BŘEZNOVSKÝ Václav 10.8.1843-19.10.1918: Porovnání verzí
(BŘEZNOVSKÝ_Václav_10.8.1843-1918) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.8.1843 | | datum narození = 10.8.1843 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 1918 | | datum úmrtí = 19.10.1918 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BŘEZNOVSKÝ, Václav,''' ''* 10. 8. 1843 Praha, † 19. 10. 1918 Praha, politik, podnikatel v kožedělném oboru'' | |||
Pocházel z rodiny pražských rukavičkářů, v oboru se sám vyučil | |||
a složil mistrovské zkoušky. Během praxe po evropských | |||
rukavičkářských závodech se účastnil polského povstání 1863, | |||
organizoval české dobrovolníky v Krakově a strávil půl roku | |||
ve vazbě. V 60. letech cestoval po Německu, Francii, Belgii, | |||
Itálii, Švýcarsku, Uhrách a jihoslovanských zemích. 1868–75 | |||
byl předním představitelem hnutí pražského dělnictva, které | |||
od počátku 70. let organizovali budoucí mladočeši (zejména | |||
J. Barák a K. Sabina). 1874 přispěl k organizačnímu osamostatnění | |||
Národní strany svobodomyslné. Jako dělnický funkcionář, | |||
táborový řečník a bojovný agitátor se B. uplatnil v samosprávě | |||
tovaryšských spolků. Spolu s J. Bavorským, A. Pellantem- | |||
Mělnickým, K. Šíbou či J. N. Pelcem zakládal první | |||
odborové organizace. Koncem 70. let, kdy převzal rodinný | |||
podnik, se postupně stal reprezentantem maloburžoazního | |||
nacionálního radikalismu. Byl starostou Společenstva českých | |||
rukavičkářů, členem OŽK v Praze, zřizovatelem kuratoria večerní | |||
a nedělní školy pro mladočeské stoupence z řad dělníků | |||
a řemeslníků. Působil ve sboru pražských obecních starších | |||
(1884–1918), jako říšský poslanec (1893–1918) – od 1893 | |||
za příbramskou, od 1897 pražskou městskou skupinu – a jako | |||
zemský poslanec (1895–1907). Na zemském sněmu i ve sboru | |||
obecních starších, např. v období hilsneriády, neoficiálně | |||
vedl antisemitskou frakci. Kapitálově stál za humoristicko-satirickým | |||
mladočeským časopisem ''Šípy'', který byl také protižidovsky | |||
zaměřen. Často se dostával do sporu s pokrokářskými | |||
stranami, jimž programově zčásti konkuroval, a se sociálními | |||
demokraty. Do tzv. páté kurie 1897 kandidoval s podporou | |||
klerikálů proti sociálnímu demokratu K. Dědicovi. Po 1905 | |||
jeho vliv slábl, literárně produktivní nebyl. Byl pohřben | |||
na Olšanských hřbitovech v Praze. | |||
'''L:''' OSND 1/2, s. 737; MSN 1, s. 660; M. Navrátil, Nový český sněm (1901– | |||
1907), 1902, s. 225; týž, Almanach říšské rady (1901–1906), 1901, s. 169; | |||
Národní album, s. 18; Národní listy 21. 10. 1918. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:1843]] | [[Kategorie:1843]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 22. 1. 2017, 10:17
| Václav BŘEZNOVSKÝ | |
 | |
| Narození | 10.8.1843 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 19.10.1918 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43041 |
BŘEZNOVSKÝ, Václav, * 10. 8. 1843 Praha, † 19. 10. 1918 Praha, politik, podnikatel v kožedělném oboru
Pocházel z rodiny pražských rukavičkářů, v oboru se sám vyučil a složil mistrovské zkoušky. Během praxe po evropských rukavičkářských závodech se účastnil polského povstání 1863, organizoval české dobrovolníky v Krakově a strávil půl roku ve vazbě. V 60. letech cestoval po Německu, Francii, Belgii, Itálii, Švýcarsku, Uhrách a jihoslovanských zemích. 1868–75 byl předním představitelem hnutí pražského dělnictva, které od počátku 70. let organizovali budoucí mladočeši (zejména J. Barák a K. Sabina). 1874 přispěl k organizačnímu osamostatnění Národní strany svobodomyslné. Jako dělnický funkcionář, táborový řečník a bojovný agitátor se B. uplatnil v samosprávě tovaryšských spolků. Spolu s J. Bavorským, A. Pellantem- Mělnickým, K. Šíbou či J. N. Pelcem zakládal první odborové organizace. Koncem 70. let, kdy převzal rodinný podnik, se postupně stal reprezentantem maloburžoazního nacionálního radikalismu. Byl starostou Společenstva českých rukavičkářů, členem OŽK v Praze, zřizovatelem kuratoria večerní a nedělní školy pro mladočeské stoupence z řad dělníků a řemeslníků. Působil ve sboru pražských obecních starších (1884–1918), jako říšský poslanec (1893–1918) – od 1893 za příbramskou, od 1897 pražskou městskou skupinu – a jako zemský poslanec (1895–1907). Na zemském sněmu i ve sboru obecních starších, např. v období hilsneriády, neoficiálně vedl antisemitskou frakci. Kapitálově stál za humoristicko-satirickým mladočeským časopisem Šípy, který byl také protižidovsky zaměřen. Často se dostával do sporu s pokrokářskými stranami, jimž programově zčásti konkuroval, a se sociálními demokraty. Do tzv. páté kurie 1897 kandidoval s podporou klerikálů proti sociálnímu demokratu K. Dědicovi. Po 1905 jeho vliv slábl, literárně produktivní nebyl. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
L: OSND 1/2, s. 737; MSN 1, s. 660; M. Navrátil, Nový český sněm (1901– 1907), 1902, s. 225; týž, Almanach říšské rady (1901–1906), 1901, s. 169; Národní album, s. 18; Národní listy 21. 10. 1918.
Martin Kučera