DNISTRJANSKYJ Stanislav Severynovič 13.11.1870-5.5.1935: Porovnání verzí
(DNISTRJANSKYJ_Stanislav_13.11.1870-5.5.1935) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Stanyslav Severynovič DNISTRJANSKYJ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.11.1870 | | datum narození = 13.11.1870 | ||
| místo narození = Ternopil | | místo narození = Ternopil (Ukrajina) | ||
| datum úmrtí = 5.5.1935 | | datum úmrtí = 5.5.1935 | ||
| místo úmrtí = Užhorod | | místo úmrtí = Užhorod (Ukrajina) | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
58- Teoretik nebo historik státu a práva | 58- Teoretik nebo historik státu a práva | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DNISTRJANSKYJ, Stanyslav Severynovič''', ''* 13. 11. 1870 Ternopil (Ukrajina), † 5. 5. 1935 Užhorod (Ukrajina), právník, politik'' | |||
Absolvoval práva ve Vídni (JUDr. 1894), ve studiu pokračoval | |||
v Berlíně a Lipsku. Po habilitaci 1898 přednášel 1899–1918 | |||
civilní právo na univerzitě v haličském Lvově, od 1901 jako | |||
profesor s ukrajinským vyučovacím jazykem; 1907–18 byl | |||
poslancem říšské rady za (ukrajinskou) národně demokratickou | |||
stranu a předsedal komisi pro reformu civilního práva. | |||
Byl předsedou Společnosti ukrajinských právníků ve Lvově, | |||
na jejímž prvním sjezdu 1914 zdůvodnil právo Ukrajinců na | |||
sebeurčení a vlastní rozvoj a navrhl zřízení nezávislé ukrajinské | |||
univerzity ve Lvově; záměr ale zmařila první světová válka. | |||
1918 navrhl ústavu (krátkodobé) Západoukrajinské lidové republiky. | |||
Po připojení Haliče k Polsku, s nímž nesouhlasil, usiloval | |||
o vznik ukrajinské univerzity v zahraničí. Tato univerzita | |||
byla založena v lednu 1921 ve Vídni, na podzim přenesena do | |||
Prahy, kde zahájila výuku v prvním semestru pro 700 studentů. | |||
D. byl jmenován profesorem civilního práva a 1922/23 | |||
rektorem. Přednášel také civilní právo na Německé univerzitě | |||
v Praze a byl členem zkušební komise. | |||
Psal studie v ukrajinštině, němčině a češtině o civilním právu, | |||
zvláště o obligaci, vlastnictví a obecné právní vědě; obsáhl však | |||
všechny oblasti práva – státní, občanské, rodinné, autorské, | |||
teorii a dějiny státu a práva i mezinárodní soukromé právo. | |||
V pracích o formách a metodách vlády stavěl suverenitu lidu | |||
nad suverenitu státu. Náležel k sociologické škole práva; snažil | |||
se změkčovat právní pozitivismus důrazem na sociální charakter | |||
norem a přirozených principů práva. Jeho vlastní výklad | |||
právní svobody byl později přijat rakouskými civilními | |||
právníky. Významně ovlivnil rozvoj ukrajinské právní vědy | |||
jako autor prvních právnických spisů v ukrajinštině, počínaje | |||
překladem německé práce pod názvem ''Cyvilne pravo'' (1919), | |||
jímž vytvořil základ ukrajinského právnického názvosloví. | |||
Od 1927 byl řádným členem Všeukrajinské akademie věd, | |||
1933–35 předsedou Ukrajinského právnického spolku. | |||
Aktivně přispíval k posilování česko-ukrajinské vzájemnosti. | |||
Zpráva o uvěznění nejlepšího přítele, geografa S. Rudnyckého | |||
(zemřel v sovětském gulagu; jeho korespondence s D. byla | |||
vydána 1991 v Edmontonu), zhoršila jeho srdeční chorobu. | |||
1934 odešel z Prahy do tehdy československého Užhorodu. | |||
Manželka Sofija D. (1885–1956), vynikající pianistka, zachránila | |||
jeho rozsáhlý archiv. | |||
'''D:''' Polahoda škody z ohljadu ekonomičnoho i socyjalnoho, Lviv 1897; Das | |||
Wesen des Werklieferungsvertrages im österreichischen Rechte, Wien 1898; | |||
Zaručyny v avstryjskim pravi: habilitac. vyklad, Lviv 1899; Prava ruskoji | |||
movy u lvivskim unjiversytetji, Lviv 1901; Zvyčajeve pravo ta socyjalni | |||
zvjazky, Lviv 1902; Die Aufträge zugunsten Dritter: eine civilistische Untersuchung | |||
mit besonderer Berücksichtigung des österreichischen und deutschen | |||
bürgerlichen Gesetzbuchs, Leipzig 1904; Eine selbständige ruthenische | |||
Universität in Lemberg: Erwiderung und Vorschlag, Ödenburg [1905]; | |||
Avstryjske pravo obljihacyjne, Lviv 1909; Cyvilne pravo (překlad z němčiny), | |||
Wien 1919; Ukrajina a mírová konference, 1919; Ukrajinci Čechům, Praha | |||
– Kyjev 1919; Dingliche und persönliche Rechte, Jena 1921; Zahalna | |||
nauka prava i polityky 1, 1923; Nova deržava, Wien 1923; Providnji dumky | |||
v istoriji i teoriji mižderžavnoho pryvatnoho prava, 1923; Ričeve pravo, | |||
1923; Pohljad na teoriji prava ta deržavy, Lviv 1925; Zur Lehre von der | |||
Geschäftsführung, Jena 1926; Základy moderního práva soukromého, 1928; | |||
Zur Geschichte und Theorie des internationalen Privatrechtes, Wien 1929; | |||
Allgemeine Bemerkungen zum neuen Entwurf eines čechoslovakischen bürgerlichen | |||
Gesetzbuches, Wien 1933; Der čechoslovakische Entwurf und der | |||
polnische Kodex des Obligationenrechts, Wien 1934; Dva pojmy, 1934; Die | |||
Rezeption des österreichischen Privatrechts in der Tschechoslowakei und in | |||
Jugoslawien, Berlin [1935]. | |||
'''L:''' E. Chalupný, D. S., in: Slovník národohospodářský, sociální a politický 2, | |||
1931, s. 113; OSND 2/1, s. 181; F. S. Zoll, Stanisław D., Warszawa 1936, | |||
s. 1–7; V. Kubijovyč (ed.), Encyclopedia of Ukraine 1, Toronto 1984, s. 710; | |||
M. Mušynka (ed.), Akademik S. D. 1870–1935: biobibliohrafija, Kyjiv | |||
1992; Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu | |||
1918–1945, 1996, 1/1, s. 216; P. Stecjuk, S. D. jak konstytucionalist, Lviv | |||
1999; Zolota knyha ukrajinskoji elity 1, Kyjiv 2001, s. 494n. | |||
Jan Čech | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] |
Verze z 19. 1. 2017, 12:50
Stanyslav Severynovič DNISTRJANSKYJ | |
Narození | 13.11.1870 |
---|---|
Místo narození | Ternopil (Ukrajina) |
Úmrtí | 5.5.1935 |
Místo úmrtí | Užhorod (Ukrajina) |
Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 58- Teoretik nebo historik státu a práva 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45543 |
DNISTRJANSKYJ, Stanyslav Severynovič, * 13. 11. 1870 Ternopil (Ukrajina), † 5. 5. 1935 Užhorod (Ukrajina), právník, politik
Absolvoval práva ve Vídni (JUDr. 1894), ve studiu pokračoval v Berlíně a Lipsku. Po habilitaci 1898 přednášel 1899–1918 civilní právo na univerzitě v haličském Lvově, od 1901 jako profesor s ukrajinským vyučovacím jazykem; 1907–18 byl poslancem říšské rady za (ukrajinskou) národně demokratickou stranu a předsedal komisi pro reformu civilního práva. Byl předsedou Společnosti ukrajinských právníků ve Lvově, na jejímž prvním sjezdu 1914 zdůvodnil právo Ukrajinců na sebeurčení a vlastní rozvoj a navrhl zřízení nezávislé ukrajinské univerzity ve Lvově; záměr ale zmařila první světová válka. 1918 navrhl ústavu (krátkodobé) Západoukrajinské lidové republiky. Po připojení Haliče k Polsku, s nímž nesouhlasil, usiloval o vznik ukrajinské univerzity v zahraničí. Tato univerzita byla založena v lednu 1921 ve Vídni, na podzim přenesena do Prahy, kde zahájila výuku v prvním semestru pro 700 studentů. D. byl jmenován profesorem civilního práva a 1922/23 rektorem. Přednášel také civilní právo na Německé univerzitě v Praze a byl členem zkušební komise.
Psal studie v ukrajinštině, němčině a češtině o civilním právu, zvláště o obligaci, vlastnictví a obecné právní vědě; obsáhl však všechny oblasti práva – státní, občanské, rodinné, autorské, teorii a dějiny státu a práva i mezinárodní soukromé právo. V pracích o formách a metodách vlády stavěl suverenitu lidu nad suverenitu státu. Náležel k sociologické škole práva; snažil se změkčovat právní pozitivismus důrazem na sociální charakter norem a přirozených principů práva. Jeho vlastní výklad právní svobody byl později přijat rakouskými civilními právníky. Významně ovlivnil rozvoj ukrajinské právní vědy jako autor prvních právnických spisů v ukrajinštině, počínaje překladem německé práce pod názvem Cyvilne pravo (1919), jímž vytvořil základ ukrajinského právnického názvosloví.
Od 1927 byl řádným členem Všeukrajinské akademie věd, 1933–35 předsedou Ukrajinského právnického spolku. Aktivně přispíval k posilování česko-ukrajinské vzájemnosti. Zpráva o uvěznění nejlepšího přítele, geografa S. Rudnyckého (zemřel v sovětském gulagu; jeho korespondence s D. byla vydána 1991 v Edmontonu), zhoršila jeho srdeční chorobu. 1934 odešel z Prahy do tehdy československého Užhorodu.
Manželka Sofija D. (1885–1956), vynikající pianistka, zachránila jeho rozsáhlý archiv.
D: Polahoda škody z ohljadu ekonomičnoho i socyjalnoho, Lviv 1897; Das Wesen des Werklieferungsvertrages im österreichischen Rechte, Wien 1898; Zaručyny v avstryjskim pravi: habilitac. vyklad, Lviv 1899; Prava ruskoji movy u lvivskim unjiversytetji, Lviv 1901; Zvyčajeve pravo ta socyjalni zvjazky, Lviv 1902; Die Aufträge zugunsten Dritter: eine civilistische Untersuchung mit besonderer Berücksichtigung des österreichischen und deutschen bürgerlichen Gesetzbuchs, Leipzig 1904; Eine selbständige ruthenische Universität in Lemberg: Erwiderung und Vorschlag, Ödenburg [1905]; Avstryjske pravo obljihacyjne, Lviv 1909; Cyvilne pravo (překlad z němčiny), Wien 1919; Ukrajina a mírová konference, 1919; Ukrajinci Čechům, Praha – Kyjev 1919; Dingliche und persönliche Rechte, Jena 1921; Zahalna nauka prava i polityky 1, 1923; Nova deržava, Wien 1923; Providnji dumky v istoriji i teoriji mižderžavnoho pryvatnoho prava, 1923; Ričeve pravo, 1923; Pohljad na teoriji prava ta deržavy, Lviv 1925; Zur Lehre von der Geschäftsführung, Jena 1926; Základy moderního práva soukromého, 1928; Zur Geschichte und Theorie des internationalen Privatrechtes, Wien 1929; Allgemeine Bemerkungen zum neuen Entwurf eines čechoslovakischen bürgerlichen Gesetzbuches, Wien 1933; Der čechoslovakische Entwurf und der polnische Kodex des Obligationenrechts, Wien 1934; Dva pojmy, 1934; Die Rezeption des österreichischen Privatrechts in der Tschechoslowakei und in Jugoslawien, Berlin [1935].
L: E. Chalupný, D. S., in: Slovník národohospodářský, sociální a politický 2, 1931, s. 113; OSND 2/1, s. 181; F. S. Zoll, Stanisław D., Warszawa 1936, s. 1–7; V. Kubijovyč (ed.), Encyclopedia of Ukraine 1, Toronto 1984, s. 710; M. Mušynka (ed.), Akademik S. D. 1870–1935: biobibliohrafija, Kyjiv 1992; Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918–1945, 1996, 1/1, s. 216; P. Stecjuk, S. D. jak konstytucionalist, Lviv 1999; Zolota knyha ukrajinskoji elity 1, Kyjiv 2001, s. 494n.
Jan Čech