DOBRODINSKÝ Bedřich 13.2.1896-28.10.1979: Porovnání verzí
(DOBRODINSKÝ_Bedřich_13.2.1896-28.10.1979) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.2.1896 | | datum narození = 13.2.1896 | ||
| místo narození = Kunžak | | místo narození = Kunžak u Jindřichova Hradce | ||
| datum úmrtí = 28.10.1979 | | datum úmrtí = 28.10.1979 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DOBRODINSKÝ, Bedřich''', ''* 13. 2. 1896 Kunžak u Jindřichova Hradce, † 28. 10. 1979 Praha, harfista, flétnista, hudební skladatel'' | |||
Jako školák začal pod vedením strýce Rudolfa Martínka hrát na | |||
housle, flétnu a křídlovku. Harfistou se stal ve čtrnácti letech, | |||
v té době byl elévem hudby 75. pěšího pluku v Jindřichově | |||
Hradci. Základy hry na harfu získal od Gustava Miloty, zdokonalil | |||
se u Josefiny Huberové (1912–13) v Salcburku, kde | |||
začal hrát i sólově. Za první světové války po tříměsíčním pobytu | |||
na frontě, kde onemocněl, a léčení v Křemži působil jako | |||
vojenský hudebník znovu v Jindřichově Hradci a poté v městském | |||
divadle v Debrecínu. Po válce byl flétnistou a harfistou | |||
v pražských biografech (1919), v Šakově filharmonii (1919 až | |||
1921), kde se stal spoluzakladatelem dechového kvinteta (první | |||
stálý český soubor tohoto obsazení) a v lázních Luhačovice | |||
(1921–22). Současně se 1919–20 dále soukromě vzdělával | |||
u Jana Balíka (flétna) a u Heleny Kličkové -Nebeské (harfa). | |||
D. proslul jako sóloharfista České filharmonie (1922–62) i samostatný | |||
koncertní a rozhlasový interpret. | |||
Sám rovněž úspěšně komponoval. Provozování vlastní hudební | |||
školy (1931–46) ho vedlo k tvorbě instruktivních skladeb, | |||
houslových, klavírních, harfových a pro jiné nástroje. Uplatnil | |||
se také jako hudební spisovatel, v odborném tisku publikoval | |||
četné články, zvláště o hře na harfu, v rukopise zůstala | |||
studie o Klimentu Bosákovi. 1946–48 vyučoval externě na | |||
AMU, přestože byl uznáván jako nejlepší český a jeden ze tří | |||
nejlepších světových harfistů. Později mohl udílet jen soukromé | |||
konzultace nastupujícím harfistům, z nichž vynikli Karel | |||
Patras, Milena Šperlová a Libuše Váchalová. 1966 byl D. jmenován | |||
zasloužilým umělcem. Hudbě se věnují i D. synové – | |||
sbormistr Jan Maria D. (* 1925), houslista a sbormistr Václav | |||
D. (* 1929), vnuk – harfista, sbormistr a skladatel Lukáš D. | |||
(* 1964) a neteř – harfistka Jaroslava D. (* 1933). | |||
'''D:''' Preludium pro orchestr (premiéra 1938 Praha); Koncert pro harfu a orchestr | |||
(premiéra 1946 Praha); chrámové skladby: Pastorální mše F dur (premiéra | |||
1940 Praha); instruktivní skladby houslové, klavírní, harfové i pro jiné | |||
nástroje: Dueta ve snadném slohu, 1958; knihy: Filharmonie se směje, 1941; | |||
Akustika v hudební praxi, 1946; Problémy harfové hry, 1975. | |||
'''L:''' HS 1, s. 247 (nepřesné); Tomeš 1, s. 241; M. Hála, B. D., personální | |||
bibliografie, 1980. | |||
Mojmír Sobotka | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
Verze z 21. 1. 2017, 08:05
| Bedřich DOBRODINSKÝ | |
 | |
| Narození | 13.2.1896 |
|---|---|
| Místo narození | Kunžak u Jindřichova Hradce |
| Úmrtí | 28.10.1979 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
78- Hudební interpret 77- Hudební skladatel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45573 |
DOBRODINSKÝ, Bedřich, * 13. 2. 1896 Kunžak u Jindřichova Hradce, † 28. 10. 1979 Praha, harfista, flétnista, hudební skladatel
Jako školák začal pod vedením strýce Rudolfa Martínka hrát na housle, flétnu a křídlovku. Harfistou se stal ve čtrnácti letech, v té době byl elévem hudby 75. pěšího pluku v Jindřichově Hradci. Základy hry na harfu získal od Gustava Miloty, zdokonalil se u Josefiny Huberové (1912–13) v Salcburku, kde začal hrát i sólově. Za první světové války po tříměsíčním pobytu na frontě, kde onemocněl, a léčení v Křemži působil jako vojenský hudebník znovu v Jindřichově Hradci a poté v městském divadle v Debrecínu. Po válce byl flétnistou a harfistou v pražských biografech (1919), v Šakově filharmonii (1919 až 1921), kde se stal spoluzakladatelem dechového kvinteta (první stálý český soubor tohoto obsazení) a v lázních Luhačovice (1921–22). Současně se 1919–20 dále soukromě vzdělával u Jana Balíka (flétna) a u Heleny Kličkové -Nebeské (harfa). D. proslul jako sóloharfista České filharmonie (1922–62) i samostatný koncertní a rozhlasový interpret.
Sám rovněž úspěšně komponoval. Provozování vlastní hudební školy (1931–46) ho vedlo k tvorbě instruktivních skladeb, houslových, klavírních, harfových a pro jiné nástroje. Uplatnil se také jako hudební spisovatel, v odborném tisku publikoval četné články, zvláště o hře na harfu, v rukopise zůstala studie o Klimentu Bosákovi. 1946–48 vyučoval externě na AMU, přestože byl uznáván jako nejlepší český a jeden ze tří nejlepších světových harfistů. Později mohl udílet jen soukromé konzultace nastupujícím harfistům, z nichž vynikli Karel Patras, Milena Šperlová a Libuše Váchalová. 1966 byl D. jmenován zasloužilým umělcem. Hudbě se věnují i D. synové – sbormistr Jan Maria D. (* 1925), houslista a sbormistr Václav D. (* 1929), vnuk – harfista, sbormistr a skladatel Lukáš D. (* 1964) a neteř – harfistka Jaroslava D. (* 1933).
D: Preludium pro orchestr (premiéra 1938 Praha); Koncert pro harfu a orchestr (premiéra 1946 Praha); chrámové skladby: Pastorální mše F dur (premiéra 1940 Praha); instruktivní skladby houslové, klavírní, harfové i pro jiné nástroje: Dueta ve snadném slohu, 1958; knihy: Filharmonie se směje, 1941; Akustika v hudební praxi, 1946; Problémy harfové hry, 1975.
L: HS 1, s. 247 (nepřesné); Tomeš 1, s. 241; M. Hála, B. D., personální bibliografie, 1980.
Mojmír Sobotka