BRODY Andrej 2.7.1895-1945/1946

Andrej BRODY
Narození	2.7.1895
Místo narození	Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina)
Úmrtí	1945/1946
Místo úmrtí	Užhorod (Ukrajina)
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 61- Pedagog 68- Redaktor nebo žurnalista
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=134672

BRODY, Andrej, * 2. 7. 1895 Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina), † ? 1945 nebo 1946 Užhorod (Ukrajina), rusínský politik, novinář

Pocházel z početné rolnické rodiny na Podkarpatské Rusi, její příjmení původně znělo Brodij. Nesprávně se v literatuře přepisuje ve zmaďarizovaném tvaru Bródy. Maturoval na učitelském ústavu v Užhorodě (1914), z materiálních důvodů nedokončil studium práv na budapešťské univerzitě. 1917–19 učil ve Veľkém Byčkově na Podkarpatské Rusi. Za bojů s Maďarskou republikou rad působil v Budapešti v tisku určeném Rusínům, 1920 zakládal v Mukačevu satirický týdeník Tyukodi Pajtás, 1922 v Užhorodě deník Kárpáti Futár a 1924–33 byl šéfredaktorem prvních novin v rusínštině Russkij vistnik. Spoluzakládal nacionálně radikální stranu Autonomní zemědělský svaz, od 1923 byl jejím tajemníkem, po smrti předsedy I. Kurtjaka se v lednu 1933 stal jejím předsedou. 1933–38 působil jako poslanec Národního shromáždění (náležel k autonomistům). Bojoval za důslednou autonomii Podkarpatské Rusi, za uznání Rusínů jako samostatného národa s právem na sebeurčení, za vymezení hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Bránil tradiční hodnoty rusínské kultury (jazyk, vycházející ze vzoru spisovné ruštiny, řecko-katolické vyznání, zájmy rolníků) a sociální zajištění rusínského venkovského lidu. Odmítal ukrajinizaci, polonizaci i slovakizaci Rusínů, jejich násilné přizpůsobování modelu čechoslovakismu a pro nedostatek pochopení ze strany ČSR hledal možnosti dohody s maďarskou vládou (za cenu úplné autonomie Podkarpatska zvažoval jeho znovupřipojení k Maďarsku). 1934 vedl rusínskou delegaci na kongresu národnostních menšin v Ženevě, kde vystoupil s kritikou československé národnostní politiky. Při jednání s premiérem M. Hodžou o částečné autonomii Podkarpatska 1936 hájil status plné autonomie. V květnu 1938 se účastnil konference Rusínů v Paříži, po níž nekompromisně požadoval na vládě autonomii, v červnu sjednotil na tomto základě všechny politické subjekty Podkarpatské Rusi (Russkij blok) a s nimi 21. 9. 1938 vydal Zajavlenije jako jejich společné programové vyhlášení. V situaci po Mnichovu, kdy Slovensko dosáhlo autonomie, byl premiér J. Syrový nucen udělit také Podkarpatské Rusi autonomii a B. jmenovat 11. 10. předsedou autonomní vlády. Na základě zfalšovaných dokumentů byl však označen za agenta maďarské iredenty, což byl ústupek slovenským separatistům. 26. 10. byl B. zatčen a v rychlém tajném procesu odsouzen ke třem rokům žaláře. Na svobodu byl propuštěn v únoru 1939. Po osamostatnění Slovenska (14. 9. 1939) odjel do Budapešti, kde zajišťoval budoucí státoprávní řešení rusínské otázky. Poslancem maďarského parlamentu byl 1939–44, podílel se na tzv. rusínském zákonodárství a jako hlavní odpůrce optace Podkarpatské Rusi Stalinovým SSSR byl sovětskou armádou zatčen a ve vojenském vězení v Užhorodě popraven. Datum smrti není přesně známo. Případ B. je v ruské, ukrajinské, české a slovenské literatuře nesprávně vykládán; nejvěrnější jsou interpretace rusínské.

L: I. F. Jevsejev, Z dějin Zakarpatské Ukrajiny, 1956, passim; SBS 1, s. 326; Tomeš 1, s. 141; Kolář Elity, s. 27; BLS 1, s. 567n. (kde další literatura); I. Pop, Dějiny Podkarpatské Rusi v datech, 2005, passim; M. Kučera, Portrét právníka a kriminalisty XX. století Jána Pješčaka, 2007, s. 25n.

Martin Kučera [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]