DIESSL Wilhelm Maria 23.1.1888-7.5.1957: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DIESSL_Wilhelm_23.1.1888-7.5.1957)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Wilhelm DIESSL
| jméno = Wilhelm Maria DIESSL
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 23.1.1888
| datum narození = 23.1.1888
| místo narození = Žatec
| místo narození = Žatec
| datum úmrtí = 7.5.1957
| datum úmrtí = 7.5.1957
| místo úmrtí = Oberköllnbach (Kreis Landshut, Bayern
| místo úmrtí = Oberköllnbach (č. o. Postau u Landshutu, Německo)
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
61- Pedagog
61- Pedagog


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Wilhelm DIESSL
}}
'''DIESSL, Wilhelm Maria''' ''(též DISL, Gulielmus), * 23. 1. 1888 Žatec, † 7. 5. 1957 Oberköllnbach (č. o. Postau u Landshutu, Německo), teolog, pedagog''


== Literatura ==
Pocházel z katolické rodiny, jeho otec byl varhaníkem. D. byl
1911 vysvěcen na kněze. Promoval 1912 na filozofické fakultě
v Praze. První světové války se účastnil jako polní kurát.
Pedagogické činnosti se věnoval zprvu jako středoškolský profesor
na gymnáziu v Kadani. Vedle výuky byl také redaktorem
a vydavatelem místního německého katolického časopisu
''Klerusverbandblatt''. 1927 se habilitoval. Na teologické fakultě
v Praze vyučoval od 1929 (později jako profesor teologické
fakulty pražské Německé univerzity). Zabýval se reformou výuky
náboženství na základních a středních školách. 1934 získal
mimořádnou, 1938 řádnou profesuru a byl poprvé zvolen
děkanem teologické fakulty. Od třicátých let patřil k exponentům
německé křesťansko-sociální strany. Stal se také členem
nacistické organizace Nazionalsozialistische Volkswohlfahrt
a organizace Deutscher Kulturverband. Děkanem teologické
fakulty Německé univerzity v Praze byl až do konce
druhé světové války. V prosinci 1944 byl zařazen do 2. sledu
Volkssturmu, vojenského nasazení týkajícího se zejména
ročníků mladších 1928 a starších 1894. Na rozdíl od prvního
sledu měli tito vyučující setrvat ve svých funkcích co nejdéle
a s jejich eventuálním nasazením se počítalo spíše v zázemí.
Z teologické fakulty měl nárok na toto zařazení D. pouze ze
své funkce děkana.
 
K jeho nemnohým pracím náležela příručka pro duchovní ''Der''
''Pfarrhelfer. Handbuch für Laienhilfe in der Seelsorge'', kterou vydal
1936 ve Varnsdorfu a která pojednávala o způsobu jak vést
matriky, úřední farní knihy, o předpisech spolkového zákona,
tiskového i zákonů školských a byla jako pomůcka pro vedení
kanceláře určena především mladým kněžím při výkonu jejich
povolání. Po válce byl 1945–46 internován československými
úřady, po odsunu žil v německém Griesenbachu. Zemřel
v Dolním Bavorsku, kde byl od 1950 duchovním v domově
charity.
 
'''L:''' DUK 4, s. 189–190; BL 1, s. 248 (kde další literatura); J. Houda, K novým
rostlinným druhům lesnatého Džbánu přibyl podivný česnek, in: Deník
Lučan 26. 3. 1999, s. 9; Z. Patrovská – B. Roedl, Biografický slovník okresu
Louny, 2000, s. 24; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova
k 9. květnu 1945 (Vedení univerzity a obměna profesorského sboru), 2002,
s. 83, 125, 149, 160, 175, 180, 197, 204, 205.
 
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.
 
Marcella Husová
    
    
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
Řádek 21: Řádek 66:
[[Kategorie:Žatec]]
[[Kategorie:Žatec]]
[[Kategorie:1957]]
[[Kategorie:1957]]
[[Kategorie:Oberköllnbach]]
[[Kategorie:Postau]]

Verze z 2. 1. 2017, 16:28

Wilhelm Maria DIESSL
Narození 23.1.1888
Místo narození Žatec
Úmrtí 7.5.1957
Místo úmrtí Oberköllnbach (č. o. Postau u Landshutu, Německo)
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85778

DIESSL, Wilhelm Maria (též DISL, Gulielmus), * 23. 1. 1888 Žatec, † 7. 5. 1957 Oberköllnbach (č. o. Postau u Landshutu, Německo), teolog, pedagog

Pocházel z katolické rodiny, jeho otec byl varhaníkem. D. byl 1911 vysvěcen na kněze. Promoval 1912 na filozofické fakultě v Praze. První světové války se účastnil jako polní kurát. Pedagogické činnosti se věnoval zprvu jako středoškolský profesor na gymnáziu v Kadani. Vedle výuky byl také redaktorem a vydavatelem místního německého katolického časopisu Klerusverbandblatt. 1927 se habilitoval. Na teologické fakultě v Praze vyučoval od 1929 (později jako profesor teologické fakulty pražské Německé univerzity). Zabýval se reformou výuky náboženství na základních a středních školách. 1934 získal mimořádnou, 1938 řádnou profesuru a byl poprvé zvolen děkanem teologické fakulty. Od třicátých let patřil k exponentům německé křesťansko-sociální strany. Stal se také členem nacistické organizace Nazionalsozialistische Volkswohlfahrt a organizace Deutscher Kulturverband. Děkanem teologické fakulty Německé univerzity v Praze byl až do konce druhé světové války. V prosinci 1944 byl zařazen do 2. sledu Volkssturmu, vojenského nasazení týkajícího se zejména ročníků mladších 1928 a starších 1894. Na rozdíl od prvního sledu měli tito vyučující setrvat ve svých funkcích co nejdéle a s jejich eventuálním nasazením se počítalo spíše v zázemí. Z teologické fakulty měl nárok na toto zařazení D. pouze ze své funkce děkana.

K jeho nemnohým pracím náležela příručka pro duchovní Der Pfarrhelfer. Handbuch für Laienhilfe in der Seelsorge, kterou vydal 1936 ve Varnsdorfu a která pojednávala o způsobu jak vést matriky, úřední farní knihy, o předpisech spolkového zákona, tiskového i zákonů školských a byla jako pomůcka pro vedení kanceláře určena především mladým kněžím při výkonu jejich povolání. Po válce byl 1945–46 internován československými úřady, po odsunu žil v německém Griesenbachu. Zemřel v Dolním Bavorsku, kde byl od 1950 duchovním v domově charity.

L: DUK 4, s. 189–190; BL 1, s. 248 (kde další literatura); J. Houda, K novým rostlinným druhům lesnatého Džbánu přibyl podivný česnek, in: Deník Lučan 26. 3. 1999, s. 9; Z. Patrovská – B. Roedl, Biografický slovník okresu Louny, 2000, s. 24; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945 (Vedení univerzity a obměna profesorského sboru), 2002, s. 83, 125, 149, 160, 175, 180, 197, 204, 205.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová