BRODY Andrej 2.7.1895-1945/1946: Porovnání verzí
(BRÓDY_Andrej_2.7.1895-1946) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Andrej | | jméno = Andrej BRODY | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.7.1895 | | datum narození = 2.7.1895 | ||
| místo narození = Kivjažď ( | | místo narození = Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina) | ||
| datum úmrtí = 1946 | | datum úmrtí = 1945/1946 | ||
| místo úmrtí = Užhorod | | místo úmrtí = Užhorod (Ukrajina) | ||
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BRODY, Andrej,''' ''* 2. 7. 1895 Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina), † ? 1945 nebo 1946 Užhorod (Ukrajina), rusínský politik, novinář'' | |||
Pocházel z početné rolnické rodiny na Podkarpatské Rusi, | |||
její příjmení původně znělo Brodij. Nesprávně se v literatuře | |||
přepisuje ve zmaďarizovaném tvaru Bródy. Maturoval | |||
na učitelském ústavu v Užhorodě (1914), z materiálních | |||
důvodů nedokončil studium práv na budapešťské univerzitě. | |||
1917–19 učil ve Veľkém Byčkově na Podkarpatské Rusi. | |||
Za bojů s Maďarskou republikou rad působil v Budapešti | |||
v tisku určeném Rusínům, 1920 zakládal v Mukačevu satirický | |||
týdeník ''Tyukodi Pajtás'', 1922 v Užhorodě deník ''Kárpáti'' | |||
''Futár'' a 1924–33 byl šéfredaktorem prvních novin v rusínštině | |||
Russkij vistnik. Spoluzakládal nacionálně radikální stranu | |||
Autonomní zemědělský svaz, od 1923 byl jejím tajemníkem, | |||
po smrti předsedy I. Kurtjaka se v lednu 1933 stal jejím | |||
předsedou. 1933–38 působil jako poslanec Národního shromáždění | |||
(náležel k autonomistům). Bojoval za důslednou | |||
autonomii Podkarpatské Rusi, za uznání Rusínů jako samostatného | |||
národa s právem na sebeurčení, za vymezení hranice | |||
mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Bránil tradiční | |||
hodnoty rusínské kultury (jazyk, vycházející ze vzoru spisovné | |||
ruštiny, řecko-katolické vyznání, zájmy rolníků) a sociální | |||
zajištění rusínského venkovského lidu. Odmítal ukrajinizaci, | |||
polonizaci i slovakizaci Rusínů, jejich násilné přizpůsobování | |||
modelu čechoslovakismu a pro nedostatek pochopení | |||
ze strany ČSR hledal možnosti dohody s maďarskou vládou | |||
(za cenu úplné autonomie Podkarpatska zvažoval jeho | |||
znovupřipojení k Maďarsku). 1934 vedl rusínskou delegaci | |||
na kongresu národnostních menšin v Ženevě, kde vystoupil | |||
s kritikou československé národnostní politiky. Při jednání | |||
s premiérem M. Hodžou o částečné autonomii Podkarpatska | |||
1936 hájil status plné autonomie. V květnu 1938 se účastnil | |||
konference Rusínů v Paříži, po níž nekompromisně požadoval | |||
na vládě autonomii, v červnu sjednotil na tomto základě | |||
všechny politické subjekty Podkarpatské Rusi (Russkij blok) a s nimi 21. 9. 1938 vydal ''Zajavlenije'' jako jejich společné | |||
programové vyhlášení. V situaci po Mnichovu, kdy Slovensko | |||
dosáhlo autonomie, byl premiér J. Syrový nucen udělit | |||
také Podkarpatské Rusi autonomii a B. jmenovat 11. 10. | |||
předsedou autonomní vlády. Na základě zfalšovaných dokumentů | |||
byl však označen za agenta maďarské iredenty, což | |||
byl ústupek slovenským separatistům. 26. 10. byl B. zatčen | |||
a v rychlém tajném procesu odsouzen ke třem rokům žaláře. | |||
Na svobodu byl propuštěn v únoru 1939. Po osamostatnění | |||
Slovenska (14. 9. 1939) odjel do Budapešti, kde zajišťoval | |||
budoucí státoprávní řešení rusínské otázky. Poslancem maďarského | |||
parlamentu byl 1939–44, podílel se na tzv. rusínském | |||
zákonodárství a jako hlavní odpůrce optace Podkarpatské | |||
Rusi Stalinovým SSSR byl sovětskou armádou zatčen | |||
a ve vojenském vězení v Užhorodě popraven. Datum smrti | |||
není přesně známo. Případ B. je v ruské, ukrajinské, české | |||
a slovenské literatuře nesprávně vykládán; nejvěrnější jsou | |||
interpretace rusínské. | |||
'''L:''' I. F. Jevsejev, Z dějin Zakarpatské Ukrajiny, 1956, passim; SBS 1, s. 326; | |||
Tomeš 1, s. 141; Kolář Elity, s. 27; BLS 1, s. 567n. (kde další literatura); | |||
I. Pop, Dějiny Podkarpatské Rusi v datech, 2005, passim; M. Kučera, Portrét | |||
právníka a kriminalisty XX. století Jána Pješčaka, 2007, s. 25n. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista] | ||
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Kamjanske]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:1945]] | ||
[[Kategorie:Užhorod]] | [[Kategorie:Užhorod]] |
Verze z 23. 12. 2016, 17:09
Andrej BRODY | |
![]() | |
Narození | 2.7.1895 |
---|---|
Místo narození | Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina) |
Úmrtí | 1945/1946 |
Místo úmrtí | Užhorod (Ukrajina) |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 61- Pedagog 68- Redaktor nebo žurnalista |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=134672 |
BRODY, Andrej, * 2. 7. 1895 Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina), † ? 1945 nebo 1946 Užhorod (Ukrajina), rusínský politik, novinář
Pocházel z početné rolnické rodiny na Podkarpatské Rusi, její příjmení původně znělo Brodij. Nesprávně se v literatuře přepisuje ve zmaďarizovaném tvaru Bródy. Maturoval na učitelském ústavu v Užhorodě (1914), z materiálních důvodů nedokončil studium práv na budapešťské univerzitě. 1917–19 učil ve Veľkém Byčkově na Podkarpatské Rusi. Za bojů s Maďarskou republikou rad působil v Budapešti v tisku určeném Rusínům, 1920 zakládal v Mukačevu satirický týdeník Tyukodi Pajtás, 1922 v Užhorodě deník Kárpáti Futár a 1924–33 byl šéfredaktorem prvních novin v rusínštině Russkij vistnik. Spoluzakládal nacionálně radikální stranu Autonomní zemědělský svaz, od 1923 byl jejím tajemníkem, po smrti předsedy I. Kurtjaka se v lednu 1933 stal jejím předsedou. 1933–38 působil jako poslanec Národního shromáždění (náležel k autonomistům). Bojoval za důslednou autonomii Podkarpatské Rusi, za uznání Rusínů jako samostatného národa s právem na sebeurčení, za vymezení hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Bránil tradiční hodnoty rusínské kultury (jazyk, vycházející ze vzoru spisovné ruštiny, řecko-katolické vyznání, zájmy rolníků) a sociální zajištění rusínského venkovského lidu. Odmítal ukrajinizaci, polonizaci i slovakizaci Rusínů, jejich násilné přizpůsobování modelu čechoslovakismu a pro nedostatek pochopení ze strany ČSR hledal možnosti dohody s maďarskou vládou (za cenu úplné autonomie Podkarpatska zvažoval jeho znovupřipojení k Maďarsku). 1934 vedl rusínskou delegaci na kongresu národnostních menšin v Ženevě, kde vystoupil s kritikou československé národnostní politiky. Při jednání s premiérem M. Hodžou o částečné autonomii Podkarpatska 1936 hájil status plné autonomie. V květnu 1938 se účastnil konference Rusínů v Paříži, po níž nekompromisně požadoval na vládě autonomii, v červnu sjednotil na tomto základě všechny politické subjekty Podkarpatské Rusi (Russkij blok) a s nimi 21. 9. 1938 vydal Zajavlenije jako jejich společné programové vyhlášení. V situaci po Mnichovu, kdy Slovensko dosáhlo autonomie, byl premiér J. Syrový nucen udělit také Podkarpatské Rusi autonomii a B. jmenovat 11. 10. předsedou autonomní vlády. Na základě zfalšovaných dokumentů byl však označen za agenta maďarské iredenty, což byl ústupek slovenským separatistům. 26. 10. byl B. zatčen a v rychlém tajném procesu odsouzen ke třem rokům žaláře. Na svobodu byl propuštěn v únoru 1939. Po osamostatnění Slovenska (14. 9. 1939) odjel do Budapešti, kde zajišťoval budoucí státoprávní řešení rusínské otázky. Poslancem maďarského parlamentu byl 1939–44, podílel se na tzv. rusínském zákonodárství a jako hlavní odpůrce optace Podkarpatské Rusi Stalinovým SSSR byl sovětskou armádou zatčen a ve vojenském vězení v Užhorodě popraven. Datum smrti není přesně známo. Případ B. je v ruské, ukrajinské, české a slovenské literatuře nesprávně vykládán; nejvěrnější jsou interpretace rusínské.
L: I. F. Jevsejev, Z dějin Zakarpatské Ukrajiny, 1956, passim; SBS 1, s. 326; Tomeš 1, s. 141; Kolář Elity, s. 27; BLS 1, s. 567n. (kde další literatura); I. Pop, Dějiny Podkarpatské Rusi v datech, 2005, passim; M. Kučera, Portrét právníka a kriminalisty XX. století Jána Pješčaka, 2007, s. 25n.
Martin Kučera [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]