DIVIŠ Julius 20.9.1858-23.2.1936: Porovnání verzí
(DIVIŠ_Julius_20.9.1858-23.2.1936) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DIVIŠ, Julius''', ''* 20. 9. 1858 Kladno, † 23. 2. 1936 Příbram, báňský odborník'' | |||
Vystudoval reálku a českou techniku v Praze, poté báňskou | |||
akademii v Příbrami (pozdější Vysoká škola báňská, VŠB), kde | |||
byl žákem mj. Františka Pošepného. Po jednoroční vojenské | |||
službě u 1. ženijního pluku v Praze nastoupil v září 1883 ke | |||
stavebnímu a strojnímu odboru státního báňského ředitelství | |||
v Příbrami, později se na řadu let stal jeho vedoucím. Za D. | |||
vedení bylo v příbramském revíru Březové Hory postaveno | |||
nové těžní zařízení na dolech Marie a Prokop, modernizováno | |||
čerpání vody, rozšířena továrna na výrobu drátěných těžních | |||
lan o stroje jeho vlastní konstrukce. Po úmrtí prvního českého | |||
popřevratového přednosty státních dolů v Příbrami Aloise | |||
Zdráhala byl D. 1920 jmenován jeho nástupcem, v dubnu | |||
1923 pak zproštěn funkce. Na popud ministerstva veřejných | |||
prací 1923–24 sepsal syntézu o geologii, báňské historii | |||
a tehdejším stavu báňské činnosti ''Státní doly na stříbro a olovo'' | |||
''v Příbrami'' (1926). Současně jako externí docent důlního | |||
strojnictví přednášel na VŠB v Příbrami. 1924 odešel do výslužby, | |||
poté žil v Příbrami. | |||
Badatelsky se zabýval báňským strojnictvím, vodním hospodářstvím | |||
a důlními otřesy, o nichž psal do rakouských, francouzských | |||
a českých odborných časopisů (''Österreichische Zeitschrift'' | |||
''für Berg- und Hüttenwesen'', ''Montanistische Rundschau'', ''Annales'' | |||
''des Mines'', ''Revue universelle des mines'', ''Hornické a hutnické listy'', | |||
''Hornický věstník''). Nejvíce se zaměřil na problémy vertikální | |||
dopravy, závažné pro provozy v březohorském revíru, kde v D. | |||
době těžba dosáhla hloubek 1 000–1 200 m. S tím souvisel | |||
i výzkum fyzikálních a mechanických vlastností ocelových a železných | |||
drátů. Tématu se týkala např. D. přednáška o těžních | |||
lanech 1903 na Mezinárodním sjezdu pro hornické a hutnické | |||
strojnictví v Liège v Belgii, jejíž českou verzi publikoval | |||
v ''Hornických a hutnických listech'' 1905. Obdržel hodnost ministerského | |||
rady, 1922 na VŠB čestný doktorát báňských věd | |||
(Dr. mont. h. c.). Stal se členem Masarykovy akademie práce. | |||
'''L:''' B. Heveroch, Dr. Ing. J. D., in: Hornický věstník 18, 1936, č. 6, s. 139n.; | |||
K. Valta, Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku, 1936 (2. vyd.), | |||
passim; Město stříbra a slávy, 1966, s. 108. | |||
Pavel Vlašímský | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | [[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | ||
Verze z 10. 1. 2017, 13:13
| Julius DIVIŠ | |
 | |
| Narození | 20.9.1858 |
|---|---|
| Místo narození | Kladno |
| Úmrtí | 23.2.1936 |
| Místo úmrtí | Příbram |
| Povolání |
26- Bánský odborník nebo energetik 27- Hutník nebo metalurg |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45515 |
DIVIŠ, Julius, * 20. 9. 1858 Kladno, † 23. 2. 1936 Příbram, báňský odborník
Vystudoval reálku a českou techniku v Praze, poté báňskou akademii v Příbrami (pozdější Vysoká škola báňská, VŠB), kde byl žákem mj. Františka Pošepného. Po jednoroční vojenské službě u 1. ženijního pluku v Praze nastoupil v září 1883 ke stavebnímu a strojnímu odboru státního báňského ředitelství v Příbrami, později se na řadu let stal jeho vedoucím. Za D. vedení bylo v příbramském revíru Březové Hory postaveno nové těžní zařízení na dolech Marie a Prokop, modernizováno čerpání vody, rozšířena továrna na výrobu drátěných těžních lan o stroje jeho vlastní konstrukce. Po úmrtí prvního českého popřevratového přednosty státních dolů v Příbrami Aloise Zdráhala byl D. 1920 jmenován jeho nástupcem, v dubnu 1923 pak zproštěn funkce. Na popud ministerstva veřejných prací 1923–24 sepsal syntézu o geologii, báňské historii a tehdejším stavu báňské činnosti Státní doly na stříbro a olovo v Příbrami (1926). Současně jako externí docent důlního strojnictví přednášel na VŠB v Příbrami. 1924 odešel do výslužby, poté žil v Příbrami.
Badatelsky se zabýval báňským strojnictvím, vodním hospodářstvím a důlními otřesy, o nichž psal do rakouských, francouzských a českých odborných časopisů (Österreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen, Montanistische Rundschau, Annales des Mines, Revue universelle des mines, Hornické a hutnické listy, Hornický věstník). Nejvíce se zaměřil na problémy vertikální dopravy, závažné pro provozy v březohorském revíru, kde v D. době těžba dosáhla hloubek 1 000–1 200 m. S tím souvisel i výzkum fyzikálních a mechanických vlastností ocelových a železných drátů. Tématu se týkala např. D. přednáška o těžních lanech 1903 na Mezinárodním sjezdu pro hornické a hutnické strojnictví v Liège v Belgii, jejíž českou verzi publikoval v Hornických a hutnických listech 1905. Obdržel hodnost ministerského rady, 1922 na VŠB čestný doktorát báňských věd (Dr. mont. h. c.). Stal se členem Masarykovy akademie práce.
L: B. Heveroch, Dr. Ing. J. D., in: Hornický věstník 18, 1936, č. 6, s. 139n.; K. Valta, Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku, 1936 (2. vyd.), passim; Město stříbra a slávy, 1966, s. 108.
Pavel Vlašímský