jako řádný profesor obor tepelných | |||
strojů, kompresorů a pump. Na toto téma proslovil doma | |||
i v zahraničí řadu přednášek a publikoval v různých odborných | |||
časopisech. 1939 odešel na odpočinek, 1941–45 byl | |||
opět pověřen přednáškami na pražské německé technice. | |||
Byl předsedou svazu Polytechnisches Verband der Tschechoslowakischen | |||
Republik, Prager Volkswohnungsverein a druhým | |||
viceprezidentem německého vzdělávacího spolku Urania | |||
v Praze. Po 1945 působil jako předseda jím založeného | |||
pracovního výboru nazvaném Entwicklungsmöglichkeiten | |||
der österreichischen Technik ve Vídni. | |||
'''L:''' OSND 1/2, s. 731; Birk, s. 112n.; BL 1, s. 141. | |||
Jana Brabencová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
[[Kategorie:1874]] | [[Kategorie:1874]] | ||
[[Kategorie:Vršac]] | |||
[[Kategorie:1961]] | [[Kategorie:1961]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | |||
Verze z 18. 12. 2016, 13:59
| Josef Cornelius BREINL | |
 | |
| Narození | 5.1.1874 |
|---|---|
| Místo narození | Vršac (Srbsko) |
| Úmrtí | 16.4.1961 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42240 |
BREINL, Josef Cornelius, * 5. 1. 1874 Vršac (Srbsko), † 16. 4. 1961 Vídeň (Rakousko), technik
Po otci příslušel do obce Kraslice v Čechách. Vystudoval vyšší reálku v Szegedíně a obor strojírenství na Vysoké škole technické (ETH) v Curychu. Absolvoval 1895 s titulem inženýr (Dipl. Ing.). V tomtéž roce začal pracovat jako konstruktér nejprve v První brněnské strojírenské továrně a. s. v Brně, potom ve strojírně loděnic v Štětíně (Grabów), v továrně Neumann-Esser na výrobu kompresorů v Cáchách (Aachen, Německo) a u firmy Escher-Wyss & Co. v Curychu. 1901 byl pověřen zaváděním plynových motorů ve strojírně L. Lang v Budapešti. 1905 odešel do Prahy do První strojírenské a. s. Ruston & Co. Nastoupil tam jako hlavní inženýr, 1909–12 zastával funkci technického ředitele. Začátkem 1913 byl pověřen firmou Ingersoll-Rand & Co. z New Yorku, aby pracoval jako inženýr-konzultant při zprovozňování ventilových kompresorů v USA. S krátkými přestávkami tam B. působil do podzimu 1919.
V srpnu 1913 byl jmenován řádným profesorem pro důlní a hutní strojírenství na Vysoké škole báňské v Příbrami. 1922 získal doktorát technických věd na německé technice v Praze, 1923–39 tam přednášel jako řádný profesor obor tepelných strojů, kompresorů a pump. Na toto téma proslovil doma i v zahraničí řadu přednášek a publikoval v různých odborných časopisech. 1939 odešel na odpočinek, 1941–45 byl opět pověřen přednáškami na pražské německé technice.
Byl předsedou svazu Polytechnisches Verband der Tschechoslowakischen Republik, Prager Volkswohnungsverein a druhým viceprezidentem německého vzdělávacího spolku Urania v Praze. Po 1945 působil jako předseda jím založeného pracovního výboru nazvaném Entwicklungsmöglichkeiten der österreichischen Technik ve Vídni.
L: OSND 1/2, s. 731; Birk, s. 112n.; BL 1, s. 141.
Jana Brabencová