BŘENĚK Otýn 23.3.1870-28.1.1926: Porovnání verzí
(BŘENĚK_Otýn_23.3.1870-28.1.1926) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Otýn | | jméno = Otýn BŘENEK | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.3.1870 | | datum narození = 23.3.1870 | ||
| místo narození = | | místo narození = Vanovice u Boskovic | ||
| datum úmrtí = 28.1.1926 | | datum úmrtí = 28.1.1926 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BŘENĚK, Otýn''' ''(vl. jm. Otto), * 23. 3. 1870 Vanovice u Boskovic, † 28. 1. 1926 Brno, prozaik, novinář'' | |||
Pocházel z početné rodiny poštmistra a evangelického vesnického | |||
řídícího učitele na Boskovicku. Studoval na gymnáziu | |||
v Brně a v Praze, pak 1889–91 veterinární lékařství ve Vídni, | |||
v Drážďanech (odkud od 1892 přispíval do ''Moravských listů'', | |||
mimo jiné i překlady J. Barta-Ćišinského) a ve Lvově. Pro | |||
zálibu v literatuře studia nedokončil. Odešel do Prahy, kde | |||
se protloukal jako bohém a volný novinář, krátce zakotvil | |||
v advokátní kanceláři, brzy však odešel na Moravu a stal se redaktorem | |||
listu ''Malá Haná'' v Jevíčku a Boskovicích. Literárně | |||
jej 1908 objevil redaktor Skýpalovy ''Moravskoslezské revue'' Vilém | |||
Mrštík, který anonymního povídkáře mylně považoval | |||
za začínajícího mladého autora. B. se představil až jako čtyřicetiletý | |||
svěží povídkou z boskovického kraje ''Pepka''. Po úspěchu | |||
prvotiny vydal v rychlém sledu první soubor svých prací | |||
''Chlapíci'' (1910) a 1912 druhou knížku venkovských moravských | |||
povídek ''Humoresky''. Ve svém jediném románu ''Hvozdíček'' | |||
(1912), sepsaném pod vlivem I. Herrmanna a V. Mrštíka | |||
(s nímž ho pojilo přátelství), odbočil od líčení života tvrdých | |||
horalů a hašteřivých žen k historii z pražského studentského | |||
života, k příběhu šťastné lásky moravského nemotorného filozofa k čilé dcerce pražské uzenářky. V povídkových črtách | |||
zachycoval jako zručný prozaik-humorista s oblibou atmosféru | |||
moravského venkova, uměl podat ostré charakteristiky | |||
postav. V pěti svazcích optimistických povídek vykreslil | |||
s žertovnou nadsázkou figurky venkovských podivínů a rázovitých | |||
postaviček drobných řemeslníků. Do literatury uvedl | |||
malohanácké nářečí. Pak se odmlčel, občas přispíval do nedělní | |||
přílohy ''Vídeňského deníku''. Neklidná povaha a bohémské | |||
sklony ho vedly brzy k dalšímu stěhování, 1914 odešel do Jihlavy, kde pracoval v ''Jihlavských listech''. V době první | |||
světové války působil ve Vídni jako redaktor ''Vídeňského deníku'' | |||
(1916–19). Vídeňská Matice vydala 1917 jeho ''Humoresky'' | |||
a knihu ''Jan Válek''. 1919 se vrátil zpět na Moravu a od 1920 | |||
pracoval v brněnském tisku (''Socialistická budoucnost'', ''Svoboda'', | |||
''Moravská orlice'', ''Niva'' [od 1921]) aj. Poslední roky před | |||
smrtí se literárně odmlčel. | |||
Byl dlouholetým členem Sokola (stal se autorem slov k prostnému | |||
cvičení mužů pro 5. všesokolský slet 1907) a aktivním | |||
členem Moravského kola spisovatelů. Užíval rovněž pseudonym | |||
Bořek Netýn. Zemřel na tuberkulózu, pochován byl | |||
v Brně. | |||
'''D:''' Chlapíci, 1910; Humoresky, 1912; Hvozdíček, 1912; Lojzina, b. d. | |||
[1921]; Loceper, 1921; Příšery, 1922. | |||
'''L:''' J. Staněk, Vývoj literatury české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 36; | |||
K. Nový, Spisovatel B. O. zemřel, in: Národní osvobození 29, 1926, 29. 1. | |||
1926; J. K. Pojezdný, Za B. Ot., in: Vídeňský deník, 1926, č. 30; týž, Bohém | |||
B. O., in: tamtéž 6. 2. 1926; B. Slavík, Hanácké písemnictví, 1940, s. 122n.; | |||
K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů, | |||
1947, s. 449; F. Továrek, Ve znamení pera. Jevíčko a Malá Haná v literatuře, | |||
1958, s. 14n.; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské | |||
literatuře, 1973, s. 434; LČL 1, s. 314n. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1870]] | [[Kategorie:1870]] | ||
[[Kategorie:Vanovice]] | |||
[[Kategorie:1926]] | [[Kategorie:1926]] | ||
[[Kategorie:Brno]] |
Verze z 16. 1. 2017, 15:43
Otýn BŘENEK | |
Narození | 23.3.1870 |
---|---|
Místo narození | Vanovice u Boskovic |
Úmrtí | 28.1.1926 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43009 |
BŘENĚK, Otýn (vl. jm. Otto), * 23. 3. 1870 Vanovice u Boskovic, † 28. 1. 1926 Brno, prozaik, novinář
Pocházel z početné rodiny poštmistra a evangelického vesnického řídícího učitele na Boskovicku. Studoval na gymnáziu v Brně a v Praze, pak 1889–91 veterinární lékařství ve Vídni, v Drážďanech (odkud od 1892 přispíval do Moravských listů, mimo jiné i překlady J. Barta-Ćišinského) a ve Lvově. Pro zálibu v literatuře studia nedokončil. Odešel do Prahy, kde se protloukal jako bohém a volný novinář, krátce zakotvil v advokátní kanceláři, brzy však odešel na Moravu a stal se redaktorem listu Malá Haná v Jevíčku a Boskovicích. Literárně jej 1908 objevil redaktor Skýpalovy Moravskoslezské revue Vilém Mrštík, který anonymního povídkáře mylně považoval za začínajícího mladého autora. B. se představil až jako čtyřicetiletý svěží povídkou z boskovického kraje Pepka. Po úspěchu prvotiny vydal v rychlém sledu první soubor svých prací Chlapíci (1910) a 1912 druhou knížku venkovských moravských povídek Humoresky. Ve svém jediném románu Hvozdíček (1912), sepsaném pod vlivem I. Herrmanna a V. Mrštíka (s nímž ho pojilo přátelství), odbočil od líčení života tvrdých horalů a hašteřivých žen k historii z pražského studentského života, k příběhu šťastné lásky moravského nemotorného filozofa k čilé dcerce pražské uzenářky. V povídkových črtách zachycoval jako zručný prozaik-humorista s oblibou atmosféru moravského venkova, uměl podat ostré charakteristiky postav. V pěti svazcích optimistických povídek vykreslil s žertovnou nadsázkou figurky venkovských podivínů a rázovitých postaviček drobných řemeslníků. Do literatury uvedl malohanácké nářečí. Pak se odmlčel, občas přispíval do nedělní přílohy Vídeňského deníku. Neklidná povaha a bohémské sklony ho vedly brzy k dalšímu stěhování, 1914 odešel do Jihlavy, kde pracoval v Jihlavských listech. V době první světové války působil ve Vídni jako redaktor Vídeňského deníku (1916–19). Vídeňská Matice vydala 1917 jeho Humoresky a knihu Jan Válek. 1919 se vrátil zpět na Moravu a od 1920 pracoval v brněnském tisku (Socialistická budoucnost, Svoboda, Moravská orlice, Niva [od 1921]) aj. Poslední roky před smrtí se literárně odmlčel.
Byl dlouholetým členem Sokola (stal se autorem slov k prostnému cvičení mužů pro 5. všesokolský slet 1907) a aktivním členem Moravského kola spisovatelů. Užíval rovněž pseudonym Bořek Netýn. Zemřel na tuberkulózu, pochován byl v Brně.
D: Chlapíci, 1910; Humoresky, 1912; Hvozdíček, 1912; Lojzina, b. d. [1921]; Loceper, 1921; Příšery, 1922.
L: J. Staněk, Vývoj literatury české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 36; K. Nový, Spisovatel B. O. zemřel, in: Národní osvobození 29, 1926, 29. 1. 1926; J. K. Pojezdný, Za B. Ot., in: Vídeňský deník, 1926, č. 30; týž, Bohém B. O., in: tamtéž 6. 2. 1926; B. Slavík, Hanácké písemnictví, 1940, s. 122n.; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů, 1947, s. 449; F. Továrek, Ve znamení pera. Jevíčko a Malá Haná v literatuře, 1958, s. 14n.; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 434; LČL 1, s. 314n.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová