DIENZENHOFER Václav 25.1.1750-25.8.1805: Porovnání verzí
(DIENZENHOFER_Václav_(Wenzel)_25.1.1750-25.8.1805) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Václav | | jméno = Václav DIENZENHOFER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.1.1750 | | datum narození = 25.1.1750 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 25.8.1805 | | datum úmrtí = 25.8.1805 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
53- Historik | 53- Historik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DIENZENHOFER, Václav''' ''(též DINZENHOFER, DIENTZENHOFER, Wenzel), * 25. 1. 1750 Praha, † 25. 8. 1805 Praha, právník, historik'' | |||
Syn stavitele Kiliána Ignáce D. (1689–1751). V patnácti letech | |||
vstoupil k jezuitům, studoval v Olomouci a Praze, dva roky vyučoval | |||
latinskou gramatiku v Jihlavě. Po zrušení řádu (1773), | |||
inspirován osvícenstvím, se začal věnovat právům, 1777 byl | |||
v Olomouci promován doktorem filozofie a o dva roky později | |||
ve Vídni doktorem práv. 1780 se stal profesorem státního, | |||
lenního a soukromého práva na univerzitě v Innsbrucku, odkud | |||
byl po přeměně univerzity na lyceum 1782 přeložen jako | |||
nástupce Josefa Antonína Rieggera na stolici státního, lenního | |||
práva a říšských dějin na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do | |||
Prahy. 1801/02 zastupoval právnickou fakultu v nejvyšším | |||
zemském školském úřadu, tzv. školském konsesu (komise, založené | |||
1791, v níž zasedali rektor, děkani fakult a další státem | |||
jmenované osoby, které rozhodovaly o obsahu studia). D. byl | |||
1796 jmenován také radou pražské arcibiskupské konzistoře. | |||
Publikoval několik právních studií, svou nejznámější práci | |||
však věnoval na sklonku života genealogii. | |||
'''D:''' Dissertatio de decimis, Wien 1779; Begriffe fürs Volk von der bürgerlichen | |||
Freiheit und Gleichheit, 1793; Acht und zwanzig genealogische Tafeln | |||
der böhmischen Fürsten, Herzoge und Könige, durch Anmerckungen erläutert…, | |||
1805. | |||
'''L:''' Wurzbach 3, s. 308 (kde soupis díla a literatury); ADB 5, s. 246; BL 1, | |||
s. 248; RSN 2, s. 187; OSN 7, s. 561; J. Klabouch, Osvícenské právní nauky | |||
v českých zemích, 1958, zvl. s. 233 a rejstřík; DUK 2, zvl. s. 147–148 | |||
a rejstřík. | |||
Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
Řádek 16: | Řádek 48: | ||
[[Kategorie:1750]] | [[Kategorie:1750]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1805]] | [[Kategorie:1805]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 2. 1. 2017, 15:55
Václav DIENZENHOFER | |
Narození | 25.1.1750 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 25.8.1805 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
44- Právník 53- Historik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45448 |
DIENZENHOFER, Václav (též DINZENHOFER, DIENTZENHOFER, Wenzel), * 25. 1. 1750 Praha, † 25. 8. 1805 Praha, právník, historik
Syn stavitele Kiliána Ignáce D. (1689–1751). V patnácti letech vstoupil k jezuitům, studoval v Olomouci a Praze, dva roky vyučoval latinskou gramatiku v Jihlavě. Po zrušení řádu (1773), inspirován osvícenstvím, se začal věnovat právům, 1777 byl v Olomouci promován doktorem filozofie a o dva roky později ve Vídni doktorem práv. 1780 se stal profesorem státního, lenního a soukromého práva na univerzitě v Innsbrucku, odkud byl po přeměně univerzity na lyceum 1782 přeložen jako nástupce Josefa Antonína Rieggera na stolici státního, lenního práva a říšských dějin na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. 1801/02 zastupoval právnickou fakultu v nejvyšším zemském školském úřadu, tzv. školském konsesu (komise, založené 1791, v níž zasedali rektor, děkani fakult a další státem jmenované osoby, které rozhodovaly o obsahu studia). D. byl 1796 jmenován také radou pražské arcibiskupské konzistoře. Publikoval několik právních studií, svou nejznámější práci však věnoval na sklonku života genealogii.
D: Dissertatio de decimis, Wien 1779; Begriffe fürs Volk von der bürgerlichen Freiheit und Gleichheit, 1793; Acht und zwanzig genealogische Tafeln der böhmischen Fürsten, Herzoge und Könige, durch Anmerckungen erläutert…, 1805.
L: Wurzbach 3, s. 308 (kde soupis díla a literatury); ADB 5, s. 246; BL 1, s. 248; RSN 2, s. 187; OSN 7, s. 561; J. Klabouch, Osvícenské právní nauky v českých zemích, 1958, zvl. s. 233 a rejstřík; DUK 2, zvl. s. 147–148 a rejstřík.
Marie Makariusová